Anděl, nebo peklo článek, který nemá pointu

Rubrika: Naše téma Zveřejněno: sobota 1. únor 2025 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

Co se vám vybaví, když se řekne „Praha 5“?

Praha 5 je tak rozmanitá čtvrť, že každému v hlavě na první dobrou naskočí něco jiného. Na co si vzpomenete vy sami?

Nemocnice Motol, Lihovar Zlíchov, OC Nový Smíchov, nová čtvrť Waltrovka, Smíchovské nádraží? Dostihy ve Velké Chuchli? Bertramka a Wolfgang Amadeus Mozart? Bertramka a Karel Gott?

A randili jste někdy na smíchovské části Petřína? Úspěšně?

Nebo snad něco z kriminalistiky? Milovníkům retro se možná vybaví inspektor Bouše z televizního seriálu Hříšní lidé města pražského, když se tak ve svých brejličkách v jednom díle rozhlédne po hřbitově na Malvazinkách a procítěně s povzdechem pronese: „Jo, Malvazinky, tady by se to leželo...,“ a v pozadí je vidět místo posledního odpočinku Josefa Vaňáska, předobraz policejního rady pana Vacátka.

Nebo vám ze všeho nejdříve naskočí jedno z nejrušnějších pražských míst a křižovatek Anděl?

 

Anděl.

Místo, kde denně projdou desetitisíce, možná statisíce lidí. Místo, kde se pořád něco děje. Křižovatka přestupů a výstupů. Místo velikonočních a vánočních trhů. Místo pro vystupování pouličních muzikantů. Místo náhodných setkání, domluvených schůzek, lidských míjení a neplánovaných rozchodů. Místo, kde se protínají cesty a kříží osudy mnoha lidí.

Ale také místo, které je v mediálním prostoru často zmiňované. Bohužel, téměř vždy v nějaké negativní souvislosti.

Jak mi říká jeden kolega strážník: „Nedávno někoho pobodali na Vltavské. Zpráva v televizi zněla, že v Holešovicích byl pobodán muž. Ale když se něco podobného stane na Smíchově, v televizi se ozve, že byl pobodán nedaleko Anděla. Cokoliv špatného se stane na Praze 5, vždycky zazní, že se stalo na Andělu nebo alespoň poblíž Anděla! A takhle je to vždycky. Vždycky.“

Anděl, neuralgický bod Prahy 5. Snad každý obvod má minimálně jeden takový. Karlovo náměstí, Hlavní nádraží, nádraží Holešovice, Vltavská, Palmovka, metro Skalka, metro Háje, Černý Most… A určitě byste doplnili další.

Situace na Andělu dospěla už před několika lety do fáze, kdy se jí zabývá úřad městské části. Kolemjdoucím i místním vadí mnoho věcí a jevů. Občas jsou svědky distribuce  drog, často si to jen myslí.

Anděl je totiž lokalitou, kde se potkávají streetworkeři několika neziskových organizací. Veřejně se tady mění jehly a stříkačky, poskytují se zdravotnické pomůcky. Aby streetworkeři navázali kontakt a lépe splynuli s příslušníky své cílové skupiny, snaží se vypadat jako oni. Jako narkomani. A tak často není k rozeznání streetworker z neziskovky a uživatel tvrdých drog. Oba kapuci přes obličej, oba potetovaní, oba podobně oblečení. Rozdíl? Žádný! Alespoň z pohledu „obyčejného“ občana.

Anděl. Co tady můžeme vidět dalšího z pohledu pražského strážníka? Popíjení alkoholu na nepovoleném místě? Ano. Žebrání? Ano. Obtěžování okolí tělesným zápachem? Ano. Obtěžování okolí nepřijatelným chováním? Ano. Pokřikování po kolemjdoucích ohledně všeho možného? Ano. Poflakování a posedávání na místech, kde překáží? Ano.

