Stodesetkrát za minutu

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: pondělí 1. květen 2023 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

Březen. Obyčejné všední pondělní odpoledne. Krátce po jedné hodině. Počasí žádná sláva. Pošmourno, zataženo. Docela zima. Občas prší.

Praha 4. Autohlídka. Dvě strážnice. Zatím celkem klid. To se brzy změní.

Na linku 156 přichází oznámení, že na zastávce MHD s názvem Nádraží Braník jsou dvě osoby, které si prý aplikují drogy.

Hlídka na místě. Modřanská ulice. Blikačky. Raději zapnout majáky. Spousta aut. Hustý provoz. Kde jen ty dvě osoby jsou?

Zdá se, že zastávka je liduprázdná a nikde nikdo. Jedna strážnice v reflexní vestě zůstává u auta, druhá jde přece jen obhlédnout okolí.

Změna situace. Dvě osoby v dohledu. Dokonce v doslechu. Volání o pomoc. Kousek od zastávky. U podchodu. Žena stojí. Na zemi leží muž. Na zádech. Bolestivý podnět. Bez reakce. Rychlá kontrola tepu. Sakra! Bez tepu. Sakra! Hlavně nezmatkovat!

Strážnice rychle vytahuje z kapsy telefon, volá kolegyni s tím, ať nechá auto autem, že její přítomnost a pomoc jsou potřeba tady. Než kolegyně přiběhne, zavolá ještě na záchranku a stručně je informuje, kde jsou a co se stalo.

Srdeční masáž. Hlavně zachovat frekvenci. Sto deset stlačení za minutu A taky dodržet hloubku stlačení. Aspoň pět centimetrů. Masáž pořád pokračuje. Druhá strážnice na místě.

Defibrilátor? Rychle do auta. Utíkej ještě rychleji. Koneckonců, běhala jsi závodně. Konečně u auta. Rychle ten defibrilátor. Další majáky? Záchranka na místě. Dvoje majáky. Mokrá silnice hází červené a modré odlesky.

Pořád se masíruje. Sto desetkrát za minutu. Nepolevuj. A hele, už se chytil. Už se zhluboka nadechl. A podruhé. A třetí nádech. Jak to trvalo dlouho? Dvě minuty? Tři minuty? Hele, dokonce otevřel oči. Uf! Přicházejí záchranáři. I s druhou strážnicí. Tys ho fakt nahodila!!! Klobouk dolů, kolegyně! Jsi dobrá.

Ležícího, ale už dýchajícího a reagujícího muže si už do své péče převzali zdravotníci. Ti rozhodují i o tom, že na místo musí přijet i lékař. Jedna ze strážnic mu jde naproti, aby ho provedla labyrintem podchodů. Žena zatím druhé strážnici a záchranářům vypráví, že oba krátce před kolapsem užili heroin.

Muž, kterému je necelých čtyřicet let, byl prý včera propuštěn z vězení. Divná oslava svobody. Dneska ještě s dobrým koncem.

Ale třeba by mohla cesta tam a zpět být pro něj začátek nové cesty. Kdo ví, co ještě má na tomto světě za úkol a poslání, že se dneska ještě vrátil?

Onen muž vděčí za svůj život a možnost své další pozemské pouti strážnicím Kláře Kolomazníkové a Terce Ošmykové.

 

Zobrazení: 469