Pistole, revolvery, střelivo - Něco málo o zbraních u naší městské policie

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: úterý 1. listopad 2022 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

V našem časopise se snažíme informovat o práci našich strážníků z různých obvodů a útvarů v tzv. přímém výkonu. Zkrátka a dobře – o práci těch, kteří slouží přímo v pražských ulicích. Ale jen málokdy věnujeme pozornost těm kolegům, kteří nejsou tolik na očích a jejich mravenčí práci možná ani nevnímáme a považujeme za samozřejmé, když nám v pracovním prostředí všechno kolem funguje a klape, jak má. Leckdy pak máme o působení těchto „neviditelných“ spolupracovníků neúplné nebo zkreslené představy.

Pojďme tento dluh vůči nim a jejich práci alespoň částečně odčinit. Dnes vás zvu na malé povídání s hlavním zbrojířem naší městské policie, kolegou Jakubem Mösnerem.

Kde jinde si dát sraz s hlavním zbrojířem než v hlavním zbrojním skladu? Ten se nachází v areálu Správy služeb hl. m. Prahy na Kundratce. Musím ukázat zbrojní průkaz a souhlas od nadřízeného, ale když pak projdu mřížovými dveřmi a následně těžkými trezorovými dveřmi a rozhlédnu se kolem, srdce zaplesá… Zbraně, střelivo, zbraně, střelivo. Hromada zbraní, hromada střeliva. Tady by pacifista s mávající olivovou ratolestí nejspíš dostal infarkt. K tomu všemu kolem se ale dostaneme až za chvíli. Společnost mi tady zatím dělá nejen kolega Mösner, ale i pan Jaromír Melichar, pracovník výzbrojního skladu.

Kolega Mösner mi na začátek setkání říká: „Tak abych se snad nejdřív představil… Jsem u organizace už dvacet let. Během nich jsem získal zkušenosti jako strážník na ulici, referent řešení přestupků nebo analytik na obvodním ředitelství. Teď jsem nejen hlavní zbrojíř, ale i nákupčí. Takže na našem Útvaru logistického a provozního zabezpečení, pod který spadáme, sedím obrazně řečeno na dvou židlích.“

Kolega Melichar má ve své bohatě vybavené dílně ve svěráku opatrně uchycenou pistoli, u které cosi opravuje. Ve vzduchu je cítit pach strojního oleje, mísený s vůní střelného prachu. „Já už jsem jen skladník a penzista. Ale co bych dělal doma? Zbraně mě baví, sbírám je, umím je i opravovat, takže jsem tady spokojený.“ Nejčastější závada na zbraních? „Nic zásadního, sem tam nějaká pružinka, občas nějaké utažení šroubku, relativně často zkřivený zásobník.“ Co zlomené úderníky po ráně jistoty? Při užívání nasucho se prý často lámou. „Kdepak, to bývalo u starších zbraní, dneska už je konstrukce úderníků úplně jiná.“

Co si budeme povídat, u nás jsou zbraně nošené, ale nestřílené (naštěstí). Občas se najde nějaká povrchová odřeninka, ale jinak se o zbraně staráme celkem dobře a jejich technický stav je víc než dobrý. A Melichar doplňuje: „U nás nehrozí nějaké zásadnější závady, jako prasknutí čepu závěru nebo vratné pružiny. To by se měsíčně ze zbraně muselo vystřelit několik set nábojů. Jak se na to s našimi padesáti výstřely jednou za rok můžeme dostat?“

❞ U nás nehrozí nějaké zásadnější závady, jako prasknutí čepu závěru nebo vratné pružiny. To by se měsíčně ze zbraně muselo vystřelit několik set nábojů...

Melicharovi se ještě stačím rychle podívat pod ruce v marné snaze něco pochytit. Jenže jsem jen svědkem posledního utažení jakéhosi záhadného šroubku a sestavení pistole. Pár kontrolních pohybů se závěrem sem a tam, vložení zásobníku do zbraně, opětovné natažení a několik výstřelů se sluchátky na uších do zkušebního vybíjecího zařízení. Vůně střelného prachu se rozložila po místnosti… Ááá, lepší jak parfém Giorgio Armani!

