Role obecních policií je naprosto nezastupitelná

Rubrika: Rozhovory Zveřejněno: pátek 1. leden 2021 Autor Redakce Pražského strážníka Vytisknout E-mail

V předchozím čísle našeho časopisu jsme vám přinesli rozhovor s náměstkem primátora Petrem Hlubučkem. Nyní, v prvním čísle nového roku 2021, jsme položili řadu otázek řediteli Městské policie hl. m. Prahy Eduardu Šusterovi. Odpověděl nám nejen na to, zda dopady koronakrize ovlivní fungování naší organizace, ale i na otázky zcela osobní. Z celého rozhovoru je cítit hrdost na fungování Městské policie Praha a na práci jejich zaměstnaců.

Vaše kariéra u bezpečnostních složek je velmi dlouhá. Co stálo za Vaším rozhodnutím jít právě k Policii ČR a poté k MP Praha? Měl jste nějaký svůj vzor, příklad v rodině či to bylo spíše dílem náhody?

V rodině, pokud vím, nikdy žádný voják, četník, nebo policista nebyl. Oba rodiče celý život těžce pracovali ve fabrice. Mě osud zavál k armádě a po šesti letech u armády jsem nakonec zakotvil právě u Policie ČR a následně Městské policie hlavního města Prahy.

Jak vnímáte roli městských, tedy obecních policií, v kontextu s ostatními složkami integrovaného záchranného systému? Přece jen zařazení do ostatních složek IZS mi přijde trochu nespravedlivé.

Tak předně  jsou mezi ostatní složky IZS obecní a městské policie zařazovány jen na základě poměrně složitého výkladu a striktně podle zákona to tak bohužel není. Na to se snažím upozorňovat již cca 5 let a považuji to za velkou nespravedlnost. Osobně jsem přesvědčen, že role obecních a městských policií jsou dnes již naprosto nezastupitelné. Možná se to, co řeknu, zdaleka nebude líbit všem, ale je mimo jakoukoliv pochybnost zřejmé, že bez každodenní činnosti a přítomnosti strážníků v ulicích obcí a měst, již nelze bezpečnost občanů adekvátně zajistit.

❞ ...bez každodenní činnosti a přítomnosti strážníků v ulicích obcí a měst, již nelze bezpečnost občanů adekvátně zajistit...

Celý rok 2020 je ve znamení několika slov: rouška, Covid-19, opatření, zákazy, bezpečnost, zdravotnictví, testování… a potažmo ekonomický pokles, možná i krize. Mnoho lidí má strach z dalších měsíců, jestli nepřijdou o práci a tedy i o zdroj příjmů. Mohou se takové dopady týkat i strážníků? Řekněme omezení či zastavení náboru, omezení benefitů…

Rád bych využil této příležitosti a ujistil všechny naše zaměstnance, že veškerá opatření, která jsem, v souvislosti s dopady pandemie do rozpočtu naší organizace pro rok 2021 učinil, nebudou mít dopad ani na jejich mzdové ohodnocení, ani na další rozvoj organizace, nebo plánovanou obnovu materiálně technického vybavení. V letošním roce jsme zaznamenali výrazně vyšší zájem o práci u naší organizace a zároveň významně klesl počet odchodů našich zaměstnanců. To celé vedlo k tomu, že i když jsme měli řadu týdnů zastaven nábor nových zaměstnanců v důsledku covidových opatření, budeme mít k 1. lednu 2021 fyzicky více zaměstnanců než k 1. lednu 2020. Zdá se také, že tento trend bude pokračovat i v následujícím roce, což je jistě pozitivní zpráva.

Ještě jedna otázka ke Covidu. Co byste udělal při zpětném pohledu jinak a co byste naopak vypíchl jako ukázkově zvládnutou oblast?

Byl bych mnohem hlasitější a kritičtější v okamžicích, kdy to ještě mohlo pomoct něco změnit. Za velmi dobře zvládnutou oblast považuji, že vybavení našich zaměstnanců osobními ochrannými pracovními prostředky bylo již od prvotního nástupu koronakrize na špičkové úrovni. Stejně tak spolupráce našich zaměstnanců s ostatními složkami podílejícími se na zvládání epidemie.

