Pohřebiště betonových mamutů - Industriální cesta Vojtěšskou hutí

Rubrika: Cestování Zveřejněno: středa 1. červenec 2020 Autor Michaela Peterková Vytisknout E-mail

Je-li někdo vyznavačem trochu netradičních výletů a zároveň se nebojí temnějších míst jak jejich vzezřením, tak i minulostí, doporučuji určitě navštívit místo nedaleko Prahy. Je to poměrně rozsáhlé území ležící na začátku Kladna, které v socialistickém režimu znamenalo symbol totalitní moci. Dnes mrtvá zarostlá krajina, plná polorozpadlých betonových monumentů, připomíná pohřebiště mocenského režimu, až z toho běhá mráz po zádech.

Areál Vojtěšské huti, dříve také nesoucí jméno na počest bratrů ze Sovětského svazu a jejich slavného maršála Koněva, byl ještě před deseti lety nepřístupný. Tedy přesněji řečeno, byl zde zakázaný vstup. Rozsáhlá oblast hutě byla, a dosud stále je, v dezolátním stavu. Zub času působící desítky dlouhých let se společně s rabováním a vandalismem na opuštěných chátrajících betonových stavbách s ocelovou konstrukcí podepsal. Cedule se zákazem vstupu měla vyřešit problém případných rizik úrazů a ohrožení na životě. Zabezpečit celý objekt však nebylo v lidských ani finančních silách. Místo zahalené svou temností a rouškou tajemství bylo čím dál více vyhledávané. Parta nadšenců z občanského sdružení „Kladno – Koněv“ s posvěcením města Kladna nakonec v areálu zřídila v roce 2009 naučnou stezku.  Ještě dnes jsou stále na místech informačních panelů dostupné různé údaje i mapky. I když v průběhu času dostaly zabrat skupinkami osob poháněných ničitelskou touhou. V současné době některá místa zabraly různé firmy pro svá sídla a pozemky si oplotily. Ostatní plochy jsou ale veřejně přístupné, jen tedy, jak lze očekávat, na vlastní nebezpečí.

Ačkoli fotografie jsou vypovídající samy o sobě, co by to bylo za pozvánku k výletu, kdyby nepadlo ani slovo o historii. Na začátku všeho bylo rozhodnutí oddělit hornickou oblast od oblasti železářské. Příbram se dále věnovala horninám a oblast Kladna a Berounska hutnictví. Po objevení bohatých ložisek železné rudy u Nučic se podnikatel Vojtěch Lanna (odtud jméno Vojtěšská huť) inspiroval v roce 1850 v železářské oblasti na světové výstavě v Londýně a pokračoval dál ve vizi výstavby hutě.  V roce 1854 byla v Kladně vystavena první vysoká pec na koks. V roce 1860 bylo pecí šest a Vojtěšská huť byla největší vysokopecní provozovnou v Rakousku-Uhersku, zároveň železárnou s uzavřenou výrobou. Její primární účel byl vyrábět surové železo ve vysokých pecí ze základních přírodních surovin. Železná ruda s vápencem se dovážely po kolejích „Kladensko – Nučické dráhy“ z 30 km vzdálených Nučic a koksovatelné uhlí se těžilo v blízkém dole poblíž Kladna. (Pozn. mimo jiné se po této dráze speciálně vybudované pro Vojtěšskou huť dovážel i vápenec z lomů u Tachlovic a Mořiny.) Vyráběly se zde strojní i stavební konstrukce, kolejnice i litinové hrnce. Výroba se rozšířila dál a byla vystavěna slévárna a mostárna. Zajímavostí je, že zde byl po požáru Národního divadla vystaven nový železný krov. S nástupem komunismu přišlo znárodnění, přejmenování na Hutě Koněv a v roce 1976 se provoz pecí zastavil úplně. Postupně se začal rušit provoz v celém areálu. Dnešní torza třech vápenných pecí připomínající obří včelí úly, která jsou součástí hlavní vizuální dominanty areálu a jsou už dvanáct let zapsaná jako kulturní technická památka.

K pecím se dříve dalo dojít přes železniční estakádu. Dnes jsou nepřístupné, za plotem pozemku soukromé firmy. Koleje vedou k rudným zásobníkům. Neuvěřitelně monstrózní načervenalá železobetonová stavba, která unesla vlak táhnoucí osmnáct plně naložených vagónů a jejíž pokračování je ještě hluboko pod zemí, charakterizuje absurdní totalitní moc razící heslo „nic není nemožné“. Ukládala se zde železná ruda před zavážkou do vysoké pece. Zásobníky vznikly v roce 1948 společně s dalšími stavbami. Třetí dominantou mamutího areálu je koksovna a zavážecí věž. Vyrostly opět pod taktovkou komunismu. Ten koneckonců stál i za jejich zánikem. Zatímco okolní stavby zely prázdnotou a chátraly, provoz v koksovně se zastavil až v roce 1988. Od té doby zůstal objekt na pospas svému osudu a z jeho likvidace se stihli všichni včas vyvázat.

Areál koksoven, jehož stavby jsou stále ještě zaprášené uhelným mourem, patří k ekologicky nejzatíženější oblasti areálu. Jen pro představu, zlikvidovat například mamutí rudný zásobník, který je vystaven z betonu a železa, by stálo několik miliard a práce by trvala několik let. Absolutně zbytečná a nerentabilní činnost.

Vstup do areálu je na vlastní nebezpečí a je doporučován z Huťské ulice, kde by se měl nacházet úvodní informační panel. Dále je možný přístup z Dubské ulice, nebo ve směru od autobusového nádraží od Divadelní ulice. Vojtěškou huť můžete navštívit celoročně.

Více info: www.kladno-konev.blogspot.com

Zobrazení: 1325