Nikdy není pozdě!

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: úterý 1. duben 2025 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

Triatlon. Sport o třech disciplínách. Plavání, jízda na kole, běh. Vražedná kombinace ve vražedně krátkém čase.

Tahle sestava tří sportů vznikla původně na Havaji v roce 1977 pod názvem „Ironman“. Synonymum pro nejtěžší vytrvalostní závody na světě. Jen opravdu železný muž vydrží uplavat téměř čtyři kilometry, vzápětí skočit na kolo a ujet 180 kilometrů, a to všechno završit klasickým dvaačtyřicetikilometrovým maratonem. Všechno nejpozději za šestnáct hodin!

Postupem času vznikly další verze: různé domácí venkovské varianty, triatlon olympijský a triatlon poloviční. V druhém případě opravdu všechno děleno dvěma. Takřka dva kilometry plavání, 90 km jízdy na kole a přes jednadvacet kilometrů běhu. Časový limit pro dokončení je většinou určen do sedmi nebo osmi hodin.

Kdo to může vůbec přežít? Kdo to může vydržet?

Viktor Misiarz, okrskář na Praze 10, se triatlonu začal věnovat relativně nedávno. Před pouhými pěti roky. Nebylo by na tom nic divného, kdyby mu ale tehdy nebylo „už“ pětačtyřicet let. Promiň, Viktore, tohle jsem musel prozradit. Klobouk dolů!

Nečekal bych, že člověk po čtyřicítce se vybičuje k takovým výkonům. Přece jen už tělo nefunguje jako zamlada. To víš, podle sebe soudím tebe.

Samozřejmě jsem se během let nějak udržoval. Občas běh, občas posilovna, časem začalo převažovat kolo. Ale to už se začala vytrácet rychlost, tak jsem přecházel spíše do vytrvalosti. Ne, nepodával jsem žádné extra výkony.

Jak se stane, že člověk v pětačtyřiceti v sobě objeví vášeň pro triatlon?

První závod jsem absolvoval v roce 2018 u nás na vsi. Sranda závod, který zvládly i moje děti. Klasika: „Tati, když jsme to daly my, tak to musíš zvládnout taky!“ Ale... No, upřímně, byl to výbuch. Jakž takž jsem odplácal plavání, na kole jsem se celých šest kilometrů snažil stáhnout o třicet let staršího tchána a běh nebyl během. První pokus byl za mnou, přežil jsem. Ale když neuděláš krok, zůstaneš na místě.

A na pokračování došlo... Kdy, kde?

Měl jsem to pořád v hlavě. Když jsem špatný v jednom sportu, proč troškařit? Vždyť můžu být špatný ve třech sportech najednou! (smích) Přihlásil jsem se rovnou na půlku. (Půlka = 1.9 plavání, 90 kolo, 21 běh, kdo z nás by to dal? pozn. red.)

Jenže problém: neuměl jsem plavat a plavání mě nebavilo. Jasně, pár set metrů jsem se tak nějak plácal, ale to bylo málo. A v roce 2019 jsem se přihlásil na Czechmana, který se konal až za půl roku. A přišel Covid. Rychle jsem si vyjednal kursy plavání. Kurs se mnou nakonec absolvovala i manželka, naučili jsme se základy pořádného kraula. Od té doby v tom jedeme společně. Já ji přivedl ke kolu, ona mě k běhu, spolu jsme začali plavat. A přiznám, v plavání je dneska mnohem lepší než já.

Naučil ses pořádně plavat, kdy jsi začal závodit?

První závod byla „půlka“. Září 20, Lázně Bohdaneč, závod Czechman, prý babí léto, hahaha, zima byla jak na Sibiři, vítr, déšť, teplota kolem osmi stupňů. Nejlépe bylo ve vodě, ta měla 18 stupňů. Zvládl jsem to, nevzdal, dokončil, ale byl to očistec. Hnus. Čas 6:40. O rok později už pod šest hodin.

Dobrý výsledek. Takže budoucnost je v „půlce“?

Ano, půlka mě baví. Kdysi jsem si řekl, že dokud nedám půlku pod 5 a půl hodiny, tak se nebudu cpát do dlouhých závodů. No, trochu jsem se tam už nacpal. Je přece mnohem víc sexy být špatný v dlouhém závodě než být špatný v krátkém.

A tvůj první opravdový a plný Ironman?

Bylo to po dvou letech tréninku v Mostě. Skončil jsem někde na konci startovního pole. Odplaval jsem něco přes hodinu a půl. 180 km kolo jsem odjel asi za 6 h a 20 min, ale na běhu jsem strašně vytuhl, tam to nešlo... Chtěl jsem jít pod 13 hodin, měl jsem pocit, že nedám ani 14 hodin. Běháš přes tu měřičskou bránu, vidíš naskakující čas a víš, že už to víc nerozeběhneš, že už to v sobě nemáš. Měl jsem chuť si sednout na lavičku, vyzvracet se a vzdát. Nebo rovnou umřít.

Nakonec jsem doklusal v čase 13 hodin a 44 minut. Dokončil jsem, byla tma, za mnou možná jen poslední 3-4 lidi. Ale splnil jsem si sen. „I am Ironman!“ Pocit  k nezaplacení.

Jako druhý dlouhý závod jsem jel po několika měsících MoraviaMan v Otrokovicích. V Otrokovicích jsem to dal za 13:14, takže zlepšení cca o půl hodiny.

Jak se připravit na čtrnáct hodin nepřetržitého pohybu?