Ve vedení MP Praha jste sedm let. Co bylo pro Vás za tu dobu asi nejpřekvapivějším zážitkem? Kdy jste si v duchu řekl: „Tak tohle jsem opravdu nečekal?“

Když se všichni do jednoho postavili za mé vedení a způsob řízení organizace, proti naprosto nezodpovědným a účelovým atakům vysoce postavené osoby, která poté, co nebyla uspokojena s žádostí, kterou nebylo možno podle platných zákonů realizovat, dehonestovala práci městské policie a jejich zaměstnanců. To byl pro mě velmi silný okamžik a signál, že má smysl a cenu pokračovat v této nelehké práci a ještě jednou všem svým kolegům děkuji.

Jak Vy osobně vidíte rok 2020?

Já osobně jej vnímám jako velkou možnost a cestu ke změně. Jak vnitřní, ve smyslu vnímání toho, co je skutečně důležité, tak vnější, ve smyslu uspořádání věcí veřejných. Myslím si, že všechno špatné, a rok 2020 skutečně byl pro většinu z nás špatným rokem, je k něčemu dobré. Bylo by dobré se z toho ponaučit a udělat všechno proto, aby se něco podobného již neopakovalo. A pokud ano, tak abychom byli všichni mnohem lépe připraveni.

Před nedávnem proběhla dosti násilná demonstrace nejen fotbalových a hokejových fanoušků proti opatřením vlády. Je vůbec legitimní takto vyjadřovat svůj názor v době nouzového stavu, zaměstnávat stovky policistů a jiných složek IZS, když se pár kilometrů od místa staví polní nemocnice?

Já jsem velmi dalek toho, abych hodnotil smysl a účel konkrétní demonstrace nebo výsledek realizace konkrétního bezpečnostního opatření. Nicméně snad mohu konstatovat, že celou řadu takových bezpečnostních opatření jsem osobně řídil a jakožto bývalý příslušník dvou speciálních policejních jednotek, také velmi mnoho na vlastní kůži zažil. Shrnul bych to asi takto. Legitimně vyjadřovat svůj názor a pokojně se za tímto účelem shromažďovat je jedním z nejdůležitějších a nejvýznamnějších lidských práv. Nemyslím si však, že byl závěr demonstrace na Staroměstském náměstí v intencích výše uvedeného. A na základě mých vlastních zkušeností byl zákrok policejních složek naprosto na místě.

❞ Při svém rozhodování se snažím být vždy nestranný. Na prvním místě pro mě je vždy organizace jako taková...

Člověk ve Vašem postavení musí občas dělat nepopulární rozhodnutí. Máte někdy obavu z toho, že jste se rozhodl ne zcela správně? Onen pověstný červíček pochybností?

Samozřejmě že ano, neboť ten kdo ji nemá, dopouští se ve své neomylnosti celé řady mnohdy fatálních chyb. Takže je vždy lepší o jednotlivých rozhodnutích přemýšlet a hodnotit je ve všech souvislostech a z mnoha úhlů pohledu, pokud je tedy na to dostatek prostoru a času. Při svém rozhodování se snažím být vždy nestranný. Na prvním místě pro mě je vždy organizace jako taková a to, jaký dopad bude mít mé rozhodování na její kredit.

Máte na starosti velkou organizaci s velkým rozpočtem, s více než dvěma tisíci zaměstnanci. Není v lidských silách mít detailní přehled o všem, co se zde děje. Máte úplnou důvěru ve své další vedoucí, kterým dáváte volnou ruku, nebo ctíte heslo: Důvěřuj, ale prověřuj!