Co s tím? Co můžeme řešit? A nad čím můžeme jen pokrčit rameny? A jak to někdy vysvětlit těm „kolemjdoucím“ tak, abychom nevypadali jako ignoranti, kteří nechtějí nic řešit nebo kteří nemají žádné pravomoci a jsou tady jen tak „pro okrasu“?

Co s tím? Co můžeme řešit? A nad čím můžeme jen pokrčit rameny? A jak to někdy vysvětlit těm „kolemjdoucím”...

Prostě jsme tady my strážníci v tomhle čase, v tomhle místě a v této situaci občas „za blbce...“

Anděl. Na tohle téma jsem si chvíli povídal s ředitelem městské policie Prahy 5 Zdeňkem Hejnou.

„Anděl? Jeden z největších dopravních uzlů, obchodní centrum, spousta lákadel a možností. Tohle všechno samozřejmě přitahuje i osoby bez domova, drogově závislé, alkoholově závislé, lidi s psychickými poruchami. Pořád se nic neděje, dlouho se nic neděje a pak vyvstane malý incident, který nastane a situaci vyhrotí.“

Co spolupráce s neziskovkami? „V lokalitě Anděl se pohybuje několik neziskových organizací. Některé jsou na očích až moc, jiné vykonávají svou činnost v noci.“

Ředitel pražské pětky pokračuje: „Často komunikuji s představiteli všech neziskovek, které se na Andělu nějak angažují. A slýchávám od nich, že jsem prý a priori proti neziskovkám, proti pomoci drogově závislým. Kdepak! Co si budeme povídat, výměna stříkaček je důležitá nejen pro drogově závislé, ale i pro většinovou populaci. Prostě snižuje riziko přenosu infekční nemoci. Jenže ta forma pomoci by měla být taková, aby neobtěžovala ostatní a nezhoršovala jejich pohled na drogově závislé.“

A Zdeněk Hejna říká dál: „Fakt, že se ty stříkačky rozdávají na těchto frekventovaných místech, může v kolemjdoucích narušit pocit bezpečí. Třebaže to fakticky nikoho neohrožuje. Máme natočená videa, kdy se našich strážníků lidé na Andělu ptají, proč to tam dovolíme. Ale to přece není nelegální činnost! To není distribuce samotných drog. Co jim na to máte odpovědět? Vždyť tahle činnost je podporovaná vedením městské části i vedením celé Prahy.“

Jaká je vůbec spolupráce s těmito neziskovkami z dlouhodobého hlediska? „S některými neziskovkami jsme se domluvili, že svoji činnost nebudou vykonávat na těch nejfrekventovanějších místech a v nejfrekventovanějších časech. Své klienty si odvedou někam za roh, tam se jim věnují, všichni jsou spokojení. Jenže jiné neziskovky nemají o spolupráci a jakoukoliv dohodu žádný zájem.“

Na dotvrzení svých slov mi ředitel Hejna pouští několik videí, pořízených našimi strážníky přímo na Andělu.

Na monitoru sleduji, jak pracovníci některých neziskovek komunikují s našimi strážníky... Já já já, my my my, my můžeme všechno, jasně máme tady rozbaleno nádobíčko, cože to na nás zkoušíš strážníku jaképak copak znečišťování veřejného prostranství vulgarity jaké vulgarity o čem to mluvíš strážníku jasně sprostoty jasně co to plácáš jaké vulgarity je to legální skákání do řeči já já já my my my cože co se domluvit já já já vy mi nebudete nic přikazovat vlezte mi na záda... Já já já naše organizace já já já naše organizace už jsem vám říkal co jsme za organizaci ještě něco chceš ty vole my my my kde jste vy co děláte co si to dovolujete nejseš ty pako? Vy jste jen strážníci kam se na nás hrabete vy měšťáci co si to vůbec dovolujete na nás ...?

