STATEČNÉ PSÍ SRDCE nehasne

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: úterý 5. prosinec 2023 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Do velké pátrací akce v okolí Podleského rybníka na Praze 15 po muži, který vyhrožoval sebevraždou, se na žádost policistů zapojili také strážníci psovodi se svými čtyřnohými pomocníky. Uniformované složky si pak rozdělily sektory a začaly oblast prohledávat. Lokalizovaný signál mobilního telefonu dovedl záchranné složky až na pozemek, kde se nacházely garáže. Jeden z policistů pak lokalizoval signál z mobilního telefonu právě na tomto pozemku. Služební pes Merlin pak štěkotem označil uzamčenou garáž, kde se měla osoba nacházet. Díky hasičům se do garáže, kterou museli násilně otevřít, dostali také zdravotníci, kteří si muže intoxikovaného neznámou látkou a uzavřeného v autě, převzali do své péče. Takto zněl zkráceně text, který jsme společně s dvojicí fotek zveřejnili koncem roku 2021 na našem Facebooku Městské policie Praha. Příspěvek posbíral hromadu „lajků“ a pochvalných komentářů. Aby také ne, jednalo se o velký úspěch a dobře odvedenou práci, kterou ocenila i vybraná nezávislá média. Po zhruba týdenním zájmu novinářů se situace uklidnila a příběh putoval do zlatého archivu, vyčkávat na svou další příležitost.

O dva roky později mi v e-mailu přistává úkol, zúčastnit se vyhlašování ankety Statečné psí srdce. Přiznám se, že o ní slyším poprvé a tak hledám. Po krátkém googlení zjišťuji, že se jedná o prestižní anketu, která oceňuje psy, jimž se podařilo zachránit lidský život, nebo ty, kteří pomáhají při ochraně lidských životů dlouhodobě. Anketa má letos již třináctý ročník a vítězem jedné z pěti kategorií je služební pes Merlin, který vypátral muže usilujícího o vlastní život. Bohužel, jak jeho kategorie Spící srdce napovídá, Merlinovo statečné srdce již odpočívá, a tak netuším, co mě v sále Starého purkrabství na pražském Vyšehradě čeká. Jestli se se mnou bude bývalý Merlinův parťák vůbec bavit. Dokonce už není ani u psovodů, což může značit, že ho Merlinův odchod zasáhl tak, že nemohl dál pokračovat. Pokládat v takové situaci otázky, je krajně nevhodné. David Voborník je však velký sympaťák a od první chvíle, kdy jsem ho potkal u vstupu do sálu, neměl problém otevřeně o čemkoliv mluvit. „No, bylo to těžké rozhodování, ale po pečlivém uvážení jsem se rozhodl, že s kariérou psovoda skončím, protože jsme v tu dobu měli doma dvouletou dcerku a dalšího potomka na cestě. Přeci jen být otcem dvou malých dětí přináší velkou odpovědnost a úsilí. Věděl jsem, že na nového psího parťáka by nebylo dost volného času, protože výcvik služebního psa ho vyžaduje spoustu a toho by se mi při výchově dětí moc nedostávalo. Vzal jsem to zkrátka zodpovědně a veškerý volný čas jsem chtěl věnovat dětem, protože to je to nejcennější a nejkrásnější, co v životě můžeme mít.“ Vysvětlil hned na úvod, proč po 19 letech opustil Útvar psovodů a zamířil mezi strážníky na Prahu 15.

Bylo to těžké rozhodování, ale po pečlivém uvážení jsem se rozhodl, že s kariérou psovoda skončím ...

Jak konverzace plynula dál, pochopil jsem, s jak velkým profesionálem a mistrem svého řemesla mluvím. David u psovodů Městské policie Praha začínal v roce 2003, jako psovod záchranář, a povedlo se mu, jako prvnímu v republice, stát se profesionálním psovodem v kategorii se specializací pro vyhledávání osob v sutinách. Za dobu svého působení prošel náročným výcvikem u zahraničních složek IZS. Byl členem mezinárodního USAR týmu pod vedením Hasičského záchranného sboru. Dlouhá léta sloužil u Hlídkového útvaru, kde s parťákem Merlinem prožili krásných 10 let. Za tu dobu byli nesčetněkrát nasazeni do pátracích a záchranných akcí, na jejichž konci byly desítky nalezených osob a jednou se jim společně s policisty podařilo nalézt a zachránit muže se sebevražednými úmysly. Klobouk dolů.