Příprava začíná už týden před závodem. Žádný alkohol, žádná vláknina, aby v potravě nebyly žádné zbytky. Vyřadíš červené maso, luštěniny. Preferuješ rýži, těstoviny, bílkoviny.  Hodně sacharidů. Ideální je nastupovat do závodu bezezbytkový, abys nemusel během závodu na toaletu. Prohnat tě můžou ostré gely, stejně jako zbytková vláknina. To může být na dlouhém závodě problém.

Během závodu asi nevydržím hladový.

Naposledy se můžeš najíst na kole, při běhu už to nedáš.  Do plavání jdeš najedený, nanejvýš energetický gel. V lahvích na kolo mám namíchané sacharidy, které mají delší dobu rozpadu. Když pojedu na kole tři hodiny, tak každou hodinu musím přijmout asi 60 gramů sacharidů. V kapsičce na rámu kola mám nějaké tyčinky. Každých deset minut mi pípnou hodinky, abych něco snědl.

Na občerstvovačkách si vypiju jen iontové nápoje. Když slezu z kola, musím být naplněný, abych mohl běžet. Na běhu vychází každých 5 km občerstvení, na jednom vypiju ionťák, na druhém vymačkám gel do ionťáku, rychle zamíchám, vypiju, běžím dál.

Ale celkově je strava během závodu alchymie, každý musí přijít na to svoje. Smíchal jsem si kdysi gel s colou. Říkám si „gel je takovej lepivej, cola uklidňuje střeva, nakopne mě to!“ Ano, v první fázi mě to nakoplo, v druhé fázi mě to úplně rozhodilo. Následek? Časté zastávky ve křoví a velká časová ztráta.

To se stává maratoncům i při olympijských hrách.

Jasně, jenže já neběžel o olympijskou medaili a finanční prémie, takže jsem mohl ztratit trochu času někde vedle trati. (smích) To jsou zkušenosti. Vyslechneš zkušenosti jiných, ale každému vyhovuje něco jiného. Cola s gelem holt byla slepá ulička. Jdeš cestou pokus-omyl. Časem jsem třeba změnil i značku energetických gelů.

Něco k jednotlivým disciplínám. Vezmi to rychle, už nemáme moc místa. Ačkoliv zajímavé téma, ediční plán nám vyhradil jen dvě strany.

Především je triatlon silně individuální záležitost, jedeš to sám za sebe, žádná kolegialita. Závodíš sám se sebou a s časem. Jen občas zaregistruješ soupeře, kterého se ve vodě nebo na silnici chytneš a vytvoříš si jakýsi mikrozávod.

K plavání: plave najednou několik set lidí, hromadný start je ohromný masakr, ve vodě pak dostaneš tolik kopanců… Zuby mám zatím všechny. Teprve časem se to nějak rozprostře. Neopren někdy zakázaný, jindy povolený, podruhé přikázaný.

Ke kolu: nejezdí se v balíku, jede se časovka, zase jen sám se sebou. Nesmíš jet za někým ve vzduchovém pytli a schovávat se za ním.

K běhu: boty nic extra, beru v akci rok staré modely, cca tři tisíce. A samozřejmě – na běhání brát boty o číslo větší.

Neurazí tě, když se zeptám na náklady?

Každý koníček něco stojí. Startovné na každý závod činí kolem pěti tisíc. Jeden gel za padesát korun, během závodu spotřebuješ asi šest sáčků, to samé při tréninku 5-6x týdně, obvykle dvoufázové.  Dále triatlonová kombinéza, neopren, plavky, cyklo přilba, největší výdaj představuje kolo. Mám časovkářské s hrazdou vpředu, vysoké ráfky 80 mm. Při bočním větru otrava, v jiných podmínkách mnohem lepší aerodynamika. Není to zrovna levný sport.

Závody musí být hodně vyčerpávající. Kolik jich zvládneš za rok?

Souhlas, je to vyčerpávající. Loni jsem jel tři závody, dvě půlky, jeden dlouhý ve štafetě v Piešťanech. Po každém závodě se dávám týden dohromady. Bezprostředně po závodě tě bolí všechno, nemůžeš vylézt z auta, podlamují se ti nohy, druhý den vlezeš na kolo, abys protočil nohy. Za další tři dny se jdeš proklusat. Tělo nesmí zůstat zatuhlé.

Stupně vítězů? Odměny?

Bedna?!? Kdepak! Konkurence je ohromná, bohužel i kvalitní. (smích) Pro mě je jediná šance vydržet ještě pár let, protože tam už konkurenti snad budou končit a bude nás méně. To už spíše věřím manželce. Odměny? Medaile, ta vždycky potěší. A pak batoh, sportovní taška...

Víš, pro mě je radost už jen to, že se trochu zlepším oproti svému minulému času. Ale v určitém věku je zlepšením už to, že na tom zůstáváš stejně.

Často lituji, že se na stránky PS nevejde všechno zajímavé, co v rozhovoru zaznělo. Tak je tomu i v tomto případě. Bohužel, dvě stránky jsou někdy málo.

Pokud vás téma aspoň trochu zaujalo a chcete si vyzkoušet něco podobného v malém, pak můžete v červnu zkusit závod „papírový muž/papírová žena“. Za 2:24 byste měli uběhnout 4200 metrů, ujet na kole 18 kilometrů a nakonec uplavat v bazénu 400 metrů. A co je nejdůležitější? Vítěz se losuje! (papirovymuz.cz) Třeba se jednou potkáte s Viktorem jako soupeři.

Viktore, děkuji za rozhovor a zlom vaz v příštích závodech.

 Protože název Ironman je chráněná značka, používají se ve světě odlišné názvy. Například Czechman, Moraviaman, Pilman apod.

Zobrazení: 383