Mnoho let stojíme téměř na stejném místě aneb Novelizace zákona o silničním provozu
Novelizace – toto slovo ve mně vyvolává pocit jisté nedůvěry. Nedůvěry v to, že v poslední době se mění řada věcí jen proto, aby se něco dělo. Výkazy se plnit musí, neúprosná statistika pohltí další tabulky a možná i ten úřední šiml zařehtá zase o trochu více. Mnoho věcí funguje, tak proč je měnit. Jsou ovšem oblasti, kde jsou změny skutečně potřeba a kde naše republika a její zákony pokulhávají za evropským standardem, který bychom měli, ať již z pohledu historického či geografického, prostě plnit. Možná bychom je mohli i zlepšit. Zde budeme hovořit o dopravě – jednom z témat, kterému rozumí každý občan této země nejlépe.
Číst dál: Mnoho let stojíme téměř na stejném místě aneb Novelizace zákona o silničním provozu
V Praze doma bez domova
Během roku bývají kontroly lidí bez přístřeší nebo celých skupin bezdomovců ze strany strážníků spojené spíše s řešením situací, jako je znečišťování veřejného prostranství, žebrání, užívání alkoholu na zakázaných místech či obtěžování ostatních občanů.
Listopadová hrdost
17. listopad je dnem spojeným se dvěma režimy, které v našich dějinách zanechaly hlubokou stopu a ve většině obyvatelstva hluboké rány. Režimy, o kterých by se mělo stále mluvit, připomínat a udržovat tak paměť národa živou. Tento den došlo ke dvěma událostem spojeným se studenty českých vysokých škol. V roce 1939 byly v tehdejším protektorátu Čechy a Morava uzavřeny české vysoké školy a vůdci studentů popraveni, uvězněni a deportováni do koncentračních táborů. O padesát let později přinesl 17. listopad změnu politického systému a my se ocitli na cestě k demokracii. Na den před třiceti lety jsme zavzpomínali společně s našimi kolegy...
V uniformě předsudků
Být strážníkem neznamená pouze vykonávat činnost, kterou nám předepisuje zákon o obecní a městské policii. Stěžejní součástí naší práce je především komunikace. Bez ní bychom ten výčet činností z paragrafu dva jen těžko uskutečňovali. V práci totiž mluví každý. Naše práce je ale v několika věcech odlišná, ne-li výjimečná. Na to si každý strážník přijde sám až ve své praxi, kde se setká s realitou, na kterou se nelze v žádných kurzech dobře připravit. Nedá se ani dost dobře nasimulovat při praktických cvičení. A proč? Každá situace je jiná, stejně tak, jak je jiný každý člověk...
Divoká Roudnice
Ano, je to přesně tak, jak se píše v předchozím článku "Mezi nebem a zemí". My, jako strážníci, jsme opravdu na první pomoc proškoleni a bez váhání bychom ji byli schopni poskytnout snad v jakékoli situaci.
Mezi nebem a zemí
Po nemocniční chodbě načichlé dezinfekcí jde pomalým krokem manželský pár, který nedávno oslavil diamantovou svatbu. Před vstupem do pokoje, na konci dlouhé chodby, je zastaví zdravotní sestra. „Dobrý den, počkejte ještě chviličku, jen Davida napolohujeme.“ Stařenka o holi se usadí na lavici pro návštěvy, manžel čeká vestoje. V pokoji, kde ticho ruší pravidelný zvuk podpůrného plicního ventilátoru, zatím sestra společně s ošetřovatelem dokončí svou práci. „Tak, Davide, hotovo. Máš tady návštěvu, přišla za tebou maminka s tatínkem.“ Pětapadesátiletý muž netečně leží s rukama podél těla, koutky úst svěšené, nepřítomně se dívá kamsi do stropu a… nereaguje.
Budoucnost do zásuvky
Někdo je nesnáší, někdo je považuje spíše za vtip pro technologické nadšence, někdo je bezmezně obdivuje a někdo je přijímá jako spásu klimatických změn. Někdo v nich vidí alternativu, někdo slepou vývojovou uličku a někdo spíše technologický výstřelek, který je jen pro bohaté. Mají své mouchy, mají své výhody a ještě před několika lety o nich téměř nikdo neslyšel. Ano, řeč je o elektromobilech. Můžete patřit do jakékoliv výše uvedené skupiny, ale každý musí uznat, že technologický pokrok nezastavíte. Možná je v něm v současné době až moc politiky a jiných tlaků, které kurz vývoje korigují svým chtěným směrem, ale asi málokdo nebude souhlasit, když řeknu, že jsme svědky automobilové revoluce, která se snaží opustit současná fosilní paliva a nastavit kormidlo vývoje směrem elektrickým.
Zaměřeno na kola aneb Zimáky
Já to mám jednoduchý, na celý rok si koupím jednu sadu pneumatik, zimní, a ty pak po roce vyměním. Nemusím nic řešit, dávat pozor na termíny a jenom si je občas zkontroluju. V létě mi to ani nevadí, když mají malý vzorek, to by mělo být v pohodě. Dělám to tak už řadu let a je to bez problému. Kdo by se s tím pořád zdržoval, musím vydělávat a hlavně jezdit!
Když se chce, tak to jde aneb Dva návody na zhubnutí
Za kolegou Františkem Sovou jsme se rozjeli do Klánovického lesa, kde pracuje jako psovod. Chtěli jsme napsat příběh, který by byl motivací pro všechny nepřátele osobních vah. Na pět let staré fotce není k poznání. Viníky své proměny označil jasně: pohyb a pravidelná strava. Díky jim přišel o 40 kg čisté váhy. Ale přečtěte si sami…
Číst dál: Když se chce, tak to jde aneb Dva návody na zhubnutí