Budoucnost do zásuvky

Rubrika: Naše téma Zveřejněno: čtvrtek 1. srpen 2019 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

  Někdo je nesnáší, někdo je považuje spíše za vtip pro technologické nadšence, někdo je bezmezně obdivuje a někdo je přijímá jako spásu klimatických změn. Někdo v nich vidí alternativu, někdo slepou vývojovou uličku a někdo spíše technologický výstřelek, který je jen pro bohaté. Mají své mouchy, mají své výhody a ještě před několika lety o nich téměř nikdo neslyšel. Ano, řeč je o elektromobilech. Můžete patřit do jakékoliv výše uvedené skupiny, ale každý musí uznat, že technologický pokrok nezastavíte. Možná je v něm v současné době až moc politiky a jiných tlaků, které kurz vývoje korigují svým chtěným směrem, ale asi málokdo nebude souhlasit, když řeknu, že jsme svědky automobilové revoluce, která se snaží opustit současná fosilní paliva a nastavit kormidlo vývoje směrem elektrickým.

  Správný pohled na věc bude asi někde uprostřed. Pokud patříte mezi kritiky, například pro krátký dojezd a dlouhé nabíjení, můžete se podívat zpětně do vývoje automobilismu, do jeho prvních krůčků. Dědeček automobil také neměl dojezd tisíc kilometrů, měl dřevěná loukoťová kola, jízda drncala jak nedobrovolné osedlání sousedovy kozy, neměl okna, za sebou nechával kouřovou clonu a v prvopočátcích před ním musel klusat proslulý běžec s červeným praporkem. Nic nejde snadno a vše se tak trochu rodí v porodních bolestech. Proto není správné tuto alternativu odsuzovat a hladit v garáži svého miláčka na zkapalněné dinosaury s pevným přesvědčením, že je to jediné správné řešení. Není, to mohu s čistým svědomím napsat rovnou. Stačí chvíli postát na křižovatce za milovníkem starších čipovaných dieselů a budete proklínat den, kdy se to auto vyrobilo.

  Ale všeho s mírou. Když jsem napsal, že jsou v současné době tlaky na automobilky kvůli snižování emisí, tak je to svatá pravda. Evropská unie nastavila dosti přísná pravidla na vypouštění CO2 a jejich povinné snižování. Za pár let neprojde do výroby vozidlo, které by produkovalo více než 100g/CO2/km. Jen pro vaši představu – moderní benzinové motory s ohledem na životní prostředí se dostávají dnes ke hranici cca 110g/CO2/km. To ovšem mluvíme především o nižších kubaturách, které nejsou tak žíznivé. Pravidla lze samozřejmě vždy obejít, pokud víte jak. Emise se budou počítat jaksi dohromady, takže výroba elektromobilů, která je brána jako naprosto bezemisní (což každý rozumný člověk ví, že tomu tak opravdu není) pomůže výrobcům prodávat i silnější objemové motorové jednotky např. na benzín, protože emise jednoduše „zprůměrujeme“. Automobilky se tak vyhnou extrémním pokutám, které by mohly být pro některé i likvidační. Jako krásný příklad toho, jak lze pravidla obejít, je Fiat – ten rovnou prohlásil, že nemá takové kapacity, aby splnil přísné emisní normy, a tak se domluvil s automobilkou Tesla, že ji bude zastupovat, a rázem jsou emisní limity na čas zažehnány. Podle analýz hrozila pokuta v roce 2021 v přepočtu ve výši až padesát miliard korun. Toto řešení nemohu v žádném případě schvalovat, ale na druhou stranu člověk musí mít pochopení z ekonomického pohledu. Naopak v přírodě platí, že přežijí jen ti nejsilnější.

Nic nejde snadno a vše se tak trochu rodí v porodních bolestech.

