Není motýl jako motýl aneb Pes mého života
Když jsme si v prosinci 2017 povídaly o zooterapii, tak se jí Eva Křemenová z OŘ Praha 9 věnovala už 11. rokem. Její psi, kočky, hlodavci, ježci hladili nemocné a hendikepované obrazně po duši a dokázali jim přičarovat úsměvy a pocity radosti. Jorkšírka Denny dokázala neskutečné věci s kvadruplegikem, vzniklo těžko uvěřitelné přátelství … Pak přišel covid a Eva se vrátila ke sportovní kynologii. Se svým téměř osmiletým papillonem Kingem Killianem z Krve Orthosovy stáli během posledních tří let často na stupních vítězů a úspěšně skládají jednu zkoušku za druhou.
Evo, Vy jste se už ale kdysi sportovní kynologii věnovala ….
Ano, ale kdysi dávno, před více jak třiceti lety. Já si totiž život bez psa nedovedu představit. Když dcera nastoupila do první třídy, tak jsem sportovní kynologii pověsila na hřebík a věnovala se jí. Pak jsem se dostala ke zmíněné zooterapii, kterou v Thomayerově nemocnici po 15 letech ukončil covid a já přemýšlela, co dál. Měla jsem hyperaktivního papillona Killiana, a tak mě napadlo zase sportovní kynologii zkusit.
Zooterapie nebo kynologie – co je časově náročnější? Pokud se to dá vůbec porovnat.
Během příprav na vyšší zkoušky a závody je kynologie náročnější. Každý den trénujete, musíte i dojíždět třeba na pachové práce nebo za trenéry, musíte měnit cvičiště. Navíc s tak malým psem, jako je Killian, musím trénovat několikrát denně v kratších časových úsecích.
Proč právě papillon (motýlek)?
Když jsem si ho po odchodu jorkšířice Denny pořizovala, chtěla jsem, vzhledem ke svým podmínkám, malé, přátelské, bezúdržbové a alespoň trochu sportovní plemeno. Vůbec jsem tehdy netušila, že se vrátím ke sportovní kynologii, a jako bonus jsem tenkrát brala, kdyby vykazoval vlohy pro canisterapii. Což se i stalo, takže po složení zkoušek nastoupil v Thomayerově nemocnici na místo po Denny.
On je vůbec neuvěřitelně šikovný a velký pomocník …
To ano, protože je hyperaktivní a nevydržel by u pacienta dlouho ležet, bylo třeba vymyslet na hodiny canisterapie jiný program, a tak se naučil všechny cviky, které zvládá běžný asistenční pes (samozřejmě přizpůsobené jeho velikosti). Takže jsme dělali terapii tak, že se s pacienty pomazlil, nechal se pochovat a potom fungoval jako bavič. Nosil a podával různé věci – od prstýnku po kreditní karty, bankovky a mince, dokázal pacienty zout, svlékal jim ponožky, sundával brýle, rozsvěcoval a zhasínal čumákem světlo atd. Pacienty pobavil a váhavým rodičům nemocných dětí pomohl v rozhodování, jestli pořídit domů asistenčního psa nebo ne.
Killianovi se ale skvěle daří i v kynologii, úspěšně absolvuje jednu zkoušku za druhou.
Je to legrační pohled, když s tříkilovým Killianem v náručí stojím při nástupu na zkoušky nebo závody v řadě mezi samými ovčáky, maliňáky, dobrmany, knírači a rotvajlery. Na podzim jsme dodělali 13. zkoušku z výkonu. Zkoušky jsou rozdělené podle různých zkušebních řádů a jsou různého zaměření. Je to zázrak, že tříkilový pes může absolvovat stejné zkoušky jako velká plemena, i když s jistými úpravami, s ohledem na jeho velikost, které jsou ale oficiálně uvedeny ve zkušebním řádu. Úpravy se týkají překážek, kdy překážka pro skok vysoký se z 1 m snižuje na 40 cm a překážka pro skok šplhem se ze 180 cm snižuje na 160 cm a místo dřevěné aportovací činky se může zvolit aport s ohledem na velikost psa.
Četla jsem, že skládal i zkoušku z obrany. Ta představa je úsměvná …
To ano, ale je to zkouška pro malá plemena ZMPO, která se skládá ze dvou oddílů, a to ze cviků poslušnosti v rozsahu zkoušky ZVV1, kde se i dvakrát prověřuje reakce psa na střelbu, a pak speciální oddíl, kdy pes na ploše musí oběhnout čtyři makety, vyštěkat figuranta, poté následuje prohlídka figuranta, rozhovor, odebrání obušku a následný doprovod k rozhodčímu, pak ještě obrana psovoda, kdy figurant psovoda napadne obuškem a pes v košíku musí razantně zasáhnout, pak se psovod odebírá do úkrytu a pes musí dvakrát ohlídat zavazadlo, na kterém leží proti figurantovi, a to opět s nasazeným náhubkem. Ale příprava na tuhle zkoušku nebyla vůbec jednoduchá. On se totiž z canisterapeutického psa, který musí ve své podstatě snést cokoli, aniž by projevil jakoukoli agresivitu, musel přeorientovat na obranáře, který brání majetek a psovoda, a to poměrně razantním a pro rozhodčího přesvědčivým způsobem. Když se stále nedařilo naučit ho bránit si svou tašku před figurantem, pomohla malá lest. Přinesla jsem kocoura Edu a nechala ho přičichnout ke Killianově tašce s krmením, a to s mým slovním doprovodem, že mu Eda všechno sežere. Po několika zopakováních už nebyl na place problém. On totiž kromě vášně pro aportování a míčky je velmi žravý, takže obojí využívám při tréninku jako motivaci.
