Z Corfu přes Jemen do Jindřichova Hradce, aneb cesta může být cíl

Rubrika: Cestování Zveřejněno: pátek 23. červen 2023 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Tento výlet začal vloni dovolenou na Corfu. S tou nám pomáhala Pavla. Pavla má kamarádku Sabinu, která žije v Jemenu.Sabina organizuje aukci na podporu jídelny v Jemenu – pro spolek Pomůžu, jak můžu. V rámci této aukce jsem vydražila víkendový pobyt v Jindřichově Hradci a tak jsme jeli. Výlet jsem si nějak naplánovala, ale nakonec bylo všechno jinak a bylo to skvělé. Chcete-li, můžete jít v našich stopách, nebo si trasu přizpůsobit vlastním zájmům. Každému dle jeho chuti. Dovolím si nabídnout pár tipů.

Jako Kec od Jankova

Do Jankova je to z Prahy zhruba hodinka cesty autem. První písemná zpráva o této obci pochází z roku 1375. V současné době zde žije bezmála tisíc obyvatel. Stejně jako není malých rolí, není nevýznamných obcí. Jankov je toho dokladem. Právě tady se v březnu roku 1645 odehrála nejkrvavější bitva třicetileté války. Během ní byly vypáleny všechny okolní vesnice, jen Jankov ne. Ač byla nejkrvavější, přesto výrazně urychlila mír. Počet obětí krvavé seče je odhadován na pět až osm tisíc. Byl mezi nimi i Johann von Götz, známý jako „Kec od Jankova“, čtyřikrát pod ním zabili koně, popáté i jeho. Prý to byl „nařvaný tlusťoch se surovýma, divokýma očima“.Naopak budoucí švédský král Karel Gustav byl minimálně pětkrát postřelen, ale přežil.Pamatujme, že jako Kec dopadne ten, který skončí bídně.

"Výsledek vidíme na dobových rytinách: vrstvy znetvořených těl s rozhozenými končetinami nebo i bez nich, mrtví koně v nejroztodivnějších polohách – na boku, stočení, zhroucení na břiše, na zádech s nohama ohnutýma do vzduchu jako ohromní mrtví brouci," napsal švédský historik Peter Englund.

Vítězství v bitvě u Jankova umožnilo Švédům pokračovat v tažení na Moravu a cestou obsadit řadu měst. Pochodu na Vídeň a vítězství Lennarta Torstenssona mohl zabránit jen zázrak. Traduje se, že se stal na hradbách pevnosti Špilberku v Brně. Brno je od Jankova zhruba 170 km daleko a do trasy výletu tím pádem úplně nepatří, ale o brněnském zázraku se zmínit musím. Legenda praví, že švédský vrchní velitel vyhlásil, že pokud Brno nepadne v bitvě do pravého poledne, boje ukončí a jeho vojsko odtáhne pryč. Když bylo Brňanům nejhůře, nechali v chrámu na Petrově zvonit poledne o hodinu dřív. Švédský velitel poté skutečně zastavil útok a odtáhl pryč. Pravdou ale je, že boje utichly až s příchodem noci, nicméně na Petrově se dodnes zvoní poledne již v jedenáct hodin. Pokud by vás toto téma zajímalo, můžete navštívit oblíbenou slavnost Den Brna, která zmíněnou úspěšnou obranu Brna každoročně připomíná (letos tedy 11. až 13. srpna). Akce se koná pod záštitou primátorky statutárního města Brna.

Po stopách bitvy u Jankova“ je pochod, který se letos konal již po dvacáté prvé. Bylo to 10. června a příští rok se bude konat opět. Po stejnojmenné naučné stezce se můžete vydat kdykoliv i sami. Má celkem čtrnáct zastavení, je nenáročná a je určená jak pro pěší, tak pro příznivce cykloturistiky. Delší okruh má délku přibližně 14, kratší jen 9 kilometrů. Ideální je zaparkovat na náměstí a odsud vyrazit. Kdybyste nevěděli kam, stavte se v prodejně tabáku proti obecnímu úřadu. Je tam velice milá paní, ráda poradí a i mapku vám dá. Jelikož Jankov je součástí České Sibiře, jedné z našich nejkrásnějších a zároveň velmi drsnýchoblastí, nabízí se mnohé další turistické trasy. Třeba do Votic, Miličína a Sedlce-Prčic. Je to také kraj blanických rytířů, takže vyrazit lze i na bájný vrch Blaník. Díky množství potoků a rybníčků, lesů a remízků, polí a luk doplněných romantickými kapličkami a zvoničkami si tady na své přijde každý.

