Opakovat, opakovat, opakovat

Rubrika: Prevence Zveřejněno: úterý 1. listopad 2022 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

V červnovém čísle jsem v rámci našeho Oddělení prevence psala o skupině BESIP, dopravní výchově a speciálních kolech na ruční pohon pro hendikepované děti, novince vozového parku dopravních hřišť pod správou MP. Oddělení prevence ale tvoří ještě dalších pět skupin a každá se specializuje na konkrétní problematiku rizikového chování. Základem jejich práce není účast na velkých prezentačních akcích bezpečnostních složek typu Den hrdinů (i když díky za ni), ale jsou to preventivní přednášky pro všechny věkové skupiny posluchačů. Tahle jejich každodenní záslužná práce není moc vidět, tak proč ji zase po delší době nepřipomenout? Koncem září a začátkem října jsem s nimi absolvovala několik přednášek na základních školách a tady jsou mé dojmy.

Bezpečné chování – 2. třída ZŠ

Obsahem první přednášky, kterou jsem měla možnost vyslechnout a která byla určena pro žáky 2. třídy ZŠ v Praze 4, byly základy bezpečného chování. Kolega Petr Melmuka s dětmi nejprve probral identifikaci strážníků a policistů, poradil, co dělat, pokud se školáci ztratí na ulici a společně si zopakovali čísla tísňových linek a pomůcky pro jejich snadnější zapamatování. Děti v tomto věku by už měly znát základní pravidla přecházení silnice. Přesto je stále co se učit. Navíc i tady platí pořekadlo „Opakování, matka moudrosti“. Na řadu přichází rozbor situací, které mohou nastat na cestě z/do školy a rady, jak je řešit. S přibývajícím věkem chodí děti samy na další místa, např. na kroužky nebo za kamarády a musí zvládat nové dopravní situace, pravidla bezpečného chování v silničním provozu a správné přecházení na „zebře“. Velký význam mají i reflexní prvky na oblečení nebo batohu. Dalším bodem přednášky byl kontakt s cizími lidmi. Petrova uniforma budí respekt, děti až na výjimky pozorně poslouchají a snaží se na kladené otázky správně odpovědět. Když jejich spolužačka Leontýna za dobře sehranou scénku o bezpečném odstupu od cizího člověka, který se zeptá třeba na cestu, dostává „svítící“ čtyřlístek, zvedá se les rukou. I ostatní chtějí zkusit štěstí. Témat k probrání je hodně, času málo. Pětačtyřicet minut se pomalu chýlí ke konci. Takže ještě jednou: od cizího člověka si nic nebereme, nikam s ním nechodíme, do cizího auta si nesedáme, nikomu cizímu nesdělujeme adresu ani další osobní údaje. Kromě tísňových linek je důležité znát nazpaměť i telefonní číslo aspoň na jednoho z rodičů pro případ, že nebudeš mít u sebe mobil. Pokud se cítíš ohrožený, vezmi nohy na ramena, uteč do nejbližšího obchodu a zavolej rodiče nebo jednu z tísňových linek 156, 158, případně požádej prodavače. Na závěr dostává i strážník Petr milou odměnu – obrázek se zajícem, policejním autem s majákem a spoustou srdíček. Každé poděkování potěší, snad nebudou kolegové závidět.

Uteče to jako voda a dorazí puberta. I z těchto dětí se stanou mazáci a začnou být neopatrní. Budou schválně přecházet na červenou a přebíhat vozovku mimo přechod, aby se předvedli před svými spolužáky. Budou přeceňovat své schopnosti a se sluchátky na uších se nepřítomně pohybovat ulicemi. Neuslyší houkající sanitku nebo podezřelého člověka plížícího se jim večer za zády. Občas to připomíná boj s větrnými mlýny, ale věřím, že si v krizové situaci, i díky těmto přednáškám, nakonec vzpomenou a poradí.

Kyberšikana – 7. třída ZŠ

S přednáškou na téma „Kyberšikana“ a kolegou preventistou René Možíškem jsem navštívila sedmáky.  Po vysvětlení samotného pojmu a nejklasičtějších prostředků a forem, které jsou ke kyberšikaně využívány, a na které je nutné dát si pozor, byly žákům prezentovány skutečné případy s tragickým koncem. Důležitý byl následný interaktivní rozbor případů – reakce přihlížejících spolužáků a nakonec i pedagogů. Sebepoškozování nebo dokonce sebevražda mohou být smutným důsledkem psychického tlaku, který je na šikanované vyvíjen. Mobily, sociální sítě, počítače jsou dnes všude. Kyberšikana je proto považována za nebezpečnější, protože před ní, na rozdíl od fyzické šikany, nelze utéct. Je velmi důležité, aby si děti promýšlely, co pošlou „do světa“ nebo vyvěsí na sociální sítě. Kyber/šikana je nemoc, kterou je třeba léčit. Na závěr zazněl důležitý apel: Pokud se přece jen stanu jejím terčem, je nutné ihned požádat o pomoc rodiče, prarodiče, učitele, školní psycholožku, policii, Linku důvěry … oznámením utnu agresorovi tipec. 

