Z Jeseníku do Prahy aneb Když se chce, jde všechno

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: čtvrtek 1. únor 2024 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

Na podzim loňského roku dostali strážníci z Prahy 6 novou posilu. Do české metropole Iveta Kolaříková přesídlila až z dalekého Jeseníku a jejím novým působištěm se stala MČ Praha-Suchdol. Většina lidí ztrácí s přibývajícími životními zkušenostmi chuť k zásadním změnám, a tak často zatnou zuby a raději zůstanou v zajetých kolejích. Iveta je ale výjimka, která potvrzuje pravidlo. Jsme téměř stejně zralé, proto si dovedu představit, že rozhodnutí nebylo úplně snadné. A tu odvahu ji závidím.

Z krásné přírody Jeseníků do Prahy? Povídejte, jak k tomu došlo …

Já pocházím z Jeseníku, ale vdala jsem se do Čech a po 20 letech jsem se do Jeseníku vrátila. Můj bývalý manžel a otec mých tří dětí byl tehdy u vládní letky a já jsem pracovala u ČSA jako supervisor a dispečer cataringu. Po 9leté mateřské jsem se ještě vrátila na původní místo dispečera. V Praze jsme nějakou dobu i bydleli. Do Prahy se mi původně vůbec nechtělo, ale pak se mi zase nechtělo odsud. Ale pro děti se nám zdály Jeseníky lepší. Aktuálně jsou zase všechny moje děti tady, jsou tu větší možnosti realizace i víc pracovních nabídek. Moje nejstarší dcera se vrátila ze Skotska a je na mateřské se dvěma malými kluky. A protože dostupnost z Jeseníků není jednoduchá, tak jsem zvažovala možnosti, jak bych jí mohla pomoct.

V té době jste už u městské policie pracovala?

Když manžel skončil u armády, začal na můj živnostenský list podnikat v oblasti pohostinství a ubytovacích služeb. Po nějaké době se začaly hromadit finanční problémy. Nakonec jsem od něho se třemi dětmi odešla a požádala o rozvod. Dost dluhů spadlo na mě a přesto, že manžel své děti finančně podporoval opravdu minimálně, tak jsem si slíbila, že za každou cenu vystudují. Měla jsem tehdy třeba i tři práce. Sociální systém pro matky samoživitelky není ideální. Kdo nezažil, nepochopí. Neskutečně moc mi pomohli rodiče. Bylo to hodně náročné, ale zase jsem zocelenější a jen tak něco mě nerozhodí. Všechno zlé je opravdu pro něco dobré.

Vychovávat sama tři děti je dřina. Klobouk dolů.

Když děti dostudovávaly, tak jsem mohla trochu zvolnit a začít řešit sebe. Vznikl prostor k řešení vlastní insolvence a začala jsem dělat prevenci pro město Jeseník, jako asistent prevence kriminality. Asistenti prochází město a kontrolují problémové lokality. Jeseník je spádové město léčebny Bílá voda – pro alkoholiky a drogově závislí – jezdí sem lidi z celé republiky. Cestou z léčebny se zastaví v Jeseníku, potkají známé a už dál nepokračují. Moje přednášky na školách měly ohlas, práci mi nabízela státní policie, speciální škola i paní starostka. V polovině srpna 2019 jsem se rozhodla pro městskou a od září jsem nastoupila do školy do Ostravy. Nakonec jsem udělala zkoušky a po třech letech si vyřešila finanční problémy. U Městské policie Jeseník to mezi samými chlapy nebylo jednoduché, ale nakonec si na mou přítomnost zvykli a situace se uklidnila. Dodnes si vzpomínám na slova instruktora fyzické přípravy: „Raději budu dělat se ženskou, která tu práci chce, než s chlapem, který to dělat nechce.“

V Jeseníku jsem pracovala jako strážník čtyři roky a měla jsem na místní poměry pro ženu nadstandardní plat. Ale roky běží a už jsem začala cítit, že těch nočních služeb bylo tak akorát. A když jsem dala na misku vah práci strážníka v Jeseníku a možnost užít si vnuků, dokud jsou malí a stojí o mě, jednoznačně vyhráli vnuci.

