Dračí hrad aneb Kunětická hora v novém

Rubrika: Cestování Zveřejněno: pátek 23. červen 2023 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

Píše se rok 1420, na našem území probíhají války pod praporem kalichu a ve jménu husitů. Nejen, že se píše historie bojem, ale také písmem. Totiž z roku 1420 máme první písemnou zmínku o Kunětické hoře. Dle nepřímých důkazů existuje hradní stavba obehnána hradbami, které se stávají důležitým strategickým bodem stoupenců pod obojí (Během bohoslužeb Jan Hus podával věřícím nejen hostii jako tělo Páně, ale i víno jako krev Páně. Víno ovšem podle katolíků smějí přijímat pouze kněží, věřící mohou jen hostii. Přijímání pod obojí se stalo jedním ze základních požadavků stoupenců Jana Husa). Místo obsazuje husitský hejtman Diviš Bořek, později známý jako vůdce panské jednoty v bitvě u Lipan. Podoba hradu samozřejmě odpovídá svým účelům – výrazné opevnění, hradby, žádné velké pohodlí, zkrátka vojenská pevnost.

Jednotliví majitelé ovšem hospodářskými dovednostmi neoplývali a tak se hrad neopravuje, nepřestavuje a ani nezvelebuje. Změna přichází až roku 1491 převodem panství na Viléma II. z Pernštejna. Jsou to právě Pernštejnové, kteří dali stavbě svou současnou podobu. Přelom patnáctého a šestnáctého století tak přináší největší rozkvět. Je zajímavé, že sami Pernštejnové o Kunětické hoře nikdy nepsali jako o hradu, ale jako o zámku. Historici se však přiklánějí spíše k tomu, že se jedná o poslední feudální hrad a zároveň nejstarší zámek.

❞ Jak to tak v dějinách bývá, s úpadkem rodu upadá i rodové sídlo. Kráse stavby nepřidalo ani švédské obléhání, které skončilo dobytím...

Jak to tak v dějinách bývá, s úpadkem rodu upadá i rodové sídlo. Kráse stavby nepřidalo ani švédské obléhání, které skončilo dobytím a následným vypálením. Lepší tvář osudu přišla až s počátkem dvacátého století, přesněji s příchodem ambiciózního plánu z roku 1923, kdy se do projektu obnovy zapojil architekt Dušan Jurkovič a Jan Pacl. Kunětickou horu totiž roku 1919 zakoupil pardubický Muzejní spolek. Dnes je objekt pod správou státu, přesněji pod Národním památkovým ústavem.

Návštěvnická realita

Dosti k historii. O té se poctivý návštěvník doví mnohé až při samotných prohlídkách. A věřte, je z čeho vybírat. Ovšem na začátek pár praktických rad. Asi málokdo pojede na Kunětickou horu vlakem či autobusem. Spíše zvolíme auto, a to se jeví jako ideální cestovní prostředek. Pokud budeme brát jako výchozí bod střed Prahy, tak samotná cesta bude trvat z metropole hodinu a čtvrt – především však po dálnici na Hradec Králové, takže se nebudete moc loudat. Zaparkovat se dá cca 700 metrů pod hradem na větším parkovišti a za cenu 60 Kč vás zde nechají stát celý den. Za deset minut pak můžete během svižné chůze do prudšího kopce obdivovat nádherné výhledy například na Pardubice, Chrudim, Železné hory a obecně Polabí.

Když budete mít štěstí, bude na hradu nějaká akce – středověký jarmark či koncert. Pokud jste kultury milovní, pak se nejdříve podívejte na stránky Kunětické hory (www.hrad-kunetickahora.cz), kde najdete přehled všech akcí. My narazili na historický jarmark. Byl jsem pak donucen koupit středověké tretky a zaplatit střelbu lukem a kuší. Nevadilo, ochutnávka medoviny a kvasnicové pivo zanechaly pozitivní dojem.

Okruhy

Pokud se vydáte nejen na procházku a nezůstanete na nádvoří hradu, pak vás čekají tři možné prohlídkové okruhy. Záleží jen na gustu každého z vás, zda budete chtít navštívit první okruh, který nese název – Dušan Jurkovič, básník dřeva. Zde se dovíte mnoho zajímavých informací převážně ze stavebního vývoje Kunětické hory. Začnete ve středověku, ale nejvíce se bude výklad soustředit na obnovu a rozsáhlou rekonstrukci uskutečněnou v první polovině minulého století dle návrhů významného architekta Dušana Jurkoviče. Tento okruh v sobě zahrnuje jak krásné výhledy do okolí, tak návštěvu sklepních prostor, kde na vás dýchne atmosféra raného středověku.

❞ Hradní palác s věží je určen i milovníkům zbroje, brnění a rytířských soubojů...

Druhý okruh nese pojmenování Hradní palác s věží. Ten prošel výraznou rekonstrukcí a nespočtem odpracovaných hodin restaurátorů. Nahlédnete do komnat a prostorů vystavěných pány z Pernštejna a to z období konce 15. a počátku 16. století. Máte unikátní příležitost navštívit i severní křídlo, které do této doby bylo návštěvníkům z laické veřejnosti uzavřeno. Hradní palác s věží je určen i milovníkům zbroje, brnění a rytířských soubojů. Jako třešnička na dortu je pak servírován výhled z obnovené hradní věže. Nečekejte zde průvodce, který vám nasadí papuče, abyste leštili podlahy. Prohlídky jsou samostatné a jejich časová délka jen orientační. Můžete se výhledy a zbrojí kochat dle libosti. To však neznamená, že jste průvodcům ukradení. I na tomto okruhu probíhá výklad, který je ryze dobrovolný a můžete si jej poslechnout i z oken hradu. A právě v této části Kunětické hory najdete ukrytého draka. Je zavřený za silnými mřížemi, a když se k němu přiblížíte, tak se rozohní a začne řvát. K jeho dokonalosti chybí snad jen plivání síry a pekelného ohně. 

No a posledním okruhem je samostatná kaple sv. Kateřiny Alexandrijské. Zde si návštěvník může všimnout původní klenby. Tato stavba byla postavena za vlády Pernštejnů opět na přelomu století patnáctého a šestnáctého. Pozornosti by neměl uniknout zcela unikátní barokní oltář i s podobiznou samotné světice. Každou hodinu pak můžete slyšet historický zvon z kaple – ten původní se nezachoval, ale roku 2014 byl odlit zvon nový a tak od dubna roku následujícího, tedy 2015, můžete vždy v celou hodinu od osmi ráno do osmi večer slyšet jeho hlas. Ostatně na těle zvonu jsou napsána tato krásná slova – vděčnost, soucit, odpuštění, pochopení, odvaha a pokora. Jak by bylo na světě krásně, kdyby toto poselství dolehlo k uším každého z nás.

Není všechno zlato…

Výše uvedenými pozitivními slovy jsem chtěl skončit, ale nedá mi to, abych vás neupozornil na jedno místo, kam bych raději nechodil. Je to nedaleká Perníková chaloupka – doteď jsem vlastně nepochopil, o co v této nemovitosti jde. Vstupné jak samice skotu, ale kde nic, tu nic. Šílený stav a jen ukecaný prodavač vstupného, kterého musí královsky platit, protože jinak by tato „atrakce“ zkrachovala do hodiny. Interiér z doby krále Klacka a slibovaná Ježibaba dávno uletěla neznámo kam!     

Zobrazení: 785