Hejna stopne přehrávání videí, nechá doznít to poslední a po chvíli ticha pak pokračuje: „Dobré, co? Co tomu říkáte?“ Neříkám nic. Marně hledám slova.

Situace na Andělu už se několikrát probírala na Úřadě městské části Praha 5. Ale má ta situace vůbec řešení? A má řešení podobná situace kdekoliv jinde?

Na Úřadě MČ se sešly všechny zainteresované strany. Výsledek? Situace nemá víceméně řešení žádné.

Ti lidé sedí, obtěžují jen svou přítomností. Obtěžují své okolí svým zjevem, zápachem, chováním. Ale dopouštějí se tím nějakého protiprávního jednání? Je například zakázáno sedět v zapáchajících šatech u výstupu metra? Je zakázáno celý den posedávat na schodech u supermarketu a klábosit o ničem?

Kdysi jsem se jako okrskář ocitl v podobné situaci. Byl jsem přivolán na místní šetření, kde si v jedné lokalitě obyvatelé stěžovali na výskyt podobně působících osob. Na základě osobních kontaktů (my okrskáři musíme přece vyjít s každým) jsem „ze známosti“ doporučil mně známým firmám v ten den přesun na klidnější a méně frekventované místo. V čase místního šetření tedy nebyl na místě ani jeden zapáchající špinavý člověk bez domova, nikdo ve špinavých a zapáchajících šatech, nikdo s lahví piva v ruce. Všichni přítomní tenkrát překvapeni.

„Protože ti smradláci a špinavci tady slušným lidem vadí!“ Paráda, co? Hm, a kde je ten právní důvod?

Pracovnice úřadu se mě tehdy nevěřícně ptala: „A proč jim to nedoporučíte každý den?“ Když jsem se jí zeptal, na základě jakého právního důvodu mám těch pár lidí vykázat (my okrskáři jsme se ale vždycky s každým domluvili v klidu: „Pánové, zejtra se přesuňte někam jinam, zejtra tady mám nějakou kontrolu“), slyšel jsem z úst pracovnice úřadu úžasnou odpověď: „Protože ti smradláci a špinavci tady slušným lidem vadí!“ Paráda, co? Hm, a  kde je ten právní důvod? Kde je ten relevantní právní důvod?

Co můžeme jako strážníci? Někoho vykázat, protože žebrá? Ano. Někomu odejmout alkohol na místě, kde je jeho požívání zakázáno? Ano. Někoho vykázat z veřejného místa jen proto, že druhým vadí? Ne.

Jak vůbec řešit situace, kdy vlastně nikdo nepáchá žádný přestupek a jen svým zjevem, oblečením, chováním vadí ostatním? Nijak. Snad jsme ještě pořád svobodná společnost a co není vysloveně zakázáno, je vlastně povoleno.

A to ostatní? Bloková pokuta na místě nezaplacená? Bývá vypsána na několik málo přestupků – znečišťování veřejného prostranství, konzumace alkoholu na nepovoleném místě... V podobných případech se pokuta často míjí účinkem. Jak vymáhat pokutu po člověku, který má trvalé bydliště na obecním úřadě? Jak vymáhat pokutu po člověku, který nemá žádný majetek? Jak vymáhat pokutu po člověku, který už čelí devětadevadesáti exekucím?

Možná bychom se mohli vrátit do časů minulých. Do časů přestupkových soudů. Nebo do časů domovských obcí.

Přestupkové soudy zasedaly každý den a vymahatelnost jejich rozhodnutí byla prakticky okamžitá. Ráno jsi něco provedl? - Odpoledne už pykáš! Zaplať předepsanou pokutu! Nemáš na zaplacení pokuty? - Odsedíš si tolik a tolik dnů v base. Nemusí to být nějak mnoho dnů, stačí tři - sedm - deset - čtrnáct dnů... Závažnější přestupek? Pak každý třetí den na tvrdém lůžku, každý x-tý den jen o chlebu a vodě. A samozřejmě občas tvrdá práce!

