Pražský strážník je tu už dvacet let

Když začínáte něco nového, nějaký projekt, zakládáte firmu nebo jen malou drobnou živnost, máte před sebou určité vize, představy, ale i obavy. Obavy o naplnění a dosažení cílů, úspěchu, o budoucnosti. Naprosto přirozené věci. Pokud se dílo podaří a rozjede se ve svých kolejích, které zatím nekončí, nestíháte ani počítat roky. Až když se jednou ohlédnete, kolik času za Vámi už zůstalo, pak až tehdy se tomu podivíte. To už je tak dlouho? Jestli teď právě čtete tyto řádky, tak držíte v ruce časopis Pražského strážníka, nebo listujete jeho elektronickou podobou. Toto periodikum je naprosto běžnou součástí pražské městské policie už úctyhodná dvě desetiletí. Celých dlouhých dvacet let, dvě stě čtyřicet měsíců, během kterých se vystřídaly dvacatery Vánoce, proběhly čtvery volby prezidenta České republiky, ve vedení pražské městské policie se vystřídali tři ředitelé a na světě stihla odrůst celá jedna generace lidstva.

 Celý jednogenerační vývoj má za sebou i časopis. Vznikl v době, kdy si málokdo z nás dokázal představit, že mu jednou internet bude určovat i to, v kolik hodin si má jít lehnout, aby prošel procesem kvalitního spánku. Zní to až téměř děsivě a zároveň i prehistoricky. Skoro jako kdybychom si v době vydání prvního čísla na cestu domů z práce svítili loučemi. To ale zas ne. A ani to nebyla ta doba, ke které se teď velmi rádi vracejí televizní tvůrci, doba mokasín, knírků a tesilových kalhot. Mílovými kroky pokročila pouze technika. Nebo elektrotechnika, lépe řečeno. Chápejte, hlavně ty „internety…“ Tuhle mi kolega z dokumentační skupiny povídal, že při jeho nástupu v roce 2003 pracoval s počítačem, který měl paměť RAM 250 MB a procesor s jedním jádrem. Když potřeboval upravit nějakou fotografii ve photoshopu, trvalo to věčnost, než se soubor otevřel. U fotografií s velikým rozlišením se čekalo klidně i 10 minut. A dnes? Dnes vrčíme, když se proces „sekne“ byť jen na vteřinu. Byla to doba, kdy počítač doma měl jen málokdo. Internetem pak z toho mála disponovala tak polovina. Byl to čas rozmachu internetových kaváren, které pak měly na pár let žně.

Zatímco pražská městská policie si „kroutila“ sedmý rok od svého založení, řady MP rozšířil Honza Stehlík. Nastoupil na Oddělení prevence, pod které tehdy spadalo budoucí Oddělení komunikace s veřejností zahrnující i dokumentační skupinu. Honza přišel z mediálního prostředí, kde působil jako redaktor Českého rozhlasu a jedné kabelové televize. Pohyboval se i v prostředí tiskových oddělení Hasičské záchranné služby a Policie ČR. Jeho jméno nezmiňuji náhodou. Kromě toho, že byl historicky prvním šéfredaktorem Pražského strážníka, byl to on, který přišel s myšlenkou založit „firemní“ časopis, zpravodaj pro zaměstnance. Při přijímacím pohovoru dokonce předložil jeho ucelenou koncepci. Obsahem tak měly být důležité informace a zajímavá témata, týkající se práce městské policie. V té ještě zdaleka neinternetové době to byl jediný možný prostředek, který umožňoval šíření informací uvnitř organizace. (Mimochodem, tenkrát si nikdo nedokázal ani představit, že by za několik let mohl jako další informační zdroj existovat intranet.) A tak v lednu roku 2000 spatřilo světlo světla úplně první vydání Pražského strážníka, které se rozdistribuovalo mezi strážníky, zaměstnance a další spolupracující složky a městské úřady. Obsahem tenkrát byla  následující témata. „Městská policie v roce 2000 nezačíná od nuly“, kde tehdejší pražský radní Rudolf Blažek představil novou koncepci Městské policie hl. m. Prahy, která mimo jiné zahrnovala vyšší úroveň spolupráce se samosprávou. Na novou koncepci, která se nesla v duchu reorganizace, navázal další článek: „Strážník musí mít pod čepicí“ s tehdejším ředitelem pražské městské policie Radimem Chybou. Vedoucí Institutu vzdělávání Vladimír Shánělec ve článku „Vzdělání nic nebrání“ informoval o prolongačních zkouškách v nastávajícím roce a svůj prostor dostala i metodika pro strážníky, která se věnovala tématu: „Jak jednat s toxikomany“.

