Pohledem veterináře

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: pátek 1. únor 2019 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

  Během mé návštěvy v měcholupském útulku často od kolegů padaly zmínky o kontrolách ze strany veterinární správy. Aby článek o útulku nebyl v duchu známé věty, že každá liška chválí svůj ohon, chtěl jsem znát názory na chod měcholupského útulku i z druhé strany, tedy od odborníků z nejpovolanějších, pracovníků Městské veterinární správy v Praze.

  Ředitel této organizace MVDr. Antonín Kozák, Ph. D. mi na začátek rozhovoru s úsměvem říká: „Všichni se už několik dnů usilovně zabýváme polským hovězím masem a vy do toho přijdete s kočičkami. Příjemná změna, pojďte dál a vítejte.“

O pár minut později mě ředitel Kozák předává svým kolegyním z odboru ochrany zdraví a pohody zvířat. Za následující rozhovor tímto děkuji MVDr. Janě Vlachové a MVDr. Slávce Musilové.

Rozhovor se nakonec točil nejen kolem útulku, ale narazili jsme na mnohé další problémy kolem chovu koček a psů. Zazněly informace, které bychom mohli využít nejen jako strážníci, ale i jako samotní chovatelé nebo „jen“ obyčejní milovníci a obdivovatelé zvířat.

Dá se říci, kolik je v Praze útulků, které se zabývají psy a kočkami?

  Úplně přesně, protože útulky podléhají registraci u naší veterinární správy. Takže je tady pět útulků pro psy, sedm se věnuje kočkám a některé z nich jsou smíšené. Započítané jsou i ty vaše. Ale role a postavení útulků městské policie se zásadně liší od těch ostatních. Jejich zřizovateli a provozovateli jsou totiž soukromé osoby nebo zapsané spolky, většinou nejsou příjemci financí z veřejných zdrojů, proto si mohou vybírat, které zvíře do péče přijmou a které ne.

Na základě jakých kritérií rozhoduje provozovatel o přijetí zvířete do útulku?

  Některé útulky například vůbec nepřijímají koťata. Jednak je péče o koťata dost specifická a jednak od koťat hrozí zvýšené riziko nákazy a rozšíření panleukopenie neboli kočičího moru do celého útulku. Jiné útulky neberou viditelně nemocná zvířata. Měcholupský útulek nedělá rozdíly, ten musí brát všechny kočky.

Takže zdravé a roztomilé kočičky končí většinou v soukromých zařízeních?

  Kdepak, takhle se to vůbec nedá zevšeobecnit. Jsou zařízení, která se do toho ponořila natolik, že trvale chovají i zjevně neumístitelné kočky, zvířata extrémně plachá, handicapovaná… Někteří provozovatelé dotují činnost z vlastních peněz. Mnoho veterinářů těmto útulkům vychází vstříc a veterinární úkony dělají buď zadarmo nebo za „útulkové ceny“.

❞ Některé útulky například vůbec nepřijímají koťata. Jednak je péče o koťata dost specifická a jednak od koťat hrozí zvýšené riziko nákazy a rozšíření panleukopenie neboli kočičího moru do celého útulku. Jiné útulky neberou viditelně nemocná zvířata. Měcholupský útulek nedělá rozdíly, ten musí brát všechny kočky...

Od kolegů jsem zaslechl zmínku i o takzvaných depozitech.

  Depozit, jinak také zájmový chov. Útulek je v legislativě definován jako zařízení pro opuštěná a toulavá zvířata a musí splňovat určité podmínky. Zájmový chov ty náležitosti nesplňuje, třeba nemá karanténní prostory, prostory pro izolaci nemocných a zraněných zvířat apod. Někdy však fakticky jako útulek fungují, v tom případě je to obcházení zákona. Tihle chovatelé pak tvrdí, že jejich zvířata nejsou ani opuštěná, ani toulavá, že jim je prostě jen někdo donesl. Jde tedy prý o dočasnou péči. Správně by na každé zde umístěné zvíře měla být sepsána smlouva s majitelem. A nejhorší je, když děláte kontrolu zájmového chovu, což je onen depozit, a najdete v bytě několik desítek koček. To si nepřejte vědět, jaký zápach se na vás vyvalí po otevření dveří. To bych nepřála ani tomu vašemu kolegovi, od kterého jsem nedávno dostala pokutu! (úsměv)

Věřím, že v budoucnu už k tomu kolega nebude mít důvod. Když jsme narazili na kontroly, jak často je provádíte?