  Ještě si neodpustím jednu poznámku, která se týká onoho vykřičníku globálního oteplování, které by v současné době mohl popírat jedině ignorant! Velká pozornost je směřována jen a jen na automobilový průmysl, kterému je nasazována pomyslná ohlávka v podobě nejrůznějších omezení a striktních norem. Jedná se např. o dieselové či benzinové motory a povinné zavádění nových technologií. Ovšem už téměř nikdo nevěnuje pozornost např. letecké dopravě či lodní dopravě, které  mají na svědomí neuvěřitelné hodnoty znečištění. Jistě by stálo za to provést striktní opatření i u těchto dopravních prostředků – pokud bychom to dohnali do extrému, tak omezit počty letů, vyřadit starší stroje, zavést výrazné zdanění leteckého či lodního paliva, zavést povinné měření a nutit provozovatele šetřit. Tak, jak se to nyní děje u aut!



  Smyslem tohoto článku ovšem není analýza globálních změn ekonomiky v automobilovém průmyslu. Elektrifikaci vozů se prostě nevyhneme, a tak nás zajímal fakt, jakým způsobem se bude inovace zavádět v rámci městských policií. Jakou mají již dnes elektromobily šanci na běžnou hlídkovou činnost, jaké jsou jejich slabiny a naopak výhody? Zajeli jsme se proto podívat do Olomouce, kde místní městská policie již několik měsíců používá tyto dopravní prostředky na elektrický pohon.

Olomoucký Leaf

  Budeme-li konkrétní, tak MP Olomouc používá dva vozy Nissan Leaf 40 kWh a dodávku od stejného výrobce E-NV 2000. Abychom nepsali pouhou teorii od stolu, tak jsme se vydali přímo na Moravu, do oblasti milovníkům tvarůžků zaslíbené. Zde na naše dotazy odpovídal velitel oddělení dopravní služby a ostrahy Bc. Josef Hovád.

  Hned na úvod je dobré napsat, že tato vozidla pořídilo město Olomouc na operativní leasing. To v sobě skrývá některé výhody, ale jak jsme časem pochopili, zápory poměrně převažují. Pozitivem je jistě  fakt, že veškerý servis (mimo některých drobností) zajišťuje leasingová firma. Vozidla jsou v pronájmu na pět let a mají měsíční limit na nájezd kilometrů. Ten činí u Leafa 1500 km a u dodávky E-NV 2000 o pět set kilometrů méně. Pronájem za měsíc činí u Leafa 9 116 Kč vč. DPH a platí jej provozovatel – tedy MP Olomouc. Již v tuto chvíli je asi každému jasné, že tato varianta by v podmínkách běžného pražského výkonu byla dost limitující – vozidla běžně najedou za jednu směnu i sto kilometrů a limit by byl vyčerpán plus mínus během týdne. V Olomouci je to ovšem jiné – zde vozidla slouží ke kontrole zón a parkování a jejich nájezd je mnohem nižší (průměrně kolem 25 km/den).

Vozidla jsou v pronájmu na pět let a mají měsíční limit na nájezd kilometrů.

  Dalším negativem je fakt, že do vozidla se nesmí nikterak zasahovat. Tudíž uvnitř vozu nehledejme zabudovanou vysílačku ani pevné kamery se záznamem. Stejně tak dopadla i výstražná světla modré barvy, která nejsou připevněna napevno, ale pomocí přísavek, a zvukové výstražné zařízení chybí úplně. Stejně tak i světelný nápis STOP. Naštěstí nevadí polepy auta, které jsou plnohodnotné. Takže pokud vše shrneme, rozhodně pro podmínky městských policií takovou možnost nákupu vozidel nelze doporučit.

  Toto vše jsou ale negativa spojená se způsobem pořízení vozidel, nikoliv s jejich provozem a kvalitou. Na otázku: „Jak se vám řídí?“ byly samé pozitivní odpovědi. Na začátku byl trochu problém s přechodem na automatickou převodovku, která se u Nissanu ovládá prvkem připomínajícím spíš herní myš k počítači než klasickou řadicí páku. To jsou jen drobné návyky řidičů, které za malou chvíli vymizí. Mezi další plusy bylo řazeno okamžité zrychlení vozu a nástup krouticího momentu, který je pro elektrovozy typický. Typický je také tichý provoz, u kterého ovšem trochu narážíme na bezpečnost. Vzhledem k tomu, že jsou auta provozována v centru i na pěších zónách, kde je vysoký pohyb chodců a cyklistů, je úplně tiché vozidlo trochu nebezpečné. Tento problém je do budoucna řešen evropskou legislativou, která přikazuje montáž zvukového zařízení právě kvůli chodcům.