Z trezorové místnosti se přesouváme do Mösnerovy kanceláře. Rozhovor se pokouším trochu odlehčit: „Užíváte si na zámcích a hradech expozice zbraní?“ Odpověď je rychlá: „Kdepak, nejezdím po hradech a zámcích, toho jsem si hodně užil jako dítě a nebaví mě to. Ještě abych se zabýval prací na dovolené, dejte mi s tím pokoj!!“

Tak nic, pojďme k vážnějším tématům. Co vlastně obnáší práce hlavního zbrojíře? „Zodpovídám za to, že naše veškerá zbraňová agenda je v souladu s platnou legislativou. Když říkám veškerá, tak mám na mysli jak administrativní stránku, tak technickou, co se týká zabezpečení a stavebních předpisů. Kontroluji uskladnění zbraní i zbraně samotné. Průběžně spolupracuji s Oddělením zbraní a střeliva u Policie České republiky. A musím zmínit spolupráci na mnoha věcech i s kolegy na Útvaru výkonu služby a Útvaru vzdělávání.“

Pražská městská policie má kolem devadesáti služeben, kde jsou uloženy zbraně. Když taková služebna vzniká kdesi na okraji Prahy, vydává hlavní zbrojíř stanovisko „Povolení k uložení zbraní,“ kde garantuje, že jsou splněny všechny podmínky pro uložení stanoveného počtu zbraní. Legislativa určuje uskladnění podle počtu zbraní. Už na tři zbraně musí být ocelová schránka, nad deset trezor a podmínky se pak podle počtu zbraní dále zpřísňují, elektronickým zabezpečením, mřížemi apod. (Mimochodem, organizace má elektronické zabezpečení na každé své služebně.)

Zbrojíř především podle prováděcích předpisů zjišťuje, zda trezor má platný certifikát a další doklady. Musíme splňovat i další podmínky pojišťovny pro případ pojistného plnění.

Certifikaci musí splňovat i trezorové dveře. Pro ilustraci: při nedávné výstavbě nové trezorové místnosti se pořizovaly dveře o hmotnosti 230 kilo a ceně nad 80 tisíc korun. Objednávají se několik měsíců předem i s osazením.

Kromě kontrol při realizaci služeben jezdí zbrojíř také na kontroly „obyčejné“. „Aspoň jednou za rok musím vidět každou služebnu a jednou za rok mám v ruce každou zbraň, která se u naší městské policie nachází. Kontrola čísel, kontrola průkazu zbraně, kontrola čistoty. A jak jsem zmínil, kontroluji i administrativu kolem zbraní a střeliva. Výjimečně dojde k použití zbraně, takže musím hlídat odkaz na konkrétní úřední záznam. Co si pamatuji, tak se snad jednou nebo dvakrát za ta léta zastrašovali útočící psi.“

Naše interní směrnice připouští kontrolu zbraně i v terénu, ale samozřejmě za dodržení všech zásad bezpečné manipulace. Zbrojíř disponuje i přenosným vybíjecím zařízením, které se vejde do kufru auta, ale jak uvádí, kontroly v terénu se dělají naprosto výjimečně. Pak si povzdechne: „Tyhle fyzické kontroly jsou časově hrozně náročné. Několik týdnů nedělám nic jiného, než se v kolonách ploužím Prahou, abych dojel na každou zapadlou služebnu a každý trezor.“

A kontroly ze strany policie, přepadovky? Aha, tak žádné přepadovky. Kontroly se týkají jen plnočetnosti zbraní, zabezpečení služeben a administrativy, netýkají se samotných strážníků. Policisté se vždy slušně a včas jednou za dva roky ohlásí, vznikne pracovní skupina, další kontrola je prý skoro za dveřmi. A výsledek poslední kontroly? „Bez ztráty květinky,“ říká Mösner s úsměvem a jistou pýchou v hlase.



