Rozbité tělo v Modrém domě
Mnozí z nás ji do roku 2002 neznali. Tehdy se v kinech objevil film o životě jedné z nejslavnějších malířek minulého století a výjimečné ženy Fridy Kahlo, za který si Salma Hayek vysloužila hned několik ocenění. Její osud inspiroval mnohé, dal vzniknout i dvěma operám, baletu a několika divadelním hrám.
Frida Kahlo, talentovaná mexická malířka, volnomyšlenkářka, komunistka, milenka revolucionáře, feministická a kulturní ikona, bisexuálka, mexická legenda, ale i utrápená manželka, žila pouhých 47 let. Měla svůj jedinečný osobitý styl. Kouřila, v pití tequily byla mnohdy lepší než muž, jako muž se občas oblékala, což ve své době bylo velmi odvážné, nebránila se ani užívání drog. Jejími poznávacími znameními bylo srostlé obočí a barevné květiny ve vlasech.
Fridin otec i dědeček byli profesionálními fotografy, i ona sama měla k fotografii silný vztah. S fotografiemi pracovala nejrůznějším způsobem. Sbírala daguerrotypie, staré pohlednice, ze snímků vystřihovala detaily, psala do nich různé texty a věnování a obdarovávala jimi své přátele, zasahovala do nich, jako by to byly malby. Byly to památky na její předky, díky nim studovala vlastní podobu a staly se důležitou inspirací pro její malířské dílo.
„Jsem nemocná, jsem rozbitá…, ale jsem šťastná, že žiju, že můžu malovat.“
Když v roce 1954 Frida zemřela, její manžel Diego Rivera daroval jejich dům v Ciudad de México, známý jako Modrý dům (La Casa Azul), Mexičanům, aby z něho udělali muzeum Fridina života a díla. V současné době je Muzea Fridy Kahlo jedním z nejpopulárnějších muzeí na světě.
Diego předal muzeu mnoho Fridiných děl a předmětů, ale zdaleka ne všechny. Její osobní archiv, zahrnující přes šest tisíc fotografií, výkresy, dopisy, léky a garderobu, byl téměř padesát let uzamčen v jedné z koupelen Modrého domu. Díky tomu získaly Fridiny věci téměř mytickou auru.
Teprve po objevení archivu se jasně ukázalo, že mnoho jejích děl má svůj původ ve fotografické kompozici. Například její autoportréty byly velmi inspirovány autoportréty otcovými.
„Chtěla jsem své smutky utopit v alkoholu, ale ty mrchy se naučily plavat.“
Výstava s jednoduchým názvem Frida Kahlo – Fotografie probíhá od půlky října do 6. 1. 2022 v Galerii U Kamenného zvonu a je sestavena právě z fotografií, které byly až do roku 2003 před zraky veřejnosti uschovány. Snad právě proto se při pohledu na vystavené fotografie může dostavit zvláštní pocit – jakoby se vám někdo svěřil s tím nejintimnějším ze svého života.
Fotografie jsou uspořádány a rozděleny do šesti sekcí. Nejde o chronologii, ale o témata. Je to v podstatě koláž, která odkrývá nové detaily ze života této ikony 20. století. Pro šest kapitol výstavy bylo vybráno 241 fotografií.
Původ – její otec byl německý přistěhovalec židovsko-maďarského původu, matka španělsko-mexického (indického).
Modrý dům – La Casa Azul – dům, ve kterém žila nejprve s rodiči a do kterého se nakonec vrátila i s Diegem.
Politika, revoluce a Diego –spolu s Diegem byli velmi aktivními členy komunistické strany v Mexiku.
Lásky – byla bisexuálka. Mezi její milence patřili revolucionář Lev Trockij, architekt I. Nugochi, fotograf N. Muray, katalánský umělec J. Bartoli a mezi milenky například tanečnice Josephine Baker, zpěvačka Chavela Vargas a malířka Georgia O'Keeffee. Některé milenky přebrala svému, věčně nevěrnému, muži.
Rozbité tělo – kromě dětské obrny, kterou onemocněla v 6 letech, ji v osmnácti letech potkala vážná nehoda. Po ní absolvovala více než 35 operací, byla upoutána po dlouhou dobu na lůžko. Pro ukrácení času, a aby zapomněla na bolest, začala malovat. Po celý život ji provázely obrovské bolesti.
“Nohy, k čemu vás potřebuju, když mám křídla a můžu létat?”
Součástí výstavy jsou fotografie nejen Fridy či jejího otce, ale i dalších umělců té doby, kterými byli např. Man Ray, Martin Munkácsi, Edward Weston, Brassaï, Tina Modotti nebo nedávno v Praze vystavená Gisèle Freund.
„Fotografie je prostředkem proti zapomínání a nástrojem pro nacházení osobní historie.“
Kurátorem výstavy je Pablo Ortiz Monasterio, uznávaný mexický fotograf a historik.
„Frida vždycky byla a bude Mexikem. Ona charakterizuje mou zemi, radost ze života, barvy, ale také spojení se smutkem a bolestí, které postihly v historii Mexiko.“ (J. E. Leonora Rueda, mexická velvyslankyně v Česku, která převzala záštitu nad výstavou)
Doprovodný program k výstavě zahrnuje i komentované prohlídky v českém, anglickém a španělském jazyce, workshopy či přednášku historika umění P. Štěpánka na téma Frida Kahlo – tíha života a umění. Otevřeno je každý den kromě pondělí, vstupenky lze zakoupit online.
Zobrazení: 618Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka