Nevypusť duši – deset let destigmatizace duševního zdraví
Většina z nás se snaží před okolím vypadat dobře. Neváháme proto utratit nemalé částky, investovat čas a neodpustíme si ani drobné lži. Před kamarády nadsazujeme počet vypitých piv nebo vstřelených gólů, kolegům tvrdíme, jaká jsou naše rozmazlená dítka andílci a prožité roky schováváme za kosmetické výrobky či operace. Z fleku bych našel dalších tisíc příkladů a nevidím na tom nic extra špatného. Teď si však představte, že přijdete do hospody, na firemní poradu nebo třídní sraz a řeknete, že už dva měsíce každý večer pláčete a přemýšlíte o sebevraždě. Vlastně to nemusí být ani tak extrémní. Stačí jen, že jste vyhořelí, všechny dny jsou šedivé a už skoro nevidíte důvod vstát z postele. To asi nepůjde že? Dívali by se na vás špatně, ztratili byste kredit a celkově je to téma pro neúspěšné slabochy. Tohle důležité téma má jednoduše stigma, které není lehké prolomit. V posledních letech se však začíná situace zlepšovat, a to díky projektům jako je Nevypusť duši. Jedná se o neziskovou organizaci, která se zaměřuje na osvětu péče o duševní zdraví. Více o jejich činnosti se dozvíte od ředitelky celé organizace Báry Pšenicové.
Představila byste na úvod váš projekt?
Nevypusť duši je nezisková organizace, která se od roku 2015 věnuje osvětě o duševním zdraví a jeho destigmatizaci. Postupně jsme vyrostli z malé kampaně na sociálních sítích v odborný tým, který školí na školách, ve firmách, veřejnost i sociální pracovníky a pracovnice. Také se intenzivně věnujeme systémovým a inovačním řešením v oblasti prevence duševních obtíží a onemocnění. Naším cílem je, aby péče o duševní zdraví byla stejně běžná jako péče o zdraví fyzické.
Je duševní zdraví stále ve společnosti tabu, nebo se situace zlepšuje?
O duševním zdraví se mluví mnohem více než dříve, zejména mezi mladšími generacemi. Neřekli bychom, že je to dnes tabu, ale například ve firmách stále často chybí otevřená debata. My se snažíme toto téma otevírat a ukazovat, že je naprosto v pořádku o duševním zdraví mluvit a starat se o něj. Přejeme si, aby debata o duševním zdraví byla opravdu přirozenou součástí života.
Ve vašich programech se zaměřujete na široké spektrum klientů od středoškoláků až po firmy. Můžete o projektech něco říci a prozradit, které jsou nejúspěšnější?
Každý z našich workshopů má své specifické zaměření, a proto se nedá říct, který je nejúspěšnější. Pokud ale vycházíme ze zpětných vazeb, tak jsou superúspěšné všechny. (úsměv) Těší nás, že si účastníci vždy odnáší konkrétní kontakty a informace o tom, kde hledat pomoc a jak o sebe pečovat. Poptávka po našich workshopech také stále roste – například v roce 2024 jsme uskutečnili 240 středoškolských workshopů, což je o 57 % více než v roce předchozím. To vnímáme jako známku toho, že o prevenci je velký zájem.
Na stránkách nabízíte pomoc jednotlivcům, kteří se ocitnou v psychických problémech. Jak taková pomoc vypadá?
Na našich stránkách najdete kontakty na krizové linky, zařízení nebo organizace, které se zaměřují na různé druhy psychických obtíží pro různé věkové skupiny a v různých lokalitách. Sdružujeme je v rozcestníku pomoci. Máme také poradnu, kde jednotlivce nasměrujeme na vhodnou službu a podpoříme je například ve volání na linku důvěry nebo v tom, aby se svěřili někomu blízkému. Sdílíme i materiály o tom, jak zvládat krizové situace.
Poměrně dost se v poslední době mluví o duševním zdraví dětí a mladistvých. Jaký je duševní stav mladých a čím to podle vás je způsobeno?
V poslední době se duševní zdraví dětí a mladistvých stává velmi diskutovaným tématem, a to zcela oprávněně. Výsledky loňského screeningu Národního ústavu duševního zdraví mezi žáky devátých tříd ukázaly, že více než polovina z nich vykazuje známky zhoršeného well-beingu a až 40 % má příznaky středně těžké až těžké deprese. Alarmující je také skutečnost, že sebevražda zůstává druhou nejčastější příčinou úmrtí mezi mladými lidmi. K tomu se přidává dlouhá čekací doba na specializovanou péči, která v Česku trvá čtyři až šest měsíců.
Pandemie COVID-19 tuto situaci ještě zhoršila. Uzavření škol, sociální izolace a nejistota přispěly ke zvýšení výskytu úzkostných a depresivních poruch až o 25 %. Zároveň se ale ukázala důležitost otevřené diskuze o duševním zdraví. Mladí lidé dnes považují psychickou pohodu za prioritu, což je krok správným směrem.
Z výzkumů víme, že různé formy duševních obtíží postihují až 36 % dětí a mladistvých celosvětově, zatímco v Česku je to přibližně 30 %. Tato čísla jsou sice děsivá, ale je důležité je doplnit o kontext – jedná se o screeningová data, nikoli o diagnózy. Je třeba si také uvědomit, že prevence a včasné vyhledání pomoci jsou klíčové. Organizace jako Nevypusť duši se proto zaměřují na osvětu a vzdělávání mladých lidí, aby věděli, jak o své duševní zdraví pečovat a kde hledat pomoc, pokud ji potřebují.
Naší vizí je, aby se o duševním zdraví mluvilo stejně otevřeně jako o fyzickém zdraví – například už na základních školách. Přijmout duševní zdraví jako přirozené téma je klíčem k tomu, aby se nikdo nebál požádat o pomoc.
Mnoho strážníků je rodiči. Čeho by si měli u svých dětí všímat?
Doporučujeme sledovat tzv. varovné signály – například změny v chování, zájmech, spánkovém režimu nebo školních výsledcích. Často nejde o výrazné obraty, ale spíše o drobnější změny. Na našem webu máme infografiku, která rodičům pomůže lépe rozpoznat, co sledovat. Důležité je také s dětmi pravidelně mluvit o jejich pocitech, naslouchat jim a ujistit je, že je v pořádku svěřit se, pokud se něco děje – jinými slovy je třeba nenechat věci být a opakovaně nabízet dítěti nebo mladému člověku prostor pro rozhovor.
Ve chvíli, kdy je jasné, že se „něco děje“. Jaký je ideální postup?
Základem je otevřený rozhovor a snažit se o to, aby proběhl bez hodnocení a předsudků. Víme, že takový rozhovor není vždy pro rodiče jednoduchý a může v nich vzbuzovat strach, a proto jsme vytvořili nástroj „5+2 kroků v podpůrném rozhovoru“, kartičky, které jsou zdarma ke stažení na našem webu. Poté je vhodné dítěti navrhnout návštěvu odborníka nebo odbornice, případně mu dát prostor, aby se samo obrátilo například na Linku bezpečí.
Jaké máte plány do budoucna?
Klademe velký důraz na práci v komunitách – například podporujeme zakládání svépomocných skupin v různých krajích. Také máme program „Zázemí pro duši“, který během roku na školách učí nejen žáky a žákyně, ale i učitele a vedení, jak proměnit školu ve fajn prostředí. Naším cílem je vytvářet udržitelné změny v oblasti duševního zdraví a rozšiřovat prevenci na celostátní úrovni.
Důležitá poznámka na závěr
U Městské policie hl. m. Prahy funguje psychologická poradna, kterou mohou bezplatně využívat všichni zaměstnanci MP Praha. Na pracovišti skupiny psychologie v Korunní 98 jsou aktuálně k dispozici tři psychologové, kteří se mohou případným zájemcům po předchozím objednání věnovat (kontakty lze najít v telefonním seznamu na intranetu MP). Návštěva psychologické poradny je z hlediska pracovní doby považována za návštěvu lékaře. „Nejčastěji se na nás lidé obracejí s problémy, ke kterým dochází v důsledku náhlých životních změn, s problémy v oblasti mezilidských vztahů (ať už na pracovišti nebo mimo ně) nebo třeba při zhoršení zdravotního stavu. Přicházejí buď z vlastního popudu, nebo proto, že jim to doporučí někdo, komu na nich záleží. Někdy pomůže pohovor samotný, někdy doporučíme jiné specializované pracoviště. Obsah rozhovoru je samozřejmě pokládán za přísně důvěrný. Rád bych tedy všechny zaměstnance MP Praha povzbudil, aby nás v případě potřeby neváhali kontaktovat,“ dodává vedoucí skupiny psychologie.
Zobrazení: 25