Další zastávkou by mohl být Tábor, jenže tohle město s biblickým jménem nelze popsat třemi větami, takže si ho nechám na příští rok. Pokračujeme tedy dál směrem na Soběslav. Tady se konají v červenci hned dvě pro město významné akce. Tou první je 15. ročník festivalu komorní hudby „Setkání s hudbou“ (2. – 11. července) a jen pár dní na to začne 28. mezinárodní festival dechových hudeb „Kubešova Soběslav“ (15. – 16. července).O kousek dál,v chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, na soutoku řek Lužnice a Nežárky, leží Veselí nad Lužnicí, oblíbené místo všech vodáků. Jižně od Veselí se rozkládají Veselské pískovny. Sem se dá přijet jen tak „na koupačku“ nebo cíleně na jednu z mnoha akcí, které zde mají na léto naplánované, včetně rodinného festivalu slibujícího spoustu zábavy – Přehrady fest. Nezvládli jsme navštívit Českou Saharu, ačkoliv je nedaleko. Ale vy si trasu můžete přizpůsobit a za písečnou "dunou", vzniklou už v době ledové – je dlouhá asi 80 a široká 60 metrů – směle vyrazit. Povolenou rychlostí jsme prosvištěli Kardašovou Řečicí – název města vznikl dle nedalekého rybníku Kardaš a potoku Řečice, který z tohoto rybníku vytéká – a na skok navštívili Červenou Lhotu – nejpohádkovější zámek v Česku. Natáčelo se tady 17 filmů (nejen českých), vzpomeňme například oblíbenou pohádku O kráse a štěstí nebo Zlatovlásku z roku 1973. Bohužel, již několikátou sezónu tady bojují s havárií na hrázi, a proto museli nechat upustit zámecký rybník. Hladina tak nedosahuje potřebné výše, aby se dal uskutečnit provoz lodiček, takže okolo zámku se na lodičce nesvezete ani letos. Škoda. Asi za 7 minut se dá autem dojet do Chotěmic, kde je oblíbený a hojně navštěvovaný Vesnický hudební klub písničkáře, harmonikáře, spisovatele, herce a režiséra Václava Koubka. Během prázdnin tady mají naplánováno zhruba 17 koncertů, organizují ale i Pohádkové léto právě v Červené Lhotě, ve dvoře Bistra Červená Lhota přímo naproti zámku.

Jindřichův Hradec byl sice cílem naší cesty, ale ukázalo se, že nebyl jejím vrcholem. Nejstarší dochovaná zmínka o tomto nádherném městě je z roku 1220. V roce 1950 bylo historické jádro města, které je sevřeno z jedné strany řekou Nežárkou a z druhé rybníkem Vajgarem, vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Rozhodně je třeba zajít do areálu místního hradu a zámku. Na výběr je tu 6 prohlídkových okruhů, včetně jednoho speciálně pro děti. V rámci něj se vypráví o Bílé paní, která v zámecké černé kuchyni (dochované) vařívala vždy na Zelený čtvrtek medovou kaši pro místní chudinu. Bílou paní byla Markéta z Hardeggu, manželka Jindřicha I. z Hradce, žena velmi zbožná.Doporučuji zjistit si předem, zda je právě ten okruh, který chcete navštívit, otevřen. Není pravidlem, že je přístupný každý den. Komplex hradu a zámku je po Pražském Hradu a Českém Krumlově nejrozsáhlejším komplexem v České republice, v roce 1996 byl prohlášen Národní kulturní památkou. Obsahuje kolem 320 místností, ke vstupu do nich se používá cca 500 klíčů. Galerie zámku hostí do konce srpna výstavu Ivany Šrámkové s názvem „Povahy a děje“, konají se tu divadelní představení, nebo třeba divadelní noční prohlídka "O té ohavné rebelii, příběh z války 30leté“. O čem vypráví, asi nemusím psát. Areál jsme měli možnost vidět v několika filmech, např. V erbu lvice, Tajemství staré bambitky II., Bathory či Svědek umírajícího času. Další natáčení je tu plánováno v prvním listopadovém týdnu. Již po celý měsíc říjen zde budou probíhat přípravy. Jedná se o třetí sérii amerického fantazy seriálu „Kolo času“.V té době bude možnost procházky po nádvořích zámku i v parku omezena. V areálu hradu a zámku se nachází zámecká Křižíkova elektrárna. Původní mlýn, nejstarší ve městě, byl v roce 1887 přeměněn na vodní elektrárnu. Byla v něm instalována Francisova turbína s dynamem Františka Křižíka, která osvětlila Jindřichův Hradec jako první město v Českém království.



