Mikulov a Pálava – dávní strážci našich hranic

Rubrika: Kultura Zveřejněno: úterý 1. červen 2021 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

Na úpatí výrazného vápencového hřbetu Pálavy leží jedno z nejmalebnějších českých měst, známé nejen cennými památkami, ale i vínem ze zdejších vinic. Vzniklo jako podhradí pevnosti, střežící bezpečnost českého státu při hranici s Rakouskem. Jeho jádro s množstvím hodnotných staveb bylo prohlášeno za městskou památkovou rezervaci.

Hostil i Napoleona

Silueta mikulovského zámku je viditelná už z dálky. Jeho historie sahá až do 2. poloviny 11. století, kdy vzniklo na skalnatém návrší opevněné hradiště, které vlastnili čeští panovníci. Ve 30. letech 13. století zahájili páni z Drnholce výstavbu románského hradu, v níž pokračovali i další majitelé Liechtensteinové (1249–1560). Mohutně opevněný hrad byl v roce 1426 nad síly husitů, kteří jej marně dobývali. V 16. století, kdy hrozil turecký vpád na Moravu, přestavěli Liechsteinové hrad na renesanční pevnost. V r. 1575 získali zámek Dietrichsteinové, kteří zůstali jeho vlastníky až do r. 1945. V r. 1645 se zámku i města zmocnili Švédové, kteří odvezli větší část zdejší knihovny, a zámek v bojích vyhořel. V r. 1805 tu jednal o mír s Rakouskem císař Napoleon, o 61 let později uzavřeli na zámku příměří zástupci Rakouska a Pruska. Ustupující německá armáda zámek 22. dubna 1945 vypálila, oheň zničil cenné sbírky Moravského muzea. Dnešní vzhled získal zámek při barokní přestavbě po požáru v r. 1719 a pozdějších klasicistních úpravách, velká rekonstrukce proběhla po válce. Na návštěvníky tady čekají expozice „Od gotiky po empír“ nebo „Víno napříč staletími“, a ve sklepě dochovaný vzácný tzv. Desátkový vinný sud o obsahu 101 hl z roku 1643.  

Kozí hrádek, Svatý kopeček, hrobka i jeskyně

Pod původním románským hradem vyrostla osada, připomínaná v r. 1249. Tu před rokem 1322 vystřídalo nově založené město, v němž bylo i silné židovské ghetto a od počátku 16. století i početná kolonie novokřtěnců (habánů). Dietrichsteinové zde již koncem 16. století zahájili tvrdou rekatolizaci, během níž se Mikulov stal přísně katolickým městem. K dochovaným zbytkům gotického opevnění patří i tzv. Kozí hrádek ze 14. století, hranolová věž vystavěná na skalnatém Kozím vršku nad severním okrajem města. Tvořila předsunutý obranný bod hradu, strážila však i starou obchodní cestu do Rakouska. Na náměstí je řada měšťanských a kanovnických domů z období renesance a baroka, některé z nich s figurální sgrafitovou výzdobou a arkádami, a barokní sloup Nejsvětější trojice z r. 1723 od Ignáce Lengelachera. Pozdně gotický kostel sv. Václava vyrostl na konci 15. století v místech staršího, románského. Milovníci sakrálních staveb tu najdou i kostel sv. Jana Křtitele s nejstarší bývalou piaristickou kolejí v Čechách, založenou v roce 1631. Z dalšího, tentokrát loretánského, kostela na náměstí, který byl vybudován podle projektu J. B. Fischera z Erlachu, zbylo jen průčelí se dvěma věžemi z let 1701-08. Zbývající část, zničená požárem, byla v roce 1844 upravena na hrobku rodu Dietrichsteinů, která je přístupná veřejnosti a stojí za návštěvu. V někdejším židovském ghettu se zachovala synagoga v podobě z r. 1719 a židovský hřbitov. Naproti zámku, na vysokém vápencovém vrchu zvaném Svatý kopeček, stojí barokní kaple na půdorysu řeckého kříže z r. 1679 a Kalvárie s křížovou cestou, poblíž je i kaple Božího hrobu z 19. století. Okolí kaplí je přírodní rezervací stepních a lesostepních společenstev teplomilné květeny s řadou chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Stejný charakter má i přírodní rezervace TUROLD při vápencovém kopci (385 m). V opuštěném lomu je vstup do krasové jeskyně Na Turoldu, kterou tvoří jeskynní systém chodeb v několika výškových úrovních s podzemním jezerem a unikátní výzdobou. Celková délka chodeb se blíží 1 km. V parném létě příjemné ochlazení, ti zimomřivější si přibalí svetr.

Vrchy z období druhohor

Jedeme-li po dálnici od Brna směrem na Břeclav, spatříme již ve vzdálenosti několika desítek kilometrů vystupovat z jihomoravské roviny mohutné vápencové bradlo, nazývané Pálavské vrchy, kterému však domorodci neřeknou jinak než Pálava – podle jednoho ze skalnatých vrcholů hřebene. Stejně se jmenuje i chraněná krajinná oblast, zahrnující i přilehlou pahorkatinu na východním úpatí, která byla v r. 1987 vyhlášena za biosférickou rezervaci UNESCO. Jedna z nejteplejších a nejsušších oblastí České republiky s téměř středomořským klimatem dodnes střeží dávná tajemství lovců mamutů, Keltů i zapomenuté osudy římských vojáků, kteří tu podle legendy začali s pěstováním vinné révy. Na třech kopcích – Stolová hora, Děvín, Kotel – vznikla v době bronzové tři hradiska. Pálava je největším vápencovým bradlem na Moravě, přesto ji zdatnější turisté bez problémů přejdou celou za jediný den. Možností a tras je nespočet, třeba 5 km po červené z Mikulova. Prakticky na každém kroku se setkáte s nejrůznějšími zajímavostmi. Vrchy vznikly v druhohorním moři působením korálů. Je to území silně zkrasovělé, s jeskyněmi, menšími propastmi, s bohatou flórou i faunou, zříceninami hradů (Sirotčí hrádek, Nový hrad, Děvičky) i archeologickými lokalitami. Na úpatí se prostírají tolik diskutované Novomlýnské nádrže, ale i malebná slepá ramena Dyje. Východně od Pálavy se zrcadlí soustava Lednických rybníků s největším rybníkem na Moravě – Nesytem, a najdeme tu překrásný Lednicko-valtický areál, unikátní přírodní park s řadou romantických staveb.

Sláva vlasti, výletu

Unaveným turistům nabízím po túře Pálavou ještě jeden výlet, který mohou případně absolvovat vsedě za volantem. Vzhledem k nevelké rozloze popisovaného území je i nabízená výletní trasa poměrně krátká. Start je v Břeclavi, odkud se vydáme po silnici č. 55 do Poštovné a tady vpravo vedlejší silnicí přes Charvátskou Novou Ves do Lednice a pak znovu vpravo silnicí č. 40 do Mikulova. Vlastní masiv Pálavy budeme objíždět z východu; zahneme tedy vpravo a po vedlejší silnici projedeme Klentnicí a Pavlovem do Dolních Věstonic a pak vpravo silnicí 420 kolem Novomlýnských nádrží do Hustopečí. Co název to zajímavé místo, a těch vinných sklípků po cestě…tak třeba zítra, až si odpočinete. 

 Foto: © CzechTourism – fotobanka

Zobrazení: 1070