Jak to chodí u kolegů… za kopcem u Městské policie Jablonec

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: úterý 1. duben 2025 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

Každé město má nějaký symbol, který se vám vybaví, jakmile se vysloví název města. Ale co se člověku vybaví, řekne-li se „Jablonec nad Nisou“? Ještě před několika lety by každému automaticky naskočilo „bižuterie“. Ale dnes?

Při prvním příjezdu do kopcovitého města zaregistruji dvě velikánské plachty na domovních štítech, kde jsou fotky fotbalistů místního klubu FK Jablonec v zelenobílých dresech a s nápisem „Naše město, naše barvy“.

Během několikahodinového pobytu v Jablonci jsme narazili na bižuterii jen dvakrát. S kolegy z autohlídky jsme projížděli kolem Muzea skla a bižuterie, podruhé kolem velkého reklamního banneru jedné pojišťovny, na kterém mimo jiné stálo, že: „Zloděj měl vkus, kradl jen bižuterii z Jablonce.“ Ze strany oné pojišťovny možná jen marketingové brnknutí na sentimentální strunu místních obyvatel. Ale třeba se pletu...

Jablonec nad Nisou. Šestačtyřicet tisíc obyvatel. Čtyřiadvacáté největší sídlo v Česku, v těsném závěsu za Mladou Boleslaví. Bývalé okresní město. Město, obklopené Jizerskými horami. Město, kde jsou všude kolem samé hory. Na všechny strany buď do kopce, nebo z kopce. Nadmořská výška 400 – 760 metrů.

Město, kde jsou všude kolem samé hory.

Se sousedním Libercem tvoří de facto dvouměstí. Dvě města, která spolu soupeří, a zároveň bez sebe nemohou být. Sousedí tak blízce, že mezi nimi není žádná jiná obec. Jsou spojena jednou řekou, jedním horským hřbetem a dokonce jednou tramvajovou linkou.

Vítejte v Jablonci nad Nisou, kam vás zveme v rámci nepravidelného seriálu o městských policiích v jiných městech aneb „jak to chodí u kolegů za kopcem“.

Ačkoliv všichni plníme úkoly podle zákona č.553/1991 Sb., přesto se najdou určité rozdíly a nuance, specifické pro to které město.

Městská policie Jablonec sídlí v ulici s nepatřičným názvem: „Hasičská“. Zvláštní, že jsem nikde nikdy nenarazil na ulici s názvem U Strážníků, U Městských policistů, U Měšťáků, U Strážnické služebny nebo podobně. Zodpovědní komunální úředníci, kteří tohle čtete, popřemýšlejte. Někdo musí být první, buďte příkladem!

­Ulice krátká, snad dvacet třicet metrů. Zaparkovat tady vyžaduje určité řidičské umění, takže to vzdávám. Nic pro mě. Tady fakt nezaparkuji. Na řidičáku mám ještě mokrý inkoust, a když jsme v autoškole probírali couvání, zrovna jsem chyběl. A dodnes se nenaučil. Neumím couvat, neumím podélně zaparkovat. Na mou duši. Odjíždím zaparkovat příčně na nedaleké Horní náměstí. A ještě ke všemu v první fázi vjedu do protisměru. Jablonečtí kolegové se naštěstí v tuhle dopolední dobu věnují jiným úkolům. Sám sobě bych si to vypsal rovnou za pět set. Holt jsem si ráno nedal kafe a tak dělám blbosti.

Nynější služebna Městské policie Jablonec nad Nisou – každému už určitě došlo, že ještě nedávno hasičárna – je čerstvě zrekonstruovaná. Jen z mého pohledu poněkud průhledná. Všude samá skla. I do strážnické kuchyňky, relaxační místnosti nebo zasedačky je přes skla z chodby vidět od podlahy ke stropu. Design? Moderní! Soukromí? Diskutabilní. Nic ve zlém, ale všichni jsme jak rybičky v akváriu. Možná jde jen o zvyk. A taky každý máme jiný vkus.

Našimi společníky a průvodci jsou vedoucí hlídkové služby Jaroslav Brožek a manažer prevence kriminality Tomáš Svačina. Výborné kafe mě jakžtakž probouzí. Díky.

Pojďme dál... Jak byste, kolegové, představili jednou větou svoje město? Z Jaroslava vyjede bez jakéhokoliv přemýšlení rychlá, jasná odpověď: „V Jablonci je buď zima, nebo je to do kopce.“ Musím si dát další lok kafe, tohle je na mě hodně rychlé. Ale jo, výstižné. Ostatně i měšťácká služebna je uprostřed kopce, navíc v zatáčce, při výjezdu aby si jeden dával pozor shora, zespoda.

Jablonec, to je krásné město, jehož předměstím je Liberec

A po krátké pauze můj jmenovec pokračuje: „Nebo jinak: Jablonec, to je krásné město, jehož předměstím je Liberec.“ Zastříhám ušima, dám si dalšího loka kafe, neslyšel jsem to od svého libereckého kamaráda trochu jinak? Jaroslav okamžitě reaguje: „Aha, asi ti nějaký Liberečák říkal, že Jablonec je předměstím Liberce... Tak tomu kamarádovi nevěř!“ Dobře, zase takový kamarád to nebude, když se mu nedá věřit.

­Koneckonců, věčné soupeření obou měst je i tématem právě probíhající výstavy v libereckém muzeu, která trvá do 25. května. Přijeďte sem na výlet, dvě města za cenu jednoho (tramvaj č. 11), to se vyplatí.

Pojďme ke strážnickým záležitostem. Několik rychlých informací: v Jablonci pracuje osmačtyřicet strážníků, z toho sedm okrskářů. Teoreticky jeden strážník na 966 obyvatel. Plus dvě kolegyně na dopravním hřišti.

A šest asistentů prevence kriminality. Z toho dva asistenti s ukrajinským občanstvím, kteří nastoupili díky dotaci Ministerstva vnitra v polovině roku 2022, čtyři asistenti pak z řad romských spoluobčanů.

Co skoro každého zajímá? Taková přízemní věc jako třeba peníze? Fajn, pojďme se podívat do peněženek jabloneckých strážníků. Místní strážníci jsou zařazeni, stejně jako my v Praze, v osmé platové třídě. Rizikový příplatek je na maximu: 7.500 korun. Ostatní příplatky – noční, víkendy, svátky, přesčasy  – samozřejmě podle platného zákoníku práce.

Co překvapí? Stravenka ve výši 150 Kč na směnu bez jakéhokoliv doplatku. Ovšem, to se týká jen okrskářů zařazených v osmihodinových směnách od pondělí do pátku. Jste hlídkový strážník, který nastupuje svoji směnu ráno v půl sedmé, končí večer v 18:30 a během směny čerpá dvě přestávky po třiceti minutách? Pak dostanete během této směny stravenky dvě v plné výši tři sta korun (!). Bez doplatku, z výplaty vám nestrhnou ani korunu. Při systému směn dvě denní a dvě noční to jen za tu jednu „čtyřku“ dělá dalších dvanáct set korun. Hodně zajímavý bonus.

Kolega Svačina k těmto informacím podotýká: „Díky podobným benefitům máme plný tabulkový stav. My v tuhle chvíli nehledáme strážníka.“ Kolega pokračuje: „Navíc jablonecký magistrát schválil pro nastupující strážníky stabilizační program. Čekateli je po vykonání zkoušek vyplaceno 25 tisíc. Stejnou částku najde ve výplatě po jednom roce, kdy je mu pracovní smlouva změněna na dobu neurčitou. A zbývajících sto tisíc najde ve výplatě po prvních prolongačkách, takže po pěti letech.“

Díky podobným benefitům máme plný tabulkový stav. My v tuhle chvíli nehledáme strážníka.

Rozumím dobře, že jablonečtí strážníci nastupují nejdříve na dobu určitou? Na dobu jednoho roku? „Ano, nejdříve doba určitá na jeden rok, teprve poté smlouva na dobu neurčitou.“

Co dál? Uniformy se kupují převážně u firmy Francouz, přes černé uniformy reflexní vesty. Žádné reflexní bundy? Brožek mi objasňuje: „Ne, reflexní bundy ve výstroji nemáme. Reflexní vesty na sobě strážníci mají po většinu dne, kdy jsou na ulicích. Ale pak jsou situace, kdy je z taktického hlediska lepší být v černém.“

A co APK? Vím, že zkušenosti s asistenty prevence kriminality jsou v mnoha městech poněkud rozporuplné. Někde už jejich místa raději zrušili… „U nás jsou preventisté propojeni s výkonem. Co zjistí, s čím k nám na služebnu přijdou, promítá se hlídkám do výkonu. Pořád je to zajímavá spolupráce, protože nám dokážou přinést nějaké zajímavé poznatky, ať už pro nás, nebo i pro PČR. Asistenty využíváme i na kontrolní činnost. Měli jsme místa, která se kontrolovala několikrát denně, takže to dostanou za úkol preventisté a strážníci se můžou věnovat něčemu jinému.“ Kolega Brožek pokračuje: „Máme tady ve městě problémovou ubytovnu, a když tam máme akci, oni jsou ti, kteří na místě dokážou některé  situace docela zklidnit.“

