Věrnost není samozřejmost

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: úterý 1. říjen 2024 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

Pochod čestné jednotky za doprovodu husitského chorálu, působivé prostředí Brožíkovy síně, v řadách vyrovnaní strážníci, v jejich čele zástupci vedení organizace i města, připravené věrnostní stužky a pamětní listy. Zhruba takový bývá scénář slavnostních stužkování, která se konají pravidelně dvakrát ročně, v červnu a prosinci. Aktuálně jsou v Brožíkově síni oceňováni strážníci po 20, 25 a 30 letech pracovního poměru. Ti, kteří pracují pro své město 5, 10 a 15 let získávají stužku za věrnost a pamětní list na svých obvodních ředitelstvích nebo odděleních. Strážníka Leoše Pechánka, který pro Prahu pracuje už čtvrtstoletí, jsem požádala o rozhovor a měla jsem štěstí, protože souhlasil. Povídali jsme si nejen o stužkování.

Leoši, vy jste u městské policie od 1. dubna 1999. Co vás mezi strážníky přivedlo?

Nějaký čas předtím jsem byl na vojně. Tam se mi zalíbila uniforma, ale u vojáků měli plno, tak jsem si řekl, že to zkusím k městské policii. U státní požadovali maturitu, kterou jsem v té době neměl, tak jsem přišel sem a maturitu si právě tady dodělal.

Kde všude jste během těch 25 let působil?  Na jakých postech?

Začal jsem jako hlídkovej, když v roce 2000 vznikla pozice strážník-okrskář, tak jsem přešel tam a jako okrskář pracoval asi deset let, pak jsem se vrátil zase zpátky do hlídkového. A celou dobu jsem věrný Praze 6. Bydlím u Loun, takže je to i dobrý směr.

Co vám na práci strážníka vyhovuje?

Především je to pomoc lidem. Například při povodních 2002 jsme 14 dní skoro nebyli doma a pomáhali, kde bylo potřeba. A je to i trochu o potírání kriminality.

Změnil se, podle vás, za těch 25 let vztah veřejnosti ke strážníkům? Jak to vnímáte?

V celé společnosti stoupá agresivita. Navíc každý se zajímá jenom o sebe, chybí obecně respekt k orgánům a autoritám. A začíná to už výchovou dětí. Já dělám v Lounech 13 let trenéra všestranné atletiky, mám na starosti elévstvo a mladší žactvo. V podstatě už na ně nemůžu ani zvýšit hlas, aby rodič neprotestoval, že na jeho dítě řvu. Přitom tam mám 15-20 dětí a potřebuju, aby tam byl klid. Možná bych je měl opatrně a opakovaně žádat, aby byly tak hodné, přestaly se bavit a dávaly laskavě pozor. Já jsem stará škola, kdy se „houklo“ a bylo. Takže to dneska řeším tak, že si stoupnu, koukám na ně a čekám, až se zklidní.

Jaké to je, pracovat čtvrtstoletí u jedné firmy?

Poznáte hodně lidí, dost se jich vyměnilo i vzhledem ke změnám na různých pozicích. A je dobře, že naše práce je pestrá. Každá služba je jiná, nikdy nevíte, s čím se setkáte, co budete řešit. Jedete třeba pomoct lidem a ve finále skončí dotyčný v poutech, protože situaci zbytečně vyhrotil a začal být agresivní. V srpnu jsme jeli na pomoc 18letému mladíkovi, kterého údajně napadal taxikář a ve výsledku chtěl napadnout ten mladík mě a skončil v poutech.

A měl jste někdy chuť s touhle prací tzv. seknout?

Skoro každou čtyřku. (smích) Když vás lidi uráží, zesměšňují, jsou na vás hnusný. Přitom vy děláte jen svou práci a on něco spáchal a měl by za to nést zodpovědnost … Rodinu už jsem měl slovně povražděnou asi desetkrát. Naštěstí už dneska, vzhledem ke změně legislativy, alespoň můžeme předat „znevážení úřední osoby“ správnímu orgánu.

Jakou nejsložitější nebo nejvíc nebezpečnou situaci jste za ty roky musel řešit?

