Malé povídání o velkých penězích aneb Nechcete nám prodat hobliny?

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: středa 1. leden 2020 Autor Redakce Vytisknout E-mail

Výstroj jednoho strážníka v přímém výkonu stojí průměrně 44 tisíce korun. K tomu je nutné v některých případech připočítat ještě cenu za speciální výstroj pro členy cyklohlídek, autohlídek, motohlídek, výstroj pro strážníky u Jízdní skupiny nebo Poříčního útvaru. Průměrný strážník má tedy 37 výstrojních součástek. Takže není divu, že jen za výstroj utratí Městská policie Praha ročně kolem třiceti sedmi milionů korun.

Na facebookovém účtu naší městské policie se nedávno strhla bouřlivá diskuse pod informací, že strážníci budou postupně vybavováni novými reflexními vestami. Krátký příspěvek s jednou fotografií vzbudil až nečekaný ohlas. Příspěvky s tématem výstroje vzbudí mezi pražskými strážníky vždycky velkou odezvu, přesto jejich počet v tomto případě stejně překvapil. K tomu nám při jednom náhodném setkání náměstkyně pro ekonomiku řekla: „Samotní strážníci někdy žasnou nad názory laiků, kteří se vyjadřují k jejich práci a přitom ani neznají základní zákony. I my jsme občas trochu v šoku, co všechno v oněch debatách na téma veřejných zakázek v oblasti výstroje zaznívá... A to jsme ještě ochotni považovat za vtip návrhy, abychom výstroj nakupovali rovnou v čínských e-shopech. I když se obáváme, že zrovna ty jsou míněny vážně.

Fajn, tak jak to tedy u nás je s těmi veřejnými zakázkami?

Náměstkyně Mgr. Vendula Kožíšková nám na začátku setkání s pracovníky Oddělení veřejných zakázek říká: „Je nás tady více, budeme na vás hrát tak trochu přesilovku.“ Měla pravdu, proti nám sedělo pět pracovníků ekonomického úseku. A náměstkyně pokračuje: „Předpokládáme totiž, že problematiku veřejných zakázek probereme ze všech stran. A nikdo z nás není expert na všechno, každý máme na starosti určitý úsek. Oblast veřejných zakázek je hodně široká.“ Kolega Bc. Tomáš Horník doplňuje: „Doufám, že naše setkání pomůže vysvětlit některé nejasnosti a problémy kolem neustále přetřásaných zakázek. Každý strážník vnímá hlavně onu zakázku (např. výstrojní součást), která se ho bezprostředně dotýká. Z našeho pohledu je to ale jen jedna zakázka z těch bezmála sedmdesáti, které během roku děláme..“ Ano, ekonomické oddělení opravdu hrálo přesilovku. Autory jednotlivých výroků jsme po několika minutách přestali rozlišovat.

Pokud je výstroj z pohledu kompetentních pracovníků tou menší částí veřejných zakázek, tak co tvoří tu větší část? „Všechno! Nebo alespoň skoro všechno! Všechno, nač se podíváte kolem sebe, ať už tady v kanceláři nebo když jste na ulici, podléhá nějakému výběrovému řízení, případně nějaké formě výběrového procesu. Nejen materiál, nýbrž i služby a stavební práce.“

Všechno? Opravdu všechno? Ano, všechno! Radary a jejich opravy, alkohol testery a jejich kalibrace, kancelářské potřeby, zimní dětská rekreace, auta a jejich vybavení, jejich opravy, čtečky čipů na psy, výstroj pro koně, výstroj pro jezdce, jízdní kola, cyklohelmy, defibrilátory, notebooky a software, balistické vesty, reflexní vesty, lodě pro poříčák a jejich servis… Všechno. Dlouhá řada šanonů na jedné skříňce hovoří za vše: „A to jsou jen výběrka za rok 2019...“ Kolega před námi otevírá skříň, v policích šanon vedle šanonu.

