Bude tu, nebude tu?

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: čtvrtek 16. prosinec 2021 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

Kolega Jaroslav Mraček slouží už 20 let jako okrskář v Praze 6. Jak sám říká, okrskářem se už narodil. Je to sympatický usměvavý muž, který má rád recesi a baví ho výjimečné věci. Sešli jsme se spolu v Lenešicích na Lounsku, u domku, kde bydlí s maminkou, a povídali si o cihlách, které byly všude kolem. On je totiž dva roky sbírá a umí o nich poutavě vyprávět. Posuďte sami.

Takže Jaroslave, proč právě cihly?

Sport mi moc nešel v mládí, a teď, vzhledem k věku, mi nejde tuplem. Známky nebo pivní tácky sbírá kdekdo, na motorku jsem nedorostl, a navíc mě vždycky bavily věci, které dělá jen omezený počet lidí a které jsou nějak výjimečné. Když jsem se v minulosti věnoval chovatelství, tak jsem měl druh kachen, které jsme chovali jen dva v republice. V době, kdy už nás bylo deset, jsem toho nechal. Už mě to pak přestalo bavit. Chci se věnovat něčemu jinému, než co dělají ostatní. Výjimečné mě láká.

Kde a kdy jste získal tu první?

Před dvěma roky jsem byl na dovolené v Nové Vsi na Moravě a při procházce vesnicí jsem si úplně náhodou všiml za plotem u jednoho domečku zajímavé cihly, kterou mi ochotná paní majitelka po krátkém rozhovoru věnovala. Pak jsem kousek dál v lese našel asi dvacet stejných na divoké skládce. No, a když už jsem měl základ, tak nějak došlo k tomu, že jsem začal cihly sbírat. Moje paní má předky na Moravě, tak jsme objížděli známé kolem Valtic, kde si Moraváci rádi cihlami zdobí sklepy. Mně víno nechutná, přijde mi kyselé, pivo hořké, destiláty mě dáví, tak jsem raději na limonádách. Takže zatímco moje paní degustuje, tak já běhám po těch sklepích a měníme cihly. Ale není to jediná lokalita, výpravy podnikáme po celé republice. Zjistil jsem, že mám cihly i ze Slovenska, Maďarska, takže vlastně z celého Rakousko-Uherska.



S kým výpravy podnikáte?

Sbírku s přibližně 500 kusy cihel má v naší republice kolem 30 sběratelů, ale jsou i takoví, kteří jich mají tisíce. Ty už mají asi cihly i pod postelí a v lednici… S několika kamarády, které jsem „přes cihly“ získal, máme rozdělenou republiku. Mně dali Prahu, protože tam pracuju. Ve volných dnech běhám po stavbách a hledám v kontejnerech … z těchto cihel už totiž nikdo nestaví, rozdrobí se a zmizí ze světa. Musíme je zkrátka ukořistit dřív, než se z jejich drtě udělá třeba křivá silnice.

Co vás na cihlách nejvíc baví?

Je to kus historie se zajímavými příběhy. Cihelny dřív stávaly v každé druhé vesnici a některé nesly znak nebo monogram svého cihláře. Jednak to byla jeho vizitka a pak taky „ochranná známka“ cihel na konkrétní zakázce. Jako první mohla pálit cihly šlechta a církev, později začala vznikat družstva. Značky se měnily se jménem vlastníka cihelny i vývojem výroby. Třeba přímo tady v Lenešicích stávala cihelna rodiny Glazerů. Cihly byly nejprve označené monogramem Bedřicha Glazera, pak jeho synů Julia a Františka. Pak pálil ještě těsně před válkou Adolf, ale toho nemám. Byli to Židi a smetla je válka. Podle cihelen vznikaly názvy ulic – Na Hlíně, Na Sypkém, U Cihelny aj. Divadlo Spejbla a Hurvínka bývala taky cihelna, Juliska má hřiště a atletický ovál díky tomu, že se tam brala hlína na výrobu cihel. Těch zajímavostí spojených s cihlami je hodně. Ve velké konkurenci postupně obstály jen ty největší a do dneška se jich zachovalo jen pár.

