Den a noc v patách hlídky na Praze 1

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: neděle 1. září 2019 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

  Je zapotřebí Prahu 1 vůbec představovat? Každý, kdo nežil většinu svého života v baňce, v symbióze se středně velkou houbou, určitě navštívil tuto městskou část. A není sám. Každý rok do Prahy míří miliony turistů z celého světa. A myslím, že to nebude vůbec nadnesené tvrzení, když uvedu, že každý z nich stráví alespoň drobnou chvilku v malém, historií prosyceném obvodu Prahy 1.

  A co výše zmíněné turisty tak přitahuje? Pro výčet všech zajímavostí a kulturních památek neposkytuje Pražský strážník dostatečný rozsah a tak si uvedeme jen ty nejdůležitější: Pražský hrad, Staroměstské náměstí, Karlův most, Židovské město, Václavské náměstí, Národní muzeum nebo Národní divadlo. Už jen tento skromný seznam je pořádné lákadlo a tak není divu, že proud turistů je zdánlivě nekonečný.

  Bohužel, jak tomu tak bývá, všechno to pozlátko a rozesmátá selfie návštěvníků mají i odvrácenou stranu. Velká koncentrace turistů a specifické postavení obvodu v samotném centru Prahy je lákadlem pro bezdomovce, narkomany, prodejce drog a jiné subjekty s potenciálem narušovat veřejný pořádek.

  Městská část Praha 1 sice patří svou rozlohou 550 ha spíše mezi malé městské části, avšak díky zmíněným okolnostem mají místní strážníci nejvíce zaznamenaných zásahů ze všech obvodních ředitelství. Ideální místo pro nováčka a jeho první reportáž z terénu. Nemyslíte?

❞ ...díky zmíněným okolnostem mají místní strážníci nejvíce zaznamenaných zásahů ze všech obvodních ředitelství...

  Jak už jsem uvedl, u městské policie jsem nový. Dá se říci, že ještě ani nezaschl inkoust na mé pracovní smlouvě. U některých kolegů si stále nejsem jistý jménem a neznám ani nejlepší místo kam vyrazit o polední pauze na oběd. Ke všemu pracuji v tiskovém oddělení a tak pro mě byl doposud největší stres, když se místní kávovar začal tvářit, že jsem ho rozbil. Proto asi každý dokáže pochopit, v jaké nejistotě jsem vstával první den své dokumentační hlídky se strážníky na Praze 1. „Mám si dát pro jistotu do pořádku osobní věci? Mám políbit při odchodu drahou polovičku, jako by to bylo naposled?  Nebo si jen odpustit snídani, protože náplní celého dne bude postávání u stánku s koblihami, jako jsem to viděl v amerických filmech“? Otázek mi v hlavě vířilo nepřeberné množství a jediná možnost jak získat dostatečný počet dostatečně uspokojivých informací, bylo strávit několik dní po boku, nebo spíše za zády těch, pro které je hlídkování denní rutinou.

Start „na baráku v Opletalce“

  Převléknout do uniformy, vyfasovat služební zbraň, převzít pokyny pro nadcházející den od nadřízených, trochu se pohecovat s kolegy. Začátek směny probíhal zhruba tak, jak jsem si ho představoval. Nezasvěcený člověk by možná očekával nějaký briefing, ale jak mi bylo vysvětleno, každá hlídka si přečte jen stručné zadání a díky zkušenostem už ví, co má celý den dělat. Ale já nejsem zkušený strážník. Vlastně ani strážník. Tak se ptám hlídky, ke které jsem byl přidělen:

Co nás dnes čeká?

„Dneska máme úsek Obvodního ředitelství Praha 1, přes den je tu hodně dopravních přestupků, takže prioritně přechody, křižovatky a chodníky. Ty mívají vyšší společenskou nebezpečnost. Máme několik stálých úkolů, nějaké kontroly dopravních režimů a z veřejného pořádku kontrolu „Sherwoodu“, kde je hodně feťáků a bezdomovců, injekční stříkačky apod. Na fluktuaci lidí, která tam je, je to poměrně krizové místo a obdobně je na tom i ulice Na Příkopě, která také patří k dnešním prioritám.“

První hlídka

  Z odpovědi nejsem o moc moudřejší. Zbraň asi taky nedostanu. Nezbývá než se přesunout na zadní sedadlo nového transportéru, který strážníci převzali teprve před dvěma měsíci. A moje první hlídka může začít. Z Opletalovy ulice vyjíždíme na Václavské náměstí, to sjíždíme rozvážně dolů. Odbočujeme do ulice Na Příkopě, přes náměstí Republiky do ulice Na Poříčí, následně Havlíčkovou a jsme zase v Opletalově. Poměrně krátké kolečko, ale těch lidí, aut, dopravních omezení….  Musel bych mít oči na každé straně hlavy, abych vše pojmul, a to jsem neřídil, ani neodpovídal do vysílačky. Žádný přestupek jsem nezaznamenal. A jelikož ani zkušení kolegové nehnuli brvou, předpokládám, že mi nic neuteklo. Moje první mikrohlídka je úspěšně za mnou.

  Zastavujeme na začátku pěší zóny u Hlavního nádraží. Myslím, že je čas položit parťákům další otázku.

Čím je podle Vás Praha 1 specifická?

„Určitě je to tady specifické extrémním výskytem turistů. Je tady živo. Každý den v týdnu tu jsou lidi a jsou tu až do rána. Je tu obrovské soustředění barů, diskoték, restaurací a všeho možného. A vždycky se najde někdo, kdo bude dělat problém.

Dál bezďáci. Jsou tady z toho důvodu, aby si nažebrali na chlast a byli tady vybombený. Je to pořád dokola. Byl jeden, který byl na záchytce za rok 330 krát. A z toho roku byl dva nebo tři měsíce zavřenej. Ten borec prostě stihnul být na záchytce dvakrát za den. Přijel tam, vystřízlivěl, pustili ho, dojel do centra, něco nažebral, naklopil to do sebe a večer ho tam měli zpátky.

Lidi z jedničky už jsou na to chronicky hákliví. Do stejné kolonky patří i turisti, kteří jsou nevychovatelný. Ta fluktuace je tu obrovská. Ty lidi se tu každý tři dny vymění, a jelikož tu mají nonstop otevřený večerky, tak mají kam chodit. Ne všichni se opíjí v barech, většina těch věcí se děje venku nebo někde na Airbnb. Tam se opijí a pak dělají bordel. A z toho jsou místňáci úplně nejvíc vyřízený. Samozřejmě na to nadávaj, že to nemá výsledky, ale ono je to mít ani nemůže. My když dáme vyšší pokuty, tak občas se k nám dostane, že turisti vědí, že jsme na něco přísný a nemáme to rádi. Ale spousta z nich, i když o tom ví, si prostě přijela užít na pár dní dovolenou a tak na to kašlou.“

První přestupek

  Nechávám kolegy zase chvilku vydechnout od otravných otázek a pouštím se do sledování dění kolem. Po pár minutách se poprvé (když vynechám, že jsem ráno na služebně měl asi o 50 kg méně než nejmenší z chlapů) naplno projevuje, že opravdu nejsem strážník. Kolem prochází osmičlenná skupinka modelek s kufříky. Asi jdou na nějakou soutěž, pomyslím si a sleduji, jak to dámám sluší. Vůbec mě nezajímá, že kousek za nimi jede vozidlo, které řídí muž sledující víc telefon než cestu, není připoutaný a ohrožuje chodce, kterých je kolem plno.

  Kolegové se však rozptýlit nenechali. Cvakly dveře a než jsme se já i neukázněný řidič vzpamatovali, byla pokuta a přestupkové řízení na světě. Mám se co učit.

  Zbytek hlídky probíhal v zavedeném koloritu. Kroužili jsme v úzkých uličkách Prahy 1. Upozorňovali špatně stojící auta na jejich nevhodnou polohu, radili turistům kudy a kam a vyháněli bezdomovce z nevhodných lokalit. Zkrátka drobná mravenčí práce, kterou málokdo ocení. Hlídka byla opravdu poklidná a tak jsem zvědavý, co se bude dít, až se ke strážníkům připojím na „noční“. Protože jak zní citát ze slavného seriálu: „Noc je temná a plná hrůz“.

Noční

  Ne, že bych nechtěl vidět kluky, jak se převlékají, ale dnes čekám před stanicí. Přemýšlím nad tím, co nás asi v noci čeká. A musím říct, že i když se považuji za racionálního člověka, tak ve mně rostoucí stíny na okolních budovách vyvolávají jistou bázeň. Ještěže už není čas dál přemýšlet. Parťáci jdou. Sedáme do staršího transportéru, ještě padnou nějaké vtípky o tom, jestli jsem si vzal dost svěcené vody a stříbrných kolíků a vyrážíme do ulic stále potemnělejšího města.

❞ Kolegové předesílali, že služba bude hodně ve znamení alkoholu a to se ukázalo i při druhém „zásahu“ dnešní noci...