Všechny subjekty, které jsou příjemci veřejných peněz, podléhají zákonu o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. Zjednodušeně se dá říci, že veřejnou zakázkou je jakýkoliv finanční výdaj z našeho rozpočtu, v podstatě každý nákup od jedné koruny. Protože zákon vytyčuje v případě zakázek „malého rozsahu“ (neboli „jen“ do dvou milionů korun) pouze základní mantinely, je potřeba v našich podmínkách také přihlížet i k příkazu ředitele č. 19/2018.

Co to znamená v praxi? Jsou stanovené určité finanční hranice. Tak, jako každý z nás ovládá hranice způsobené škody, klasifikované jako škoda nikoli nepatrná (5 000 korun), nikoli malá, větší či značná škoda, popřípadě škoda velkého rozsahu, tak i v případě veřejných zakázek existují nějaké limity. Do určité míry je může určovat ona interní směrnice č.19/2018.

V našich podmínkách a v naší organizaci jsou hranice určené následovně: 50 tisíc, 500 tisíc, dva miliony a konečně 5,8 milionu korun. Pokud bychom zůstali u materiálu a zboží, pak teprve zakázka, blížící se šesti milionům se označuje jako zakázka nadlimitní. Jiný režim je stanovený u stavebních prací.

Pokud bychom zůstali u materiálu a zboží, pak teprve zakázka, blížící se šesti milionům se označuje jako zakázka nadlimitní. Jiný režim je stanovený u stavebních prací...

Dolní hranice pro naše nákupy je padesát tisíc. Do celkového nákupu padesáti tisíc je režim víceméně volný. „Chceme-li realizovat nákup, o kterém víme, že se vejde do padesáti tisíc, pak nemusíme nikoho vyzývat k podání nabídek a nákup můžeme realizovat bez větších problémů. Potřebujeme-li koupit televize o určitých parametrech, s určitými vlastnostmi, najdeme si na internetu, že je firma XY nabízí nejlevněji. Do padesáti tisíc korun je můžeme nakoupit rovnou. Žádné výběrové řízení, žádné extra papírování.“ Jenže... Jenže do padesáti tisíc se musí vejít celkový nákup. Nemohu koupit čtyři televize do padesáti tisíc a následně koupit čtyři dálkové ovladače v hodnotě dvanácti tisíc korun... Nebo několik počítačů do téhle sumy a poté samostatně monitory, klávesnice a ovládací myši. Navíc v případě kontroly ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se sleduje, zda zadavatel řádně stanovil předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti, aby nedocházelo ze strany zadavatelů k obcházení zákonem stanovených limitů pro jednotlivá zadávací řízení tzv. dělení veřejných zakázek.

Co se děje při nákupech zboží od padesáti tisíc korun do půl milionu? Ještě pořád je situace relativně jednoduchá. Organizace osloví alespoň tři firmy, které se prodejem určité komodity nebo danými službami zabývají, a ty požádáme, aby nám daly cenovou nabídku.

Ovšem úplně jiná situace nastává u nákupů, kde se předpokládá úhrada alespoň půl milionu korun. V praxi to znamená, že náš požadavek na dodávku určité komodity musíme zveřejnit předepsaným způsobem. U nadlimitní zakázky nejen v Česku, ale informaci o realizaci takovéto zakázky oznámit prostřednictvím Věstníku veřejných zakázek v rámci celé EU. Je naší povinností umístit na internetu (profilu zadavatele) zadávací dokumentaci podle ustanovení už zmíněného zákona. Musíme umožnit přístup do soutěže firmám z členských států Evropské unie, ale i Švýcarska. Vše musí být na elektronické bázi, vše musí být v systému dohledatelné.

Jakým způsobem se děje povinné zveřejnění? Existuje něco jako úřední deska? „V Česku je momentálně vícero subjektů které provozují certifikovaný elektronický nástroj pro zveřejňování veřejných zakázek. Poptávku naší městské policie najdete vždy na adrese „tenderarena.cz.“

Je to trochu jako na seznamce, nejdříve profil, kdo jste. A pak už vyplňujete, co vlastně chcete,“ říká kolega. Na webu „tenderarena.cz“ tedy najdete vše, co Městská policie Praha soutěží a v minulosti soutěžila.

Pro veřejnost musí být celá zakázka naprosto transparentní. Zveřejňuje se tady úplně vše, každý krok. Téměř posledním krokem je zveřejnění závěrečné smlouvy na dodávky, služby nebo stavební práce. Každý si tedy může ověřit, za kolik jsme určitou komoditu nakoupili. A úplně posledním krokem je zveřejnění sumy, kterou jsme skutečně zaplatili. Určitá forma veřejné kontroly.

K tomu existuje na národní úrovni tzv. „Věstník veřejných zakázek“, ten je pro všechny zadavatele přímo povinný. Jeho charakter je trochu odlišný od zmíněné „tenderareny.cz.“ Z toho  věstníku se zakázka distribuuje do evropského Věstníku veřejných zakázek. Dáváme to v češtině a nabídky chceme také v češtině. Pokud by chtěl podat nabídku jakýkoliv zahraniční subjekt, musel by si nabídku na své náklady přeložit do češtiny.

Opravdu se objevují zájemci o dodání zboží ze zahraničí? Kožíšková si vzpomíná:  „Ano, občas se objeví. Docela často ze Slovenska, jindy se ozývají firmy z Chorvatska či Slovinska. Firmy z Indie projevily zájem dodávat boty, zatímco v Belgii chtěli šít našim strážníkům uniformy. Zájem ztroskotal na nutnosti překladů do češtiny. Jestli nám chce někdo dodávat zboží, musí nám dodat všechny materiály v češtině.“

Vycházíme například z předchozích zadávacích řízení, hledáme, jestli na profilech jiných zadavatelů neproběhla podobná zakázka a za jaké ceny. Relevantní cena se zjišťuje i na prodejních webech...

Jakým způsobem odhadujeme předpokládanou cenu zboží a s tím související úhrnnou cenu celé zakázky? Slovo si vzal Bc. Zdeněk Kučera, vedoucí oddělení: „Stanovení předpokládané hodnoty zakázky vychází ze zákonné úpravy. Děje se to různými metodami. Vycházíme například z předchozích zadávacích řízení, hledáme, jestli na profilech jiných zadavatelů neproběhla podobná zakázka a za jaké ceny. Relevantní cena se zjišťuje i na prodejních webech.“ V potaz se neberou ceny na dálněvýchodních serverech. V potaz se musí vzít i to, že soutěžíme dodávky materiálu většinou na čtyři roky, takže jde často opravdu o velké částky. Například poslední výběrové řízení z roku 2016 na naši výstroj předpokládá během čtyř let cílovou částku přes devadesát milionů korun (bez DPH).

Zákon také taxativně stanovuje podmínky, týkající se přímo dodavatele: musí být zapsán v obchodním rejstříku, musí doložit, že s danou službou nebo komoditou může obchodovat, jednatel musí doložit čistý trestní rejstřík, nesmí mít vůči státu daňové nedoplatky a další...

Jak dlouho vůbec trvá práce na vyhlášení nějakého výběrka? „To je individuální. Něco se stále opakuje, tam je zadávací dokumentace za dva dny hotová. To je však pouze první část procesu. Musí následovat vyjádření a odsouhlasení všech dotčených či odborných útvarů. A na závěr před samotným vyhlášením musí být každá zadávací dokumentace podepsána ředitelem MP, Příkladem rychlé přípravy zakázky z poslední doby je pronájem střelnice. Tam se u pracovníků útvaru pro vzdělávání jen zjistí, jestli se za čtyři roky nějak změnila situace, jestli byly nějaké problémy a je vyřízeno. Celý proces takové zakázky od zpracování záměru po nabytí účinnosti smlouvy trvá cca 8 týdnů. A to se jedná o zakázku malého rozsahu.  Naproti tomu jsou výběrka, na kterých pracujeme měsíce, například výstroj, pojištění, pracovně-lékařské služby apod..



Při určení způsobu hodnocení je třeba volit taková kritéria, jež budou optimalizovat poměr cena/výkon. Cena tudíž není jediným hodnotícím kritériem. Např. u výstroje má cena váhu 60%.. Váhu sto procent za cenu používáme pouze u zakázek, kde nejsme schopni další kritérium specifikovat. Jedná se např. o nákup nových aut, zajištění úklidu a zakázek, kde jsme schopni přesně vymezit předmět plnění (servis aut, pojištění a některé IT zakázky).. 