Raději budu dělat se ženskou, která tu práci chce, než s chlapem, který to dělat nechce.

A proč právě Praha 6?

Jedna dcera totiž bydlí v Horoměřicích, druhá v Holešovicích. Prahu trochu znám a vím, že „šestka“ je klidnější a navíc známí chválili i složení týmu. Tak jsem si zkusila domluvit schůzku s panem ředitelem Kovandou, a když jsme se potkali a probrali možnosti, tak se mi varianta pražské vesnice v Suchdole, navíc s možností bytu, zalíbila nejvíc. Původně jsem měla nastoupit od září, ale nějaké personální změny nakonec můj nástup posunuly na říjen. Mám to 8 minut pěšky do práce, bydlení je cenově rozumné a platově jsem si polepšila. Po třech letech budu mít i díky náborovému příspěvku ukončenou insolvenci.

Bydlení ve svém okrsku nemá jen výhody …

Ano, dobrá místní znalost může na druhou stranu přinášet ztrátu soukromí. Zatím se mi daří oddělovat práci od soukromého života bez problémů, tak snad to udržím. Zkušební dobu mám za sebou a uvidíme, co budoucnost přinese. Máme nastaveno, že v první řadě jsme strážníci města Prahy, pak teprve konkrétního okrsku a veškeré požadavky nebo úkoly jdou pouze přes pana ředitele. Jsme na služebně dva, kromě výjimečných akcí děláme jen denní služby. Můj parťák má dlouholetou praxi. Pokud je potřeba, dohlížíme na hřbitovy, trhy, veřejný pořádek, dopravu. Dostaneme plán dne a podle toho se řídíme. Chodíme na přechody na Kulaťák a do ulice Čs. armády. Do Suchdola zajíždí navíc denní i noční autohlídky, takže je pod kontrolou.

Nejčastější problémy?

Parkování vysokoškoláků i pracujících mimopražských v zákazu. To řešíme skoro denně. Nemáme tu placené zóny, takže všichni využívají parkování zdarma. S bezdomovci jsou občas problémy u zahrádek nebo kolem Šárky. Třetinu okrsku tvoří zahrádky, třetinu zabírá vysoká škola včetně výzkumného ústavu a třetinu rodinné domky. Je tu patrná soudržnost místních, pro děti i dospěláky se tu pořádá hodně aktivit. Ale vlastně se teprve rozkoukávám… uvidíme za rok.

Najdete si mezi službami a péčí o vnuky čas na návštěvu rodného hnízda?

Když se chce, jde všechno. Chvilkama je to náročné, ale najdu. Rodiče budou mít letos oba osmdesát, ale jsou naštěstí v rozumné zdravotní kondici. Stará se o ně sestra a já se snažím jí každých čtrnáct dní aspoň na 3-4 dny vystřídat. Můj táta – pro mě velký vzor a sportovec – mě a mé  sourozence od malička vedl ke sportu, závodně jsme dělali běžky a biatlon. Pokud podmínky dovolí, snažím se během návštěvy do stopy vyrazit. Hezké běžecké tratě vedou i městem Jeseník – z Horní Lipové přes Jeseník až nahoru do Filipovic, kde jsou sjezdovky a pěkný areál. Vede to i kolem domečku mých rodičů. Po mém návratu do Jeseníku jsme se sestrou vzkřísily rodinnou tradici a uspořádaly 30. ročník Běhu vítězství. Pak se některé pozemky prodaly a probíhá developerská výstavba, k tomu nepříznivé sněhové podmínky a zdravotní problémy tatínka – takže tradice skončila. Ale život jde dál, ze svých dětí mám radost, a jak říká můj táta: „Ke všemu v životě se má člověk postavit tak, aby se sám na sebe ráno mohl podívat do zrcadla.“

Iveto, děkuji za rozhovor a ať se Vám daří.

Zobrazení: 467