Vedu vlastně dva životy

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: pondělí 31. leden 2022 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

Kolega Augustin Tarabáš patří po 25 letech služby mezi zkušené strážníky-okrskáře. Je to usměvavý čiperný muž, který toho zvládne víc než kdejaký mladík. Jednadvacet let střeží svůj okrsek v Praze 3, kam dojíždí z vesničky na Bruntálsku, ve volném čase třeba pěstuje ovocné stromy nebo maluje obrazy. Požadovanou maturitu složil v 54 letech. Kdo studoval v pozdějším věku a při práci, ví, jak náročné to je. Jeho odchod do důchodu se zatím odkládá, na OŘ 3 by chyběl.

Co Vás 1. prosince 1996 mezi strážníky přivedlo?

Předtím jsem pracoval u Lesního závodu Bruntál. Pak přišla privatizace, snižovaly se stavy, měnily se pracovní podmínky, tak jsem dal výpověď a začal si hledat něco jiného. Tři měsíce jsem byl na Úřadu práce, posílali mě na různé pozice, ale buď za málo peněz, nebo nic pro mě. Pak jsme se sousedem vyrazili na burzu práce do Bruntálu, kde jsem si všiml stolečku Městské policie Praha. Už v roce 1992 mě v Mladé frontě zaujal její náborový inzerát, ale v té době jsem měl vážně nemocnou manželku a nemohl jsem tak daleko dojíždět a být několik dní pryč. Na burze jsme potkali známou s letáčkem MP Praha v ruce, která se celá nadšená těšila, jak ho dá synovi. To její nadšení přeskočilo i na mě, a pro letáček jsem se vrátil. Přihlásil jsem se, vyplnil dotazník a pozvali mě na zkoušky. Fyzické testy jsem složil za plný počet. Stavěl jsem tehdy barák, na stavbu dojížděl 7 km na kole, tam makal a v noci na kole zpátky. Ráno 3 km pěšky do práce, pořád v pohybu.

Co psychotesty? Pro současné uchazeče bývají často kamenem úrazu …

Psychotesty mě, jako obyčejného dělníka, trochu zaskočily, až jsem si říkal, co tam vlastně dělám. Ale pak jsem se rozkoukal a nakonec jsem je taky udělal, i když jsem se dost natrápil a odevzdal jako poslední.

Kam jste byl zařazen po absolvování nástupního kurzu?

Po „školáku“ jsem byl zařazený na svou žádost rovnou na Prahu 3. Do roku 2000 jsem dělal pěší hlídku i autohlídku na služebně Krásova, byli jsme čtyři a střídali jsme se. Místo 15 obvodních ředitelství bylo tehdy 6 oblastí, „šlapával“ jsem i v Petrovicích, když bylo třeba.

Na pozici strážník-okrskář pracujete od roku 2000, kdy tento institut vznikl. Stále stejný okrsek?

Ano, tehdy jsem dostal přidělený okrsek č. 4 – Vinohradská, Slezská, Korunní, ulice U Vodárny až po Hollarovo náměstí. A jsem mu věrný dodnes.

Jak byste neznalému čtenáři přiblížil práci okrskáře?

Základem práce okrskáře je hlídková činnost ve svěřeném úseku, kontrola veřejného pořádku, dodržování pravidel občanského soužití, vyhlášek a nařízení obce a řešení případných přestupků. Velkou výhodou je dobrá místní znalost. Kromě toho ve dnech školního vyučování dohlížím ráno na bezpečí dětí na přechodu v Laubově ulici, v pondělí a ve středu pak mám na služebně Řipská úřední hodiny. Odpoledne probíhá v rámci projektu Školní policie kontrolní činnost u vybraných školských zařízení. Směny jsou 12hodinové, v režimu 2 denní, 2 noční a 4 dny volna. Na noční chodíme ve dvou, společně s kolegou z okrsku č. 3 – náměstí Jiřího z Poděbrad, Mahlerovy sady, kolem věže až po Jičínskou, Olšanské náměstí po Kubelíkovou. Některá místa mají své priority, chodím dohlížet na trhy a různé akce na náměstí Jiřího z Poděbrad. Problémové jsou oblíbené lokality bezdomovců, některé se podařilo vymýtit zvýšeným dohledem, například náměstí Jiřího z Lobkovic nebo Hollarovo náměstí.

Když porovnáte přístup veřejnosti před 21 lety a dnes, v čem vidíte zásadní změny?

Dříve nás lidi víc respektovali a byli rádi, že dohlížíme na jejich bezpečnost a pořádek. Dneska zná většina jen svá práva a zapomíná na povinnosti. Strážník je řešením přestupku otravuje. Lidé se tenkrát taky víc znali a hodně věcí si vyřešili sami mezi sebou, nebylo tolik oznámení. Dnes žije v centrálních částech Prahy spousta cizinců. Když nesu doručenku a sháním adresáta, zvoním postupně na všechny zvonky, ale většina cizinců nezná ani souseda a neumí česky. A ti starousedlíci už nové sousedy taky neznají. Pak to zkouším přes majitele domu nebo správce. Starousedlíků, s kterými se známe roky, ubývá, ale ještě pořád někteří potěší. Třeba když mi řekne dospělý chlap, že si mě pamatuje ještě z doby, kdy jako školák chodil přes přechod.

❞ Dříve nás lidi víc respektovali a byli rádi, že dohlížíme na jejich bezpečnost a pořádek. Dneska zná většina jen svá práva a zapomíná na povinnosti...

Dojíždíte až z Bruntálska, neuvažoval jste o přestupu někam blíž k domovu?

U Městské policie v Bruntále měli dlouho plný stav, a když se uvolnilo místo, tak už jsem byl zvyklý v Praze a nechtěl jsem měnit. Bydlím v Dlouhé Stráni, což je vesnička s 80 obyvateli. Vedu vlastně dva životy. Ve dnech volna žiju v malé vesničce, kde se všichni známe a kde někdy nepotkáte ani človíčka. A pak se vracím do Prahy, kde se to lidmi hemží. Za těch 25 let jsem si zvykl a vlastně mi to vyhovuje. Cestuju vlakem a na tu cestu se už těším předem. Nikdy jindy si tak neposedím. Když z Prahy vyjedu rychlíkem v 8.02, tak jsem doma ve všední dny před 14h, o víkendu trochu později. Z toho městského mumraje se moc rád vracím k nám do přírody. Jen škoda, že mi vloni v dubnu umřela manželka, moc mi chybí. Byli jsme spolu 47 let. Naštěstí žije vedle syn s rodinou. Když je třeba, tak pomohou a navaří.

❞ Chce to dobrou kondičku, je hodně na nohách. Musí mít dobrý úsudek a být samostatný...

Jaká vlastnost je pro okrskáře podle Vás nejdůležitější?

Chce to dobrou kondičku, je hodně na nohách. Musí mít dobrý úsudek a být samostatný. Protože je většinou sám a musí si nějak poradit. Pokud se situace vyhrotí, neměl by riskovat a včas si přivolat posily.

Zaslechla jsem, že plánujete koncem března skončit a odejít do přírody natrvalo.

Byli jsme se ženou domluveni, že koncem minulého roku půjdu do důchodu. Pak jsem chtěl skončit, když umřela. Ale volali mi z práce a nakonec mě přesvědčili, že přijdu při práci na jiné myšlenky a měli pravdu. Letos jsem plánoval skončit koncem března, ale pan ředitel mě znejistěl, nechce o tom slyšet. Takže zatím nekončím. Zájem mě těší, ale uvidíme, jak na tom budu se zdravím, to se může změnit ze dne na den.

Co Vás baví ve volném čase, nebo až jednou dáte Praze vale?

Na domě je pořád co dělat. Pak mám velkou zahradu a pěstuju ovocné stromy. A taky hraju na kytaru a maluju obrazy. Olejem na sololit, na připravené plátno jsem si zatím netroufnul. Příbuzní a známí, kterým dávám obrazy k různým výročím, tvrdí, že se jim líbí.

Tak ať se Vám daří ve všech směrech a zdraví stále slouží. A velký dík za rozhovor.

Zobrazení: 793