Studánka... Slovo jak z dětské říkanky

Jsou v našem jazyce některá slova, která působí velmi libozvučně. V člověku taková hezká slova vzbuzují příjemné a libé pocity a pozitivní emoce, jen když je slyší nebo čte.

Troufnu si říci, že mezi tato slova patří i slovo „studánka“.

Zkuste si říci tohle slovo nahlas… Studánka... Jak to tak hezky pohladí po duši…

Voda vždy znamenala život. Lidé věřili, že když vyčistí opuštěnou studánku, přivolají na sebe štěstí. Protože čistá a průzračná voda z právě vyčištěné studánky má v sobě léčivou sílu a magickou, kouzelnou moc.

Lidé ji často nosili na pole, aby ho očistila a dodala půdě sílu k dobré úrodě. Vodou ze studánky se kropil i les, aby si do příštího roku zachoval hojnost a sílu. Vodou se kropil chlév, aby dobytek nepřišel k úhoně.

A některé studánky jsou díky svému geologickému podloží zázračné a léčivé (viz PS 2019/07, Křemešník – kraj zázračných studánek).

Poslední květnový den u nás patřil jedné čarokrásné tradici – otevírání studánek. Byl to čas, kdy začínalo rašit obilí, které potřebovalo hodně vláhy, a lidé u studánek žádali nebesa o vláhu na svá pole.

Vy máte do konce května ještě mnoho času, tak vám dáváme šanci najít nějakou studánku ve svém okolí, ve své oblíbené lokalitě nebo třeba na nějakém výletě a rozmyslet se, co byste pro ni mohli udělat. 

Studánky v Praze? Možná budete překvapeni, ale v naší metropoli najdeme studánky i na místech, kde bychom je rozhodně nečekali.

Co je tady ale problém – snad ani jedna pražská studánka nemá pitnou vodu. Pražská aglomerace a její spodní vody jsou tak silně zamořené různými chemikáliemi, zplodinami, prosakující kanalizací nebo zimním solením, že se rozhodně nedoporučuje pít ani z té na první pohled nejmalebnější a nejkouzelnější pražské studánky. Čas od času se dělají hydrologické, bakteriologické a všelijaké další rozbory. Už mnoho let žádná studánka neprošla zdravotními limity. Škoda přeškoda… Přitom na webech městských částí se lze dočíst, že sem tam nějaká studánka hygienickými limity prošla. Většinou jen dočasně do dalších rozborů.

Dnes nám prý na cestu stačí koupená voda v plastové láhvi.

Pramenitá voda přesto neztratila svůj význam pro zvěř v městské zeleni, jako důležitý životadárný prvek v krajině a městských parcích a lesích. V neposlední řadě mohou studánky být nevšedním architektonickým prvkem zasazeným v městské rekreační zóně.

Mnohé pražské studánky mají krásná jména: Zlodějka, Prdlavá, Stydlá voda, Labutěnka, Nezmarka, Zlatnice, Medvědí pramen, Dobrá voda… Kdo by nezatoužil napít se oné Prdlavky? A zjistit, co to s ním provede?

Ale občas jméno studánky turistu zarazí. Nic poetického bychom asi neshledali na názvu Pod Skládkou, U Hrobů nebo Pod Hřbitovem… I studánky s takovými jmény v Praze najdeme.

Až vyrazíte na výlet, můžete si třeba stáhnout aplikaci Toulky prostorem i časem, podívat se na web praha-priroda nebo estudanky.

• Category Title

©2025 OrdaSoft.com All rights reserved.

Vlastnictví studánek není v zákonech nijak právně ukotveno. Studánka prostě patří majiteli pozemku. V Praze je to především sám magistrát, často městská část, někdy i soukromý majitel.

Kolik je v Praze vlastně přesně studánek, na tom se ani autoři specializovaných webů neshodnou. Snad by jich mělo být kolem dvou set. Občas nějaký pramen vyrazí tam, kde nikdy předtím nebyl. A občas se voda ztratí ze studánky, o které si čteme v novinách starých dvě stě let. Stane se. Mapa pramenišť se v průběhu let značně mění, nejčastěji v důsledku stavební činnosti.

Ale k čemu by vlastně byla nějaká evidence? Takhle aspoň můžeme při svém pěším výletě pražskou divočinou zažívat pocit objevitele, když narazíme na pramen či studánku, které pak na žádném seznamu nenajdeme. 

Co se studánkou majitel udělá, je jeho věc (pokud není lokalita zařazena do nějakého ochranářského režimu). Takže uvidíme studánky v mnoha podobách. Mohou být tzv. „přírodní“, obyčejná drobná prohlubeň, kde vyvěrá pramen nebo trubka, z níž crčí voda. Tam, kde je studánka na významném místě, v obci nebo na místě, ke kterému se váže určitá pověst nebo legenda, může být kaplička nebo socha.

O studánky pečují nejen samotní majitelé, ale i řady neziskových a dobrovolnických organizací. Nebo kolemjdoucí poutník.

Jenže někdy se s vaničkou vylije dítě. I zanedbaná nebo do svého okolí rozlitá studánka je totiž během několika let zdroj vody, který mnoho živočichů potřebuje k životu. Pak přijde nějaký nadšenec, pramen „sváže“ do sudu, postaví nad ním dřevěnou stříšku, řetízkem přidělá hrníček, všechno krásně vypadá… Ta velká rozlitá louže zmizela… A s ní zmizel život.

Pokud byste tedy chtěli vyslyšet výše uvedenou výzvu, co udělat pro nějakou studánku, pečlivě zvažte své kroky.

Když už, tak jako první věc je vyčištění dna studánky od napadených a naplavených nečistot. Jedná se především o listí, plody, větvičky, trávu. Velmi opatrně lze vybrat měkké usazeniny na dně studánky. Někdy na to stačí i ešus, ale lepší je běžně dostupné nářadí například zednická fanka. Musíme přitom dávat pozor, zda na dně studánky není filtr z kamínků. Pokud ano, kamínky vyndáme, odstraníme nečistoty na dně a následně buď vložíme kamínky původní (ale propláchnuté) nebo použijeme kamínky nové. Tento filtr lze vytvořit z kamínků sesbíraných v okolí nebo koupit tzv. „kačírek“, který seženeme ve stavebninách či hobby marketech. Kamínky vrstvíme po celém dně do výšky přibližně 10 cm.

Naprosto zásadní pravidlo, které musíme dodržovat a které platí pro všechny studánky: při čištění studánky neprohlubujeme dno! Mohli bychom poškodit jeho nepropustnou vrstvu a voda se nám může ztratit.

A ten nejjednodušší návod, jak se chovat ke studánkám? S citem a srdcem! Nebo se můžete zapojit do kampaně „Zachraňme studánky!“

A třeba pak budete mít štěstí a až půjdete za úplňku kolem té „své“ studánky, spatříte zázrak – tančící víly, rusalky a vodní žínky. A třeba vás vezmou mezi sebe. Můžete se přidat, žijete jen jednou, a kdo ví, kdy se vám to zase poštěstí.

• Následující