Spolupráce s policií však probíhá takřka průběžně. Občas je potřeba vyměnit poškozené průkazy zbraní nebo se každý měsíc musí hlásit změny v seznamu zbrojířů. Formalita? „Každý, kdo vydává a přijímá zbraně, musí být určen jako zbrojíř. Takže máme jmenovaných devět set zbrojířů. Hlásit se musí každý odchod od organizace, změna příjmení, změna působiště.“ Ale také každá změna v zabezpečení. Na jedné služebně se nedávno pokazila klávesnice u trezoru. Trezor 20 let starý, závada neopravitelná, takže se instaloval nový typ. I tahle zdánlivě bezvýznamná změna musela být ihned zapsána a nahlášena.

U Městské policie Praha má momentálně nejpočetnější zastoupení typ pistole CZ 75D Compact, kterých máme celkem 1.314 kusů. Naházet je na jednu váhu (á 800 gramů), bez zásobníků a nábojů, ukázala by hmotnost přes jednu tunu. A poskládat je za sebou na délku (á 184 milimetrů), měřil by tenhle had 242 metrů.

Druhou nejpoužívanější pistolí je stále CZ 75. A co jiné typy ve skladu? Leckdy trochu překvapující. „To souvisí s historickým vývojem. Kdysi se nakupovaly hlavně CZ 85, protože Compact nemá oboustranné ovládání. Máme tady vícero modifikací pistolí CZ 75, CZ 85 nebo CZ 75DC, CZ 75B.

Možná se jedná o strážnickou legendu, ale zaslechl jsem, že naši koňáci měli ve službě revolvery. Čekal jsem vyvrácení téhle historky – a namísto toho Mösner přikývne: „Ano, měli. Argument zněl, že v případě potřeby by mohli střílet rovnou ze sedla a nemuseli by natahovat závěr pistole, kdyby drželi v rukou opratě.“ Uf, naštěstí se u nás v Praze pořád ještě nestřílí každý den, natož někde na Petříně nebo ve Stromovce. Už vidím v narážce na slavný film případné novinové titulky: „V pravé poledne na Petříně“. Kolega pokračuje: „Přinášelo to problémy. Jiné vybavení, jiné dražší náboje, jiné podmínky výcviku. Pak se zaměstnanci začali měnit, jeden revolver, druhý pistoli, někdo odešel na normální útvar s revolverem a bylo to každý pes jiná ves.“ Takže dneska nám zůstalo asi čtyřicet revolverů značek Taurus a Astra ráže 38 ve skladu. I další věci pocházejí z dávné minulosti, například adaptér na malorážku, zbraně FX s barevným střelivem na výcvik, válce do revolverů, narkotizační pušky do útulku… Některé letité kousky se věnovaly jiným městským policiím.

Momentálně je ve výzbrojním skladu kolem pěti set pistolí v režimu „skladových zásob“. Je to dáno podstavem, kdy ve výkonu několik set strážníků schází. Není třeba se zbraní zbavovat. Kdoví, jaká bude situace na trhu práce za několik měsíců.

Občas také přibydou zbraně nové. Nečekejte však hromadný nákup – jedná se jen o „učební pomůcky“ pro nové strážníky čekatele. V souvislosti se změnou, kdy žadatel o zbrojní průkaz může u zkoušky dostat prakticky jakoukoliv zbraň, se ve spolupráci s Útvarem vzdělávání přikoupila například CZ P-10, kozlice nebo malorážka CZ 457. Mösner ještě doplňuje: „Snažíme se minimalizovat riziko, aby nám budoucí strážníky vyhazovali od zkoušek ze zbrojáku. Prostě se jako organizace snažíme zlepšovat podmínky pro naše strážníky a čekatele.“

Pro případné tazatele: ne, naše městská policie nemá pro použití ve službě žádné samopaly, brokovnice nebo jiné dlouhé zbraně. Uvedená brokovnice či malorážka slouží výhradně pro potřeby Útvaru vzdělávání. Jsme strážníci, nejsme pistolníci.

Nedávno se připravovala veřejná zakázka na sjednocení zbraní. Byla snaha sjednotit výzbroj právě na nejrozšířenější CZ 75D Compact, uvažovalo se i o CZ P-01 Omega. Obě zbraně jsou si navenek hodně podobné, ale liší se bicím a spoušťovým mechanismem. Omega má oboustranné ovládání, výhodou jsou stejné rozměry, takže by se využila i stávající pouzdra a další příslušenství. Zatím byl tento plán pozastaven.