  V útulcích jednou ročně. Minimálně. Mimochodem, výsledky kontrol jsou zveřejňovány na webu Státní veterinární správy. Někdy víckrát, když přijde upozornění, že se v tom či onom útulku děje něco nekalého. A v případě podnětu či stížnosti, pak i v zájmových chovech nebo u majitele.

Předpokládám, že podobná upozornění zaznívají i na adresu měcholupského útulku.

  Ano, čas od času, ale není jich nějak moc. V minulosti padla i podezření, že se tu utrácí zdravá zvířata. Kontroly se dělaly vždycky opravdu hodně do hloubky, ale vznesená obvinění se nikdy nepotvrdila. O kontrole se říká, že vždycky něco najde. Tady je výjimka – v případě Měcholup tohle pravidlo neplatí.

Termíny kontrol oznamujete dotčeným organizacím předem?

  Jen několik málo dnů, potřebujeme na místě odpovědného pracovníka. Ale co se týká vašeho kočičího útulku, tak si nedovedu představit, že při tom počtu umístěných koček by jeho pracovníci dokázali dát všechno potřebné do kupy za dva tři dny do kontroly. Ono nejde jen o počet koček, ale i o ty velké prostory, celý areál, úklid, vedenou dokumentaci…

  Měcholupský útulek je materiálně i personálně vybavený snad jako žádný jiný, nepočítáme-li Troju. Malé útulky takovéto úrovni poskytované péče vůbec nemůžou konkurovat. 

❞ Mám před sebou statistiku za rok 2017, kdy útulek přijal skoro tisícovku koček, průměrně tři denně a původním majitelům vrátil sto osm zvířat, náhradní majitele našel pro necelou šestistovku koček. To jsou jednoznačně nejlepší čísla široko daleko...

Děkuji za kolegy, pochvalu jim vyřídím.

  Obdiv zaslouží i samotné postupy od okamžiku přijetí kočky až k jejímu výdeji. A umístění fotografií koček na internet je určitá forma veřejné kontroly. Musí se zmínit i efektivní systém umísťování koček. Mám před sebou statistiku za rok 2017, kdy útulek přijal skoro tisícovku koček, průměrně tři denně a původním majitelům vrátil sto osm zvířat, náhradní majitele našel pro necelou šestistovku koček. To jsou jednoznačně nejlepší čísla široko daleko.

Soukromé útulky dělají občas umisťovací výstavy. Výsledek? Považují za úspěch, když se jim podaří umístit 20 – 30 procent koček.

Na stranu druhou je tam ale sto tři uhynulých nebo utracených koček, přibližně deset procent. To se mi zdá dost.

V tomhle množství nejde o nijak znepokojivé číslo.

  Volně pobíhající kočka se bere jako zcela běžný a normální jev, kterému není potřeba věnovat větší pozornost. Takovou kočkou se nikdo nezabývá, té si nikdo nevšímá. Chcete si ji pohladit, uteče. Jakou kočku tedy odvezete do útulku? Nějak zraněnou, viditelně nemocnou, s atypickým chováním, které něco signalizuje. Odchyt přiveze divokou kočku, která může mít fatální reakci na očkování. Nebo kočky, které jsou už infekcemi či nádory prolezlé. Podívejte se na počet uhynulých koťat do půl kila. Ta často na první pohled nemají šanci přežít, ale Měcholupy je prostě musí převzít. Holým koťatům není pomoci, když zůstanou několik hodin v chladu. Už jsme si říkali, koťata jsou často nositeli viru panleukopenie, tam je skoro stoprocentní úmrtnost. Pro laika ta statistika může vypadat hrozivě, ale realita je jinde.

A ta utracení?