Do roku 1949 existoval institut tzv. domovské obce. Pravda, někdy od roku 1935, 1938 se moc neuplatňoval. A také v praxi moc nefungoval. Ale člověk – pokud chtěl –  dostal střechu nad hlavou. Dneska je ve většině měst a obcí škola s jídelnou, kde se vyhazují vrácené obědy do odpadu. Jste zdejší, jste místní? Tady máte poukázku na oběd, na kterou nedostanete nic jiného než jedno teplé jídlo denně u nás ve škole. Polévka, hlavní jídlo. Nic jiného s touto poukázkou nekoupíte. Přežijete. Ne, žádné pivo, žádné víno v krabici, žádný alkohol. Žádné jídlo někde jinde, určitě by se našel způsob, jak byste ten systém ošulil. Jen oběd v naší obecní jídelně. Přežijete, nemějte obavy, nemějte strach, denně jedno teplé jídlo, co by za to jiní dali...

Co a jak dneska? Něco jste provedl? Pil jste alkohol na nepovoleném místě? Otevřel jste si ústa na strážníka? Však jsme zvyklí, to dělá kde kdo. Že jste si otevřel ústa na nás i na nedalekou seniorku? Však jsme na to zvyklí.

Nic se neděje! Vypíšeme vám pokutu na místě nezaplacenou! Nic nezaplatíte, buďte v klidu! Kolemjdoucí si nás natočí na telefon, zítra budeme v televizi, jak jsme se vůči vám dopustili brutálního chování. Promiňte, ale chtěli jsme na vás jen prokázání totožnosti. Cože jsme si to dovolili?!?

Není něco špatně?!? - Aha, pardon, dotkli jsme se vašich lidských práv. Moc se omlouváme, tady je finanční satisfakce... Ne, nestačí...? Aha, rozumíme, máte svá lidská práva... Máte svoje práva? Povinnosti? Nikdy jste neslyšel? Jaké že povinnosti? O čem je řeč, o jakých povinnostech? Přece o těch vašich!

Vyprávěl kolega, který pracoval v devadesátých letech několik roků ve Spojených státech: „Dva policisté, obyčejná silniční kontrola. Doklady jsem měl v pořádku, byl jsem v klidu. Lustrace. Najednou řízný pokyn: „Vystupte z vozu! Ruce dozadu!“ Nevěděl jsem, co se děje. Ruce spoutané. A než jsem se nadál, byl jsem v cele. Skoro osmačtyřicet hodin v cele. Proč? Asi tři roky nazpět jsem nezaplatil pokutu za špatné parkování ve výši deset dolarů. Deset dolarů! Rozumíš? Kvůli deseti dolarům jsem strávil dva dny ve vězení! Ještě, že jsem měl kamaráda, co to za mě zaplatil!“

Samozřejmě na Andělu a v jeho okolí vyvolávají naše hlídky pocit bezpečí. Nejsme tam sami, stejně tam procházejí a postávají hlídky nejen městské policie, ale i hlídky Policie ČR. Svým způsobem je Anděl bezpečným místem. Ať se podíváte, kam se podíváte, všude strážník nebo policista... Říkal mi jeden zaměstnanec neziskovky, že ti drogově závislí si kupují drogy na Andělu – proč? Protože se tam cítí bezpečně! Jsou tam naši lidé, státní policisté, nikdo je tam nepřepadne…

A doporučení pro „obyčejné“ kolemjdoucí? - Nevyhledávat oční kontakt, otočit se na druhou stranu, nic neřešit – od toho tam jsou bezpečnostní složky, od toho tam jsou hlídky městské i státní policie.

Některé situace prostě za stávajícího právního stavu nemají řešení. A stejně tak tenhle článek nemá pointu.

Tak si aspoň dovolím zakončení: přeji všem kolegům klidný a hezký den.

Zobrazení: 1344