Neviditelné zbraně – fikce, skutečnost nebo hrozba?

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: sobota 1. březen 2025 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

John McClane, sympatický polda, postrach všech teroristů od New Yorku po Los Angeles... Vzpomínáte?

Ve druhém pokračování série Smrtonosná past (1990) se Bruce Willis po rvačce s jedním teroristou dělí naléhavým tónem o získané poznatky s přihlouplým a nechápavým velitelem letištní ochranky: „Je to Glock 7! Porcelánová zbraň, vyrobená v Německu, nezachytitelná rentgenem, nezachytitelná detektorem kovů! Rozumíte?!? A stojí víc, než vy si vyděláte za měsíc!“

Tady to John McClane hodně přehnal a dost fantazíroval. Glock je rakouský, OK, v americkém vidění světa Rakousko jako Německo, na mapě těsně vedle. Jenže Glock 7? Ne, neexistuje. A navíc – opravdu z porcelánu?!? Ale je to film, žádný dokument, promiňme. Nebo jsme nahlédli do budoucnosti? Co není dnes, může být zítra.

Trochu krkolomným oslím můstkem jsem se dostal ke zbraním, které by opravdu mohly představovat vážné nebezpečí ve veřejném prostoru.

Zbraň v onom filmu, o které je řeč, je Glock 17. První pistole v historii lidstva, která měla některé díly vyrobené z tzv. polymeru. Materiál do té doby při výrobě zbraní nevídaný a nepředstavitelný. Včera ocel, dneska plast, zítra možná porcelán nebo keramika, kdo ví, svět a pokrok jdou dopředu.

Mimochodem, myslíte si, že polymer je jen nějaký obyčejný tvrzený plast? Je to plast, ale hodně a hodně vylepšený. Polymerů je hodně druhů, patří mezi ně třeba i takové komerční produkty, jako kaučuk nebo bakelit. Samotná chemická definice polymerů by byla na čtyři řádky a asi by jí málokdo rozuměl.

Když se kdysi objevil na trhu Glock 17, policisté a ochranky snad všech letišť a letadel na světě zalapali po dechu. Plasty?!? Ty přece nebudou vidět na rentgenech!!! Teroristé celého světa, spojte se! Teroristé, vrazi, a vůbec všichni fanatici, pořiďte si Glocky 17 a dělejte si v letadlech, co chcete!

Dnes je možné vyrobit – vytisknout – téměř vše, nač si člověk vzpomene.

Situace nakonec nebyla tak horká. Ano, některé díly z plastu, jiné ale zůstaly kovové, svět se točil dál. Diskuse na téma tehdy neviditelných a nedetekovatelných pistolí postupně vyšuměla. Ne, pistoli v zavazadle jste prostě neutajili. Ti teroristé, vrazi a jiní fanatici šli a (dosud) stále jdou jinou, pohodlnější cestou. Mnohem snazší je totiž i dnes sehnat osobní auto, kamion, koupit si (zakázané) nože nebo černé samopaly…

Rok 1985. Na patentový úřad Spojených států přichází tehdy třiatřicetiletý David E. Byron. Ne, nepotkal na schodech jakéhosi Járu Cimrmana. Jménem společnosti Red Eye Arms podává přihlášku vynálezu, který nazval prostě „Polymer Gun.“ Tzv. „Byronova pistole“ byla vyrobená převážně z keramiky a vysoce pevného polymeru (pro fajnšmejkry: polyeterimidu). Nějaká klasická ocel? Ano, pružina a zápalník. Celá konstrukce byla koncipována tak, že horní rám (závěr), ani hlaveň se neměly pohybovat, vlastní závěr měl být uvnitř zbraně.

Další vlastnosti? Odolnost vůči korozi, výdrž keramické hlavně prý pět tisíc výstřelů, hmotnost nabité zbraně údajně jen zanedbatelných 100 gramů. (Pro srovnání: naše CZ 75D má hmotnost 800 gramů bez zásobníku). Do výroby se podle dostupných informací počítalo s ráží 22 LR.

V říjnu 1986 David Byron v jednom rozhovoru prohlásil, že chce ve své firmě vyrábět ročně 20 – 50 tisíc samonabíjecích malorážkových pistolí. Prý „dokonale průsvitných, nekovových – až na sedm malých pružin.“ Třeba právě tyhle výroky posloužily jako předobraz „porcelánové“ pistole ve zmíněném filmu.

