Děkujeme za věrnost

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: čtvrtek 16. prosinec 2021 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

S Městskou policií hl. m. Prahy spojili velkou část svého života, a koncem roku odchází do důchodu. Třicet a jednadvacet let služby je obdivuhodně dlouhá doba, která si zaslouží poděkování a pozornost. Pavel Kolský a Jaroslav Bláha si se mnou zavzpomínali a prozradili nejbližší plány.

2222222Pavel Kolský – OŘ 12

Z našeho minulého rozhovoru vím, že vás přivedla k práci u městské policie vlastně privatizace ČSAD.

Ano, jezdil jsem tehdy u ČSAD s kamionem, a kdyby nepřišla privatizace, jezdil bych až do důchodu. Bavil mě volant, bavily mě dálky a bavil mě život venku. Privatizace ale přišla a já jsem v roce 1991 náhodou natrefil na malý článek, že Magistrát HMP přijme zaměstnance na kontrolní pozice. O městské policii tam nebylo ani slovo. První prolongace jsme dělali na podzim v roce 1991 a do konce roku 1992 už jsme měli za sebou troje. Na jaře 1992 nám řekli, že budou prolongace na 5 let, ale pak přišlo jiné rozhodnutí a navazovaly další. Celkem mám za sebou 11 prolongací, dostal jsem teď před odchodem z personálky pěkný balík papírů. Ani jednou jsem neopakoval, vždycky jsem byl nabušenej jako hrom.

Jaké pozice jste vystřídal?

Po prolongacích jsem 1. prosince 1991 nastoupil na Táborské v Praze 4, kde jsem pod několika řediteli sloužil do roku 2000. V roce 1995 vznikla oblast, což pro mě bylo úžasný, protože jsem jezdil oblastní autohlídku. V městské kronice byste našla něco, čemu nebudete věřit. Jeden příklad za všechny: v roce 1997 našla městská policie 357 kradených aut. Já s parťákem jsme jich našli 57 se třema pašikama. Během jedný čtyřky jsme měli čtyři kradený auta, měli jsme střílečku na Roma, který měl málem přejel. Rok 1997 byl můj nejkrásnější rok u městské policie, to už se bohužel vrátit nemůže. V roce 2000 jsem pak přestoupil sem, takže mi běží 21.rok na OŘ 12.

Co se, podle vás, za těch 31 let změnilo?

To je smutný vzpomínání. V 90. letech jsme měli neskutečnou prestiž. V těch modrých košilích a lodičkách na hlavě nás lidi brali. Dělali jsme všechno. Volali nás na vraždy, sebevraždy, vůbec nerozlišovali, jestli jsme kriminálka nebo městská. A dneska? Díky moderním technologiím vám lidi můžou nadávat a vy nemůžete skoro nic. Kde to jsme? Zkuste se takhle chovat třeba v Americe. Policajt si počká a za každou další nadávku vám přisolí 100 dolarů. Už to dávno není to, na co jsem byl zvyklej. Za těch 30 let jsem toho tady zažil hodně. Vzpomínám si na vojenskou přísahu před primátorem Koukalem. To už taky není, mrzí mě to. V roce 2007 se mi ještě líbila oslava 15. výročí městské policie. Pochodující jednotky na Staromáku, to byla paráda. Dneska to už vůbec není pravda. A co sem někdy přijde, je votřesný. Chybí vojna.

Kdybyste měl možnost být na jeden den ředitelem městské policie, co byste změnil?

Byl bych pod tlakem z několika stran, něco změnit je složité. Ale třeba výstroj. Letní modrá trička z plastových lahví, vymyslel někdo, kdo nikdy nebyl v terénu. Nesaje to, pot vám teče po zádech do kalhot, nemá to kapsy, v létě mělo hodně kluků z celodenního nošení vyrážku. Za těch třicet let se mě nikdo nikdy nepřišel zeptat, co potřebuju do terénu. A žlutá trika? Když měla děvčata od nás opatření na nějaké slavnosti v Cholupicích, za hodinu volaly, že se jim všichni smějou, protože nad nima byl obrovský roj much. Takže bych třeba změnil přístup k výstroji a ptal bych se hlavně lidí z terénu.

Litoval jste někdy svého rozhodnutí?

Rozhodně nelituju. Dá se říct, že to bylo moje nejlepší zaměstnání. Všude se najdou nějaké vady na kráse, ale kdybych řekl, že lituju, tak bych lhal. Pracuju v režimu dvě denní, dvě noční, čtyři dny volna, během kterých se dá zařídit a udělat, co je potřeba.

❞ Rozhodně nelituju. Dá se říct, že to bylo moje nejlepší zaměstnání. Všude se najdou nějaké vady na kráse, ale kdybych řekl, že lituju, tak bych lhal...

Do důchodu jdete koncem roku?