  Pokud se podíváme na současnou Achillovu patu vozů na baterie, tedy dojezd, máme skutečný údaj z provozu – 270 km. Je trochu  odlišný od údajů samotného výrobce (přesnou specifikaci vozu si můžete přečíst v boxu u tohoto článku). V olomouckých podmínkách ovšem bohatě dostačuje a vozidla jsou pravidelně dobíjena cca 3x za měsíc. Otázka dobíjení je řešena v současnosti přes sesterskou městskou organizaci, ale v dohledné době má být u hlavního sídla MP Olomouc vybudováno několik rychlodobíjecích stanic, které vše vyřeší. Vzhledem k tomu, že je možná alternativa nákupu i plug-in hybridů, mají stanice svou budoucnost jistou.

  Někdo jistě namítne, že 270 km je málo. Ano, s tím musím souhlasit a dodat, že v příštích letech se bude situace zcela jistě zlepšovat. Jen pro porovnání – Nissan Leaf má dojezd cca 300 km a stojí necelý jeden milion korun. Avizované Škoda Citigo iv bude mít jen o trochu nižší dojezd s poloviční cenovkou. Ovšem i tak lze v podmínkách metropole toto vozidlo zcela bez problémů používat. Hlídkové službě v centru Prahy by takový nájezd zcela dostačoval a navíc musíme přihlédnout k nulovým emisím a k husté síti již existujících dobíjecích stanic.



  Klady jsou jasné – nízké provozní náklady, nulové emise, servis je téměř nulový, dlouhá záruka na baterie, možnost využití dotací od státu. Ovšem nemůžeme psát jen klady. Pokud pomineme design, který je u každého rozlišný (ale oproti předcházející generaci neporovnatelný), tak zásadní nevýhodou je cena. Dále pro intenzivnější využití dojezd a v současnosti i nedostatečná infrastruktura stanic k dobíjení (mimo Prahu). Musím uznat, že pokud v tomto vozidle sedíte, nemáte rozhodně pocit, že stálo skoro milion korun. Zpracováním odpovídá spíše vozidlům do třetinové částky. Plasty působí levným dojmem, jsou na exponovaných místech lesklé, takže i za pár chvil působí nehezky „ohmataně“. Dále mě nemile překvapilo rozlišení parkovací kamery, velikost palubního displeje     a navíc slot na SD karty. To už mi v současnosti přijde jako retro a u takového auta bych  to nečekal. Dalším mínusem je i absence digitální přístrojové desky, která byla v jakémsi stavu hybrid, kdy tachometr měl analogový budík a o zbytek se staral digitál. Kufr asi také nikoho moc neosloví. Na dveřích jsou ovládací prvky odpovídající prvním generacím vozů Dacia. Oproti tomu mne překvapil Leaf svou prostorností vpředu i vzadu. Sedačky jsou pohodlné a dokáži si v nich představit celodenní službu. Někomu nemusí vyhovovat již jednou zmiňovaný způsob řazení jakýmsi joystickem v modrém provedení.

  Museli jsme samozřejmě vyzkoušet i samotnou jízdu. Pan Josef Hovád nás svezl centrem Olomouce a potvrdila se slova o tom, že tichý provoz je problém.  Lidé nás registrovali na poslední chvíli. Jízda dokáže být dynamická, pružná a zábavná. Bohužel jsem neseděl na místě řidiče, abych viděl, jak rychle ubývá kapacita baterie, ale pokud vím, tak nám za celou jízdu spadla jen o několik málo procent. Zrychlení je značné, takže pozor na krční páteř. Jízdní projev je výborný. Vozidlo krásně sedí do zatáček, těžiště je díky umístění baterií dole, takže městská i dynamická jízda je velmi komfortní. Po spuštění plynového pedálu nastává okamžitá rekuperace energie, která vozidlo automaticky brzdí, takže i náklady na údržbu brzd jsou minimální a dochází zároveň i k dobíjení samotné baterie.

