Rosa na (úzkých) kolejích

Rubrika: Cestování Zveřejněno: středa 1. červenec 2020 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

Cestování po železnici má své nezaměnitelné kouzlo. Vlak odedávna kromě „obyčejných“ cestujících přitahoval i různé dobrodruhy, vandráky, tuláky a trampy. Mnohým z nich nezáleželo na tom, kam jedou, ale stačilo jim, že „ty pražce drncaj dúdá dúdá dúdá dum...“ Občas někde vystoupili, pobyli pár dnů a potom zase zkusili štěstí o kus dál.

A je úplně jedno, jestli to byla nekonečná a dálkami vonící trať Union Pacific Railroads z Chicaga přes Cheyenne, Salt Lake City, Reno do San Francisca nebo zda to byla trať vonící romantikou „ať se pingl hází“, zvaná Posázavský pacifik na trati Braník, Vrané nad Vltavou, Čerčany, Ledečko do Světlé nad Sázavou. „Hlavně že ty pražce drncaj dúdá dúdá dúdá dum...“ Někdy i cesta je cíl.

Je-li to jen trochu možné, dávám osobně vlakům přednost před autobusem. Mohu si přesednout, mám-li nepříjemného souseda. Mohu si protáhnout nohy i tělo a mohu se projít, když cítím, jak mi tuhnou klouby. Do většiny vlaků nastupuji beze strachu, že se mi vybije telefon, protože někde ve voze bývá zásuvka. Do vlaku si můžu vzít kolo. Můžu si s sebou vzít velký batoh beze strachu, že bude někomu překážet. Můžu si otevřít plechovku oblíbeného piva (zlatý Budvar B:Original, popřípadě Budvar 33) bez obav, že za půl hodiny budu sedět celý zkřivený s nohou přes nohu a šíleným výrazem v očích a jediným přáním, aby už byla nějaká zastávka. Mezi výjimečné události se dnes dají zařadit i větší zpoždění. Pravda, někdy musíte přesednout na náhradní autobus z důvodu mimořádné události na trati... V tom případě „poděkujte“ tomu sebevrahovi, který zablokoval vlakový provoz na oné trati po několik hodin, protože „mimořádná událost = z 99 % sebevrah.“

Opusťme však obyčejné koleje a věnujme se trochu jiným: úzkorozchodným. Jsou to ty koleje, které mají rozchod v rámci široké škály od pouhých 450 milimetrů do 760 milimetrů.

Dovolte mi historickou odbočku: ještě v roce 1930 u nás bylo přes dvě stě úzkokolejných drah. Sloužily především hospodářským účelům. Tak třeba v obci Dymokury na Poděbradsku si cukrovar postavil jednu z nejrozsáhlejších řepných drah u nás o rozchodu 600 milimetrů a celkové délce 28 kilometrů. Tahle trať měla dokonce svůj vlastní jízdní řád a na trati několik semaforů. Co bychom po ní dnes našli? Jen několik panelů naučné stezky, sem tam nějaký násep. Kromě řepy se na těchto kratších úzkorozchodných drahách sváželo dřevo, uhlí, dopravovaly se výrobky mezi jednotlivými provozy. Většinou měřily jen pár set metrů, jiné několik kilometrů. Do dnešních dnů jich přežilo jen nemnoho. Většinou slouží jako příležitostná a sezonní turistická atrakce (např. Kolínská řepařská). U sousedů na Slovensku bychom jich našli také několik, ať už na Kysucích, Oravě či Horehroní.

Úzkokolejných drah pro přepravu cestujících bylo v Česku už tenkrát pomálu. A dneska slouží jen dvě: na severní Moravě je to dvacetikilometrová trať Třemešná – Osoblaha, na Vysočině pak úsek Obrataň – Jindřichův Hradec – Nová Bystřice. Obě mají rakouskouherský tzv. „bosenský“ rozchod 760 milimetrů, zatímco běžné koleje mají rozchod téměř dvojnásobný (1435 milimetrů). Právě na druhou zmíněnou trať vás chci pozvat.