A ukrajinští preventisté, placení z peněz MV? „Během roku 2022 nám naskakovala ohromná čísla oficiálně ubytovaných Ukrajinců ve městě. Měli tady být, nikdo nevěděl kde. Tihle dva asistenti nám nosili informace, kde by jejich krajané mohli bydlet. Mapovali nám situaci ve městě, my sami bychom se k některým informacím asi nedostali.“

Sedíme s kolegy v zasedačce, kde na velikánské obrazovce běží v několika oknech neustále jakási videa. Teprve po nějaké době mi dochází, že kromě statických situací z městských kamer sleduji také dynamické online záběry kamer z vozidel.

Jak to tedy mají v Jablonci s kamerami? Tomáš Svačina mi vysvětluje: „Ve městě máme šestatřicet míst s kamerami. Samozřejmě křižovatky, městské objekty, problémová místa… Kromě stacionárních i mobilní otočné kamery. Baterie sice vydrží jen dva tři dny, ale můžeme nasadit podle potřeby. Takže nasazujeme operativně u různých uzávěr, u fotbalového stadionu nebo u závodu FourCross horských kol, kam přijde patnáct tisíc diváků.“ Tenhle závod horských kol je prý ten nejšílenější široko daleko… Díky, po tomhle doporučení se ho určitě nezúčastním.

A co ty kamery v autech? Záběry z předních kamer ze všech vozidel jsou online přenášené na operační středisko. Takže jak operační, tak vedoucí směny hned vidí, kde se autohlídka pohybuje a co kde řeší. Určitá forma kontroly? Možná ano, možná ne. „Ze začátku si to naši strážníci také mysleli. Že je hlídáme, že je kontrolujeme. Pak pochopili, že je to forma jejich ochrany. V případě potřeby může operační informovat další vyslané podpůrné hlídky, co se na místě děje.“

A samozřejmě, kamery ve vozidlech nemají zvuk. Kdyby ano, už by to bylo moc... To by byly hodně mlčenlivé směny, což? Ale podobné fámy o mikrofonech ve zpětných zrcátkách nebo na jiných místech našich služebních aut jsme už také před několika lety slyšeli...

Pojďme dál... Co takové osobní kamery? Jakmile jablonecký strážník kameru aktivuje, přenos jde zase online na operační středisko. Tentokrát i se zvukem. Když strážník řeší problematickou skupinu lidí nebo nějakou krkolomnou situaci, nemusí řešit, že bude potřebovat volnou ruku na vysílačku. Ťukne na kameru... Strážník jede na nějaké oznámení – klasicky v pátek večer na rušení nočního klidu – tak ho operační přímo vyzve, aby si kameru zapnul.

U nás v Praze je jejich zapnutí na osobním rozhodnutí strážníka. Na některých obvodech hned a v pohodě, zatímco jinde ohromné a šílené a velikánské obavy, že si záběry pouští ve svém volném čase kde kdo. (Můj osobní názor, ačkoliv s ním vůbec nemusíte souhlasit: jako okrskář D319 bych si dnes pustil kameru, jakmile bych s kýmkoliv řešil jakýkoliv přestupek. Když jsem si sám sebou jist...)

Nějaká PDA? „Ano, kdysi jsme je zkoušeli. Ale nakonec jsme přešli na služební mobily. A v každém služebním mobilu je i aplikace „MP manager“. Jak mi říká jeden okrskář, se kterým si povídám na prosklené kuchyňce: „Jednak se mi tam zapisuje trasa, kudy chodím, což je aplikace „trasování“. Takže i operační vidí, kde zrovna jsem, nebo kde jsem byl během dne. A taky si tam musím zapisovat veškerou činnost během dne. Kde dávám jakou parkovačku, kde je jaká kontrola osoby, kde co kontroluji, jakou kde dávám pokutu a za co...“

Ptám se kolegy, zda dává ještě nějakou papírovou parkovačku za stěrač, nebo už jen přes aplikaci: „Jasně, dávám! Aspoň hned ví dotyčný řidič, čeho se dopustil! Kdyby to bylo přes nějakou aplikaci, kdy mu oznámení přijde kdovíkdy, asi by to postrádalo smysl.“

Jsem zvědavý strážník a tak nahlédnu i na operační středisko. Hm, nic překvapivého, stejný obrázek, jaký známe asi každý z nás. Kolegy se ptám, jaký je dneska den. Nic překvapivého, stejná odpověď, jakou bychom slyšeli i u nás – takhle ve všední den převážně doprava. Je po desáté hodině dopoledne, zatím prý asi deset oznámení, všechno upozornění na špatné parkování.  

Kolega z operačního pokračuje: „Jsme celkem klidné, možná až ospalé město. Když to přeženu, tak občas musím zkontrolovat, zda mám funkční telefon. (smích) Takhle v zimě tady po sedmé večer nepotkám človíčka. Přes léto hodně rušení nočního klidu kolem přehrady, je tam dost kempinkových ohnišť, hodně restauračních zahrádek…“ Copak se tady opravdu nic neděje? Opravdu tady jablonecká městská působí tak výrazně preventivně?!? „Ale jo, asi jsem to trochu přehnal. Bezdomovci v centru, potuloval se nám po náměstí člověk s mačetou v ruce a vlastním světem v hlavě, střelba plynovkou… Zrovna včera jsme byli za mediální hvězdy, protože jsme nakládali do záchranky chlapa, stop padesát kilo živé váhy. No, byl ve stavu, že spíš mrtvé váhy. Nemohl se dostat z taxíku ani sám, ani za pomoci řidiče. Tak si nás řidič zavolal, když jsme ho vytáhli my, hned si ustlal na silnici. Dokonce nás dávali v televizi, nezaregistroval jsi?“ Nezaregistroval, na televizní zprávy se v rámci zachování psychického zdraví dávno nedívám. Abych o nic nepřišel, kolega Svačina mi pustí videozáběry z osobních kamer zúčastněných strážníků. Uf, tak tohle bych  fakt řešit nechtěl.  

Když vycházíme z operačního střediska, vychází jeden strážník s kolem. Okrskář, elektrokolo, tady bych chtěl sloužit. Kolega Brožek k tomu podotkne: „Máme tady čtyři kola, všechno elektro. Jsem zastáncem názoru, že na kolo by měl vlézt jen ten, kdo na to má. Ale zároveň by měl strážník působit důstojně. A jak je to tady všude do kopce, tak by asi nepůsobilo nejlépe, kdyby se na místo přestupku přiřítil uřícený strážník, kterému leje pot z čela, mohl by ždímat tričko a pět minut se vydýchávat.“

Další vozový park? Skútry, Škody Karoqy… V příštích týdnech by se na služebně měla objevit i kabinová čtyřkolka, určená pro celoroční provoz. Do jabloneckého katastrálního území spadají i okolní lesy, přístupné jen po lesních a polních cestách. A tyhle lesy samozřejmě slouží bezdomovcům, ať už k přespávání nebo k pálení kabelů a vytváření černých skládek.

Jako průvodce po městě dostáváme Aleše a Ladislava.

Když se jich ptám na nějakou místní dominantu, kde bychom mohli udělat fotku, oba se zarazí. Tak asi u přehrady? Prý „jablonecké moře“. Když stojíme na břehu, nepřipadá mi, že stojím u přehrady. Spíš u většího rybníku. Ale rozumím, že to je příjemná relaxační lokalita. Kolem hospůdky, pěšiny, cyklostezky...

Aleš mi vypráví zážitek z loňského podzimu. Z jakési obory uteklo několik muflonů, stádo se rozprchlo, jeden se dostal až sem. Všude kolem něj lidé, muflon zpanikařil a vrhl se do vody. Nepomohl si, proti němu vyrazili snad všichni paddleboardisté ze širokého dalekého okolí. Na břehu dav lidí, ve vodě dav lidí, chudák naháněný muflon. Na břeh se ještě jakžtakž dostal, ale i zvířata podléhají srdečnímu selhání vlivem stresu.

Projíždíme Tyršův park. Prý místo častého výskytu bezdomovců. Ačkoliv je krásný slunečný den, v parku je jen několik maminek s kočárky. Z mého pohledu mnohem hezčí a lepší varianta.

Pak jsme ale zavoláni na konečnou zastávku tramvaje č. 11. Revizor natrefil na černého pasažéra, který má problém mu prokázat totožnost. Úkolu se tedy ujímají kolegové, chvíli si s oním černým cestujícím povídají, až ten si nakonec dává říci a občanku vytahuje. Rychlá lustrace, údaje jsou předány revizorovi a jede se dál.

Musím potvrdit slova operačního – Jablonec je klidné město. A opravdu hezké. Stojí za návštěvu. Turistické a jiné zajímavosti, za kterými sem můžete vyrazit, si určitě najdete na webu.

Na shledanou v Jablonci.

Zobrazení: 337