  Položili jsme dvěma kolegyním z MP Olomouc stejnou otázku: „Koupila byste si tento vůz i jako soukromá osoba?“ Odpovědi byly naprosto stejné. „Pokud by byl levnější a měl větší dojezd, tak ano.“  Myslím, že takovou odpověď bylo možné čekat. Dokonce ani dojezd nebyl již takovou překážkou, jakou je cena. Ta by snad měla v příštích letech klesat se zvyšujícím se prodejem těchto modelů.



  Takže shrňme nakonec zkušenosti, které načerpala MP Olomouc. Vozidla prozatím nezajišťují primárně linku 156, ale zajišťují dohled nad zónami. Nájezdy jsou tudíž výrazně menší a není potřeba častého dobíjení. Jízdní vlastnosti výborné, spokojenost řidičů veliká. Operativní leasing pro potřeby MP není ideální a vhodný. Z mého subjektivního pohledu je cena vozu příliš vysoká a úroveň zpracování jí rozhodně neodpovídá. Obecně však mají elektrovozy u městských policií svou nespornou budoucnost. Je zapotřebí brát zřetel na životní prostředí měst a k tomu tyto vozy rozhodně kladně dopomohou. V nejbližší budoucnosti se zvýší dojezd a zkrátí doba dobíjení – pak už nebudou žádné provozní překážky k nákupu této techniky.

Děkujeme za spolupráci Městské policii Olomouc.


Budoucnost elektromobilů u MP Praha

  Magistrát hlavního města Prahy v červnu tohoto roku schválil závazek na snížení emisí oxidu uhličitého jakožto hlavního skleníkového plynu o 45 procent do roku 2030. Jedná se o velmi ambiciózní plán, který jistě nebude lehké splnit. Chce to celou řadu rázných opatření. Právě jednotlivé organizace města, jako Městská policie Praha, by měly jít v této snaze příkladem. Zeptali jsme se na toto téma přímo ředitele MP Praha pana Eduarda Šustera.

 Pane řediteli, zhruba před dvěma lety jste začal uvažovat o zařazení elektromobilů do vozového parku městské policie. Dostaly Vaše úvahy v souvislosti s aktuálním závazkem hlavního města Prahy nějaké konkrétnější rozměry?

  Před dvěma lety to bylo skutečně pouze v rovině teorie a úvah. Od počátku mám několik nepřekročitelných požadavků, které musí elektromobilita splňovat, abychom mohli elektromobily zařadit do výkonu služby. Jedná se především o dojezd na jedno nabití, délku nabíjecího cyklu, celkovou robustnost a velikost vozidla s ohledem na bezpečnost posádky, velikost zavazadlového prostoru a dostatečný počet nabíjecích stanic. Obrovský technologický pokrok, který tento segment vozidel za poslední dva roky zaznamenal, nás dostal do stádia, kdy se z roviny úvah přesouváme do roviny praktické realizace záměru ve smyslu nákupu prvních elektromobilů. V minulosti různé organizace pořizovaly vozidla, která byla oproti klasickým spalovacím motorům šetrnější k životnímu prostředí, jako auta na LPG, CNG, vodík, různé hybridy nebo plug-in hybridy apod. Všechna ale trpěla určitými nedostatky a omezeními, které nebyly zcela optimální, a z mého pohledu se jednalo vždy o úkrok stranou. Já osobně vidím budoucnost služebních vozidel u standardních bezpečnostních sborů jednoznačně v elektromobilech. Bavíme se samozřejmě o horizontu cca 10 let. To nám však nebrání nakoupit první vozy  již nyní a jít tak příkladem ostatním organizacím hlavního města Prahy. V dohledné době budeme vypisovat první zakázku na pořízení elektromobilů. Bude se jednat o čtyři vozidla.

Uvažuje se o plném přecházení na elektromobily, či se bude využívat i jiných možností alternativních pohonů – hybridy, plug-in hybridy či CNG?

