Úvodník duben 2022

Rubrika: Úvodníky Zveřejněno: pátek 1. duben 2022 Autor Irena Seifertová Vytisknout E-mail

Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,

uplynul měsíc a termín vojenská operace, něco s čím se drtivá většina z nás setkávala pouze v učebnicích dějepisu, se stal každodenní realitou našeho života. Velmi krutou realitou. Sedmdesát sedm let po skončení druhé světové války se civilisté schovávají v protiatomových krytech, v ulicích, kde ještě nedávno chodily děti do školy, jezdí tanky, z některých měst zbyla doslova torza … Kdykoli se na to dívám v televizi, nechápu, jak to mohlo dojít až sem. Stejně tak nedokážu pochopit myšlení některých lidí. Na jednu stranu jsme ukázali obrovskou solidaritu, která mi stále vhání slzy do očí, na druhou se najdou tací, kteří kritizují například finanční pomoc. Co přesně závidíme? Pět tisíc korun? Pracovní příležitost? Když by někdy mě, nedej Bože, něco takového napadlo, položím si otázku, jaké to asi je, ocitnout se v cizí zemi, s minimem prostředků, s dítětem v náručí a s igelitkou, ve které mám zabalený celý svůj dosavadní život? A nezapomenu ještě na jednu. Kdy se budu moci vrátit domů, bude-li vůbec kam? Do pomoci lidem z Ukrajiny se zapojily nejen hlídky strážníků v rámci výkonu služby, ale také soukromě spousta kolegů. Krátké shrnutí jsme pro Vás připravili do fotoreportáže.

„Á propó“, co Vy a tradice? Jak jste na tom? Máte je rádi? Dodržujete nějakou rodinnou, netradiční, která je jen a jen Vaše? Obecně tradice miluju. Ale jak jinak, všechno má svoje ale … Třeba naše rodina chodí na Štědrý den na procházku kolem Lorety, nesmíme vynechat kostel  Panny Marie Andělské na Loretánském náměstí, kde mají nádherný betlém, a pokračujeme na Nový Svět. Přestože mě jako dítě tyhle rodinné štědrodenní procházky vyloženě nebavily, jedna věc byla skvělá a přenesla jsem ji v rodině dál. Bavilo mě nakukovat rozsvícenými okénky do ateliérů. Fakt krása. Doporučuji. Na druhou stranu velikonoční tradici v podobě pomlázky a koledování pro změnu od mládí nenávidím. A rodinnou tradici máme třeba i v rámci městské policie. Stejná příjmení, když opominu manželské páry, nejsou napříč útvary žádnou výjimkou. Proto mě moc mrzí, že se nám k rozhovoru nepodařila přemluvit rodina, jejíž součástí jsou dvě ženy a muž, ale respektuji, že si každý někdy procházíme určitou životní etapou, kdy nemáme chuť vůbec mluvit. Rozhovory s kolegy – otci a syny si v článku s názvem „Když se z práce strážníka stane rodinná tradice“ určitě nenechte ujít. Trochu totiž doufám, že bychom z těchto rozhovorů tu tradici v rámci našeho časopisu mohli založit. A vlastně mě napadá ještě jedna nová tradice, která se právě rozbíhá. Pražští strážníci budou mít konečně možnost nosit slavnostní uniformu. V tomto čísle Vám představíme naši čestnou jednotku, která ji oblékla jako první.

Tak na čtenou zase za měsíc

Irena Seifertová       

Zobrazení: 831