Severská dvojkombinace
Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že na mnoho rodinných výletů jezdí část rodiny z donucení, zatímco ta druhá si to užívá. Někdo by rád vytáhl manželku či manžela na kola a jel by desítky kilometrů. To se ovšem nemusí setkat s patřičně náležitou kladnou reakcí, kterou by člověk čekal za svoji dobrotu a ochotu udělat ostatním radost. Na druhou stranu známe otrávené pohledy při prohlídce zámků, hradů a jiných pamětihodností, které si lze zpříjemnit snad jen pobytem v místní krčmě. To se pak rodinný výlet stává spíše utrpením a na jeho konci jsou jen poražení. Co ovšem vymyslet něco, co by zaujalo všechny do posledního i nejmenšího člena rodiny? Ano, to jde a nebude to žádný problém. Pokusím se vám nabídnout alternativu na jeden jednodenní rodinný výlet, a to v dostupné vzdálenosti od metropole. V dostupné? Ano, v dnešní době dálnic a automobilů nepovažuji cestu kolem jedné a půl hodinky za tak dlouhou, aby se vzdálenost stala nepřekonatelnou překážkou.
Házmburk – společenství Bílé a Černé věže
Pro samotný nadpis tohoto krátkého textu jsem si tak trochu vypůjčil kombinaci názvů knih od Tolkiena. Ovšem ne náhodou. Musím napsat, že Společenství dvou věží mne napadlo hned při prvním pohledu na tuto dominantní zříceninu téměř tisíc let starého hradu. Častěji se však v dostupné literatuře a zdrojích setkáme s označením král Českého středohoří. S tím nelze než souhlasit. Vzdálená Milešovka je královnou a proč by zrovna Házmburk nemohl být králem. Je vidět na desítky kilometrů daleko a jeho majestátnost a aura nedobytného gotického hradu celému označení jen nahrává. Čedičový vrch, na kterém stavba stojí, dosahuje výšky 418 m a dle potvrzených archeologických nálezů zde bylo lidské osídlení již před sedmi tisíci lety!
Frýdštějn, hrad skutečných čarodějnic
Asi málokdo nebude znát pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Ostatně donedávna byla mou nejoblíbenější, než ji překonal Anděl Páně. Ale pryč z časů vánočních, je léto a na sněhové vločky člověk nemá sebemenší pomyšlení. Je to právě tato klasická pohádka, která vám přiblíží hrad Frýdštejn asi nejlépe a je to zároveň i vysvětlení pocitu vnímavého čtenáře: „Já tu zříceninu už někde viděl.“ Ano, právě v hlubinách tohoto hradu vyvolávala Helena Růžičková zloducha Řimbucha z nástroje pro manažerky úklidu. Právě zde Yvetta Blanarovičová nabírala kašičku a mazlila se s potkanem. A ano, je to místo, kde Sluneční paní nakonec tyto dvě představitelky Miss středověk pohltila slunečním plamenem.
Veltrusy - Barokní perla dolního Povltaví
V Praze máme Chotkovy sady, Chotkovu ulici či Chotkův palác. Jméno Chotek je však nejvíce svázáno s městem Veltrusy. Městem, které je pouhých třicet kilometrů severně od Prahy.
Rod Chotků z Chotkova a Vojnína patřil ke staré protestantské, ale bezvýznamné, nižší šlechtě. Do českých dějin rodina Chotkova nijak výrazněji nezasáhla. Po bělohorských konfiskacích přišla o velkou část majetku. Aby zabránili nejhoršímu a neskončili „o žebrácké holi,“ přestoupili Chotkové raději ke katolíkům.
Léta Páně šestnáctistého devadesátého osmého, neboli v roce 1698, si Václav Antonín Chotek bere Marii Terezii ze Scheidlernu (von Scheidlern). Nevěsta na Václava Antonína následně dává přepsat polovinu svého věna. A do manželství přináší mimo jiné i pozemky na okraji města Veltrusy.
Průhonice - Ráj všech romantiků
Když se řeknou Průhonice, každému hned v hlavě vyskočí „průhonický park,“ popřípadě „průhonická zahrada.“
Ale tady si dovolím malý krok stranou. Nejstarší a z hlediska historické hodnoty i nejvýznamnější stavbou v obci je zdejší románský kostel Narození Panny Marie. Dochovala se z něho loď a věž, presbytář z doby kolem roku 1300 a klenba z 19. století. Nástěnné malby jsou z období kolem roku 1325.
Z Corfu přes Jemen do Jindřichova Hradce, aneb cesta může být cíl
Tento výlet začal vloni dovolenou na Corfu. S tou nám pomáhala Pavla. Pavla má kamarádku Sabinu, která žije v Jemenu.Sabina organizuje aukci na podporu jídelny v Jemenu – pro spolek Pomůžu, jak můžu. V rámci této aukce jsem vydražila víkendový pobyt v Jindřichově Hradci a tak jsme jeli. Výlet jsem si nějak naplánovala, ale nakonec bylo všechno jinak a bylo to skvělé. Chcete-li, můžete jít v našich stopách, nebo si trasu přizpůsobit vlastním zájmům. Každému dle jeho chuti. Dovolím si nabídnout pár tipů.
Číst dál: Z Corfu přes Jemen do Jindřichova Hradce, aneb cesta může být cíl
Mezi meandry Sázavy
Jen malý kousek za Prahou se občas skrývají přírodní scenérie, až se tají dech. Na jedno takové místo přijměte, prosím, pozvání. Alespoň na pár hodin opustíme Prahu a vyrazíme na malý výlet podél dolního toku Vltavy. Čeká nás nádherná krajina s nezapomenutelnými a dech beroucími vyhlídkami na meandry řeky.
Hopsa hejsa do….
Kdo by neznal pokračování téhle věty?!?
Onu větu dokonce pronesl už císař Rudolf II. Pravda, jen v půvabném dialogu Jana Wericha a Václava Trégla ve filmu Císařův pekař, když spolu debatují u obrazu poloodhalené mlynářky: „Hezká! A mladá! S takovou se brouzdat po loukách a poslouchat, jak hvízdají drozdi!“ – „Pojďte, Milosti, nechme to tu, jak to stojí a leží! A pojedeme jako za starých časů jen sami dva!“ – „A kam?“ – „No, do Brandejsa!“ – „Ja, richtig! To je ta mladá hezká z Brandejsa! Za ní! Hopsa hejsa do Brandejsa!“
Výlety pro nejmenší
Zabavit je, utahat, nezbláznit se, přežít další den, nebo také vidět a zažít společně něco nového. Důvodů, proč se vydat s vaší malou ratolestí na výlet, je celá řada. Je pravda, že někdy to není úplně jednoduché, protože potomek ne vždy plně spolupracuje, ale když nepodceníte přípravu, vše do sebe zapadne a je z toho zážitek na celý život.
Stráně vonící, révou zrající
Město Mělník leží jen 30 km na sever od Prahy. Voní to tady a réva zraje, tok řeky Labe s Vltavou se tu opravdu stýká, vidět je v daleké kraje. Pohodlně sem dorazíte třeba autobusem z Ládví. Z autobusového nádraží je přímá a jednoduchá cesta na náměstí Míru. Pokud přijdete sem, pak jste v centru dění. Když nebudete vědět kudy kam, což se asi nestane, tak zaskočte do Turistického informačního centra a všechno se dovíte.
Nejen o pivu je návštěva Plzně
Každý si Plzeň spojuje s něčím jiným. Někteří s Portou, na které se v letech 1981– 2002 rozeznívaly struny kytar i hlasivky všech příznivců folku a country; jiní se Škodovými závody, založenými hrabětem Valdštejnem v roce 1859, později zakoupené ing. Emilem Škodou; mnozí samozřejmě se zlatavým mokem, jenž dobývá svět od roku 1842; nemálo z nás s generálem Pattonem a americkou armádou a třeba také se světoznámým architektem Adolfem Loosem, jehož interiéry jsou cílem milovníků architektury a designu. Plzeň může mít přídomek Skupova, podle „otce“ Spejbla a Hurvínka, kteří tady přišli na svět, nebo také Tylova, neb dramatik tady prožil poslední roky života, je zde pochován a jeho jméno nese i tamní divadlo. Město leží na soutoku řek Radbuzy, Úhlavy, Úslavy a Mže, z nichž vzniká řeka Berounka. Žije tady něco málo přes 170 tisíc obyvatel a díky tomu je naším čtvrtým největším městem.
Pánové, já bych vám to neradil, já totiž všechno sežeru
"Přátelé, já vám vopravdu nevim, já bych vám to neradil. Já totiž všechno sežeru. Já když jdu z práce, tak celou hodinu nakupuju. Plnou tašku toho nesu. Deset deka salámu, deset támhletoho, patnáct deka slezský tlačenky, dvacet deka vobyčejný, trošku majonézy a kyselý ryby - ty já strašně rád. A já jak už to vidím za výkladem, tak na to dostanu tak strašnou chuť, že z toho až zeslábnu. A tak rychle nakoupím a jdu domů. Ale to nejdu - to já utíkám. A doma to všechno sežerem. Díváme se na televizi a já pak šahám a šahám a žeru, až na stole nezbyde nic. Tak jsem to sežral, povidám, a jdem spát. Ale o půlnoci se hlady probudím a zápasím se svým svědomím. A pak si řeknu: hovno! Jdu do špajzky, uříznu půlku salámu a tu půlku žeru v posteli. Manželka ze spaní říká: jen ať mi neumastíš peřiny, a spí dál. A já taky usnu, ale za hodinu se zase probudím a už to nevydržím, vstanu a jdu sežrat tu druhou půlku salámu. A tak to jde až do rána. To pak snídám vepřovej bůček. Jak vám říkám, přátelé: nevím, nevím..."
Číst dál: Pánové, já bych vám to neradil, já totiž všechno sežeru
Cesta do podzemí, výstup na komín nebo plavba na prámu
Za záchranu některých památek vděčíme náhodě nebo ochotné partě nadšenců. Technický unikát, do kterého vás chci pozvat, na začátku paradoxně zachránil nedostatek peněz.
Bubenečská čistírna odpadních vod vznikala v letech 1901 až 1905 jako součást pražského kanalizačního systému odvádějícího z města odpadní i dešťovou vodu. Celá kanalizace se stavěla podle projektu Angličana Williama Lindleyho a na svou dobu představovala vrchol technologie, na který se jezdili dívat odborníci z celého světa a jehož stoky slouží bez výraznějších problémů až do dneška.
Číst dál: Cesta do podzemí, výstup na komín nebo plavba na prámu
Státní zámek Sychrov
Možná si na „první dobrou“ zámek Sychrov nevybavíte, ale když si vzpomenete na pohádky Zlatovláska, Nesmrtelná teta či Nejkrásnější hádanka, jste „doma“. Pokud zrovna nejste milovníky pohádek, zámek Sychrov se objevil i v nahořklé komedii Sedm hladových či v seriálu Dobrodružství kriminalistiky, konkrétně v dílu Střela. Jsem si vědoma, že nám Pražákům je občas vyčítán egocentrismus, tak snad mi to protentokrát odpustíte. Cesta z Prahy po dálnici D10 trvá necelou hodinku, takže můžete na zámek Sychrov vyrazit i jen v rámci víkendového výletu.
Muzeum v oblacích aneb Letecké muzeum Metoděje Vlacha
Asi první otázka, kterou bych čekal od obyčejného smrtelníka (a tedy ne znalce letecké československé historie) je: „Kdo byl, nebo je Metoděj Vlach?“ Tak za prvé to byl letec, konstruktér a technik. Má u nás zajímavé prvenství, neboť to byl právě on, kdo se v roce 1912 v Mladé Boleslavi vznesl se svým letounem (jednoplošníkem) do nebe. Stal se tak prvním Čechem, který sestrojil své letadlo, poháněné automobilovým motorem (v Mladé Boleslavi také čím jiným) a sám jej pilotoval. Nebyl tedy prvním „nebeplavcem“ s rodným listem pod Řípem, ale své prvenství a zápis v letecké historii rozhodně má.
Číst dál: Muzeum v oblacích aneb Letecké muzeum Metoděje Vlacha
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka