Plní přání lidem, kteří si je sami splnit nemohou
Na počátku celého příběhu nebylo tentokrát slovo, ale jeden Holanďan, který vůbec nebyl bludný. Kees Veldboer pracoval jako řidič sanitky. Jednou převážel umírajícího námořníka, který si naposledy přál vidět moře. Díky malé zajížďce mu toto přání splnil a už za dva měsíce (26. února 2007) založil spolu se svou ženou Ineke, zdravotní sestrou, Nadaci Sanitka přání (Stichting Ambulance Wens). V roce 2016 byl Kees jmenován společností BBC nejinspirativnějším mužem roku. Nečekaně zemřel v roce 2021 ve věku 62 let. V poslání svého otce nadále pokračuje jeho syn. Keesova myšlenka se rozšířila do celého světa a dorazila i k nám. Ještě předtím ale do Izraele. Kvalitní lékařské zázemí, komfortní odpružené lůžko a televize přenášející záběry okolní krajiny. To všechno obsahuje luxusní sanitka, kterou má v Izraeli od podzimu 2009 k dispozici Červená Davidova hvězda, tedy židovská obdoba Červeného kříže. Tamní zdravotníci celý projekt nazvali "Ambulance splněných přání". Vozidlo za šest miliónů korun zaplatili dárci ve Švédsku a i tady má jediný účel – pomoci umírajícím pacientům splnit poslední přání.
"Jsem jen velmi obyčejný Holanďan, který dělá to, co ho baví nejvíc, a mým koníčkem je pomáhat druhým." (K.Veldboer)
V České republice žijí tisíce lidí, kteří jsou upoutaní na lůžko, nebo mají natolik omezenou pohyblivost, že nejsou schopni bez pomoci a vozidla s nosítky opustit místo, kde žijí. Jedná se mladé, starší, děti, i ty, kterým zbývá posledních pár týdnů nebo dnů života. Protože není v silách rodiny či přátel splnit jejich přání, je tu „sanitka“, ať ta, či ta.
První setkání jsem měla s Markétou Matušíkovou, která je (kromě jiného) místopředsedkyní a odborným garantem Sanitky přání z. s. Ta je vedená u Městského soudu v Praze od roku 2022. Spolku se podařilo splnit více než jedno sto padesát přání. Vozidlo, které k plnění přání používají, sice vypadá jako běžná sanitka, ale je speciálně upravená. Má okna z obou stran, aby z ní bylo hezky vidět ven, veškeré zdravotnické zařízení je schované, aby se klient necítil jako v nemocnici, lze si tady pustit vlastní hudbu, je vyšší, takže v ní lze bez problémů stát a kromě certifikovaného řidiče a zdravotní sestry nebo záchranáře mohou jet v sanitce další dva lidé, příbuzní nebo přátelé. Plní přání na území celé ČR. Obdarovaný člověk musí ale o chystaném přání vědět, protože překvapení nemusí být pro některé z nich žádoucí.
„Přání plníme dětem i dospělým. Ale podmínkou je, že je to přání na jeden den a v České republice.“ (M. M.)
O Sanitku se stará trojčlenný výkonný výbor, koordinátorka přání a zhruba 53 dobrovolníků z celé republiky. Jsou to zdravotníci (zejména zdravotní sestry, které pracují na ARO), řidiči-záchranáři. Když je to potřeba, přizvou ke spolupráci krizového interventa, psychologa a další specializace. Každý klient dostane s sebou na cestu medvídka Štístka, maskota společnosti. Za velký úspěch se dá považovat to, že se na platformě DONIO povedlo vybrat dostatečně velkou sumu peněz, aby mohla být pořízena sanitka druhá. Je to málo, je to moc? Snem společnosti je mít v každém kraji jednu sanitku. A sny se někdy plní. Snad i tento bude snem splněným.
Druhé setkání jsem měla s Petrou Homolovou, se kterou jsem si povídala o Sanitce splněných snů, jejíž je zakladatelkou a koordinátorkou. Sanitka splněných snů je nezisková organizace a funguje od začátku roku 2023. Projekt tehdy vznikl pod záštitou Asociace Samaritánů České republiky (jmenoval se Sanitka splněných přání), následně se ale Petra osamostatnila a založila organizaci novou, a to pod křídly společnosti Ruce pro život (společnost byla zapsaná v říjnu 2023). Kromě toho, že plní dvě až tři přání týdně, pořádají také kurzy první pomoci. Výtěžek z těchto kurzů částečně pokrývá provoz sanitky. Všichni, kdo pro sanitku pracují, absolvují školení v paliativní péči a komunikaci s klienty v těžkých životních situacích. I oni pomáhají svým klientům navštívit místa a události, které si ještě přejí zažít. A to všechno samozřejmě zdarma.
„Někdy jsme schopni přání splnit ze dne na den. Ale stalo se nám bohužel i to, že jsme to nestihli.“ (P. H.)
S Petrou sem se potkala i na slavnostní předpremiéře filmu o dětské paliativní péči v kině Pilotů. Jednalo se o nový dokument Ley Surovcové (PS 3/2024), který uvedla v premiéře Česká televize 13. února a pokud vám unikl, doporučuji si jej vyhledat v iVysílání ČT. Paliativní péče není o umírání, ale o zachování kvality života. Kolem dětské paliativní péče panuje stále mnoho nejasností a mýtů. Děti v této péči stráví dlouhé roky a jde o to, aby je mohly prožít kvalitně. Jde ale i o to, aby jejich rodiče měli možnost využít tzv. odlehčovací péči, také si tu a tam ulevit a mít jistotu, že je o jejich dítě dobře postaráno. Dětská paliativa je u nás poskytována sice déle než deset let, ale stále je co zlepšovat, stále je na čem pracovat a bude ještě nějakou dobu trvat, než na sebe bude navazovat vše, co navazovat má. Je-li pro vás toto téma zajímavé, doporučuji navštívit webovou stránku www.10letdetskepaliativnipece.cz.
Nepřeji ani jedné ze sanitek mnoho klientů, ale jsem si jistá, že je mít budou. Přeji těm, kteří sny a přání plní, hodně sil a podporovatelů, aby mohli pomoci těm méně šťastným ještě něco pěkného zažít.
------------------------------------------------
Pokud byste měli zájem někomu blízkému službu objednat, stačí vyplnit formulář na webové stránce vybrané „sanitky“ www.sanitkaprani.cz nebo www.sanitkasnu.cz
Zobrazení: 32