Kolega ještě podotkne: „Myslím, že naše budoucí vybavení by mělo korespondovat s vybavením policistů. Tady v Praze je uzavřena koordinační dohoda, občas se staví smíšené hlídky, na bezpečnostních opatřeních se podílíme společně a je tedy žádoucí, aby v nějakém nenadálém případě si mohly obě složky rychle vypomoci alespoň zásobníkem. Že k tomu doposud nedošlo, neznamená, že k tomu nedojde nikdy.“ Tak uvidíme, kam se časem vydáme, zda nakonec neskončíme u zbraní s vnitřním bicím mechanismem, jako je například CZ-P 10 nebo Glock.

Výběrové řízení na zbraně zatím nevyšlo, přesto se jedno přezbrojení chystá! Od nového roku budeme ve službě používat střelivo, které nový zákon označuje jako A-I.

Doposud jsme používali standardní střelivo FMJ neboli Full Metal Jacket (standardní celoplášťová střela), 9 mm luger. Konstrukce střely bývá obvykle s olověným jádrem v košilce z tvrdšího kovu. Toto střelivo má vysokou průbojnost, ale tím v sobě skrývá velké negativum: v případě použití může jedna střela ranit i několik lidí. Když na vás útočí psi, lomcuje s vámi adrenalin a nastupuje tunelové vidění, může být velký problém sledovat, zda se za psí smečkou nepohybuje ještě někdo další.

Takže nové střelivo… Výrobce Sellier Bellot, 9 mm luger, označení střeliva HS (homogenní střela), tzv. střela s vyšším ranivým účinkem. Měkkým cílem neprolétne, svoji pouť certifikovanou balistickou želatinou ukončí už asi po 20 cm absolutním rozkladem ve tvaru pětilistého kvítku. Bezpečnost nezúčastněných osob je zvýšena i menší odrazivostí střel od pevných překážek. Netvoří se žádné střepiny a úlomky. Pro fajnšmejkry dodám, že jako vstupní materiál pro výrobu střel se používá slitina mědi a zinku – tombak (CuZn10). Střela se pozná na první pohled podle rovnější špičky. Při pohledu na fakturu i podle ceny.

Na dálku se tady dostávají ke slovu střelečtí instruktoři. Právě oni zkoušeli celkem dvanáct vzorků těchto střel a doporučili vybrat uvedené střelivo. Instruktoři zkoušeli střílet do skel, dveří auta, do pneumatik nebo do stavebních materiálů. Na první pohled jsou všechny vzorky stejné, ale liší se obsahem střely.

❞ Původně se jednalo o střelivo určené jen a pouze pro Policii ČR. Nakonec však v S&B změnili rozhodnutí a umožnili nákup i obecním policiím. Budeme tedy na ulici používat střelivo, které běžně nejde na trhu koupit...

Jakub Mösner mi říká: „Původně se jednalo o střelivo určené jen a pouze pro Policii ČR. Nakonec však v S&B změnili rozhodnutí a umožnili nákup i obecním policiím. Budeme tedy na ulici používat střelivo, které běžně nejde na trhu koupit.“

A původní náboje FMJ, kterých je ve skladu hromada? Budeme s nimi střílet svých padesát ran na střelnici dál, pro tréninkové účely bohatě postačí, jsou mnohem levnější a díru do papírového terče spolehlivě zvládnou taky.

Co říci na závěr? Doufejme, že na konci každé směny budeme pokaždé odevzdávat stejný počet nábojů, který jsme ráno vyfasovali. Svaly kolem úst, schopnost dobré komunikace a asertivní chování bývají v kontaktu s druhými těmi nejúčinnějšími zbraněmi. Přejme si, abychom tu střelnou zbraň, která nám během pěších hlídek ničí záda, nikdy nemuseli použít.

Za zajímavé povídání děkuji Jakubu Mösnerovi, DiS

Zobrazení: 415