Dnes, když jsou nám pro osobní obranu pistole ráže 9 mm skoro málo, a mnozí z nás by nejraději nosili dvoukilové revolvery ráže 44 Magnum, působí informace o masové výrobě malorážkových zbraní 22 LR pro každodenní nošení (EDC) možná trochu úsměvně a staromódně.

Hlavní téma článku je sice někde jinde, ale dovolím si pár slov na obhajobu této ráže. Takovou Berettu 71 doporučovalo slovy klasika „devět z deseti agentů Mossadu.“ Ráže? Malorážka. Účinný dostřel? Sotva dvacet metrů. Parametry k smíchu? Ano, jsou. Ovšem jen když chcete jít kamsi do války.

V našich podmínkách – na kolik metrů by nám české soudy uznaly použití střelné zbraně jako nutnou obranu?

Zpět k Davidu Byronovi. Svět nakonec jeho pistole nikdy neviděl. Sám Byron údajně v roce 2000 založil další společnost Magnum Technology. Ta měla vyvíjet keramickou hlaveň do palných zbraní, která by neobsahovala žádné kovy, aby ji skutečně žádné detektory neodhalily. David Byron na tento výzkum tehdy získal dotaci téměř jeden milion dolarů z US ministerstva obrany. I to může být jeden z důvodů, proč informací o výsledcích tohoto výzkumu se člověk nedopátrá… Byron se dnes věnuje vývoji materiálů pro balistickou ochranu, jeho společnost Magnum Technology zanikla v roce 2007.

Na scéně 3D tisku zbraní se objevili další aktéři. V květnu 2013 vzbudilo pozornost oznámení americké společnosti Defense Distributed o tom, že úspěšně vyzkoušela pistoli kompletně vyrobenou z plastu. Pistoli, která nevznikla někde v puškařské dílně u soustruhu, ale v počítačem řízené 3D tiskárně.

Firmu založil ve svých pětadvaceti letech absolvent arkansaské univerzity Cody Rutledge Wilson. Ten tehdy v rozhovorech barvitě popisoval, jak založí jakousi zbraňovou wikipedii, kde budou volně ke stažení programy na tištěné zbraně.

První zbraň z tiskárny C. R. Wilsona byla kopie pistole Liberator. Nic sofistikovaného, nic složitého. Zbraň z období WW II, nenáročná na výrobu a masově shazovaná příslušníkům odboje v Asii, občas i v Evropě. Jednoduchá až primitivní. Ale funkční. Zbraň pro okamžitou obranu. Partyzán vystřelil, pistoli zahodil. Vyrobilo se jich několik milionů, dochovalo se pár desítek. Nikdo si ji neschovával.

Nově vytištěná kopie téhle zbraně z roku 2013 se skládala jen ze šestnácti součástek. Všechno z plastu, vyjma zápalníku – ten se přece jen z plastu vyrobit nedal, tak posloužil obyčejný hřebík. Zbraň vypadá jako dětská hračka.

Kvůli US předpisům byla do plastového rámu pistole zatavena destička, která ji zviditelňovala při průchodu v kontrolních zařízeních na letištích, soudech, úřadech... (Mimochodem, dnešní skenery jsou schopné zachytit téměř všechno, i čistě plastové předměty. Obsluze zahlásí „podezřelý předmět.“)

Nejslabší článek celé konstrukce? Hlaveň. V roce 2013 se uváděla její životnost deset výstřelů 9 mm Browning/380 Auto. Výstřel výkonnějším nábojem zbraň vůbec nevydržela.

To byly začátky a hledání cest a cestiček, kudy a kam dál.

Princip 3D tiskárny je celkem jednoduchý. Nejdříve se v počítači nadefinuje vnější i vnitřní tvar předmětu, dutiny, drsnost povrchu, drsnost spékaného prášku atd. atd. Prostorové tiskárny dovedou vytvořit neuvěřitelně složité předměty, takže součásti zbraní jsou úplný vzor jednoduchosti.