 Uvažujeme pouze o čistých elektromobilech. Mezičlánky, dá-li se tomu tak říkat, v podobě hybridů či plug-in hybridů zcela vynecháme. U těchto typů vozidel není jejich přidaná hodnota jak ekonomická, tak v emisích, v porovnání s čistými elektromobily nijak významná. Protože pokud vozidlo obsahuje spalovací motor a elektromotor, tak se výše uvedené výhody významně snižují.

S nákupem elektromobilů souvisí i vybudování sítě dobíjecích stanic. Bude mít MP Praha své vlastní dobíjecí stanice, či na začátku bude využívat síť veřejných?

  Zpočátku bude asi nezbytné využívat veřejnou síť dobíjecích stanic, ale v nejbližší době a v tempu rozvoje nákupu nových elektromobilů chci, aby každé obvodní ředitelství nebo útvar, který bude mít elektromobily k dispozici, disponovaly nejméně jednou dobíjecí stanicí výhradně pro potřeby organizace.

Máte Vy osobně nějakou osobní zkušenost s těmito vozy?

  Mám a jsou jednoduše vynikající. Zpočátku všichni, kteří se s těmito vozy seznámili pouze tak, že si o nich někde něco přečetli, a nikoli tak, že by si do nich sedli a měli možnost je řídit, prochází určitým stádiem skepse. Stejné to bylo i u mě. Přece jenom jsem za svoji kariéru v bezpečnostních sborech řídil téměř vše, co tyto bezpečnostní sbory používají, a přiznám se, že jsem byl vůči elektromobilům a jejich využití u bezpečnostních sborů značně skeptický. Nicméně již první okamžiky a pocity z řízení takového vozu byly vynikající.  Měli jsme na testování několik verzí elektromobilů a u většiny z nich si umím představit, že je budou strážníci při výkonu služby používat, a to včetně reakcí na tísňovou linku 156. A nejen že je budou využívat, ale budou s nimi velmi spokojeni. Akcelerace, tichý provoz, dojezd minimálně 400 km na jedno nabití, doba nabíjení do 1 hodiny, robustnost vozidla, velikost zavazadlového prostoru, cena za jeden kilometr i spolehlivost. Myslím, že nebude o čem moc diskutovat (úsměv). Přesto si tento názor hodlám ověřit zkušebním provozem, který bude následovat po pořízení prvních čtyř elektromobilů.

Elektromobilita se nemusí týkat jen vozidel. Víme, že MP Praha nakoupila elektrokola, ale nechystáte časem i elektromotocykly?

  Vzhledem k tomu, že minulý rok došlo k velmi výrazné obměně motocyklového parku, tak v horizontu několika příštích let ne. To ovšem neznamená, že bych byl proti. Naopak doufám, že příští zakázka na pořízení nových motocyklů a skútrů, která přijde na řadu za cca 4-5 let, bude již čistě elektrická.

Máte již konkrétní představu, jaké elektromobily by byly tím správným řešením? Jaké by byly ideální parametry, které by musel vůz splňovat?

  Pro mne jsou ideálním řešením do pražského provozu robustní a bezpečná vozidla, která splňují několik nejdůležitějších kritérií: dojezd minimálně 400 km, akceptovatelnou dobu nabíjení, velký zavazadlový prostor pro veškerou výbavu, kterou hlídky MP Praha s sebou vozí, dále dostatečný vnitřní prostor, bezpečnostní požadavky a vyšší světlou výšku podvozku, který je nezbytný pro provoz na pozemních komunikacích v metropoli. Na značku se mne neptejte, protože opravdu nevím, kdo vyhraje transparentní výběrové řízení. V rámci tohoto řízení stanovíme požadavky pouze tzv. „od“ a nebudeme je omezovat položkou „do“. Děláme to tak u všech našich zakázek na vozový park a máme tak zaručeno, že nemůžou být předmětem jakéhokoliv sporu mezi dodavateli, který by mohl vést de facto až ke zrušení vypsané zakázky. Doposud jsme tak bez jakýchkoliv problémů dokázali úspěšně obměnit cca 80 % vozového parku za poslední tři roky, což je, myslím, velký úspěch všech, kteří se na tom podíleli.

Děkuji za rozhovor a doufám, že se elektromobilita dostane do řad městské policie co nejdříve.

foto: DS MP Praha

Zobrazení: 1135