  To jsme zase u zdravotního stavu přijímaných koček. I podle zákona na ochranu zvířat je týráním nechat přežívat zvíře, které je nevyléčitelně nemocné. Zvíře se nesmí nechat trápit. Pokud veterinární lékař zjistí, že zvíře trpí a stav se zlepšovat nebude, je jeho povinností zvíře uspat. Žádný veterinář neutratí zdravé zvíře, to už dnes nikdo nebude riskovat. Při kontrolách nacházíme v jednotlivých evidenčních kartách veterinární záznamy, fotodokumentaci, v mnoha případech také pitevní protokoly, a to i z úrovně Státního veterinárního ústavu Praha 6.

Poradíte mi, kam bych se měl obrátit, pokud mám podezření na množírnu psů?

  Nejlépe na místně příslušnou krajskou veterinární správu. Druhou možností je odbor životního prostředí městské části nebo města. Měla by to řešit i policie, ale tam velmi záleží na tom, kdo podnět dostane do ruky. Shodujeme se s kolegy i z jiných krajů, že obecně cítíme nechuť policie do téhle oblasti vstupovat. Návod najdete na stránkách svscr.cz.

  Tyhle věci se obecně špatně dokazují a dlouho to trvá. Případ jedné množírny psů se podařilo dotáhnout koncem loňského roku, kde se toho ujala kriminálka. Ale podezření na existenci množírny můžete podat nejen v případě psů, ale i množírny koček. 

O množírnách koček jsem neslyšel. Copak ty také existují?

(Smích. Dlouhotrvající, upřímný smích…)

  Jste nás dobře rozesmál, choďte k nám častěji… Kde to žijete? Samozřejmě, že existují! Ceny nejoblíbenějších koček, jako ragdoll, mainská mývalí nebo siamská bez papírů začínají na čtyřech, pěti tisících. To už někomu stojí za to. Mimochodem kočka smí mít během čtyřiadvaceti měsíců maximálně tři vrhy a minimální věk pro odběr koťat od kočky je 84 dnů. U feny je tomu podobně: tři vrhy během dvou let a štěňata se mohou vzít od feny nejdříve ve věku padesáti dnů.

Třeba vás rozesměji podruhé, ale dalo by se z vašeho pohledu nějak zamezit vzniku a existenci množíren?

  Ne, teď už jste tak vtipný nebyl, škoda. K vaší otázce: na tohle téma probíhají už dlouho odborné diskuse. Určitá opatření se už přijala. Třeba měcholupské kočky se vydávají kastrované právě z důvodu prevence. Vždyť kdo by na množení chtěl kastrovanou kočku? Teď už je povinnost nám nahlásit chov, kde je více jak pět fen, a to třeba i kastrovaných. Možná povinné čipy v celé republice. Máme možnost kontrol v bytech i domech, to je nejen z důvodu množíren, ale obecně kvůli týrání zvířat. Tady v Praze se množírna už léta neobjevila.

Za jakých okolností vůbec můžete vstupovat do uzavřených prostor?

  Musíme dostat nějaký podnět, stížnost. Například sousedovi vadí zápach. Nejdříve tam zajdeme sami neohlášeně. Když nikoho nezastihneme, pak napíšeme dopis s vysvětlením, že jsme povinni provést místní šetření a musí nám být umožněn vstup. V případě, že nám vstup majitel bytu či domu neumožní, už může být udělena sankce. Kontroly děláme i v součinnosti s pracovníky městské části. Policie asistuje jen v případě, že existuje podezření na agresi vůči nám.

Byli jste v situaci, která vás jako pracovnice veterinární správy překvapila?

  Kavkazští pastevečtí psi v dvougarsonce, novofoundlandský pes v garsonce, čtyřicet koček v bytě 3+1… Ale člověk si zvykne.

Já jsem se vlastně ani nezeptal, zda vy samy chováte vůbec nějakou kočku?

Musilová: Mám tři. Žádnou bych neprodala ani za milión.

Vlachová: Nemám žádnou, protože chovám psy.

Do hovoru se nám ještě vloží ředitel Kozák: „Vy nevíte, co se o kočkách říká? Kočky jsou prý jako ženy – jsou své, jsou krásné a musí se na ně opatrně!“

 

Všem zúčastněným děkuji za rozhovor i vlídné přijetí.

 

Mnoho užitečných informací najdete na: www.mevs.cz, www.svscr.cz.

foto: DS MP Praha, foto z videozáznamu DS MP Praha

Zobrazení: 2006