Remembrance Sunday 2024 v uniformě strážníka

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: neděle 1. prosinec 2024 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

Podle § 3 zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, je válečným veteránem občan ČR, který nepřetržitě alespoň po dobu 30 kalendářních dnů jako příslušník armády konal službu v místě ozbrojeného konfliktu nebo službu v mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je ČR členem.

O českých válečných veteránech bylo u nás v 90. letech tzv. ticho po pěšině. První nesmělé pokusy začaly obecné povědomí rozšiřovat až kolem roku 2005. Pak se začal postupně objevovat symbol vlčího máku, a v letošním roce to bylo poosmé, kdy mezi pochodujícími veterány v Londýně byli i naši. Mezi nimi i strážník Martin Havránek, který v Praze 6 pracuje v autohlídce od roku 2003.  V roce 1997 se zúčastnil vojenské mise v Bosně, a jak sám říká, jako voják ve službě funguje i dnes. Je zvyklý neřešit, proč něco nejde, ale vymyslet jak to udělat, aby to šlo. Je to usměvavý sympatický muž a já měla velkou radost, když přijal pozvání k rozhovoru o svých zážitcích z Remenbrance Sunday v Londýně. Setkali jsme se na služebně v Českomalínské, symbolicky nedaleko od restaurace Na Slamníku, kde v roce 1992 proběhla zakládající schůze spolku Sdružení válečných veteránů České republiky. Podle dostupných informací se od roku 1991 zúčastnilo zahraničních misí dosud 19 tisíc vojáků AČR.

Martine, Vy vlastně máte 11. listopadu k oslavě hned dva důvody. Jedním jsou Vaše jmeniny a druhým Den válečných veteránů.

To je pravda, ale nesrovnatelně větší váhu mají oslavy v Londýně. Když 11. listopad nevyjde přesně na neděli, tak se slaví tu nejbližší neděli k tomuto datu – proto Remembrance Sunday. A proto se letos pochod konal už v neděli 10. listopadu. 

Vy jste ale letos nepochodoval v Londýně poprvé …

Měl jsem tu čest už potřetí. Poprvé v roce 2018, kdy se slavilo 100. výročí konce 1. světové války, a podruhé v roce 2019. Vloni mi to překazil úraz kolene.

Pouze dvě cizí země – Polsko a Česká republika – mají právo poslat do průvodu své válečné veterány. Jak jsme si tuto poctu zasloužili?

Dá se říct, že dveře k účasti nám pootevřel odkaz historické tradice československé armády za 2. světové války. A pak je to obrovské úsilí našeho kolegy z mise, Tomáše Slámy. Do Londýna spolu s dalšími jezdil nejprve jako turista a sledoval pochod z chodníku. Významné bylo pro české veterány setkání s Milenou Kolaříkovou, což je česká krajanka a patriotka dlouhodobě žijící v Belgii. Za dlouholetou práci věnovanou památce bojovníků britské armády (i našich krajanů) a péči o válečné veterány byla královnou Alžbětou II. vyznamenána Medailí britského impéria (British Empire Medal). Právě Milena Kolaříková nabídla zprostředkování s Royal British Legion. Její jednání bylo úspěšné a následující rok 2017 se již čeští veteráni aktivně zapojili do pochodu v rámci Remembrance Sunday.

Jak početná byla naše letošní skupina?

České a československé vojáky letos reprezentovalo 45 účastníků. Třicet českých vojáků a válečných veteránů a patnáct rodinných příslušníků těch, kteří zahynuli při plnění úkolů na vojenských misích. Každý účastník průvodu je prověřován britskou stranou, pokud projde, dostane osobní pozvánku s QR kódem.

Součástí „Vzpomínkové neděle“ je určitě i nějaký doprovodný program. Co všechno jste letos v Londýně zažil?