Jindřichův Hradec patří k městům s bohatou betlémářskou tradicí. Nejproslulejším exponátem místního muzea jsou Krýzovy jesličky. Je to největší lidový mechanický betlém na světě, zapsaný v Guinnessově knize rekordů. Měšťan a punčochářský mistr Tomáš Krýza jej budoval více než šedesát let. Velkou atrakcí města je patnáctý poledník, který prochází cca 4 metry pod Nežáreckou branou, což znamená, že není tam, kde je v dlažbě naznačen. Podle legendy si při jeho překročení máme něco přát a přání se nám splní. Co lze ještě navštívit? Třeba Muzeum fotografie a moderních obrazových médií, soukromou expozici historických šicích strojů, Hvězdárnu a planetárium prof. Františka Nušla nebo Dům gobelínů. Ochladit se v horkých dnech je možné v rozlehlém aquaparku s několika bazény, tobogany a jinými vodními atrakcemi, ale i přírodní plovárna na Vajgaru je příjemná. V průběhu prázdnin je možné navštívit třeba koncert Čechomoru, promítání kinematografu bratří Čadíků, operu Nabucco (ta bude na zámku určitě skvostná) a další kulturní akce. Nezapomíná se tu ani na sport. V srpnu proběhne XV. ročník turnaje v házené žen Novadomus Cup 2023. Nespí ani místní aeroklub, který připravuje na sobotu 5. srpna Letecký den a o víkendu 18. až 20. srpna Jindřichohradecký pohár v parašutismu. Když jsme tady trávili víkend my, probíhalo zde Mistrovství ČR v motorové akrobacii. Tady to prostě lítá! Je to velmi fotogenické město – asi nejvíc se z okolí Hradce objevilo v roce 1994 v road movie Jízda. Filmaři sledovali trojici hrdinů v okolí Kardašovy Řečice, na benzinové pumpě v Jarošově nad Nežárkou, v Matějovci, v Počátkách a na železničním přejezdu u Blažejova. V zatáčce mezi Hospřízí a Člunkem se odehrává i konec filmu.

V okolí se nikdo nenudí

Ne, nudit se v tomto kraji opravdu nelze (tedy rozhodně ne za pěkného počasí). Blízké okolí města je plné míst, kam se vyplatí si zajet. Nejsme tady totiž v nějaké „horní dolní“, i když by se to mohlo zdát, protože je tady Horní (tady je Muzeum motocyklů a kol) i Dolní Radouň (také Kostelní, Okrouhlá – tady se už sedmnáct let pořádá Radouňská rallye a Radouňka), Horní a Dolní Pěna (v Horní Pěně je soukromá ZOO „Na Hrádečku“ s více než 200 druhy zvířat), Horní a Dolní Skrýchov, Horní a Dolní Žďár. Ať už vyjedeme z Hradce jakýmkoliv směrem, přibližně po 20 minutách jízdy narazíme na nějakou zajímavost. Pokud si směry zakreslíme do mapy, vytvoříme pomyslné paprsky a z města se rázem stane malé slunce. Tak třeba v Deštné je Letecké a Provaznické muzeum, první a jediné Kominické muzeum je v Dírné, největší soukromé paleontologické muzeum v České republice je v Roseči, Malá lásenická galerie – kde jinde než v Lásenici.