Jo, mám započítáno 30 let a jeden měsíc. V důchodovém věku jsem už pět let. Naposled přijdu 27. prosince. To jedu odevzdat zbraň a některé výstrojní součástky, pak vyřídím Korunní, odevzdám odznak a konec. Už si to fakt zasloužím. Za dva roky a měsíc mi bude 70 let, to už pak začíná být mezi těma mladejma problém. Mám kolegu, který je mladší o 42 let … Ta moderní technika mě taky moc nebere. Když jsem začínal, tak tady počítače nebyly, pouze jeden telefon a stačilo to. Za tu dobu jsem tady poznal hodně správných lidí i dost křiváků.

Jakou vlastnost strážníka považujete za nejdůležitější?

Aby mu to pálilo, aby byl fyzicky a psychicky silný. V terénu strážník nikdy neví, co ho vlastně na místě zásahu čeká. Nenechat se vyprovokovat, umět správně posoudit každou situaci z hlediska nebezpečí nebo škodlivosti.

Chtěl jste někdy odejít?

Jo, hned na začátku, v letech 1992–1993. Tenkrát jsme měli výplatu 3100 korun a úspory už docházely… Tehdy odešlo hodně kluků. Pak se ale začalo postupně přidávat a já jsem naštěstí zůstal.

Vzpomenete si na nějakou nebezpečnou situaci, kterou jste řešil?

V roce 1997 střelba za jízdy, to byla suprová kovbojka. Devětkrát trestanej recidivista nejprve vykradl stánek, na mě surově najel a začala honička. Čtyři do vzduchu, dalších deset do kol. Na Jižňáku jsme ho zastavili. Za rok byl venku, s dalším kradeným autem ho pronásledovala státní policie. Jel s holkou, napral to do sloupu, a 25letého dopraváka, který ho pronásledoval, praštil hasákem po hlavě, teprve pak ho zavřeli. Nebezpečný to bylo taky u bouraček, když nešlo auto otevřít a vytejkala kapalina. Nebo v roce 2000, kdy jsme tři měsíce nacvičovali zajištění zasedání Mezinárodního měnového fondu, a demonstranti po nás stříleli prakama dlažební kostky. Kdybych neměl přilbu, tak už tady nejsem.

Prozradíte mi vaše nejbližší plány?

Mám chalupu, barák, dvě zahrady. Chci pracovat u ochranky, tak osm nočních za měsíc. Hodí mi to kolem 11 tisíc, to mi jako kapesný stačí. Rozhodně ještě nepatřím do starýho železa.

Bude vám tahle práce chybět?

Doma mi říkají, že mě v některých ohledech poznamenala. Ale já si myslím, že se mi to vyplatilo. Naučila mě vidět periferně, jsem ostražitej, málo co mi uteče. Naučila mě věci, který jsem předtím nevěděl a neuměl. Díky ní mám neuvěřitelný zážitky a znám hodně bezvadných lidí. Tahle volba patří mezi moje nejlepší životní rozhodnutí.


1111111Jaroslav Bláha – OŘ Praha 10

U Městské policie Praha pracujete už 21 let. Co vás k této organizaci přivedlo?

Ano, nastoupil jsem přesně 1. prosince 2000. Pocházím z Mostu a tam tehdy nebyla žádná vhodná pracovní nabídka. Pracoval jsem předtím u PČR a v autoškole, a možnost práce u MP mě zaujala. Přijel jsem na Korunní, pak školák, u zkoušek jsem prošel napoprvé. Mladíci kolem mě při fyzických testech dost odpadali a já měl ve svých 44 letech dobrý pocit, že jsem ty přijímačky zvládl bez problémů.

Jaké posty jste vystřídal? Zamířil jste rovnou na desítku?

Ne. Po školáku jsem byl na vlastní žádost zařazen na OŘ Praha 6. Ten směr mi vyhovoval vzhledem k dojíždění do Mostu. Dělal jsem na hlídkové službě, pak jsem šel na okrskáře, tehdy právě tahle pozice vznikala. Dostal jsem přidělenou Hanspaulku, což je hezká čtvrť a místní nás tam chtěli. Byli rádi, že mají svoje strážníky, které denně potkávají, kteří se zajímají o jejich problémy a snaží se je průběžně řešit. Myslím si, že práce okrskáře má smysl hlavně v těchto lokalitách. V hustě zastavených panelákových oblastech, kde se lidi navzájem neznají, to smysl nedává. Když jsem v roce 2004 dostal služební byt na Černém Mostě, využil jsem z důvodu lepšího dojíždění interní nabídku dohledu na budovu ředitelství v Korunní na Praze 10. Budovu a blízké okolí jsem v přímém výkonu zajišťoval po dobu cca tří let. Jednou jsem tam zadržel i dva pachatele krádeže stavebního materiálu ve vedlejším rozestavěném domě. Od roku 2007 pracuju na OŘ 10 jako ORK – odborný referent kontroly.

Pokud srovnáte dobu před dvaceti lety a současnost, cítíte změnu v chování veřejnosti nebo třeba ve skladbě nejčastějších přestupků?

