Můj dres s číslem 8
V norském Trondheimu se od 13. do 20. června letošního roku konal další ročník fotbalového Mistrovství Evropy ženských policejních sborů. Možnost reprezentovat republiku, nastupovat v dresu se lvíčkem na prsou a zastupovat naši městskou policii se dostalo i našim dvěma kolegyním. Jednou z nich je Mgr. Romana Melcherová. Ve svém strážnickém životě nyní pracuje jako vedoucí na Centrálním operačním středisku, v tom soukromém by na výčet jejích koníčků a zálib možná nestačilo číslo našeho časopisu. Ale sešli jsme se, abychom si popovídali především o fotbalu.
Píšu hlavně pro vnoučata
Kolegu Františka Drože jsem s prosbou o rozhovor do rubriky Naši lidé oslovila už před časem, když se ke mně doneslo, že maluje obrázky. Tehdy se omluvil s tím, že jeho výtvarná dílka nestojí ani za řeč. Nedávno se na mě obrátil se žádostí o korekturu vlastních básniček a pohádek. Jeho literární tvorba se mi zalíbila, a tak jsem zkusila štěstí podruhé. Rozhodování pro něho nebylo jednoduché, ale nakonec souhlasil.
Když se z práce strážníka stane rodinná tradice
Jiný věk a jiné služební číslo, ale stejná příjmení a stejné uniformy. Vilém a Lukáš Stočesovi. Otec Vilém slouží u MP Praha už 23 let. V přímém výkonu prošel od samostatné pěší hlídky přes TPZO, okrskáře, odtahy až po klasickou autohlídku, kterou na OŘ Praha 1 jezdí dodnes. Jeho syn Lukáš nastoupil před 13 lety a pracuje jako strážník - okrskář na Praze 5.
Vedu vlastně dva životy
Kolega Augustin Tarabáš patří po 25 letech služby mezi zkušené strážníky-okrskáře. Je to usměvavý čiperný muž, který toho zvládne víc než kdejaký mladík. Jednadvacet let střeží svůj okrsek v Praze 3, kam dojíždí z vesničky na Bruntálsku, ve volném čase třeba pěstuje ovocné stromy nebo maluje obrazy. Požadovanou maturitu složil v 54 letech. Kdo studoval v pozdějším věku a při práci, ví, jak náročné to je. Jeho odchod do důchodu se zatím odkládá, na OŘ 3 by chyběl.
Děkujeme za věrnost
S Městskou policií hl. m. Prahy spojili velkou část svého života, a koncem roku odchází do důchodu. Třicet a jednadvacet let služby je obdivuhodně dlouhá doba, která si zaslouží poděkování a pozornost. Pavel Kolský a Jaroslav Bláha si se mnou zavzpomínali a prozradili nejbližší plány.
Bude tu, nebude tu?
Kolega Jaroslav Mraček slouží už 20 let jako okrskář v Praze 6. Jak sám říká, okrskářem se už narodil. Je to sympatický usměvavý muž, který má rád recesi a baví ho výjimečné věci. Sešli jsme se spolu v Lenešicích na Lounsku, u domku, kde bydlí s maminkou, a povídali si o cihlách, které byly všude kolem. On je totiž dva roky sbírá a umí o nich poutavě vyprávět. Posuďte sami.
Medaile Za záchranu života – výjimečné příběhy v roce 2021
Každý zachráněný život má obrovský smysl a jeho záchrana je hrdinským činem. A je to skvělý pocit, vědět, že jsou mezi námi lidé, kteří nezištně a s láskou pomohou, když vidí, že je to potřeba. Tady jsou příběhy našich letošních hrdinů.
Číst dál: Medaile Za záchranu života – výjimečné příběhy v roce 2021
Prdící buldoček, opice na útěku i Jonákovi medvědi
S některými lidmi děláte rozhovor, lidově řečeno, tak trochu za trest. Mluví nesrozumitelně, nebo bezobsažně. Někdy vám není blízké téma hovoru a jindy prostě nemáte náladu a říkáte si, už aby to bylo za mnou. Někdy mluví hodiny a vy na konci nevíte, o čem budete psát, protože sdělení bylo jen jedno. Tak tohle se rozhodně netýká následujícího rozhovoru. Rozhovoru s člověkem, který je u MP Praha řadu let, který při tom po celou dobu pracuje na jedné pozici, a musím říci, že je pro ni jak stvořený. S člověkem, který vás nikdy neodmítne, udělá si čas a rád si s vámi popovídá. Řeč je o Václavu Steinbauerovi, vedoucím Útulku pro opuštěná zvířata MP Praha.
Číst dál: Prdící buldoček, opice na útěku i Jonákovi medvědi
Obyčejná cesta z bodu A do bodu B… Bod A si vyberu sám, bod B mi vybere vítr
Kdo z nás alespoň někdy nezatoužil vznést se nahoru do oblak a podívat se na svět s odstupem a nadhledem? Podívat se na svět z ptačí perspektivy? Luďku Křížkovi, strážníku z Prahy 10, se tenhle sen splnil. Luděk létá s balóny už šestadvacet let. Během nich strávil v balónovém koši už přes dva tisíce hodin. V průměru to vychází na dvě hodiny týdně. Dá se přistát na rušné pražské křižovatce? Může mít létání něco společného s pivem? Kdy se balón nemohl odlepit od země? Kdo může vstoupit do klubu vzduchoplavců?
Číst dál: Obyčejná cesta z bodu A do bodu B… Bod A si vyberu sám, bod B mi vybere vítr
Stagnace je jako smrt
JUDr. Ladislav Rozenský, Ph.D. pracuje jako strážník v Praze 15 od roku 2009. Nejprve jako okrskář, pak jako člen pravidelné autohlídky a od 1. dubna je vedoucím tří tamních okrsků. Po ukončení doktorandského studia oboru Ekonomika a řízení na ČZU v Praze aktuálně působí jako interní doktorand na Ústavu bioetiky při 1. lékařské fakultě UK. Součástí jeho vědecké práce byla měsíční studijní stáž v Brazílii. Nejen o ní jsme si spolu povídali.
Je důležité mít z běhání radost, ne svalovou horečku
Pokud běháš, jsi běžec. Nezáleží na tom, jak daleko běháš nebo jak rychle. Nezáleží na tom, jestli je to dneska poprvé nebo běháš už dvacet let. Neexistuje žádná zkouška, kterou bys musel projít, žádné oprávnění, které bys měl získat, žádná členská karta, kterou bys mohl obdržet. Prostě jenom běhej. (John Bingham, maratonec, novinář, spisovatel)
Fyzická příprava každého strážníka a obecně každého člověka, který nehodlá strávit život v křesle u televize, je nesmírně důležitá a pomáhá nám dostat se nejen do správné kondice, ale i do psychické pohody a optimální nálady. Pokud bychom hledali jedno ideální sportovní odvětví, které by stoprocentně pokrylo potřeby strážníka v přímém výkonu, tak bychom hledali asi marně. Museli bychom si vytvořit zvláštní „xboj“, který by měl v sobě nejen vytrvalost, ale i bojové sporty či taktiku podobnou šachům.
Číst dál: Je důležité mít z běhání radost, ne svalovou horečku
Psovi musíš věřit
Strážník František Škvrna se zabývá kynologií od svých třinácti let, tedy téměř pětadvacet let. Do psů a všeho kolem nich je v dobrém slova smyslu blázen. Navíc má to štěstí, že se psům a práci s nimi může věnovat i ve svém zaměstnání – je totiž psovodem u naší městské policie. V roce 2018 a 2019 se se svým psem zúčastnil mistrovství světa v tzv. „globalringu“. V Belgii poprvé osmé místo, na mistrovství v Německu bramborová medaile. Škoda, že v minulém roce mistrovství odpadlo, mohl to být už útok na stupně vítězů.
Sokol na Vyšehrad – dům otevřený všem lidem dobré vůle a čistých srdcí
Každý den míjíme bez zvláštního povšimnutí velké množství budov. Přesto jsou mezi nimi mnohé, které si naši pozornost zaslouží. Jednu takovou jsem objevila koncem roku 2019, když jsme s kolegou Jakubem Kruckým z Hlídkového útvaru připravovali rozhovor do tohoto časopisu o zápase ve volném stylu, kterému se Jakub věnuje už 40 let. Tehdy jsme se sešli na Rašínově nábřeží, v Sokolovně Vyšehrad. Byla řeč hlavně o zápase, ale zůstaly mi v paměti i zajímavosti spojené s touto budovou, o kterých Jakub vyprávěl. Je totiž nejen zápasník, trenér a rozhodčí, ale i starosta TJ Vyšehrad. Z jeho vyprávění je cítit nadšení pro sport i úcta k historii. Což je podle mě dobrý základ pro zajímavý příběh.
Číst dál: Sokol na Vyšehrad – dům otevřený všem lidem dobré vůle a čistých srdcí
Docela rozmanitá práce
Nejviditelnějšími reprezentanty městské policie jsou bezesporu uniformovaní strážníci v ulicích. Ale nedílnou součástí naší organizace jsou také ta oddělení, která pro kolegy na ulici zajišťují nezbytný servis. Považujeme za samozřejmé, když nám v pracovním prostředí všechno kolem klape a funguje, jak má. Aby tomu tak ale bylo, musí to někdo zajistit a zařídit. O Útvaru provozního a logistického zabezpečení možná není tolik slyšet. Je to dobře – znamená to, že všechno kolem nás opravdu klape a funguje, jak má.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka