Až dosloužím, chci na vrakoviště

Rubrika: Naše téma Zveřejněno: pondělí 1. červen 2020 Autor Michaela Peterková Vytisknout E-mail

O odstavených vozidlech, která vykazují známky nepojízdnosti, a která zabírají tolik potřebná parkovací místa, toho bylo napsáno už mnoho. Až doposud všechny strany, na které se obracela veřejnost s prosbami o odstranění těchto vraků, „polovraků“ a pomalu chátrajících budoucích vraků, narážely na legislativní problémy. Ty umožňovaly odstranit jen malou část vozidel. Resp. jen malá část z těchto vozidel se podle zákona dala technicky označit jako vrak. Nyní se zablýsklo na lepší časy. Novelizace zákona o pozemních komunikacích slibuje snazší odstraňování odstavených automobilů z pozemních komunikací.

V Praze má „veškerou moc“ nad odtahováním těchto vozidel Správa služeb hl. m. Prahy a to na základě zřizovací listiny v zastoupení vlastníka komunikace, kterým je hlavní město Praha. Tento subjekt jako jediný je oprávněn a pověřen zajišťovat veškeré odtahy vozidel z pozemních komunikací ve vlastnictví města. Není to tedy městská policie a nejsou to ani úřady městských částí. Právě na jejich hlavy dopadá častá kritika veřejnosti. Tyto dva orgány veřejné správy pouze přijímají oznámení o odstavených vozidlech a vracích. Informaci s dokumentací předávají Správě služeb, která dále zajišťuje výkon oprávnění vlastníka pozemních komunikací – hl. m. Prahy. Ve zkratce: na místo vyšle technika, který určí, zdali vozidlo vykazuje známky vraku a splňuje tak podmínky k odtažení. Na vozidlo se umístí výzva k odstranění, která má dvouměsíční lhůtu. A až poté se může automobil odstranit. Dosud se v legislativě naráželo na spousty překážek. Asi největší z nich byla ta, že vozidlo stojící roky na stejném místě, zarostlé trávou, s dávno propadlou technickou, vyfouklými pneumatikami, nebylo podle stávajícího zákona stále ještě vrak. Do definice vraku se prakticky dala napasovat jen vozidla se silně poškozenou karosérií, nebo ta zcela bez motoru. Strážníci, městské části i technici Správy služeb rozhořčenost občanů chápali, ale nemohli dělat zhola nic. A tak se vyskytlo dokonce i pár případů, kdy se pomalu rozpadající se vozidlo v prostoru legislativního vakua, ocitlo zničehonic o pár metrů dále od původního místa. A jen tak zničehonic začalo tvořit překážku silničního provozu. Následně díky tomuto fištrónskému působení „nadpřirozených sil“ došlo k odtahu. Sice z jiného důvodu, ale ve výsledku dlouhé roky zabírané parkovací místo bylo najednou volné.

❞ Do definice vraku se prakticky dala napasovat jen vozidla se silně poškozenou karosérií, nebo ta zcela bez motoru. Strážníci, městské části i technici Správy služeb rozhořčenost občanů chápali, ale nemohli dělat zhola nic...

Městské části hlásí stovky případů, kdy se vozovky nebo veřejná parkoviště stávají odkladištěm nepotřebných aut, která nelze odstranit. Novela zákona o pozemních komunikacích nabyla účinnost na konci dubna. Dlouho očekávané změny jsou tedy už v platnosti. Přibyly zde mimo jiné dva významné body, právě ty, které očistu města dost usnadní. První se týká rozšíření pomu „vrak“ a to o vozidla, která není možno identifikovat prostřednictvím identifikačního čísla vozidla (VIN). Tyto automobily je nově možno odstranit jako vrak podle dosavadní právní úpravy. Druhý zásadní bod se dotknul tématu pravidelné technické prohlídky. Pokud odstavené vozidlo bude mít propadlou „technickou“ déle jak půl roku, nemá nově podle zákona na veřejné pozemní komunikaci co dělat. To totiž dosud možné bylo. A tak se vyzve provozovatel, aby do dvou měsíců sjednal nápravu. Neučiní-li tak, vlastník komunikace vozidlo odtáhne a jeho vyzve, aby si ho vyzvedl. Na to bude mít další tři měsíce. Neprojeví-li žádný zájem, podá vlastník komunikace návrh příslušnému silničnímu správnímu úřadu, aby mu bylo povoleno prodat automobil ve veřejné dražbě, a pokud se ho takto nepodaří prodat, tak předat k likvidaci. Vše na náklady vlastníka komunikace, který má regresní nárok vůči provozovateli (vlastníku) vozidla. Silniční správní úřad ale musí nejprve prošetřit všechny okolnosti. Zjistí-li například, že na straně provozovatele vozidla jsou určité překážky, které brání vyzvednutí vozidla, žádost vlastníka komunikace k dražbě zamítne. Větší pravomoc bude i ve zjišťování totožnosti provozovatele. Nebude-li možno údaje dohledat v registru vozidel, provede na jeho žádost silniční správní úřad ohledání vozidla, kdy může i uzamčené vozidlo otevřít. Informace s datem ohledání budou zveřejněny vylepením na vozidle i vyvěšením na úřední desce a to pět dní předem. Bude-li v registru vozidel zapsán zánik silničního vozidla, veškerá ustanovení se použijí vůči jeho vlastníkovi.

Do výkonu strážníků se změny v legislativě nijak nepromítnou. Snad až na potencionální nárůst oznámení, kdy si lidé uvědomí, že mají větší šanci na to, aby taková vozidla mohla být odstraněna. Zdokumentovaná zjištění budou stále postupovat Správě služeb tak, jako doposud. Jen budou oznamovatelům moci přislíbit vyšší pravděpodobnost odtažení vozidla. Teoreticky, nebudou-li mezi jednotlivými úkony zbytečné časové prodlevy, může být dlouho zabírané parkovací místo opět volné už po dvou měsících a pár dnech.

V praxi to bude znamenat jedno. Z ulic budou moci postupně legálně zmizet veškerá očividně nevyužívaná vozidla s propadlou technickou a neidentifikovatelná podle VIN. Ta, co jim technická ještě nepropadla, ta zatím na svůj osud budou čekat. Ale i tak to bude pro pražské ulice a vytížená parkoviště veliká úleva. Dosud se totiž dařilo odtáhnout zhruba jen 40 %  nahlášených a evidentně nevyužívaných vozidel. Jen 40 % bylo možné označit technicky za vraky. Ta ostatní zůstala nadále na svých místech a dál korodovala a zarůstala trávou.

Zobrazení: 1408