Co se týká přestupků, tak je to stále většinou o dopravě, nové jsou zóny placeného stání a všechno kolem nich. Ve vztahu strážník a veřejnost se toho podle mě moc nezměnilo. Myslím si, že pořád většina lidí práci strážníků oceňuje, a vycházím z toho, že se na nás denně obracejí o radu nebo o pomoc ve složitějších situacích.

Kdybyste měl možnost být na jeden den ředitelem MP, co byste změnil?

U Policie ČR v Mostě jsem byl ve funkci zástupce oddělení a měl jsem pod sebou pár lidí, tak vím, že to není jednoduché. A zvlášť u takové obrovské organizace, k tomu různé tlaky nadřízených, odbory … Něco změnit je hodně těžké. Ale pokud vycházím z mé vlastní zkušenosti, tak bych asi usiloval o změnu přístupu ke strážníkům v bytové politice. Přístup úředníků na bytových odborech je dnes často dost hrozný až arogantní vůči lidem, kteří pro Prahu denně pracují v ulicích. Přehnané zdražování nájemného, neochota při výměnách bytů. Vloni jsem si zažádal tady na Praze 10 o přidělení bytu 2+1 a za devět měsíců mi přišlo vyrozumění, že nejsem vhodný uchazeč bez dalšího vysvětlení. Nakonec jsem si soukromě pronajal malý byt na Praze 4, kde bydlíme s manželkou.

V lednu odcházíte do důchodu. Plánujete spíš odpočívat na balkoně nebo trávit dny aktivně?

Možná mi nebudete věřit, ale já velice rád jezdím na kolečkových bruslích. A nedávno jsem si koupil taková speciální šlapadla, neboli Kangoojumps, na kterých chodím nebo běhám v Mostě kolem jezírka. Tahle činnost se mi moc líbí a zatím na ni mám málo času. Stejně jako na šachy, které jsou mým velkým koníčkem už od 5 let, a musím v této souvislosti poděkovat Mírovi Růžičkovi z Útvaru vzdělávání, který každoročně pořádal výborné šachové turnaje a věnoval tomu hodně úsilí a času. Takže se těším na bezstarostný a pohodový život.

❞ Práce mě bavila a hned od začátku jsem neměl s prací problémy, byl jsem profesně připravený. Kolegové vesměs výborní a zůstanou mi na ně příjemné vzpomínky...

Litoval jste někdy svého rozhodnutí nebo byste se rozhodl stejně, kdyby se vrátil rok 2000?

Jsem přesvědčený, že bych do toho šel znovu. Nemůžu si na městskou policii stěžovat. Práce mě bavila a hned od začátku jsem neměl s prací problémy, byl jsem profesně připravený. Kolegové vesměs výborní a zůstanou mi na ně příjemné vzpomínky.

Měl jste někdy chuť odejít?

Několik vypjatých situací bylo, všechny na OŘ Praha 6, ale nakonec vždycky převážila pozitiva a na  odchod jsem zapomněl.

Které vlastnosti jsou pro práci strážníka, podle vás, nejdůležitější?

Předpoklad je být odolný po psychické stránce, zdatný fyzicky. Pracovat asertivně, umět zklidnit situaci a mít rychlý úsudek. Důležité je celoživotní vzdělávání, náš Útvar vzdělávání pořádá skvělé kurzy zaměřené třeba na práci s počítačem anebo na výuku angličtiny.

Vzpomenete si na nějakou nebezpečnou situaci, kterou jste řešil?

Na jedné z prvních služeb u OŘ P6 jsme jako pěší hlídka byli v noci s kolegou vyslaní na Kulaťák do jedné suterénní hospody, kde agresivní zdrogovaný muž ohrožoval ostatní hosty. Naštěstí neměl kolem sebe žádné kumpány, kteří by mu pomáhali. Nespolupracoval, tak jsme ho zpacifikovali a předali kolegům z PČR, protože se jednalo o podezření z trestného činu.

Co byste na rozloučenou vzkázal čtenářům a kolegům?

Na poslední pozici jsem hodně spolupracoval s Oddělením kontroly a stížností v Korunní a inspekcí na Praze 1. Před týdnem jsem se šel na Korunní rozloučit, a čekalo mě milé překvapení – pod taktovkou paní šéfové mi ve špalíru na chodbě všichni kolegové zatleskali. Byla to pro mě hodně emotivní chvíle a vzpomínky na tuhle partu lidí mi nikdy nevymizí z paměti. A tímhle rozhovorem bych se chtěl také rozloučit s ostatními kolegy, kteří jsou třeba na Praze 6 a občas si vzpomenou, stejně jako já na ně, a samozřejmě s kolegy tady, na Praze 10. Bylo to pro mě dobré období a jsem rád, že jsem mohl těch 21 let dělat zajímavou práci a navíc v hodně dobrém kolektivu.

Pánové, děkuji vám za vaši práci pro Prahu i zajímavé povídání a přeji do další životní etapy jen to nejlepší.

Zobrazení: 744