Jak rozsáhlou sbírku máte?

Na začátku letošního roku jsem jich měl devadesát. Dnes je jich už 508 a rychle přibývají další. Vozí mi je i známí z dovolené. Z hlediska místa je to často těžké rozhodování. To mi ostatně říkali všichni, už když jsem začínal. Při výměně mi jich strkali za jednu třeba deset s tím, ať mám údajně do zásoby. Po krátkém čase ale začal být připravený regál malý, tak jsem musel dělat další, pak jsem část exponátů převezl na chalupu a sbírka se dál rozrůstá … moje paní říká, že kdybych sbíral známky, nandám si brýle, zkontroluju zoubky a razítko a je klid. Jenže mě baví to napětí, když přijdu k hromadě suti a říkám si: „Bude tu, nebude tu?“

❞ Na začátku letošního roku jsem jich měl devadesát. Dnes je jich už 508 a rychle přibývají další...

Jak náročné to hledání je?

Zdánlivě by se mohlo zdát, že je to jednoduché. Přijdu k hromadě nebo skládce, stovku cihel si vezmu a je to. Ale zdaleka ne všechny cihly jsou značené. Některé cihelny vůbec neznačily, některé jen výjimečně, třeba jednu na paletě.  Běžně mi při hledání na skládce projde rukama 300–400 kousků, než najdu tu jednu zajímavou. Na těch obrovských haldách už máme systém – ty, které se nám líbí, dáváme na štorcku a různě je o sebe opíráme, abychom při hledání ve dvou věděli, kterou už jsme měli v ruce. Za víkend, kdy cíleně někde sbíráme, prohlídneme třeba tisíc cihel a vezeme si jich šest. Navíc je to často dobrodružství – lezu přes trámy, ostnatý drát, jedu na vlně, sjíždím z té haldy … chce to dobré boty. Některé cihly už v dostatečném množství máme, někdy obměníme za lepší kousek, ale na spoustě cihel není nic. Na Moravě je to skóre lepší, tak jedna z dvaceti. Držíme se zásady, že nikdy nebereme nic z památek. Nicméně třeba když byla moje paní s tchýní na výstavě Epopeje v Moravském Krumlově, já jsem zašel na zámek, který opravovali, dal jsem se do řeči s dělníky na stavbě a ti mi dovolili prohledat kontejner připravený k odvozu na skládku, kde jsem našel šest pěkných druhů. Když mě přijely vyzvednout, seděl jsem na hromádce z 25 cihel a tetelil se blahem. Náš dobrý silný Fokus combi, který uveze 200 kilo, byl ale tentokrát doma, vyjeli jsme si Smartem, a já se musel s pěti cihlami s těžkým srdcem rozloučit. Bylo to velké dilema…



Takové množství už chce evidenci…

Rodokmeny cihel si vedu v počítači, ale určenou mám zhruba polovinu. Existují stránky Laterarius.cz, jakási snaha o vytvoření databáze, do které posíláme výsledky našich pátrání. Určených je tam aktuálně kolem deseti tisíc, ale odhadem bylo patnáct tisíc cihelen krát třeba 5 druhů – to je ohromné množství, hodně z nich už nikdo nikdy neurčí, pamětníci už nejsou.

Máte nějakou opravdovou raritu?

Mám cihlu z doby Marie Terezie, přivezenou od Olomouce a cihly šlechty z celé republiky. Zajímavé jsou i cihly se stejným rámečkem (kartuší), což znamená, že pochází ze stejného kraje.

A existuje nějaká vysněná?

Ano, z odborných publikací vím, že mi chybí několik cihel z Prahy 6. U některých mě mrzí, že jsem přišel pozdě a stavby, kde by mohly být, už zmizely nebo byly zrenovované.

Jaroslave, děkuji za vás čas a zajímavé povídání. Ať se na vás na výpravách štěstí směje a nacházíte cihlové přírůstky ve vysoké kvalitě a optimálním množství.

Pokud ve vašem okolí najdete nějakou zajímavou cihlu, dejte vědět na některý z těchto kontaktů: fcb Jaroslav Mraček, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., tel: 606 678 441.

Zobrazení: 614