Malebnou krajinou Vysočiny a jižních Čech se vinou úzké koleje z Obrataně do Kamenice nad Lipou, odtud pak do Jindřichova Hradce a konečně až do Nové Bystřice u rakouských hranic. Téměř osmdesát kilometrů trati bylo zcela dokončeno v roce 1906.

K volbě úzkého rozchodu vedly projektanty a stavitele především ekonomické důvody. Už tenkrát byly peníze na prvním místě. Úzkorozchodná dráha představuje ve srovnání s normálně rozchodnou tratí až třetinovou úsporu stavebních nákladů. Těleso dráhy je užší, takže vyžaduje menší zábor půdy a výrazně menšími poloměry oblouků se úzkokolejka lépe přizpůsobí terénu, obejde se snáze bez rozsáhlých drahých zemních prací, jako jsou mohutné náspy a zářezy nebo velké mosty a tunely. Stavba trati se vyhýbala kdejaké překážce a tak jen z Bystřice do Hradce (33 kilometrů) je přes 140 oblouků.

Cestu lemují malinká nádražíčka a zastávky, schované ve stínu, uprostřed lesního ticha, všechny vzdálené od okolního světa. Vláček putuje krásnou krajinou mezi vesničkami, obilnými poli, Božími muky, rybníky, křížky, hlubokými jehličnatými lesy. Nejvyšší povolená rychlost tady bývala 30 kilometrů v hodině. Pamětníci vyprávějí, že na některých stanicích se dalo z vlaku vystoupit a zkratkou přejít líným krokem na další zastávku a tam zase do téhož vláčku nastoupit. A někteří z oněch pamětníků vyprávějí, že si během oné cesty ještě stačili nasbírat houby... Ale kdo by věřil takovým staromilským povídačkám, že?

Úsek Obrataň – Kamenice nad Lipou – Jindřichův Hradec z pohledu cestujícího dost utrpěl před několika lety, kdy na tomto úseku provozovatel (Jindřichohradecké místní dráhy) nasadil místo původních vagonků jakési podivnosti, kterým se mezi lidmi říká „hašišbedna“, jindy „ponorka“. Cesta se z příjemné projížďky změnila na trhanou a skákavou jízdu. Au, au, au... „Hlavně, že ty pražce drncaj dúdá dúdá dúdá dum...“ Tady ale drncají až moc. Člověk, držící se zuby nehty něčeho pevného, si po takové jízdě musí srovnat vnitřnosti, protože všechny vnitřní orgány si v těle vyměnily místa. Kde byla slezina, je teď pravá ledvina, cestující s umělým chrupem nechť si dávají obzvláštní pozor. Turistický prožitek z příjemného okolí je z velké části pryč... Škoda, škoda, velká škoda. Ale někdy má člověk štěstí a sveze se původními vagonky ze šedesátých let.

Pokud přes právě řečené chcete vyzkoušet tuhle trasu, můžete cestou vystoupit v Kamenici nad Lipou. V polovině července se tady odehrává úžasná akce pro celou rodinu s názvem Hračkobraní (psali jsme v PS 2019/07, http://www.hrackobrani.cz) nebo můžete ochutnat skvělé pivo v nedávno otevřeném pivovaru (www.pivovar-kamenice.cz). A mimochodem, místní nádraží obsadilo dvakrát druhé místo v soutěži o nejkrásnější nádraží republiky. Nejen, že je hezké a upravené, ale dýchá nostalgií a starými časy... Květinová výzdoba s pelargoniemi a begoniemi kolem budovy a na nástupišti, staré kartonové jízdenky, retro turistické suvenýry, dýmající parní lokomotiva na první koleji, vedle nádraží pak restaurace s hodně překvapivým názvem „U nádraží“... K úplné idyle snad schází jen Vlasta Burian jako přednosta stanice. A vůbec, okolí městečka Kamenice nad Lipou nabízí mnoho příjemných výletů. Skvělý poměr cena – úroveň nabízí třeba ubytování v penzionu v nedaleké obci Vlasenice (http://kdvlasenice.cz/penzion/o-nas).

Město Jindřichův Hradec stojí za pozornost samo o sobě a jen vyprávěním o něm bychom tady mohli zabrat několik letních čísel PS. Pojďme tedy město Jindřichův Hradec tentokrát přeskočit a nechme si povídání o něm třeba na příští léto...

Úsek železniční tratě Jindřichův Hradec – Nová Bystřice je dnes asi zajímavější. Není tolik poznamenaný civilizací, čas se tady zastavil. Právem se mu říká Česká Kanada. Jezdí na něm pohodlnější vagony, a také je v soupravě často zařazen cyklovagon. Nemáte-li s sebou vlastní kola, pak není nic jednoduššího, než si přímo na nádraží v Hradci půjčit kola u Českých drah, nechat se dovézt do Nové Bystřice a krajinou, ze které se tají dech, se po lesních cestách vrátit zpět. Celou oblast České Kanady totiž křižuje hustá síť turistických a cykloturistických tras. A jedna hezčí než druhá... Například ze zastávky Senotín se cyklisté, kteří vystoupí z vlaku, dostanou během pár hodin do jihočeské Třeboně. Vydají-li se na opačnou stranu, dorazí do moravských Dačic nebo Slavonic. Jedu na západ, dojedu do Čech, jedu na východ, dojedu na Moravu, každému podle libosti, všude je něco k vidění, všude je něco zajímavého. Ani ne snad díla lidských rukou, ale díla přírody. Cestu zvládne každý průměrný cyklista, odměnou vám bude příjemný pocit z cestování (téměř) liduprázdnou krajinou a nevšední zážitek z jízdy lesnatou krajinou. Nezapomeňte na pití a svačinu. :)

Z kola zpátky na koleje, zpátky na trať. I tady si můžete vychutnat mnoho turistických zajímavostí. Tak třeba ze zastávky Jindřiš je to jen pár minut do nedaleké Pískovny, která vás možná zláká ke koupání, je tady barokní kamenný most nebo jen o kousek dál zřícenina Vítkova hrádku. Připomenu, že žádný cimrmanolog si nemůže nechat ujít zastavení v jedné z nejromantičtějších železničních zastávek Kaproun – tady byl podle pověsti z vlaku vyhozen Jára Cimrman. Připomínka na tuto událost „kolosálního významu“ se nalézá hned u stanice. Nevěříte? Negooglujte, raději přijeďte, vystupte a přesvědčte se sami. A když už tady vystoupíte, pak neváhejte a vyrazte k nedalekému skalnímu útvaru, zvanému – dámy a útlocitné povahy snad prominou – Ďáblova prdel. Až tohle dílo přírody uvidíte, musíte uznat, že žádný jiný název tahle skála prostě dostat nemohla...

Jindřichohradecké místní dráhy připravily pro své cestující několik nevšedních možností, jak prožít volný čas. Například na nádraží v Nové Bystřici je možné navštívit regionální železniční muzeum – každý hračička, technik, zvídavý človíček a šťoural budiž vítán. Snili jste jako malí kluci o kariéře strojvůdce? Nic jednoduššího – zavolejte na jindřichohradecké úzkokolejky a po domluvě (a zaplacení) dostanete možnost asistovat strojvůdci přímo v kabině.

Od června do září jezdí několikrát týdně parní vláček. Žízní neumřete, vždy je do soupravy zařazený i restaurační vůz. A samozřejmě, i krytý cyklovagon.

A komu by to pořád nestačilo, pak může prožít na některém nádraží v České Kanadě i více dnů. Provozovatel dráhy totiž nabízí rekreační ubytování ve zrekonstruovaných a vybavených apartmánech některých nádražních budov. Pro cyklisty, turisty, milovníky ticha, hledače a sběrače hub ideální destinace! A nebojte, vláček vám za okny (zůstanete-li v posteli) zahouká jen několikrát denně. Jinak uslyšíte jen zpěv ptáků a békání srnců. Chcete si vyčistit hlavu? Tady se vám to povede! A v mlžném ránu si můžete zkusit nohama setřít rosu na kolejích.

Vítejte na Jindřichohradecku, vítejte v České Kanadě.

www.jhmd.cz

Zobrazení: 1367