Pánové, já bych vám to neradil, já totiž všechno sežeru

Rubrika: Cestování Zveřejněno: středa 1. červen 2022 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

"Přátelé, já vám vopravdu nevim, já bych vám to neradil. Já totiž všechno sežeru. Já když jdu z práce, tak celou hodinu nakupuju. Plnou tašku toho nesu. Deset deka salámu, deset támhletoho, patnáct deka slezský tlačenky, dvacet deka vobyčejný, trošku majonézy a kyselý ryby - ty já strašně rád. A já jak už to vidím za výkladem, tak na to dostanu tak strašnou chuť, že z toho až zeslábnu. A tak rychle nakoupím a jdu domů. Ale to nejdu - to já utíkám. A doma to všechno sežerem. Díváme se na televizi a já pak šahám a šahám a žeru, až na stole nezbyde nic. Tak jsem to sežral, povidám, a jdem spát. Ale o půlnoci se hlady probudím a zápasím se svým svědomím. A pak si řeknu: hovno! Jdu do špajzky, uříznu půlku salámu a tu půlku žeru v posteli. Manželka ze spaní říká: jen ať mi neumastíš peřiny, a spí dál. A já taky usnu, ale za hodinu se zase probudím a už to nevydržím, vstanu a jdu sežrat tu druhou půlku salámu. A tak to jde až do rána. To pak snídám vepřovej bůček. Jak vám říkám, přátelé: nevím, nevím..."

Rád bych vás pozval na jedno velmi poetické odpoledne. Poetické v tom, že nebudete muset stoupat do vysokých kopců, nebudete muset jezdit daleko od domova, nikdo po vás nebude chtít přemrštěné vstupné a pokud budete chtít, tak si v klidu můžete zajít na houby, skočit do řeky, svlažit nohy v pískovně či svlažit hrdlo dobrým pěnivým mokem. Pozvu vás do míst, kde se psala obyčejná česká literární historie. Pokud však píši obyčejná česká, nemám tím na mysli kvalitu, ale obsah. Pohled do nevšedně obyčejných životů místních lidí. Zvu vás do Kerska.

Kostomlaty, Hradištko, Sadská, Velenka, Semice, Mydlovary, Chobot, U Kocánka či Smradlák. To jsou všechno místopisné názvy, které v sobě má Kersko. Taková zvláštní oblast, kde na vás dýchne klidná a přátelská atmosféra, kterou spojuje osoba velmi výstředního a geniálního českého spisovatele Bohumila Hrabala. A pro milovníky filmu je toto místo až symbolické, neboť kdo by neznal Slavnosti sněženek.

Mnoho lidí má osobu Bohumila Hrabala nedílně spojenou především s Prahou a hospodou „U Zlatého tygra“, kde byl stálým hostem. Stejně tak, jako nebyl rozeným Pražákem, ale téměř naopak Brňákem, tak Praha také nebyla jeho jedinou múzou. Možná jej také mnoho lidí vnímá jen jako spisovatele a málo kdo ví, že vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a má tak titul JUDr. Stejně jméno Hrabal nebylo jeho rodným.

Jako samotná osoba spisovatele i prostředí samotného Kerska je tak trochu rozporuplné. Nečekejte žádné upravené zahrady, skvostné cesty, perfektně upravené prostředí. Na vše toto by měla stačit odpověď – Zahrádkáři Kersku. Na jedné straně se zde můžeme setkat s nádherně zrekonstruovanými objekty, na straně druhé bude stát mezi vilami zahrádkářský domek, který neviděl ruku řemeslníka více než půl století. Ale ono to sem prostě patří a asi by bylo divné, kdyby to bylo jinak.

Samotná chata spisovatele je v tuto chvíli také v dost nelichotivém stavu, ale mělo by se na renovaci zapracovat. Objekt nedávno zakoupil Středočeský kraj a rád by ji do roku 2024 plně zrekonstruoval a vybudoval expozici připomínající Hrabalův život, tvorbu i vztah k samotnému Kersku. Podle dostupných informací mají být v chatě psací stroje, křeslo nebo jízdní kolo autora. Takže pro tuto chvíli vás do objektu nikdo nepustí.