To bylo znásilnění mladé dívky na Bílé hoře asi před deseti lety. Zažil jsem spoustu smutných věcí, byl jsem u zemřelých, ale dívat se znásilněné dívce do očí bylo to nejhorší. Byla už na místě sama, psychicky úplně na dně … snažíte se ji utěšit, ale pomoct ji nemůžete. Je to dlouhodobý psychický proces, některá se úplně nevzpamatuje nikdy.

A něco lehčího – vzpomenete si na nějakou komickou situaci?

V době, kdy jsem dělal okrskáře, jsem svůj okrsek a lidi v něm logicky dobře znal. Jednou jsem se vrátil po nemoci do procesu, obcházím svůj okrsek a najednou slyším: „Kde jste byl? Já peču každý den a vy nikde. Už jste tady dobrý týden nebyl. A já mám zrovna dneska napečeno jenom ze včerejška, tak jestli vám to nevadí.“ Tehdy si nás lidi hejčkali a babičky pekly. (smích) Dnes místo pozvání na buchty spíš okrskáři slyší „Co tady chcete?“

Jeden zážitek za všechny. Na setkání s občany se nechal slyšet rozčilený občan: „Jsem tady v životě neviděl strážníka. A ten papírek, co jsem našel za stěračem…“ Asi tam přiletěl. Točí všichni všechno, ale sestříhají to od momentu, kdy začne strážník reagovat. To, co si musel vyslechnout předtím, to logicky chybí, to by autorovi mohlo vzít lajky.

Vy jste zažil stužkování v Brožíkově síni už poněkolikáté …

Já jsem zažil stužkování v Brožíkovce ještě po 5 letech, takže letos by to bylo po páté, ale dvakrát mi to nevyšlo  časově.

Mají podle vás tyto akce smysl?

Jsem rád, že se tam po letech potkám s lidmi, které jsem dlouho neviděl a které jsou rozmístění po všech óředkách. Myslím, že ocenění a pochvala je dobrá věc. A koneckonců peníze taky.

Máte pocit, že legislativní úpravy za těch 25 let posílily status strážníků?

Řeknu vám to takhle. Na začátku jsme mohli v dopravě řešit zákaz stání, zákaz zastavení, zákaz vjezdu. To bylo v podstatě vše. Dnes můžeme řešit téměř všechno. Ale chráněni víc nejsme. Třeba s tím agresivním mladíkem u taxíku řekl státní zástupce, že pokud nemáme škrábanec ani nic urvanýho, nejedná se o útok na úřední osobu. Dotyčný mě chtěl opakovaně uhodit, bylo mu v tom zabráněno, ale není to útok na úřední osobu. Městská policie dělá stejnou práci jako složky IZS, mnohdy je na místě jako první a riskuje úplně stejně jako hlídka státní, ale je stále zařazena pouze pod „ostatní“ složky. Přitom vzhledem k personálnímu stavu Policie ČR vykrývají strážníci v metropoli spoustu činností.

Chtěl byste ještě něco zmínit?

Asi před třemi lety byla anketa na kraťasy, jako možné součásti letní výstroje. Jednoznačně vyšlo, že by je strážníci brali všema deseti. A potkáte dnes při tropických teplotách strážníka v kraťasech? Být v černých dlouhých kalhotách v 35 stupních je skvělá věc. Nechci říkat, co máme všechno zapařené … A „plastová“ trička taky nejsou nic moc, i když před časem přidali výrobci trošku bavlny. Takže na funkční spodní triko byste si měla vzít neprůstřelnou vestu, pak tohle plastové triko, a na to ještě vnější vestu a vyrazit do rozpálených ulic, kde každým rokem dnů s tropickými teplotami přibývá.

Co technické vybavení?

Tam je to za mě ok. Dobrá věc jsou osobní kamery, jen by ji měl mít každý strážník. Ale prý se dočkáme. Už pouhá přítomnost kamery na uniformě nám totiž pomáhá a často agresivního přestupce udrží na uzdě.

Leoši děkuji za čas a rozhovor a přeju všechno dobré.

Zobrazení: 584