❞ Jestli máte dítě školou povinné, šance, že narazí na kybernetickou šikanu, se blíží jistotě...

Jestli máte dítě školou povinné, šance, že narazí na kybernetickou šikanu, se blíží jistotě. Fakta mluví jasně, stačí se podívat na statistiky Linky bezpečí. Obětí kyberšikany stále přibývá i v celosvětovém měřítku a zdaleka mezi ně nepatří „pouze“ děti. Odborníci často zdůrazňují její neúmyslnost – to, co si šikanovaní vykládali jako pokus o šikanu, šikanující chápali jako neškodný vtip. Studenti nejsou schopni pochopit, že jejich jednání může mít závažné a dlouhodobé následky. Bohužel k tomu nejsou ještě vybaveni dostatkem empatie, a ani ve svém věku ještě být nemohou. Současná situace je neudržitelná, na změně se ale nemůže podílet jen jeden institut, musí se jednat o souhru rodiny, školy, lékařského systému i zákonných norem. Otázkou zůstává, kdy se tak stane. Zatím můžeme jen doufat, že v povědomí těchto 23 sedmáků, kteří si dnes přednášku vyslechli, dopadla zmíněná rizika a varování na úrodnou půdu a budou na ně pamatovat.

První pomoc – 9. třída ZŠ

Deváťáky z Prahy 3 jsme „potěšili“ přednáškou o první pomoci při infarktu a mozkové příhodě. I když se přednášející, kolega Josef Zběhlík, ze všech sil snažil mládež „rozmluvit“, moc se jí do toho nechtělo. Buď si mladí posluchači nebyli jistí svými znalostmi, nebo jim téma nepřišlo pro dialog zajímavé. Příznaky těchto onemocnění a správné postupy při poskytování první pomoci byly většinou jen obsahem Josefova monologu. Škoda, snad se nedostanou do situace, kdy budou nad nemocným jen bezradně stát nebo dokonce od něho raději utečou …  



Oběma těmto postižením jsem se věnovala v loňském seriálu první pomoci, konkrétně v dubnovém čísle. Pokud potřebujete zopakovat, vyhledejte na intranetu.

Požární prevence – 9. třída ZŠ

Oznámení učitele, že místo hodiny fyziky bude přednáška o požární prevenci, vyvolalo u jiné třídy deváťáků hlasité projevy nadšení. Pro následující vyučovací hodinu to ale byl největší projev aktivity. I když, abych byla spravedlivá, ve srovnání s předchozí třídou spolupracovali víc. Nechci tu podrobně popisovat obsah přednášky, jejíž cíl je jasný – připravit posluchače na dopad mimořádných událostí, upozornit na rizika a zopakovat správné postupy chování v těchto situacích. Kolega Martin Wagner mládežníkům znovu připomněl, že ve většině případů vznikají požáry z nedbalosti, neopatrnosti nebo úmyslu člověka, každoročně způsobují mnohamilionové škody a často ničí zdraví a životy lidí. A překvapivě právě děti bývají často duchapřítomnými zachránci. Největší reakce vyvolaly fotografie přetížených zásuvek, změti drátů pod psacím stolem a požárů způsobených vznícením zanesené digestoře nebo rychlovarné konvice nevytažené ze zásuvky. Prověřovaly se znalosti, znovu se probírala problematika volání na tísňové linky, čísla sloupů veřejného osvětlení (pomůcka při lokalizaci místa), rizika možných požárů v běžném životě, padlo i doporučení na závěr: není od věci mít doma malý práškový hasicí přístroj a kouřové čidlo.

Přednášky kolegů z Oddělení prevence cílí na všechny věkové skupiny a v metodicky propracovaném systému na sebe tematicky navazují. Jednotlivé bloky informací se tak dostávají k posluchačům opakovaně. Napadení, požár nebo dopravní nehoda se staly každodenní realitou, se kterou se každý z nás může kdykoliv setkat. Ať už jako postižený nebo ten, kdo poskytne nezbytnou pomoc. A já věřím, že důsledná a systematická prevence má důležité místo ve výchově člověka, který pak nebude lhostejný k ohrožení sebe ani ostatních a bude schopný a ochotný pomáhat druhým. Díky za vaši práci.

Zobrazení: 201