Nevím, zda se to bude hodit, ale dle mého názoru vybudováním expozice chata ztratí svoje kouzlo. Stane se totiž to, že dojde k jakému si zakonzervování v čase. Já osobně jsem byl na místě ve všední den po obědě a přišlo mi, že když nepotkáváte masy turistů a novodobých nájezdníků, tak je to tak mnohem lepší. Nechci přejímat a klást někomu za své cizí myšlenky, ale chtěl by to tak i samotný Hrabal? Nezmizí pak genius loci? Nechme tuto otázku koňovi, neb ten má větší hlavu.

Tak to je ta moje nová družka. Vyměnil jsem ji za obraz. Krajinka v zimním hávu.

Najít Kersko není vůbec nic složitého. Stačí se vydat z Prahy směr Hradec Králové a sjet na Lysou nad Labem či o exit později. Vzdálenost od metropole není veliká. Buď pojedete autem, nebo můžete i vlakem, ale poté budete muset přestoupit na autobus. Můžete jet i na kole – pro zdatnější jedince to nebude problém. Oblast je rovinatá a o cyklostezky není nouze. Odbočku a zároveň výstupní zastávku najdete u chaty velmi snadno – hledejte kočky, ty vám cestu ukáží. Ostatně kdo zná autora, tak ví, proč zde jsou.

Jak by tady bylo krásně, kdybych tady nebyl já.

Pokud najdete milé kočičí kukuče, tak jste již velmi blízko. Ujdete zhruba třicet metrů a v první zatáčce je ona chata i s informačním panelem z naučné Hrabalovy stezky. Po té se můžete vydat a projdete blízké i vzdálené okolí. Ale pozor, stezka nedělá okruh. 

Kde se ovšem musíte zastavit a chvíli pobýt je legendární Hájenka. Jestli si dáte se zelím či se šípkovou, je jen na vás. Pro nerozhodné povahy pak kuchař připravil i kombinaci, takže můžete sami rozhodnout, kdo měl v myslivecké při a následné pranici nakonec pravdu. Restaurace je převážně orientována na zvěřinové hody, takže veganské menu opravdu nečekejte. Ke knedlíkům patří dobře orosený kousek a ten zde samozřejmě také dostanete. A pokud přijedete na kole, tak si dávejte pozor, aby vám někdo, zcela náhodou, nevzal ventilky.

"To já znám. Náš táta nebyl doma dva dny, až ten třetí den konečně přijel taxík."

"To jste se asi zaradovali, když jste viděli tatínka, co?"

"No jo. Jenže on nepřijel. On si poslal z hospody taxíka domů pro trumpetu."

Celá oblast je opravdová a na nic si nehraje. Nehledá turistické pozlátko a tak to také berme. Ať sem nejezdí někdo, kdo hledá výborné preso či lungo a má rád zámecké prostředí. Ten, kdo hltá kilometry, si zde také to své nenajde. Zde je místo pro poklidné chození, rozjímání, povídání a tlachání. Pak dobré jídlo, trochu toho odpoledního klídku a přátelského hovoru. Klidně se dejte do řeči s místní paní mámou, která jede na kole do místní prodejny. To pak objevíte skutečného Hrabala.

Tak v tomhle sem se překonal. Jedna bota mě stála pět korun. Umluvil jsem je. Utopil jsem jejich námitky přívalem mý vůle, až jí podlehl i sám vedoucí Vetery.

A nejsou všecky levý?

No, jasně, že sou levý, jináč by ste je přece nemoh koupit tak lacino. Jedny si vode mě vezměte. To není na přespolní běh, ale do dílny na stání u verkštatu, aby nezáblo.


foto: DS MP Praha, Hana Hamplová
všechny citace: Slavnosti sněženek, B. Hrabal, reřie J. Menzel

Zobrazení: 99