S jakými zvířaty, kromě Edy, žije Killian ve společné domácnosti?
Teď už máme jen dvě kočky, které z felinoterapie odešly do důchodu. Devítikilovému kocouru Edovi plemene ragdoll je dvanáct a kočce Bobině nalezené peršance deset let. Papillon je společenské plemeno postrádající jakoukoliv agresivitu a zároveň není bázlivé, takže soužití je bez problémů. I když se s kočkou u chovatelky nikdy nesetkal, tak se s nimi sžil bez problémů, i přesto, že je poloviční, a to jak do velikosti, tak váhově, kočky ho plně respektují. (úsměv)
Všude Vás doprovází, denně nachodíte přes 10 kilometrů. Ale co když sloužíte?
S venčením mi vypomáhá kamarádka, která je těžká diabetička s dalšími zdravotními komplikacemi a která se díky procházkám s Killianem přestala stranit lidí. Jednou z komplikací těžké cukrovky je i neuropatie, která jí ochromuje cit v rukou, takže pokud jí z nich něco vypadne, dokáže jí tuto věc Kilián podat, ale dokáže třeba i otevřít šuplík a na ukázání z něj podat léky.
Stíháte ještě kromě tréninku s Killianem a služeb na operačním v Praze 9 nějaké jiné zájmy?
I když zbývá času opravdu málo a nějaký trávím i s vnukem, nedokážu se vzdát četby knih. I když dnes už četbu krásných těžkých knih střídám s četbou odborné kynologické literatury anebo časopisů zabývajících se sportovní kynologií.
Co vás s Killianem v nejbližší době čeká?
Všechny zkoušky zaměřené na cviky poslušnosti, které nám umožnil složit mezinárodní, národní zkušební řád a zkušební řád Kynologické jednoty Brno, jsme takřka vyčerpali. Zároveň máme složené i tři zkoušky zaměřené na vyhledávání předmětů dle mezinárodního zkušebního řádu (StPr1, 2, 3), kdy pes během daného časového limitu vyhledává na prošlapané ploše předměty. Dle obtížnosti zkoušky se zvětšuje vyhledávací plocha, zmenšuje se rozměr a navyšuje počet předmětů, vlastní předměty psovoda nahrazují předměty cizích osob a liší se i materiál, z kterého vyhledávané předměty jsou – používá se filc, kůže, koženka, dřevo a plast.
Na jaře nás ještě čeká poslední nejtěžší zkouška zaměřená na cviky poslušnosti podle národního zkušebního řádu, a to zkouška ZZO3 (která se rovná zkoušce z poslušnosti dle ZVV3), kterou pes absolvuje celou bez upoutání na vodítku u nohy psovoda a některé cviky pes provádí pouze na posuňky psovoda, který je od psa vzdálen až na dvacet kroků – je to například povel sedni-lehni-vstaň, plazení na dálku ke psovodovi, štěkání vleže, ale je tam třeba i cvik, kdy pes musí přejít tam a zpět vysoký žebřík, přinést aport přes překážku šplhem, vydržet vleže určitou dobu na místě, aniž by viděl psovoda anebo běžet dle pokynu psovoda na určené místo určitým směrem a na zavolání se vrátit zpět k psovodovi nebo třeba za pochodu u nohy psovoda na povel sednout a čekat, až se k němu psovod vrátí zpět.
Na jaře bych taky chtěla s Killiánem začít sportovní stopování, které by nám otevřelo dveře k dalším zkouškám. Snad nám to vyjde, nos má dobrý a čichání ho baví, což prokázal už v Noseworku – vyhledávání specifického pachu v různém prostředí – skořice a pomerančová kůra, ze kterého má také složeny dvě zkoušky. Ale uvidíme, jak to půjde, přeci jenom sportovní stopařina je o těžké soustředěné a přesné práci psa s nosem, navíc vhodných terénů na stopování valem ubývá, ale je pravda, že zatím Killian vždy všechny pozitivně překvapil … je to pes mého života.
Evo, děkuji za rozhovor, a ať se vám oběma daří.
foto: archiv Evy Křemenové, DS MP Praha
Zobrazení: 82