Statečná srdce do rukou

Po usazení do druhé řady v sále Starého purkrabství se mi dostala do ruky oficiální tisková zpráva pro právě probíhající happening. Letošní ročník je pod záštitou náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky generálmajora Radka Hasaly a ministryně obrany České republiky Jany Černochové. Jak jsem již dříve prozradil, ceny se budou předávat v pěti kategoriích. Záchranný čin služebních a záchranářských psů, Záchranný čin neslužebních psů, Pomáhající srdce, Cena hlavního partnera a konečně Spící srdce. Světla potemněla. Jdeme na to.

Celá událost se nesla ve velmi přátelském duchu. Na jevišti se postupně objevila kříženka plemene bull, která zažila drsné týrání a teď sama rozveseluje oběti domácího násilí. Policejní pes Exel, který nalezl v terénu pohřešovanou ženu a další úžasní chlupáči. Merlin by si jistě předávání také užil, ale Spící srdce se předává in memoriam, a tak David přinesl na pódium, alespoň moc pěknou fotku. Během svého projevu popsal celou událost, za kterou ocenění s Merlinem získali, a na závěr se rozloučil slovy: Určitě bych chtěl pozdravit své bývalé kolegy na Útvaru psovodů a hlavně Merlina do psího nebíčka a vzkázat mu, že na něj nikdy nezapomeneme a že zůstane navždy v našich srdcích.

Byl to pan pes

Ceny jsou rozdány, v sále se mísí hlasy se štěkotem letošních laureátů. Pro mnoho lidí se jednalo o velmi emotivní záležitost, což se odráží v jejich červených tvářích. Já se po opuštění sálu, se sebezapřením, vyhnul rautovým stolům, abych ještě zastihl Davida a vyslechl si jeho dojmy.

„Ocenění si strašně moc vážím. Donedávna jsem ani neměl tušení, že něco takového vůbec existuje. Přiznám se, že když mi Irenka Seifertová volala, že mě nominovali a že jsem zvítězil v anketě v kategorii Spící srdce, tak jsem málem omdlel při představě, že budu muset mluvit před tolika lidmi a známými osobnostmi v přítomnosti televizních kamer. Nicméně vše docela dobře dopadlo, neboť pan moderátor Vladimír Kroc je nejen skvělý moderátor a profesionál, ale hlavně skvělý člověk, kterého si nesmírně vážím.“

Také na Davidovi je vidět, že na něj dnešní událost zapůsobila, ale ani pod tíhou vzpomínek nepřipustil návrat k chlupatým parťákům. „V současné chvíli o návratu ani neuvažuji. Myslím si, jak děti porostou, tak o to víc budou potřebovat tátu. Přeci jen dost často cestujeme po republice i po zahraničí. Ale kdo ví, nikdy neříkej nikdy.“

Víte, Merlin byl pan Pes. Měl takzvaně srdíčko a vše, čeho jsme dosáhli, bylo souhrou a soužitím psovoda se psem.

Už se mi Davida nechce dál trápit. Těch vyjádření, otázek a proslovů bylo na jeden den nad míru. Poslední, co mě zajímá, jsou jeho trofeje z kynologických soutěží, které společně s Merlinem získali. Ta úžasná číslovka 23 svítila z oficiální tiskové zprávy jako maják. Jaký byl tedy váš recept na úspěch? Ptám se opatrně.  „Víte, Merlin byl pan pes. Měl takzvaně srdíčko a vše, čeho jsme dosáhli, bylo souhrou a soužitím psovoda se psem. Nebyl to jen pes, ale byl to hlavně kamarád a člen naší rodiny. Naši lásku nám vracel svou vděčností a pracovními úspěchy.“

Při odjezdu si říkám, jestli není škoda, že tak schopný kynolog už dál ve své odbornosti nepokračuje. Pak si ale vzpomenu na úryvek z našeho rozhovoru, kdy nám prozradil, že jeho dcerka nedávno vyjádřila touhu stát se psovodem. Takže žádné strachy. Myslím, že David a jeho rodina do budoucna vycvičí ještě nejedno statečné psí srdce.

Zobrazení: 401