  První, co řešíme, jsou dva nepřizpůsobiví občané, kteří pijí na veřejnosti a dělají kolem sebe nepořádek v ulici Národní. Po rychlé lustraci je donutíme, aby si po sobě uklidili, vykážeme je z místa a jedeme dál. Kolegové předesílali, že služba bude hodně ve znamení alkoholu a to se ukázalo i při druhém „zásahu“ dnešní noci. Partička mladých cizinců si udělala alkoholový dýchánek přímo uprostřed Václavského náměstí. Nedělali nepořádek a soudě dle rozmanitosti pivních lahví u nohou, chtěli jen ochutnat česká piva a jít se bavit do baru. Díky slušnému chování dostávají jen malou pokutu a velkou událost na sociální sítě. Myslím, že nedlouho po našem odjezdu se na jejich profilech objeví fotky vypsané pokuty s titulkem: Řádíme v Praze, až nás musela chytat policie. Nebo něco podobného. No, necháváme „lajky laikům“ a vyrážíme dál.

  Několik desítek minut se nic neděje. Kroužíme uličkami věrně známými z předchozího dne. Kolegové vypráví úsměvné pracovní historky a já skoro nevnímám, že venku padla noc. No, a padne i jedna velká pokuta v ulici Hybernská. Jedná se sice o „úlovek“ jiné hlídky, ale i tak mi parťáci zastavují, abych si prohlédl odtah špatně zaparkovaného vozu. A ne ledajakého. Hydraulická ruka se už mlsně skláněla nad krásné modré porsche, když přispěchal jeho majitel. Ten situaci pravděpodobně zachrání, jeho plastiková přítelkyně byla zatím to nejhrůznější, co jsem ve službě potkal. Odjíždíme.

  Ještě jeden případ žebráctví na místě, kde to zakazuje vyhláška a je čas na pauzu. Nevím, jak parťákům, ale mně to celkem „utíká“.  Vracíme se tedy na základnu. V kuchyňce zhltneme večeři. Jestli se ovšem dá půlnočnímu jídlu říct večeře a chystáme se na zbytek šichty.

  Jsem tak trochu sluníčkář. Nemám rád konflikty a už vůbec ne násilí, ale musím se přiznat, že nějakou „strkanici“ před barem bych uvítal. Kolegové by mě asi za moje přání nepochválili, ale rád bych zažil trochu větší akci. Samozřejmě čistě z výzkumných důvodů J.

  Těsně po půlnoci řešíme první rušení nočního klidu. Mladá umělkyně se rozhodla, že si přivydělá hrou na flétnu a pokročilá hodina jí vůbec nezajímá. Na pokus o domluvu reagovala agresivně a tak jí kolegové odvedli na blízkou stanici PČR. Mě nechali hlídat auto. Můj první opravdový úkol. Zbraň jsem sice opět nedostal, v autě mě pro jistotu zamkli, ale i tak se dmu pýchou. A jak tak sedím sám v autě a sleduji proud lidí kolem, hlava mě nutí zamyslet se: Jak musí být dobrý strážník psychicky nastavený? Dělá nebezpečnou práci. Snáší arogantní nebo agresivní chování jedinců, kteří evidentně porušují zákon, a ve výsledku se nedočká ani adekvátní společenské prestiže. No, není divu, že mnoho uchazečů neprojde psychotesty. Není to opravdu pro každého.

  Další rušení nočního klidu. Tentokrát větší skupinkou turistů před jedním z barů. Aby se situace nevyhrotila, preventivně demonstrujeme sílu. Povoláváme další hlídku, u obou vozů necháváme zapnuté majáky a největší z nás jde promluvit k davu. Tipuju, že se jedná o studenty na nějakém zájezdu a tak problémy neočekávám. Moje tušení se naplnilo. Dav se pozvolna drolí, až zmizí úplně. Dobrá práce, řekl bych.

  Jak noc ztrácela na síle, ubývalo i hlášení v naší vysílačce. Za zmínku stál už jen opilec, který se domáhal svých údajně zcizených věcí a několik špatně parkujících taxikářů.

  S ranním sluncem přichází i čas hodnocení, ale já, i přes obrovskou školu, které se mi dostalo, hodnotit nebudu. Spíš bych rád poděkoval strážníkům za jejich každodenní, společensky nedoceněné úsilí. A poprosil veřejnost o větší respekt k tomu, co každý jednotlivý muž a žena v uniformě představují. Otevřete oči jako já během těch napínavých 24 hodin.

 

Foto: DS MP Praha

Zobrazení: 826