Házmburk – společenství Bílé a Černé věže

Rubrika: Cestování Zveřejněno: pátek 23. červen 2023 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

Pro samotný nadpis tohoto krátkého textu jsem si tak trochu vypůjčil kombinaci názvů knih od Tolkiena. Ovšem ne náhodou. Musím napsat, že Společenství dvou věží mne napadlo hned při prvním pohledu na tuto dominantní zříceninu téměř tisíc let starého hradu. Častěji se však v dostupné literatuře a zdrojích setkáme s označením král Českého středohoří. S tím nelze než souhlasit. Vzdálená Milešovka je královnou a proč by zrovna Házmburk nemohl být králem. Je vidět na desítky kilometrů daleko a jeho majestátnost a aura nedobytného gotického hradu celému označení jen nahrává. Čedičový vrch, na kterém stavba stojí, dosahuje výšky 418 m a dle potvrzených archeologických nálezů zde bylo lidské osídlení již před sedmi tisíci lety!

Co se týká krátké historie hradu, pak samotný vznik je opředen legendou a tajemstvím. Dle kronik zde vybudoval první sídlo Léva, možná rytíř, možná loupežník, který se svou družinou odtud ovládal nejbližší okolí. Jiné kroniky hovoří o jménech bratrů Klaboj a Veslav z Košťálova, kteří na svahu postavili opevněný dům s názvem Klopaj. S jistotou však můžeme potvrdit polovinu 13. století a konkrétně rod Lichtenburků. Stavba nesloužila jako sídelní hrad, ale měla vojenský, tedy strategický význam. Lichtenburkové začátkem 14. století však ztratili zájem a novým majitelem se nestává nikdo jiný, než král cizinec, tedy Jan Lucemburský. Ten si však sídlo neponechává dlouho a hrad prodává novému majiteli Zbyňku Zajíci z Valdeka.

Zbyněk Zajíc byl činorodým šlechticem a tak sídlo začíná zvelebovat a rozšiřovat. Nechává dostavět bránu, hradby, přilehlé stavby a věž – ta nese označení Černá. Hrad dostal svůj současný půdorys a rovněž nový název – do této doby byl pojmenovaný po okolní obci Klapý, ale podle německého označení pro zajíce (der Hase) dostal své současné počeštěné jméno – Házmburk, asi správně německy by to mělo být Haseburg. Hrad byl skutečně nedobytný, a protože Zbyněk Zajíc stál na katolické straně, tak se stal trnem oku samotným husitům. Ti se jej pokoušeli získat, ale marně. Díky své nedobytnosti pak hrad sloužil i jako úkryt některých kostelních pokladů Pražského hradu.

Je zajímavé, že postupný zánik hradu nenastal kvůli vojenským či ekonomickým důsledkům, ale kvůli pohodlnosti jeho pánů a majitelů. Zbyňkův bratranec Jan, který se stal díky spojenectví s Matyášem Korvínem českým kancléřem jej ještě využíval, ale jeho vnuk si vybral za své sídlo nedalekou Budyni, která skýtala mnohem vyšší pohodlí a komfort. Hrad tak začal chátrat a pozvolna rozpadat až do současné podoby. Dnes je součástí Národního památkového ústavu a je tedy státní.

Dosti historie a trochu praxe k návštěvě – pokud chcete toto místo navštívit a pojedete z Prahy, pak zamiřte na dálnici D8, tedy směr Ústí nad Labem a na exitu 29 sjeďte směr Budyně nad Ohří. Dále pak na Libochovice a Klapý. Cesta uběhne rychle, netrvá ani hodinku a urazíte necelých sedmdesát kilometrů. Od Budyně vás povedou i ukazatelé k samotnému hradu. V obci Klapý pak je odstavné parkoviště, za které zaplatíte za celodenní státní padesát korun českých. Místa je dost a nebude vás otravovat výběrčí, jen moderní parkovací automat.

V tuto chvíli si můžete vybrat, jakou cestou půjdete. Většina lidí zamíří po žluté značce. To nedělejte, cesta to není pěkná a je bez výhledů. Raději dojděte na konec parkoviště a jděte podél vinic po pěkné cestě, která vám bude po levé straně neustále ukazovat hrad, sady, vinice a volně se pasoucí ovce. Po zhruba deseti minutách pak narazíte na červenou turistickou značku a té se držte – ta vás dovede až na vrchol.

Za bránou na vás čeká v turistické sezóně pokladna. Osobně bych si dokázal představit trochu vstřícnější přístup paní pokladní, ale asi nikomu jinému se zde nechce trávit prázdniny. Cena za dospělého je 130 Kč a za dítko pak 50 Kč. Rodinné vstupné neexistuje, což je škoda a velký nedostatek. Výši ceny nechám na posouzení laskavého čtenáře, ale podle mne je nadhodnocená. Ovšem ty výhledy nakonec stojí za to. Vše jak na dlani – Říp, Milešovka, Krušné hory, při dobré viditelnosti i Ještěd a část Krkonoš a samozřejmě České středohoří. Na Černou oválnou věž se nedostanete, ale na Bílou hranolovou ano. Na tu si vystoupejte a pak je rozhled stoprocentní!

Házmburk má zvláštní atmosféru. Stačí si na chvíli sednout na zbytky hradeb a poslouchat. Možná vám vítr poví nějaký zajímavý příběh z dob největší slávy tohoto místa, možná uslyšíte křik husitů a řinčení zbraní obránců hradu. Možná také ne, možná si jen sednete a kousek od vás přistane nádherný Otakárek ovocný. Přeji krásné zážitky.

 Fotografie: Národní památkový ústav / foto + info:www.npu.cz /

Zobrazení: 661