Na první začátky Pražského strážníka vzpomínala ve článku publikovaném v říjnu v roce 2008 „Jan odchází do Janovic“ Radka Bredlerová, která tehdy působila jako tisková mluvčí a byla členkou redakce. Text vznikl na počest Honzy Stehlíka, který se tehdy po dlouhodobé nemoci rozhodl odejít do předčasného důchodu. „Bylo to období, kdy se reorganizovala městská policie, prohlubovala se komunikace a spolupráce s místními samosprávami. Vznikl nový institut strážníka – okrskáře. Ve vnitřním členění došlo k přesunům strážníků do ulic v rámci patnácti obvodních ředitelství. A právě v této poměrně hektické době začal vycházet Pražský strážník.

Zprvu se jednalo o informační buletin městské policie, který vydávalo a jeho distribuci zajišťovalo Oddělení prevence MP. Dnes se dá říct, že první číslo bylo doslova spíchnuté hodně horkou jehlou. Ze začátku časopis vycházel černobíle, první dvě čísla navíc byla vyráběna na kopírkách ředitelství, celobarevně se začalo tisknout až v roce 2004. Předtím měl Pražský strážník barevnou pouze obálku.“  Mimochodem, Honza Stehlík nestojí jen za vznikem Pražského strážníka. Určitě si vybavujete modrobílé logo s věží a šachovnicí s heslem „Pořádek a bezpečí“. I toto je práce právě Honzy.

❞ Dnes se to zdá být až úsměvné, představit si tisk časopisu svépomocí na běžné kancelářské tiskárně, listy pak sešívat sešívačkou, opatřit plastovým hřbetem a rozvážet...

Dnes se to zdá být až úsměvné, představit si tisk časopisu svépomocí na běžné kancelářské tiskárně, listy pak sešívat sešívačkou, opatřit plastovým hřbetem a rozvážet. Netrvalo to ale dlouho, vedení MP se nový „projekt“ zamlouval a tisk časopisu byl svěřen odborníkům v tiskárně. Další metou bylo pak první celobarevné vydání, které vyšlo v roce 2004. Je to i rok, od kterého můžete dohledat jednotlivá čísla v elektronickém archívu na stránkách městské policie až do současnosti.

Pražský strážník ustál bez mrknutí oka i krizi tištěných médií, které se někdy letech 2007 – 2012 začaly bát velké mediální koncerny i malá vydavatelství časopisů a magazínů. Byla to doba, kdy razantně klesala prodejnost tištěných novin. Nastoupila doba internetového rozmachu a webových informačních kanálů. Jakoby lidé naráz ztratili zájem o informace „podávané na papíře“.  Obrovskou předností mutací internetových periodik byla a je jejich dostupnost a aktuálnost, kterým klasické noviny nemohou konkurovat. A tak nastal čas, aby se i  Pražský strážník objevil na webu městské policie v elektronické podobě.

Od roku 2013 se vydávání a realizaci časopisu věnuje dokumentační a tisková skupina. Časopis za tu řadu let prošel velkou změnou. Zatímco před lety grafiku a sazbu textů měla na starosti tiskárna, v současné době je vše v kompetenci redakčního týmu. Razantní změnou prošel i obsah textu. Z původní koncepce interního informačního časopisu pro zaměstnance se stal časopis nejen pro strážníky. Už se zde nedočtete, co se za uplynulý měsíc v ulicích města odehrálo. Tyto události jsou ve formě tiskových zpráv a jiných forem denně publikovány na webu a sociálních sítích. Obsah Pražského strážníka si díky dnešní internetové době plné dostupných informací vyžádal změnu. Novodobá forma časopisu vám přináší zajímavé rozhovory s lidmi úzce spjatými s pražskou městskou policií, pohledy do historie četnictva, reportáže ze zajímavých akcí, jiných městských a obecních policií i našich obvodů. Také články týkající se zajímavých psychologických a zdravotních témat, ale též i reakce na změny legislativy, vybavení strážníků ve výkonu apod. Aby nezůstalo jen u jednotvárného obsahu, každé číslo je zpestřeno kulturním okénkem a stránkou věnovanou výuce anglického jazyka. V létě je dokonce jedno celé číslo věnováno oblíbenému cestování. Prostor je však i pro ostatní, kteří své nápady na témata, jiné návrhy, připomínky nebo reakce mohou zasílat přímo na redakční email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

I současnost si žádá své a tak poměrně nedávno spatřila světlo světa nová podoba webového portálu Pražského strážníka. Jednotlivá čísla se tak neotvírají celá ve formátu PDF, ale dostanete se pohodlně na plnohodnotné webové stránky časopisu. Na ty Vás odkáže web mppraha.cz nebo si do vyhledavače můžete zadat přímo adresu: https://ps.mppraha.info/ A tak, jak si to žádá moderní internetová doba, lze odkazovat jednoduše na konkrétní články nebo vyhledávat v konkrétních tématech.

Pražskému strážníkovi přejeme k jeho „dvacítce“ všechno nejlepší a těm, kteří se na něm podíleli na začátku, potom i teď, patří obrovské díky. Bez nich by nikdy nedospěl k dnešním narozeninám a nedostal by se tam, kde je dnes. Na místo uznávaného periodika na poli časopisů státní, veřejné správy a bezpečnostních složek.

• Předchozí
• Následující