Není možné přijít a říci: „Já chci televize téhle konkrétní značky. Musíme poptávanou věc popsat technickými parametry, aniž by je pak splňoval jediný konkrétní výrobek či jedna značka.“ Dodavatelé si portály se zakázkami hlídají a okamžitě by se objevilo upozornění na diskriminační zakázku. Následovala by stížnost na Úřad pro hospodářskou soutěž, ten by nám udělil pokutu a začínalo by se znovu.

Co je vůbec největším problémem při vypsání zakázky? Respondenti se shodli velmi rychle: „Specifikace kvality! Jak u materiálu, tak u služeb.“

Televize nechme stranou, protože nás, strážníky, přece jen nejvíce zajímá výstroj.

Výstroj je jednou z oblastí, kde Městská policie Praha spolupracuje se soudními znalci a experty z liberecké Technické univerzity. Řeší se požadavky na voděodolnost, paropropustnost, stálobarevnost, srážlivost, počet pracích cyklů, odolnost proti oděru, ohybu, potu, pevnost v trhu a mnoho dalšího.... U každé výstrojní součástky chceme doložit zdravotní nezávadnost, u některých věcí požadujeme i certifikát z nezávislé zkušebny (jsou dvě v republice).

Horník před nás pokládá několik desítek papírů: „Takhle vypadá připravovaná zadávací technická dokumentace na novou bundu jaro - podzim.“ Vybírá jeden list, ukazuje nám ho a vysvětluje: „Celá tahle stránka je věnovaná jen švům, jak mají být řešené. Co tam nenapíšete, nemůžete posléze hodnotit a tím pádem ani požadovat. Nesmí se zapomenout na sebemenší detail. Oblast výstroje dělám už kolik let, ale každé další výběrko mě dokáže překvapit a poučit.

Snad můžeme prozradit, že se předpokládá určité zeštíhlení naší výstroje, což Kožíšková potvrzuje: „Těch výstrojních součástek je hodně, je spousta kombinací, strážníci to nemají ani kam dávat, do šatních skříněk se to nikomu nevejde...

Mimochodem, proč strážník nemůže dvakrát za rok dostat ve výplatě určitou částku, aby si sám koupil termotriko, ponožky, nátělníky? „Protože tyhle položky jsou v kategorii OOPP – osobní ochranné pracovní prostředky. A ty musí ze zákona zaměstnavatel poskytovat. Nejčastěji je to v kategorii „ochrana proti chladu.“

Veřejná zakázka je dokumentačně připravena, zveřejněna podle předpokládané úhrnné sumy na předepsaných místech a webech a co dál? Čeká se na nabídky? „Ono se taky občas stane, že vyhlásíme výběrko a odezva je nulová. Prostě jsme si něco nadefinovali, ale to neznamená, že nám to někdo vyrobí. Udělali jsme někde chybu? No, možná jsme opravdu zadali požadavky, jejichž splnění není v silách dodavatelů.

Zákon samozřejmě určuje i lhůty, do kterých lze podat nabídky. I tyto lhůty jsou odstupňované podle hodnoty zakázky. Rozsah článku neumožňuje se problematice věnovat do úplné hloubky a postihnout všechny nuance.

Nikde jsem prozatím nezažila, že by se vedení organizace takto bavilo se zaměstnanci, jak se jim to líbí, jak se v tom cítí, jaký materiál jim vyhovuje a podobně...

