Nejmenší obvod nemá nejmenší starosti aneb život na obvodě Praha 7

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: pátek 1. únor 2019 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

Co vás napadne jako první, když se řekne „Praha 7“?

Ještě před několika lety byla mezi Pražany populární Holešovická tržnice, kde jste sehnali všechno. Autor těchto řádků ji pamatuje v devadesátých letech, kdy se tady vedle sebe, takřka bez ladu a skladu, prodávala elektronika i ředkvičky, džíny z Bangladéše i brambory, RC modely i palivové dříví. Tady jste sehnali všechno. Jen jste se nemohli divit, když vám zakoupené zboží většinou nevydrželo ani dva týdny.

Praha 7, to jsou možnosti rozmanitých volnočasových aktivit: výstaviště, planetárium, akvárium Mořský svět, Národní technické muzeum, zoologická a botanická zahrada, trojské přírodní rezervace, Stromovka, Letenská pláň, cirkusy a fotbalový klub Sparta…

  Praha 7, to jsou Holešovice, část Bubenče, kousek Libně a Troja. Je to obvod, který přímo tvoří pražské centrum. Prakticky každá povodeň se obvodu citelně dotkla, přesto dál patří k vyhledávaným lokalitám na bydlení, vyrostly nové kancelářské komplexy. Místa k výstavbě je tady málo, domy jsou většinou rekonstruované a cihlové, ceny vysoké.

  Holešovice, to je i ztracený svět. Dávno zmizel holešovický pivovar, areál Tesly, razantně se změnila už výše zmíněná tržnice. Před několika měsíci spadla Trojská lávka, možná časem spadne i Libeňský most (polovina patří k Praze 7).

  Praha 7, to je obvod obtékaný ze tří stran Vltavou. Jeho rozloha je pouhých sedm kilometrů čtverečních, druhý nejmenší pražský obvod. Bydlí tu čtyřicet čtyři tisíc obyvatel – stejně jako v Mladé Boleslavi nebo Prostějově. Třikrát méně než třeba na Praze 4.

Vítejte na Praze 7.

  Obvodní ředitelství Městské policie Praha 7 bychom našli kousek od metra Nádraží Holešovice na adrese Argentinská 17. Vzhledem k místní husté městské zástavbě ani nepřekvapí, že sídlí v klasickém činžovním domě. Pohled z ulice není zrovna utěšený, člověka napadne, že alespoň tu fasádu by vlastník domu mohl opravit… Otřískaná, posprejovaná…

  Ne, tenhle dům neprošel rekonstrukcí ani uvnitř. V domě nám „patří“ tři patra, v dalších bydlí jiní nájemníci. Na chodbě se potkáváme s mladou maminkou a jejími dětmi. Zřejmě si dávno zvykli na otevřené dveře do našich služebních prostor a pohled na vybíjecí bednu je zjevně nepřekvapuje.

„Ano, někdy je soužití trochu problematické. Ani nejde o to, že by naši strážníci tady rušili ostatní, že by vyřvávali radostí při ukončení směny. Ale občas nám někdo přijde říci, co si o nás myslí nepěkného a není příjemné, když kolem někdo z místních prochází. Nebo při začátku směny si strážníci páskují zbraně a kolem otevřených dveří jdou děti do školy. A podobných situací je mnohem víc,“ povzdechne si ředitel Mgr. Petr Svatoň.

  U městské policie pracuje už jednadvacet let. Několik let pracoval jako strážník, osm let jako okrskář, od roku 2011 zastával pozici zástupce ředitele a v roce 2014 usedl do ředitelského křesla.

  S jakými problémy se potýká nejvíce? „Klasika jako všude, podstavy zaměstnanců. Teď v zimě je období chřipek, v létě dovolené, pomalu nemám koho do služby. A další problém jste viděl sám, tyhle prostory pro nás nejsou to nejlepší. Ale v tomhle bychom si snad už brzy měli výrazně polepšit.“

❞ A další problém jste viděl sám, tyhle prostory pro nás nejsou to nejlepší. Ale v tomhle bychom si snad už brzy měli výrazně polepšit...

  Vzhledem k malému počtu strážníků je téměř jistotou, že každý hlídkař bude členem autohlídky. Pěší hlídky se tady z personálních důvodů ani nestaví. Jejich činnost částečně supluje několik okrskářů, kteří mají svoji vlastní služebnu nedaleko od metra Vltavská. Mimochodem, na sedmičce by chtěli mít v každém okrsku po dvou lidech, služby po čtyřech denních, ale ani tady nejsou stavy naplněné.

  Jak Svatoň vidí bezpečnostní akce na obvodě? „Každý si vybaví především fotbal, ale netýká se to jen Sparty. Máme toho mnohem víc. Trojský kanál na Vltavě, výstaviště, zoologickou zahradu, botanickou zahradu, trojský zámek… Když je sezóna, máme alespoň jedno opatření týdně. Ani fotbaly na Letné už dnes neznamenají nějaké výraznější porušování veřejného pořádku.“

  Odtahy, botičky? „Sedmička je modrou zónou a strážníci se věnují především řešení překážek, co se týká plynulosti a bezpečnosti provozu na silnicích. Máme jednu hlídku TPZOV, která zajišťuje i případné odtahy. Je tady hustá zástavba, parkovacích míst je málo, ale tlak z radnice na řešení dopravy nijak nepociťujeme.“

  Problematická místa, co se týká veřejného pořádku? „Není jich asi tolik jako v jiných obvodech. Klasicky asi zastávka Vltavská, kolem se shlukují lidé bez domova i žebráci. Tam je to pořád dokola. V létě k tomu přistupuje Letná. Mnoho hospůdek má zahrádku na ulici, a když se osazenstvo po zavírací době rozchází, je to někdy hukot.“

  S kolegou fotografem nasedáme do služebního Tucsonu a vyrážíme do ulic. V hlavě mi ještě zní věta kolegy, který tady pár let pracoval: „Na sedmičce zapneš majáky, šlápneš na plyn a už musíš brzdit, už jsi na konci obvodu.“

  Našimi průvodci jsou Michal a Rudolf. Předem nás upozorňují, že během dopoledne se toho moc neděje. Přiznávám, mají pravdu. Zajíždíme aspoň na Letenskou pláň, kde město postavilo kluziště. Nic se neděje, preventivně procházíme sem tam, ale nevypadá to, že by měl někdo náladu tady šikanovat malé bruslaře.