Tiskáren je samozřejmě vícero druhů, začátečníci začínají na tiskárnách někde od čtyř tisíc. I ty už zvládnou tisk z několika materiálů, jen výsledné provedení trochu pokulhává. Cena záleží na počtu trysek, rychlosti tisku, velikosti finálních výrobků, možnosti barev atd. atd.

První dům, vytištěný 3D tiskárnou, spatřili lidé v čínské Šanghaji v roce 2014. Firma Winsun už postavila za deset let touto metodou stovky, možná tisíce domů. Tiskařským materiálem je směs cementu, oceli, skelných vláken a především recyklované odpadní stavební suti. Tyhle tiskárny jsou desítky metrů velké. V Evropě jsme si počkali do roku 2021 (Nizozemí, 94 m2, jedno podlaží, dva pokoje, postaveno za 120 hodin). Žádná krása, takový větší ŘOPík. Česko zaostalo jen o tři roky – první 3D dům v Česku (43 m2, rychlost tisku 15 cm/sec neboli 9 m/min) postavil robot za pár dnů postupným nanášením vrstev betonové směsi. Hotovo za 32 hodin čistého času, s dokončovačkami a nutným dodržením technologické kázně (schnutí betonu, mokré procesy) pak za dva měsíce.

Když se kdysi objevil na trhu Glock 17, policisté a ochranky snad všech letišť a letadel na světě zalapali po dechu. Plasty?!?

Dnes je možné vyrobit – vytisknout téměř vše, nač si člověk vzpomene. Sochy, busty politiků, vlastní vánoční ozdoby, vánoční krb, ptačí krmítka nebo zahradní dekorace. Také náhrobní kámen nebo bustu manželky. Fantazii se meze nekladou.

Když jde metodou 3D tisku realizovat v Číně stavbu třípatrové vily o podlahové ploše přes tisíc metrů čtverečních či pětipodlažní bytovky, tak kde jsou ty zbraně?

I tady šel „pokrok“ dopředu. Jen nebyl tak mediálně prezentovaný a známý.

Londýn, pátek 7. října 2022. Agenti speciálního týmu britské policie vstupují do prostor, které už jsou dlouho v jejich hledáčku. Zatýkají několik mužů, ale také nacházejí komponenty pro sestavení karabin FGC-9 (ráže 9 mm luger). FGC-9 je samonabíjecí (nebo chcete-li, pak poloautomatická) karabina na pistolové náboje, vycházející ze staršího modelu, rovněž z převážně tištěného modelu (Shuty-AP9). Je speciálně navržená pro výrobu na 3D tiskárnách a policejní složky v mnoha státech ji registrovaly už od roku 2020. Označení FGC? „Fuck Gun Control!“ (Je potřeba překládat?) Potřebný materiál na výrobu téhle zbraně? Cca 400 US dolarů (necelých deset tisíc korun).

Program na její výrobu jde prý stáhnout z internetu. (Osobně jsem to nezkoušel. Nechci, aby mi u bytu zazvonili policisté z NCOZ.) Nebezpečná je tím, že její konstrukce zcela eliminuje potřebu profesionálně vyráběných dílů (hlavních částí zbraně, tedy pro laiky hlaveň, vložná hlaveň, vložná nábojová komora, rám, válec revolveru, pouzdro závěru nebo tělo a závěr). Na první pohled úsměvné může být uspořádání spoušťového mechanismu – ten je totiž převzatý z airsoftového modelu AR-15, včetně pistolové rukojeti. Ovšem první pohled klame... Vzbudí úsměv, na druhý pohled si člověk uvědomí mnohé záludnosti...

I zajištěné díly a zbraně stále obsahovaly několik kovových součástek. Úderník, závěr, dvě pružiny a několik šroubků.

Není vůbec známé a jisté, kolik takových pokoutních dílen policisté všude možně po světě objevili. Jsou věci, které policejní složky směrem k veřejnosti vůbec neventilují. Někdy není potřeba se chlubit tím, co by pro mnohé mohlo působit jako návod k použití.

Co je známo? Během roku 2022 bylo v západní Evropě zjištěno cca 70 případů ilegálního tisku palné zbraně. V roce 2023 už asi dvě stě. Nešlo jen o jednoduché jednoranové kousky, ale dokonce o vytištěné zbraně samočinné (automatické)

V Česku bylo předloni zachyceno pět exemplářů tištěných zbraní. A ne, podle policie nebyly prý určeny pro vlastní potřebu zhotovitele. V roce 2024 se objevily další případy.

