Poděbrady - srdeční záležitost

Rubrika: Kultura Zveřejněno: úterý 1. červen 2021 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

Někdy máme tendenci přehlížet místa, která máme tak říkajíc za humny a která leží, co by kamenem dohodil. Jedním z takových míst jsou možná i Poděbrady. Město, do kterého dojedeme z Prahy za necelou hodinu z Prahy, ať pojedeme jakýmkoliv dopravním prostředkem. Pravda, uznávám, na jízdním kole by těch šedesát kilometrů východním směrem od Prahy asi zvládl málokdo… I s přihlédnutím, že převýšení je minimální. Ale autem, vlakem, autobusem to opravdu za hodinku zvládneme.

Poděbrady, Poděbrady… Co tak většině z nás vyskočí v hlavě? Co si představíte, když uslyšíte „Poděbrady“? Vsadil bych se, že alespoň dvě asociace: král Jiří z Poděbrad a místní lázně. Jsou však tyhle dvě myšlenky relevantním důvodem, proč si udělat výlet do Poděbrad? Přilákal by vás do Poděbrad král, který zemřel před nějakými pěti stoletími? Přilákal by vás do Poděbrad marketingový slogan „na srdce jsou Poděbrady“, který se vás (zatím) netýká? Možná byste chtěli slyšet jiné důvody, proč přijet na výlet zrovna do Poděbrad.

Přijíždíte vlakem? Vystoupíte na prvním funkcionalistickém nádraží v Česku, postaveném zkraje třicátých let. Za zmínku stojí nejen žulový reliéf československého státního znaku, umístěný na vnější straně nádraží, ale i fakt, že obrys nádraží při pohledu z nedalekého parku připomíná parní lokomotivu. Zahrálo si třeba ve filmu s Vlastou Burianem z roku 1934 s názvem Hrdinný kapitán Korkorán. Ve filmu se samozřejmě objevily i další poděbradské scenérie, ale některé přece jen po devadesáti letech asi nepoznáte. I ta lázeňská kolonáda, po které pan Burian utíkal za taxíkem, který mu odvezl zavazadla, má dnes úplně jinou podobu... Mimochodem, že se jedná o jednu z nejhezčích nádražních budov v Česku svědčí fakt, že je od roku 2010 chráněná jako kulturní památka. Když se rozhlédnete po vestibulu a zvednete oči, určitě vás zaujmou malby na oknech budovy – připomínají historii města, především už zmíněného krále Jiřího a jiné panovníky, kteří město navštívili. 

Přijíždíte autobusem? Autobusové nádraží je hned vedle vlakového, takže využijete i předcházející text. Ale Poděbrady se ve své historii vzhlédly natolik, že výjevy ze své minulosti promítly do sklomaleb na čekárně každé autobusové zastávky. Zatímco my, Pražané, během čekání na příjezd městského autobusu můžeme jen zírat na reklamy, pak na každé z poděbradských zastávek se můžeme dozvědět něco nového o místní historii. Každá ze zastávek je jiná, každá čekárna informuje o jiné historické události. Každá taková zastávka s unikátním výtvarným výjevem člověka pohladí po duši. Příklad? Třeba na zastávce před školou se cestující dočtou o historii školství v Poděbradech.

Co je zvláštní a neobvyklé z pražského pohledu? Že zastávky městské autobusové dopravy nejsou cílem sprejerů. Jako kdyby i sprejeři uznávali, že tohle výtvarno je nad tím jejich vnímáním světa...

Přijíždíte autem? Hm, žádná sláva... Nejdříve uvidíte Tesco a nákupní zónu. Možná si na chvilinku všimnete zámku, na který býval krásný výhled z mostu. Nějaká hlava pomazaná však vybavila strany mostu tři metry vysokou, neprůhlednou stěnou.

❞ Zámek je však neodmyslitelně spjat s pozdějším králem Jiřím. Ano, s tím králem, který se na rozdíl od jiných stal českým králem volbou zemských velmožů...

Co čekat od náměstí? Samozřejmě zámek. Je vystavěný na místě středověkého hradu, který založil Přemysl Otakar II. Zámek je však neodmyslitelně spjat s pozdějším králem Jiřím. Ano, s tím králem, který se na rozdíl od jiných stal českým králem volbou  zemských velmožů. Ale už tehdy Evropu ovládaly úplně jiné velmoci než nějaká malá země uprostřed Evropy a tak český král Jiří z Poděbrad a Kunštátu skončil podobně jako Přemysl Otakar II. - osamocený, nepodpořený, opuštěný. Čeští pánové a hlavně ani evropská šlechta tehdy nepotřebovali panovníka se silným mandátem na českém trůnu. Král, zvolený českými velmoži a král, který dokázal ukončit občanskou válku, nastolit v českém království mír, opět zavést právo a pořádek, uzákonit přijímání podobojí a znovu sjednotit zemi po zničujících a vražedných bouřích, umírá roku 1471... A čeští velmoži následně opět nevolí krále z řad domácí šlechty...

Nicméně Poděbrady na svého rodáka nezapomínají a tak dnes jeho jezdecká socha vévodí městu z několikametrového monumentu na náměstí.

Co dál? Zpět do (skoro) přítomnosti. V letech 1495 - 1840 se stal hrad i s okolním panstvím královským a císařským majetkem. Za tu dobu byl postupně přestavován, nejprve do renesanční podoby.. Dnešní tvář zámku pochází z poslední barokní úpravy z let 1723 - 1780. V roce 1905 byl jedním ze zámeckých hostů hrabě Büllov, který tady pomocí proutku hledal vodní pramen, nový zdroj vody pro město i zámek. Nalezl jej přímo na zámeckém nádvoří a možná ani sám netušil, že se zasloužil se tak o vznik budoucího lázeňského komplexu.

Ano, lázně Poděbrady nemají takovou historii jako jiná lázeňská města v Čechách. Místní lázně vznikly vlastně poměrně nedávno. Co je zvláštní? Že oproti  Mariánským Lázním nebo Karlovým Varům, kde má každý pramen jinou chuť, tady tomu tak není. Mezi poděbradskými prameny není žádné vřídlo, stříkající do několika metrů a všechny prameny jsou studené. Nezanedbatelná výhoda proti pramenům ze zmíněných lázní? Můžete je libovolně kombinovat a můžete také vypít lázeňské vody, kolik jen budete chtít – a co nejdůležitější? - aniž by vám hrozily jakékoliv zažívací potíže.

Poděbradský zámek? Pramen na nádvoří, pramen v hradním příkopu, zámecká zahrada, pravidelně obměňované výstavy, jedno z místních muzeí... Historická zajímavost? Gymnázium na zámku, kde studovali v jedné době Václav Havel a Miloš Forman.

Poblíž zámku se také můžete nalodit na vyhlídkovou plavbu. Nejčastěji se jezdí do Nymburka a zpátky. Pokud budete pokračovat suchou nohou, dále proti produ směrem na Libici si můžete prohlédnout budovu vodní elektrárny. Je jedna z prvních v Česku, je skoro celá prosklená, a večer poskytují její okna prosvětlovaná zapadajícím sluncem nádhernou podívanou. Nepravidelně bývá otevřena pro veřejnost.

❞ Je jedna z prvních v Česku, je skoro celá prosklená, a večer poskytují její okna prosvětlovaná zapadajícím sluncem nádhernou podívanou...

Co můžete navštívit v Poděbradech dál? Třeba kapličku, na jejímž místě byli roku 1496 popraveni kutnohorští havíři. Nespravedlivě odsouzeni, navzdory čestnému sluvu zemského hejtmana. Roste u ní i onen legendární dub, který plodí jiné, do červena zbarvené plody. Pověra? Nevěříte? Kdepak, plody tohoto dubu se zabývali i mnozí slovutní botanici... Výsledek? Prý asi zvláštní odrůda, kterou jsme doposud neměli čest poznat...

Letem světem Poděbrady... Květinové hodiny? Z květin je nejen ciferník a okolí, ale i datum. Stejně jako datum se mění i druh květin, použitých jako dekorace. Cyklostezka podél Labe směrem do Nymburka, nebo obráceným směrem do Libice, na soutok Labe a Cidliny. Čímž tak trochu napovídám, že byste si do Poděbrad měli zajet vlakem i s kolem a využít místní cyklostezky. Cyklostezka je udržovaná a žízeň taky nemusíte zahánět říční vodou. I samotná Libice stojí za návštěvu. I kdyby jenom kvůli tomu, aby se člověk zastavil na místě bývalého Slavníkovského hradiště, které leží na kopci nad městečkem. Roku 995 jim tu jejich političtí oponenti (Vršovci? Přemyslovci? Někteří jiní?) připravili krvavou oslavu svátku svatého Václava. Poblíž stojí sochy dvou přeživších – světců Radima a Vojtěcha. Oba zachránilo to, že byli tou dobou zrovna v Polsku. O život přišli jen o něco později.

Pokud máte rádi delší výšlapy, nebo jste si vzali kolo, můžete se vypravit podél řeky. Vlastně ani nemusíte mít rádi dlouhé výšlapy, pokud si budete chtít prohlédnout všechno důkladně, příliš daleko stejně nedojdete a nedojedete.

Poděbrady se také můžou chlubit tím, že posloužily jako kulisy pro nejsledovanější český seriál – Ordinace v Růžové zahradě. Přímo zde si můžete prohlédnout budovu bývalé zubařské ordinace, jinak seriálové vily Valšíkových. Pozorné oko si po městě všimne i několika dalších seriálových lokací. Samotné Poděbrady přitom paradoxně nemocnici, krom těch lázeňských – nemají. Zranění se odsud nevozí do Hradce, nýbrž do Nymburka. Něco podobného, jako je filmově proslavené „krematorium v Pelhřimově“ - žádné tam není, ale místní rodáci o něm slyší pořád.

Zobrazení: 807