Vlašim

Rubrika: Kultura Zveřejněno: úterý 1. červen 2021 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Svou krásou vyniká téměř nad všechny ostatní parky v Čechách. Takto ohodnotil vlašimský park ve své Topografii Království českého z roku 1788 Jaroslav Schaller. Připočteme-li několik velice zajímavých expozic v místním zámku a relativně nově zbudovanou ParaZoo, stává se Vlašim lákadlem, které by si nikdo neměl nechat ujít. Anebo ne? Jemně vkládám čerstvě dosmažený řízek mezi dva chleby a vyrážím poodkrýt skutečný stav turistických lákadel.

Při hladkém průjezdu je to z Prahy do Vlašimi zhruba hodinka jízdy. S parkováním není problém v blízkosti zámeckého areálu, a tak neuběhne ani 5 minut a už se motám na právě probíhající svatbě. Ženich se zrovna dvakrát netváří, ale počasí mají krásné, takže minimálně fotky budou jako ze žurnálu. Nechávám svatebčany za sebou a navštěvuji infocentrum. Zde získávám papírovou mapu parku a doporučení ohledně zámeckých prohlídek. Za 10 korun Vám zde zapůjčí také klíč od dokonale čistých toalet, což je na podobných cestách velmi příjemné. Při vracení klíče si kupuji nanuka a začítám se do letáku s místní historií. Archeologické nálezy prokazují přítomnost osídlení již 30 tisíc let před naším letopočtem. První písemná zmínka se však datuje k roku 1303. Město se v průběhu historie nevyhnulo silnému zadlužení nebo vypálení švédskou armádou. I přes všechny strasti se však vyvinulo v pohledné jedenáctitisícové město, jakým je dnes. Ze zmrzliny zbylo jen dřívko, tak teď už jen vyrazit a začínám zlehka. Jen přes silnici od Vlašimské brány, která slouží jako hlavní vstup do areálu zámeckého parku, se nachází již zmiňovaná ParaZoo. V podobném zařízení jsem nikdy nebyl, a tak jsem velmi zvědavý.

ParaZoo

Zařízení bylo otevřeno v roce 2012 za účelem seznámit širokou veřejnost se zástupci volně žijících živočichů České republiky a druhů ohrožených lidskou činností. Každý z chovaných jedinců trpí nějakým handicapem, který brání jeho navrácení do volné přírody. Samotný areál není velký, ale je pečlivě upravený a nezapomíná se ani na nejmenší návštěvníky. Na každém kroku najdete nějakou atrakci, hru či „prolejzačku“. Prostředí perfektní, jen z hlavní atrakce mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu je krásné vidět, že někdo poskytne handicapovaným živočichům důstojný domov, na druhou stranu sledovat čápa, který se vylíhnul pozdě a tak mu všichni ulétli, volavku s amputovaným křídlem, nebo kačera s deformovaným zobákem není nic pro citlivou duši. Ale možná se díky tomu začne více lidí dívat kolem sebe, a to je moc dobře. Dávám tedy ParaZoo velkou jednotku a vracím se přes ulici do zámeckého parku.

Muzeum Podblanicka – zámek Vlašim

Vlašimský zámek se může pyšnit bohatou historií. Do současné podoby byl vymodelován proudem času, který od jeho vzniku roku 1303 přinesl mnoho rekonstrukcí, požárů a pánů na jeho pomyslném trůnu. Nynější podoba byla zámku vtisknuta v průběhu 19. století, kdy se stal sídlem knížat z Auerspergu. Na toto období také odkazuje jedna ze stálých vnitřních expozic. A právě vstříc nejen těmto pánům se po zaplacení 80 korun nesměle vydávám. Čeká mě pět stálých expozic: Zámecké parky a historie zámku ve Vlašimi, Zrcadlo minulosti, S přesnou muškou – Tradice střelectví a zbrojařství, Zámecká kaple, věž a sklepení a již zmiňovaní Auerspergové. Všechny expozice mají něco do sebe, a přestože historický výčepní pult je těžký kalibr, tak zbraně u mě s přehledem vedou. Ve sklepení ještě omrknu strašidla a je čas prozkoumat panem Schallerem tak vyzdvihovaný zámecký park.

Musím přiznat, že mě velikost vlašimského parku malinko zaskočila. Jen naučná stezka má i se třemi odbočkami délku více jak 5 kilometrů. Na 18 zastaveních vás stezka seznámí s kulturními památkami a přírodními hodnotami parku. Čekají vás také kvízy a herní prvky.  Základem parku je samozřejmě příroda a ta je opravdu nádherná. Různé altánky a pavilony jsou tak citlivě zakomponovány, že působí jako přirozená součást prostředí. Dokonce i Čínský pavilon, který by do středočeské flóry zrovna dvakrát pasovat neměl, hraje na tu správnou notu. U sochy Samsona se posilním na cestu domů a už teď je mi jasné, že se do Vlašimi vrátím. Nestihl jsem Podblanickou galerii a hlavně musím vidět park na podzim. Všechny ty barvy z něj jistě udělají naprosto magické místo, a když jsme u té magie, nedaleko se nachází Blaník, ale to už je na další výpravu, tak ahoj, Vlašimi.

Zobrazení: 703