Úvodník duben 2024

Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,

mám pocit, že je to teprve malá chvíle, kdy jsem Vám tady na stránkách Pražského strážníka přála do nového roku hodně zdraví. Dnes berete do rukou dubnové číslo a celá redakce už pilně pracuje na letním rozšířeném cestovatelském vydání. S trochou nadsázky bych si mohla začít připravovat zářijový úvodník, kdy se budou děti vracet do školních lavic. J Co jsme pro Vás připravili tentokrát?

Dva rozhovory s našimi kolegy. Václav Mornštejn pracoval pro městskou policii jako instruktor fyzické přípravy skoro 20 let a mnoho z nás dlouholetých si ještě pamatuje jak s námi „házel na žíněnku“. Pokud profesi strážník propadnete, platí motto „jednou strážník, vždycky strážník“.  A tím Václav ve svém seniorském aktivním věku stále je. O jeho lásce k judu, úspěších a samozřejmě také o práci pro městskou policii se dočtete v článku „Nezapomněl jsem, vzpomínám“.

Osmnáct let u nás slouží také Martin Lang, šestnáct na Praze 1. Martin má celoživotní vášeň pro motosport, k němuž přivedl i svého osmiletého syna, z kterého je už dnes úspěšný závodník. Rozhovor redaktorky Jiřiny Ernestové najdete pod názvem „Smrt je jediný spolujezdec, kterého si vozíme s sebou“.

Že je celoživotní vzdělávání důležité, je fakt, který není třeba více rozvádět. Minulý týden jsme se s kolegy zúčastnili školení pro lidi pracující v „pí ár“. Jedna z přednášek byla zaměřena na umělou inteligenci. Co jsme se dozvěděli? Že před ní nemá smysl zavírat oči, že se stává neodmyslitelnou součástí našich životů a kdo ji odmítá využívat, mrhá svým vlastním časem. Název umělá inteligence není úplně šťastný, protože v pravém slova smyslu se o inteligenci vlastně nejedná. Vždy jde pouze o kompilát informací, které předtím někdo vytvořil. Máme se jí třeba my „pí áristé“ bát? Kdo ví. Pokrok je v oblasti AI natolik překotný, že se může stát, že lidstvo možná otevřelo Pandořinu skříňku. (Pandořina skříňka poukazuje na nešvar v podobě slabosti. Pandora obdržela skříňku plnou božských darů od samotných bohů s varováním, že ji ale nesmí otevřít. Zvědavost dívky se stala lidstvu osudnou. Na lidstvo se za trest vyřítila lavina nemocí a trápení. Pandora se ji pak pokusila znovu zavřít a nakonec uspěla. Podařilo se jí ale zachovat jeden jediný dar – naději. Pozn. autora). Umělou inteligenci využil nejen ke své povídce „Karel je vůl! aneb Povídka ze života zvířat a naší odchytové služby“  redaktor Vojta Gabriel. Co na grafiku vytvořenou pomocí umělé inteligence říkáte Vy?  

Neletální zbraně jsou nástroje určené k tomu, aby umožnily strážníkům a samozřejmě dalším bezpečnostním složkám omezit nebo kontrolovat osoby bez použití smrtící síly. Tyto zbraně hrají klíčovou roli v situacích, kdy je potřeba zvládnout hrozbu nebo agresi s minimálním rizikem zranění nebo smrti. Při použití neletálních zbraní by měly být zachovány principy proporcionality, nezbytnosti a lidskosti. Více se dočtete v článku Jardy Urbana „Neletální zbraně aneb Zbraně nesmrtící“.

Jsem velkou milovnicí divadla. Jestli to máte stejně, doporučuji nevynechávat rubriku „Kultura“. Na nové zpracování Čechovova Racka, které připravilo Divadlo Na zábradlí, se vážně těším. Přiznávám ale, že na mém těšení má velkou zásluhu Radka Rüsterová, která pro Pražského strážníka články z kulturního dění připravuje.

Tak na čtenou zase za měsíc.

Irena Seifertová

• Předchozí
• Následující