Kromě pochodu okolo The Cenotaphu a zapíchnutí třiceti křížků za naše padlé na symbolickém hřbitově u Westmisterského opatství, nás čekal pietní akt u Field of Remembrance, pomníku RAF Bomber Command Memorial a The Battle of Britain Monument.  Věnec jsme položili také u památníku v londýnské čtvrti Leytonstone. Příjemná byla tradiční odpolední afterparty v Ex-Servicemen’s Club, kde nás letos přivítali i nápisem „Vítáme Vás doma“. V pondělí bylo na programu setkání na našem velvyslanectví a návštěva bytového domu Porchester Gate, kde za války sídlil druhý odbor zpravodajského oddělení pod velením plukovníka Františka Moravce. Ve dvorním traktu tohoto domu stojí zeď, u které se fotili českoslovenští parašutisté nasazeni do operace Silver A.

Martine, vy jste se rozhodl letošní pochod absolvovat v naší slavnostní uniformě. Co na to ostatní? Jaká byla odezva?

Vzhledem k tomu, že jako jediní pochodujeme v uniformě, tak si všimli si a ptali se. Vysvětlil jsem jim, že teď pracuju v Praze jako strážník a chtěl jsem reprezentovat svého zaměstnavatele. Mělo to docela úspěch. Nemohli ale pochopit, proč nemám domovenku. Navíc byl ve skupině strážník z Břeclavi, který měl nejen domovenku na rukávu, ale i ozdobné šňůry na uniformě. Těžko se jim vysvětluje, že i když jsme malá země, má u nás každá městská policie vlastní uniformy, že nemáme stejnou pro všechny strážníky, jako mají u nich. Britové jsou srdcaři pyšní na svou zem. Během Dne válečných veteránů k vám přistupují cizí lidé, děkují za službu, pouští vás sednout, chtějí vás pozdravit. Ze všech cítíte respekt a hlubokou úctu. Ten den patří Londýn veteránům. (úsměv) Hold vzdává i královská rodina, letos salutoval pochodujícím princ William z Walesu.

To jsou určitě výjimečné a silné zážitky. Napadá mě přísloví „Jiný kraj, jiný mrav“. Pojďme to prosincové číslo trochu odlehčit. Nemáte pro naše čtenáře v rukávu nějakou úsměvnou příhodu?

Jedna mě napadá. Nedělní snídaně byla v hotelu nahlášena na 7. hodinu, v 8 hodin byl hlášen odchod. Sešli jsme se ráno dole, ale servírka byla taková netečná, moc si nás nevšímala. Tak jsme se jí se snídaní museli připomenout. Trochu překvapeně koukala, ale když jsme se vehementně dožadovali jídla, pokynula, ať si nabídneme z připravených stolů. Sedíme u kávy, kecáme a přišel další od nás s překvapivou otázkou, co tam děláme. No, co asi … Chlapci, tady je ale o hodinu míň! Takže jsme snídali v šest a servírka se bránila právem, ale uniformám si netroufla vzdorovat. Časový posun zaregistrovali totiž jenom ti s moderními mobily, kde se ukazuje i místní čas. Ale my co máme retro … (smích)

A ještě jedna, která koresponduje se zmíněným příslovím. Večer jsme zašli do hotelové restaurace na pivo. Bylo nás tak do deseti a každý jsme si dali dvě. Náš tlumočník Adam už měl smůlu, pivo došlo. Řekli jsme, že počkáme, ať si přehodí sudy. Servírka na to, že sud mění standardně až druhý den, ale nabídla lahváče. Smířili jsme se s realitou a dali si po dvou lahvových. Ona je přinesla a říká: “Lahvové taky došlo.“ Podle Adama nejsou prý v Londýně zvyklí na takový nápor. Čtyři piva na jednoho je moc. (úsměv)

Nějaká douška na závěr?

Rád bych ještě na pár řádcích zmínil tlumočníka Adama Hrušku. Je to Čech z Opavy, který žije v Londýně přes dvacet let a jako civilista se zajímá a pečuje o hroby a pomníky československých veteránů a o všechno kolem toho. Od začátku našich cest do Londýna nám ve všem pomáhá. Stali se z nás kamarádi, potkáváme se i v Praze, Brně, když jede navštívit otce do Opavy. Jeho činnost ocenilo i ministerstvo obrany.

Martine, děkuji Vám za rozhovor a přeji, ať se Vám daří na všech frontách a v roce 2025 jen to dobré.

Zobrazení: 456