V okrese Jindřichův Hradec se nachází přírodní park Česká Kanada. Její rozloha činí cca 250 km². Zdejší nádherná krajina upoutá příběhy z minulosti. Vede tu naučná Graselova stezka (O vyloupené zámecké pokladně), která nás povede po stopách známého lupiče Johanna Georga Grasela (1790 – 1818). Ten se svou zločineckou bandou okrádal a vraždil pocestné. Spáchali společně celkem 205 zločinů a on sám usmrtil dva lidi. Přesto ho postupem času začali lidé glorifikovat jako odvážného loupežníka, který “bohatým bral a chudým dával“. Jistě vám dojde, proč i naši strážníci chytají všelijaké „grázly“. Mimochodem slovo grasel (grázl) je dodnes známé jako synonymum pro zlo nejen v Čechách a na Moravě, ale ve všech německy mluvících zemích. V nádherném parku se najdou i neobvyklé skalní útvary, z nichž nejznámějších je zcela určitě „Ďáblova prdel“. Oblast láká k cyklo výletům a spousta atrakcí je tady i pro děti. Již zmíněná ZOO u Horní Pěny, Bizoní farma v Rožnově. Všude je spousta rybníků. Některé slouží především k chovu ryb, ale často i k závlahám a mnohé mají význam jako hnízdiště a shromaždiště vodního ptactva, z dalších jsou během léta oblíbená přírodní koupaliště.

Perlou České Kanady je zámek v Českém Rudolci ve stylu tudorovské gotiky, kterému se také říká Malá Hluboká. V roce 2015 zde byl otevřen první novodobý pivovar v České Kanadě – Zámecký Pivovar Český Rudolec (Na konci roku 2019 byl přejmenován na pivovar Grasel.)Tradiční vaření piva se tady datuje od roku 1539. Vaří se zde piva Vladyka, Grasel (už víme proč) a Černá růže. Do nedávna se Česká Kanada mohla chlubit unikátem, a to úzkorozchodnou tratí vedoucí z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice, která patřila mezi technické a historické pamětihodnosti v České republice. Bohužel, i tady zavládly peníze a trať je od podzimu uzavřena. Sice tady aktuálně jezdí autobusy, ale kouzlo a romantika se vytratily. Nejatraktivnější zastávkou úzkokolejky byl Kaproun. Proč? Právě v těchto místech byl coby černý pasažér vyhozen z vlaku český velikán Jára Cimrman. Na jeho počet je zde umístěn památník této události. 

Stráž nad Nežárkou je jen 14 kilometrů daleko. Je nerozlučně spjata se jménem slavné české operní pěvkyně Emy Destinnové, která zdejší zámek koupila a žila zde až do své smrti. Zámek je otevřen od 1. července do 31. srpna. Destinnová přijela do Jindřichova Hradce poprvé v roce 1908. Její první koncert se konal v zámeckém rondelu (hudebním pavilonu) a to 29. června 1918. Zámek je chráněn jako kulturní památka ČR. Mezi Stráží a Třeboní byl vybudován Jakubem Krčínem z Jelčan vodní kanál Nová řeka. Spojuje řeku Lužnici s Nežárkou. Na kanálu je Leština, místo, kde paní Ema velice ráda hodiny vysedávala s rybářským prutem.

Kačležský a Krvavý rybník nedaleko obce Člunek jsou chráněny jako přírodní rezervace a patří v této oblasti mezi největší. Jsou důležitým hnízdištěm, shromaždištěm a tahovou zastávkou vodních ptáků. Když budete mít štěstí, můžete tady uvidět orla mořského s bílou hlavou i ocasem, jehož rozpětí křídel může dosahovat více než dvou metrů.

U obce Strmilov se nacházejí středověké ruiny Cimrvaldy, ke kterým se vztahují různé pověsti. Víska Cimrvaldy ležela v lese zvaném Jitra a žili zde velmi plaší obyvatelé. Do města chodili jen podzemními chodbami. A potom přišla válka… Zbytek už zjistíte sami.

I město Počátky zve k návštěvě. Obejít si náměstí, kde je kostel sv. Jana Křtitele, navštívit Vlastivědné muzeum, rodný dům Otokara Březiny, slavného symbolisty, jenž ovlivnil vývoj české poezie, nebo se projít po naučné stezce „Cestou starých soukenických mistrů Počáteckých", která vede až k prameni sv. Ludmily, poutnímu místu místních občanů. (Podotýkám, že seriál „Doktoři z Počátků“ nemá s městečkem vůbec nic společného.)