  Krokem vjíždíme do Letenských sadů. Ruda nám slibuje nezapomenutelný výhled na Prahu. Osobně si myslím, že asi nejhezčí pohled z hlediska historie a architektury v Praze můžete zažít z Novotného lávky, možná ještě z nějakého nábřeží na Karlův most a Hrad, ale necháme se nalákat. Kolega měl pravdu. Na tomhle místě Letenských sadů by se daly dělat reprezentační fotografie nejen Prahy, ale všeho možného, spojeného s Prahou. A na rozdíl od nábřeží je tady v tuhle chvíli skoro liduprázdno, až na několik maminek s kočárky a pár veverek. Až někdy budeme potřebovat fotky strážníků v zapadajícím slunci, v pozadí několik mostů, Vltavu, Prahu jako na dlani a Petřín, budeme je dělat tady. Škoda, že dneska nám počasí nepřeje, je pod mrakem, všechno se utápí v šedi. Tenhle pohled na Prahu je pro mě novým, drahnou chvíli si ho užívám. Tady tu svojí obejmout a dát jí pusu, vidí to celá Praha!

❞ Zajíždíme na Vltavskou. Za mostním obloukem, těsně u rušného nábřeží Kapitána Jaroše, tady přebývají ti, kteří nemají kam jít a nechtějí nikam jít...

  Zajíždíme na Vltavskou. Za mostním obloukem, těsně u rušného nábřeží Kapitána Jaroše, tady přebývají ti, kteří nemají kam jít a nechtějí nikam jít. „Co si budeme povídat, je to spíš o tom, abychom zkontrolovali, že jsou všichni živí. Do azyláku nepůjdou, na ubytovnu taky ne, na loď Hermes taky ne. O všech možnostech vědí, co je budeme přemlouvat. Nedávno tady jeden z nich zemřel, stejně si nedají říci.“ Úzký bezútěšný pruh mezi betonovou zdí a řvoucí silnicí na nábřeží považuje za svůj domov několik lidí. V sychravém počasí, zachumlaní pod zapáchajícími dekami, na stejně zapáchajících matracích, čekají na zázrak, který nikdy nepřijde. Několik postaviček z odhadovaných pěti tisíc bezdomovců v Praze. Jednotlivé střípky velké mozaiky.

  Narážím tady na prapodivný pomníček. V zákoutí, které vytvořila mostní konstrukce, stojí kýčovitý andílek se zlatými křídly, váza s opadávajícím pozlaceným jmelím, plyšový medvěd a několik svíček. Bizarnost celého obrazu završuje lepicí páskou přilepená, ušmudlaná, zpřehýbaná fotka zarostlého muže. Kolem je sprejem vyvedený nápis Miluji tě, páskou přilepený papírek s popiskem Dušan Dočkal, *7. 5. 1976. Na můj tázavý pohled odpovídá náhle zastřeným hlasem paní Helena: „Dušan umřel tady mezi námi na podzim. Moc se mi po něm stejská a chybí mi. Byl to kamarád. Velký kamarád.“ I na paní Heleně se podepsal způsob života a nejspíš i alkohol, nikdo by jí čtyřicítku nehádal, vypadá na důchodkyni. Nemá nic z toho, co se označuje jako „všechna p“ – nemá práci, peníze, nemá přístřeší, partnera a (při vší úctě) není pohledná, není pěkná. Ale ten nahoře na ni nezapomněl a do cesty jí poslal jiné „p“ – přítele.

  Vyrážíme zase dál. Přichází oznámení z linky 156 o jakémsi špatném parkování, což kolega komentuje slovy: „Tady se na stopadesátšestce normálního oznámení nedočkáš. Pořád jen doprava, doprava, doprava. Devadesát procent oznámení je doprava.“ Cestou ještě zastavujeme řidiče, který bez jakýchkoliv skrupulí, přímo před námi, porušuje zákaz vjezdu. Jeho vysvětlení je prosté: „Tož ja to tu neznám, mě sem navedla navigacé, ja su z Brna.“ Kontrolní otázka, strážníci: dali byste řidiči po takovém vysvětlení pokutu?

  Pokud byste se zabývali historií pražské městské policie, pak byste si mohli vzpomenout, že „Městská stráž královského hlavního města Prahy“ vznikla v roce 1866, krátce po prusko-rakouské válce (viz PS 2018/10). A její první ředitelství bylo v Holešovicích, v prostorách dnešní tržnice. Tehdy to ovšem nebyla tržnice, ale městská jatka.

  Pokud se vše povede, pak se kruh možná brzy uzavře: obvodní ředitelství MP Praha 7 se nejspíš v dohledné době přestěhuje do nových, zrekonstruovaných prostor právě v Holešovické tržnici.

Tož tak a na shledanou na Praze 7.

 

foto: DS MP Praha

Zobrazení: 1093