Zastavme se ještě chvíli u výstroje. Pokud se jí týká, některé součástky ještě před vyhlášením zakázky testují samotní strážníci a výsledky jsou pak probírány na výstrojní pracovní skupině, která je složená ze strážníků a zástupců odborových organizací „Nikde jsem prozatím nezažila, že by se vedení organizace takto bavilo se zaměstnanci, jak se jim to líbí, jak se v tom cítí, jaký materiál jim vyhovuje a podobně. Přijdete do firmy, vyfasujete firemní mundúr a nazdar. Nicméně my jsme se rozhodli jít jinou cestou,“ říká k tomu Kožíšková a pokračuje: „Co vyhovuje jednomu, nevyhovuje třem dalším. Nakonec se u jedné položky nehádají jen dvě skupiny, ale spíše několik táborů a konsens je v nedohlednu. Občas naše sezení nad výsledky testování, a co komu vyhovuje, připomíná spíše perský trh.“  

Testování výstroje k připravovaným zakázkám se momentálně věnuje asi čtyřicet strážníků, personální složení se občas obmění. „Nedávno jsme vyhlásili na intranetu, kdo chce testovat další výstrojní součástky. Za pár hodin jsme to mohli uzavřít, zájemců se přihlásilo víc než dost,“ konstatuje Kožíšková. Zpětná vazba je potřeba, ale poskládat pak subjektivní dojmy každého ze čtyřiceti strážníků do smysluplného výstupu je fuška. A to se některých jednání zúčastnil i dodavatel a debatoval se strážníky o tom, co je možné a co už je za hranou výrobních možností. Kolega k tomu dodává: „Někdy jsme velmi překvapení – uděláte nějakou anketu, stáhnete si názory a místo zamýšlených zimních softshellových kalhot vám ze strany strážníků vzejde požadavek na zimní kalhoty z ripstopu, podšitých bavlnou. V dnešní době, dle našeho názoru, úplně mimo.

U výstrojních součástek si nemůžeme říci po prvním pohledu „tahle bunda se mi líbí, ta je super, tu vezmeme“. Jak se ale dá bodově ohodnotit estetická úroveň? Ta se nedá kvantifikovat. Hodnotící komise musí jít bod po bodu vyhlášených kritérií.

Slovo má náměstkyně Kožíšková: „U nás proběhne celý proces - komise, vyhodnocení, návrh na vítěze. To celé se shrne do tlusté složky, kde je všechno: předběžná tržní konzultace (byla-li realizovaná), konzultace o materiálech, záměr schválený ředitelem či příslušným náměstkem primátora, výpočet předpokládané hodnoty, odůvodnění potřeby, složení všech komisí, zadávací dokumentace, zápisy všech komisí, vyhodnocení, důvody hodnocení a celé se to pošle na magistrát. Proč na magistrát? Protože při plnění nad dva miliony nám výsledek vždycky schvaluje rada hlavního města Prahy…


Na závěr chceme od kolegů ještě několik vzpomínek na výběrka, která v nich zanechala hlubší vzpomínku. 

Pamatuji výběrko na potravu pro psy. Specifikovali jsme požadované krmivo přesně podle složení psovody preferovaného krmiva, jako množství vlákniny, procenta jakého masa, další složení. Přestože složení vítězného výrobku odpovídalo požadovanému složení, žádný pes to nakonec nežral. Takže nakonec psovodi dostávají příspěvek na potravu pro psy, aby jim psi neuhynuli hlady.

Vzpomínám na výběrko na defibrilátory. Tři dodavatelé nabízeli to samé, cena víceméně stejná, čtvrtý byl výrazně dražší. Pak nás onen dodavatel bombardoval telefonáty a maily, proč nechceme špičkový český výrobek. Požádal jsem ho o specifikování vlastností, které odlišují špičkový výrobek od těch námi vybraných, abychom se poučili a příště zakázku vypsali lépe. Bohužel se od té doby neozval, ticho po pěšině“.

Když jsem tady začínal, překvapilo mě, že vyhlašujeme výběrko na hobliny. Víte proč? Máme totiž koně alergické na seno, a ti musí být ustájeni v hoblinách. A tak soutěžíme i hobliny."

Když se naše sezení chýlí k závěru, bere si slovo ještě Kučera: „Snad se vám podaří sdělit hlavní poselství, že si tady něco nevymýšlíme sami, že veřejná zakázka je dost složitý proces. Jsme tady pod drobnohledem dodavatelů, ale i veřejnosti. Obě skupiny se k našim dokumentacím, které visí na přesně daných místech na internetu, prostě dostanou. A my nesmíme udělat chybný krok.“

Zobrazení: 1061