Po bitvě u Jankova se švédská armáda dala na pochod k Jihlavě a švédský generál Torstenson obsadil Žirovnici. Proto jsme v tomto městečku zastavili i my. Mají tu moc hezký zámek, v němž lze obdivovat rozsáhlý soubor nástěnných gotických maleb,v zámeckém špýcharu je výstava vesnických tradic a řemesel a v zámeckém pivovaru pak expozice žirovnického knoflíkářství a perleťářství, pivovarnictví a šicích strojů. Knoflíky se tady vyrábějí od roku 1863 a nejen ty perleťové. Když jsem si pročítala historii zdejšího zámku, zaujalo mne: „Ofka z Vojslavic prodala celé panství za 1500 kop grošů českých Vencelíkům z Vrchovišť. Ti tak získali Žirovnici a vesnice Cholunnou, Jakubín a Zdešov. Rod Vencelíků sídlil v Kutné Hoře. Původně se nejednalo o zvlášť majetný rod, ale Václav Vencelík začal podnikat v oblasti dolování. Právě dolováním stříbra byla Kutná Hora ve 14. a 15. století významná. Podnikání Vencelíkovi přinášelo značný zisk, i když asi ne vždy k němu přišel poctivě. Za stříbro si Václav Vencelík zřejmě koupil i šlechtický titul. Protože měl dostatek finančních prostředků a chtěl se vyrovnat původní české šlechtě, rozhodl se, že koupí pro sebe a svou rodinu celé panství. Dalším důvodem k tomuto kroku byla skutečnost, že měl devět dětí, měšťanský dům v Kutné Hoře a své potomky chtěl jistě zabezpečit“. Ach, my Kutnohoráci…

Zhruba pět a půl kilometru vzdálený od Žirovnice je Metánov, část obce Častrov. Sem by měly zamířit kroky (to se tak říká, i když jedeme autem) všech obdivovatelů Járy Cimrmana. Nachází se zde Metánovské muzeum – Kabinet profesora Hrona. Je umístěno v budově bývalé školy, čp. 54. Na budově najdeme ceduli s informací: Klíče od muzea jsou ve veřejné telefonní stanici – dolů z kopce, druhá chalupa vpravo. A skutečně. Pán z tohoto stavení za námi pošle manželku, ta odemkne, pustí krátké video, kde se dozvíme to nejdůležitější, a potom se ve vedlejší místnosti kocháme třeba z Buňátu nekotitelného (nepřevrhnutelného kalamáře), jediného z patentovaných vynálezů tohoto renesančního člověka, který se od Cimrmana liší jen tím, že skutečně žil. Jakub Hron Metánovský se narodil tady v Metánově roku 1840 (zde i roku 1921 zemřel), byl to učitel, fyzik, vynálezce a především tvůrce roztodivných českých novotvarů. Pro mne bylo jeho objevení malým zázrakem. Na místě je také možné koupit si knihu „Legenda o Hronu“, kde se píše o jeho životních osudech, vynálezech a je tady otištěno i několik Hronových básní.

V Kamenici nad Lipou se bude ve dnech 12. – 16. července konat 17. ročník Hračkobraní – Festival hračky z přírodního materiálu. Proběhne na zámku, který je ve správě Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Ten sám o sobě nabízí tři stálé expozice: Hledej hračku, Pod parou, Cesty designu. V zámeckém parku je k vidění torzo lípy velkolisté, která zde byla vysazena v 13. století a podle níž dostalo město přídomek ke svému názvu. Tamní pivovar připravuje kromě dobrého piva i kulturní akce, třeba v srpnu koncert Pražského výběru.

Pokud máte čas a auto k dispozici, určete si směr a zastavte se tam, kde se vám líbí. Hlavně jeďte bezpečně, s dobrou náladou a mějte báječné léto. Pokud jsem vás trochu inspirovala, jsem ráda. Ještě jedna rada, nemáte-li aktualizovanou navigaci, můžete, stejně jako my, narazit na uzavírky a objížďky a do cíle třeba dojet přes kravín, jak nám poradila jedna z místních. Bylo to nečekané, ale úplně v pohodě. Díky tomu se člověk mrkne tam, kam by jinak vůbec nezamířil. Ne, nechci rozhodně komentovat zácpy na dálnicích, či silnicích 1. i 2. třídy. Budete-li mít chuť, můžete nám posílat své postřehy z cest a tipy na příští léto. Užijte si dovolené a ve zdraví se vraťte.


Za pomoc děkuji Haně a Liborovi Soukupovým, Barboře Sobotkové, Adině Sivokové a Jakubu Vaňasovi, Sabině Addailamy a Pavle Smetanové.

Foto: Martin Hrubý

Zobrazení: 419