Budoucnost? Očekávání dalšího exponenciálního růstu.

Před nějakými deseti dvanácti lety mi expert na bezpečnost z MO ČR řekl: „Co se týká dronů, není otázka, jestli... Otázka je KDY!“ Uplynulo několik let a sledujeme masové nasazení dronů jen nedaleko od nás. Něco podobného možná zažijeme se zbraněmi z tiskáren.

V Česku byl jeden amatérský tiskař už odsouzen. U nás jsou zatím tyto trestné činy trestány relativně mírně. Na západ od nás se tresty pohybují výrazně výše, nad šest sedm let nepodmíněně. Nedovolené ozbrojování. Proč chcete mít tuhle zbraň?!?

Doporučení všem majitelům 3D tiskáren: netiskněte hlavní části zbraní. Zákon to prostě zakazuje. Je to stejný zločin, jako kdybyste to vyrobili z kovu. Použití plastu není žádná polehčující okolnost!

V některých státech se objevují názory, že by mělo být trestné už jen to, že majitel počítače má někde v jeho paměti konstrukční soubor pro výrobu dílu zbraně. Tenhle přístup má však také svá rizika – někdo neznámý mi pošle e-mail, jehož součástí bude jakýsi malý soubor, který ani neotevřu, a tak ani nezjistím, že mi onen nigerijský princ kromě nabídky na pět milionů dolarů z pozůstalosti po svém strýci  poslal také návod na vytištění rámu samopalu.

V Česku si zatím návody a konstrukční soubory můžeme stahovat neomezeně. Nějaký problém? Ano, až si podle něj vytiskneme tu část zbraně, kterou náš právní řád řadí k už zmíněným hlavním částem.

Ještě před nějakým časem byla z polymerového materiálu většina dílů střelných zbraní. Dnes už se však objevují palné zbraně vytištěné na 3D tiskárně komplet, a to včetně hlavní, pružin, všeho ostatního... Takové produkty jsou zatím jednoranové. Pro samočinné nebo samonabíjecí produkty se používají kovové díly, které jsou běžně dostupné. Šroubky, pružiny, bezešvá trubka jako hlaveň...

Policie ČR vyzkoušela tisk zbraní na tiskárně v ceně cca deset tisíc korun. Materiál na jednu zbraň vyšel na nějakých 500 korun! Dokonce vyrobili i polymerovou hlaveň, která vydržela šedesát výstřelů.

Plánujete jednorázovou akci? Bude vám to stačit!

Naši kriminalisté počítají s tím, že trestná činnost páchaná s tištěnými zbraněmi se bude zvyšovat. Některé detaily z téhle problematiky však vynechme...

Přesto neprozradím nic nového, když napíšu, že 3D tisk zbraní je jednoduchý jak... Jak facka. Jak mi říká odborník z PČR: připojíte se na internet, zadáte pár klíčových slov, jste tam, něco si stáhnete, nejspíš tři soubory, v jednom máte návod, v druhém fotky, jak to všechno do sebe poskládat a konečně konstrukční soubory pro software tiskárny. Tisk jednoho dílu? Pár minut.

Celá problematika 3D zbraní by vydala na silnou knížku. Všechno se nedá shrnout do čtyřstránkového článku. Autor článku upozorňuje: ano, nezmíněných problémů jsem si vědom. Byl třeba vynechaný americký model domácího sestavení vlastní a nedávno zakázané zbraně „Polymer 80“, problematika chybějící identifikace jednotlivých částí zbraně a ještě asi dvacet dalších věcí.

Na co bych rád kolegy strážníky upozornil: některé vytištěné zbraně vypadají jako dětské hračky (stejně jako z konfigurátoru CZUB). Modrá barva, růžová, oranžová, červená, bílá barva... Leckdy primitivní vzhled. Ha ha ha, dětská pistolka, kde jste ji našel...?

Kdepak, ty krásně pestrobarevné hračky mohou zabíjet. Kolegyně a kolegové, přeji vám šťastný návrat z každé služby.

Zobrazení: 52