Nová verze nás
Milovník historie bezpečnostních složek České republiky má dnes opravdu rozsáhlé možnosti, jak čerpat nové a nové informace. Stačí zasednout ke klávesnici a internet na Vás vychrlí tolik materiálu, že ho ani za celý život nejste schopni „prolistovat“. V televizi běží nepřeberné množství pořadů, tematických knih jsou plné regály a v neposlední řadě jsou tu muzea a výstavy, které uspokojí i toho největšího zvědavce. Každý si tak může udělat obrázek, co trápilo četníky před sto lety, co před padesáti a co se řešilo loni. Pár klinutí a historický průřez kvalitou služebního vybavení odhalí i nošené spodní prádlo. Ale co budoucnost? Nikdo zatím (díky bohu) stroj času nesestrojil a tak můžeme jen hádat na základě dostupných predikcí a trendů. A přesně o to jsme se v redakci pokusili.
Velký bratr
George Orwell měl pravdu, jen se spletl v datu. V okruhu 180 metrů kolem jeho domu, kde svého času bydlel, je dnes nainstalováno 32 kamer a průměrný Londýňan se v hledáčku objektivu objeví zhruba 300x denně. To je slušné číslo. V naší metropoli je rozmístěno kolem 4500 kamer, které pomáhají bezpečnostním složkám udržovat pořádek nebo identifikovat pachatele. Systém se samozřejmě neustále vyvíjí, kamery mají lepší rozlišení, jsou odolnější a lépe se ovládají. Ale kam dál se můžou posunout? Dnes už se mluví o systémech detekce tzv. „zlého úmyslu“. Kamery a detektory na základě řeči těla jedince, jeho tělesné teploty nebo pohybu očí dokážou předpovědět, nechystá-li se exponovaná osoba provést něco nekalého. Dokážete si to představit? Strážníky, kteří v klidu zadrží potencionálního přestupce místo toho, aby ho po činu naháněli po všech čertech? Samozřejmě vyskakuje trochu metafyzická otázka, zda nespáchaný čin je stále činem. Nebo stačí jen příprava? S tím ať si poradí právní oddělení budoucnosti.
❞ Kamery a detektory na základě řeči těla jedince, jeho tělesné teploty nebo pohybu očí dokážou předpovědět, nechystá-li se exponovaná osoba provést něco nekalého...
Nová verze nás
Dnes již máme bionické uši, umělé končetiny, asistovanou reprodukci. Transplantujeme plíce, ledviny nebo celý obličej. Do těl zavádíme kardiostimulátory a sondy, kosti zpevňujeme šrouby. V rámci estetiky se nastřelují vlasy, bělí zuby, vyřezávají pihy nebo modelují umělá prsa. Slušný skok pro tvora, který ještě nedávno upaloval „čarodějnice“. Jedná se opravdu o rychlý a hlavně nezastavitelný pokrok. Nebude dlouho trvat a běžnou realitou se stanou kontaktní čočky s integrovanými displeji, umělá kůže se schopností zobrazovat požadovaná data, exoskelety zvyšující fyzickou zdatnost nebo vlasy měnící barvu dle nastavení. Zní to sice jako cyberpunk, ale tato doba se rychle blíží. Co to znamená pro městskou policii? Samozřejmě nutnost reagovat a přizpůsobit se. Nové možnosti přinesou nové druhy přestupků a nové trestné činy. Starší paní co přijde nahlásit, že si v restauraci nechala náhradní ruce a někdo je ukradl, je ještě lepší varianta. Ale co pacifikování na mol opilého turisty s nadupaným exoskeletem? Nebo když si podezřelý během honičky několikrát změní barvu kůže? Strážníci budou muset chtě nechtě držet krok s dobou. Špičkové technické vybavení bude samozřejmostí, ale co jedinci samotní? Bude podmínkou pro přijetí do řad městské policie nějaké fyzické „vylepšení“? S největší pravděpodobností ano. Náborové letáky by pak mohly vypadat takto: Rozmanitá, zajímavá a stabilní. To je práce strážníka. BENEFITY: Služební byt, bionické oči Zoom x3 a po zkušební době nárok na svalové nanotrubice. Myslím, že tato doba přijde. Jen je otázkou kdy.
Strážníkem nadosmrti
Až na výjimky se strážníci do důchodu těší. Nebudou muset vstávat, budou mít čas na svoje koníčky a konečně budou mít, jak se říká, klid. Ale co když se naplní vize předních futurologů o dosažení nesmrtelnosti někdy kolem roku 2050? V tomto roce již budou lidé schopni pěstovat své vlastní orgány pro případnou transplantaci, zásobovat buňky léky pomocí nanočástic, upravovat vlastní DNA nebo obracet proces stárnutí buněk. Pro samotné strážníky půjde hlavně o psychickou zátěž. Několik stovek let opakující se rutinu bez konečného horizontu podle mnoha psychologů lidská mysl nezvládne. A co samotná organizace? Nikdo nebude odcházet do důchodu a tak klesne fluktuace, tabulky s odpracovanými roky se notně prodlouží a možná se i zavede povinná hranice, na které mají zaměstnanci udržovat svůj biologický věk. Pravděpodobně však největší výzvou bude péče o psychické zdraví strážníků.
❞ Několik stovek let opakující se rutinu bez konečného horizontu podle mnoha psychologů lidská mysl nezvládne...
Megapraha
Ještě na začátku 19. století žila ve městech zhruba 3 procenta obyvatel. Dnes už je to více jak padesát procent a tempo urbanizace se stále zrychluje. To pociťuje i Praha samotná. Dle dat získaných od mobilních operátorů se dnes ve městě dlouhodobě zdržuje přes milion a půl obyvatel. Když připočítáte lidi dojíždějící každý den za prací, dostanete slušně pulzující velkoměsto. Stejně jako Praha bude i naše městská policie muset růst a růst. Nové čtvrti budou vyžadovat nové služebny a nové hlídky. S počtem obyvatel poroste i počet telefonátů na tísňovou linku, počet stížností a počet odložených psů. V blízké budoucnosti tedy očekáváme minimálně po personální stránce nárůst. Zda se následně díky nástupu nových technologií, vývoji ve společnosti nebo jiným vlivům počet strážníků ustálí či dokonce zmenší, je ve hvězdách.
Je tomu 100 let, co se do spodní části Václavského náměstí postavil první dopravní strážník. Zpočátku byl brán jako rarita a srocoval se kolem něj dav zvědavců. Byl však pouze reakcí na novou skutečnost. Skutečnost v podobě houstnoucího provozu a nástupu automobilů. Ani o 100 let později nemáme na růžích ustláno. Současnost i budoucnost před nás staví mnoho výzev a témat. Chytrá města, chytré silnice, autonomní vozy, vlčí slumy, nanotechnologie, ochrana soukromí, narkotika… Člověk by mohl jmenovat do nekonečna. Není však důležité, kolik výzev před námi leží, ale to, zda s nimi držíme krok.
ilustrace: DS MP Praha
Zobrazení: 1121