Trojské Heleny

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: úterý 3. prosinec 2019 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

„Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.“ (Jan Werich)

  Proč jsem si hned na samotný úvod vybral citát Jana Wericha? Asi proto, že jej mám rád jako herce, autora i člověka. A hlavně proto, že v samotném citátu zazní slovo žena. Ať chcete nebo ne, tak se v tomto článku bude vše točit kolem žen, dam, slečen a hlavně, moderním slovem, kolem miss. Pánové mi jistě dají za pravdu, když napíši, že bez něžného pohlaví by to prostě nešlo. Chyběl by nám náš smysl, inspirace, každodenní realita, závislost i nezávislost, důvod proč spěchat, čekat, přemýšlet, trápit se, nadávat, nepřestávat či neustále končit a neustále začínat…

„Některý ženský jsou strašně dětinský… Nedávno mi jedna vlezla do koupelny a potopila všechny moje lodičky… „ (Woody Allen)

  Nebojte se, nehodlám tady opěvovat ženskou krásu, na to jednoduše nemám talent a ani tento časopis není vhodným prostorem. Jen se snažím udělat si tzv. oslí můstek k tématu, které je jádrem našeho pudla. Ostatně pudl, tedy obecně pes, je také důležitý. Jak se říká – náhoda je blbec a když je štěstí unavené, tak si sedne i na v… Takže, když přišlo přání ze strany organizátorů Miss České republiky, navštívit s některými semifinalistkami této soutěže náš útulek v Troji, dorazila myšlenka této situace využít a požádat o spolupráci při každoročním focení nového kalendáře Útulku pro opuštěná zvířata MP Praha. Proč rutinu loňských kalendářů, kdy byli hlavními celebritami psí a kočičí mazlíci, neokořenit někým novým. A kdo jiný dokáže tak krásně prezentovat než výběr půvabných dívek, které se uchází o titul miss naší republiky.

  Už vidím spoustu škarohlídů, kteří budou ohrnovat nos a říkat, že loňský kalendář byl lepší, zajímavější, něco povídat o inteligenci opeřenců dávajících každodenní příděl vajec a podobně. Pro ty mám jen jednu odpověď, kterou jsem si s dovolením vypůjčil z filmu Forest Gump: „Pro hloupého, každý hloupý.“

  Naše spolupráce začala již před samotnou návštěvou semifinalistek, které dorazily ke konci června do Troji. Doprovod jim dělala i loňská vítězka této soutěže Iveta Maurerová, se kterou jsme domluvili nutné podrobnosti ohledně samotných termínů focení a organizace. Potěšilo nás, že domluvený kalendář budou fotit všechny finalistky ve dvou kolech, tedy přesněji řečeno, ve dvou termínech.

  Možná se to nezdá, ale nafotit dvanáct reprezentativních fotek s dvanácti dívkami za jeden jediný den by bylo skoro nemožné, zvláště když k tomu připojíme fakt, že se fotilo se zvířaty a těm opravdu nevysvětlíte, že by se měla alespoň na pár vteřin podívat do objektivu a nevrtět se. Ostatně z jedné takové momentky vznikla i titulka samotného kalendáře. Velmi často se stávalo, že modelka již upravená a na vysokých podpatcích naháněla s ošetřovatelem svého čtyřnohého modela po celé místnosti. Ten mezitím označkoval vybavení vizážistek, pokusil se přehryzat kabel od záblesků a sežrat svačinu fotografa. Po odchytu následovalo dlouhé přemlouvání, které u slabších jedinců skončilo usínáním v náruči a slastným předením. S exoty byla práce přece jen jednoduší – na druhou stranu byl počet zájemců o focení ze strany finalistek Miss České republiky výrazně nižší. Ale abych byl upřímný, holky byly odvážné, některé se nechaly přemluvit i přes  viditelný strach a osobně se domnívám, že fotky s hady patří mezi ty nejlepší. Příhodu o vyprazdňování agamy vousaté a bílých šatech psát nebudu. :)

 „Miloval jsem jednu a tutéž ženu jednačtyřicet let. Jestli se to manželka dozví, zabije mě.“ (Henny Youngman, americký komik)

  Osobním, tedy absolutně nezaujatým, pohledem na věc mohu napsat, že slečny byly výborné. Možná byste byli překvapeni tím, že některé nemají mnoho zkušeností s pózováním a samotné přehlídkové molo v této soutěži bylo pro řadu z nich novinkou. Mezi řečí jsem pochopil, že mnoho z nich studuje vysokou školu, či má těsně před státnicemi, jedna byla manažerka pracující ve Švýcarsku – prostě ji zaujala výzva a nové zkušenosti, tak se jednoduše přihlásila a vrátila se na pár měsíců k nám. Nic složitého. :)

  Fotky jsou ovšem jen samotnou špičkou ledovce. Za kalendářem, jenž vám možná bude viset na stěně, stojí opravdu hodně lidí, co věnovali své úsilí. Těm všem patří velké poděkování společně s poděkováním pro hlavní aktéry, kterým by měl kalendář nakonec pomoci. Ostatně na pravidelných dnech otevřených dveří v útulku, které se budou tradičně konat 23. a 24. prosince, si můžete tento kalendář za dobrovolný příspěvek odnést domů.

Snad se Vám bude líbit.

 

foto: DS MP Praha (originál + foto z videa)

Zobrazení: 1040