Pokud by člověk neměl důvěru v tým lidí, který řídí, tak by takovou práci po tak dlouhou dobu nemohl vůbec vykonávat. Nicméně i zde platí osvědčené heslo Důvěřuj, ale prověřuj. Čili důvěřuji, ale občas prověřuji, a pokud zjistím problém, tak ho řeším. A je v podstatě jedno, zdali onen problém způsobil řadový zaměstnanec, nebo ředitel obvodního ředitelství. Ke všem totiž uplatňuji naprosto stejný přístup, což platí i v případě řešení zjištěných nedostatků.

Párkrát jste uvedl, že se zajímáte o politické dění. Jak vnímáte současnou politickou situaci u nás?

 Je pravdou, že politika a její sledování v různých souvislostech je mým dlouholetým koníčkem. Je totiž velmi zajímavé sledovat aktuální politické dění, nejen podle jednotlivých aktuálních vyjádření nebo kauz, ale také ve vzájemných souvislostech, které nejsou na první pohled mnohdy zřejmé a lze je pochopit až s patřičným odstupem. Je také velmi pozoruhodné sledovat, jak se lidé mění v souvislosti s tím, jakou konkrétní pozici zrovna zastávají. Jak pomalu nebo rychle společensky vyrostou, nebo naopak skončí a upadnou v zapomnění. Velmi užitečné je také sledovat, jak se tito lidé chovají pod tlakem, to znamená, jak přistupují k řešení problémů v reálném čase a v okamžiku kdy jsou pod tíhou okolností nuceni vystoupit ze své komfortní a předem velmi pečlivě připravené zóny. Mnohdy to znamená, že před Vámi najednou stojí úplně jiný člověk. Jsem přesvědčen, že nás čekají naprosto klíčové volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Myslím, že není nadnesené, když  je označím za jedny z nedůležitějších voleb v naší novodobé historii. Proto je podle mého názoru nesmírně důležité nejen to, aby lidé k volbám přišli, ale také to, aby velmi pečlivě zvážili, komu dají svůj hlas.

Na krku nosíte znak české státnosti, doma máte vyvěšenu českou vlajku, jste tedy hrdým vlastencem v tom dobrém slova smyslu. Nezdá se Vám, že nám Čechům občas schází pověstná hrdost?

Ano, někdy ano. Bohužel mám takový pocit, že jsme hrdými Čechy, Moravany a Slezany pouze, když se daří našim sportovcům. Přitom máme celou řadu úžasných a schopných lidí, a jako společnost jsme, navzdory všem, mimořádně dobře obstáli například v první vlně pandemie. To jsou přesně okamžiky, kdy si říkám, že to s námi ještě není tak špatné. A entusiasmus, nadšení, sounáležitost nebo nezištná spolupráce lidí z první vlny pandemie, jsou věci, které je třeba si pamatovat a uchovat. Všechny tyto neuvěřitelně pozitivní aspekty, byly bohužel postupně v druhé a nyní v nastupující třetí vlně pandemie, trestuhodně prohospodařeny.

Potěšilo Vás velké množství iniciativ na podporu složek IZS, především při první vlně pandemie a jak Vám chutnalo od kuchařů v čele se Zdeňkem Pohlreichem?

Tady vůbec nejde o to, co potěšilo mě. Podpora všech, kteří bojovali a bojují v první linii s tímto neřádem, byla opravdu úžasná. Přirovnal bych to k situaci ve společnosti při průběhu zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze v roce 2000. To jsou situace, kterých příslušník bezpečnostních složek ve svém profesním životě opravdu mnoho nezažije, přitom jsou to situace, které nás všechny neskutečně nabíjí a dávají nám sílu a energii jít dál.

I když to tak nevypadá, tak rok 2020 nebyl jen pandemie. Jaké úspěchy nebo události by podle Vás neměly v tom všem zaniknout?

Obávám se, že rok 2020 byla jen a jen pandemie a takto také bude historicky vnímán. Nejdříve první, potom druhá a nyní nástup třetí vlny, která bude podle všeho horší než ty první dvě dohromady. Rád bych zde vyzdvihl excelentní práci našich zaměstnanců v boji proti pandemii. Jak se v průběhu letošního roku jednoznačně prokázalo, stali jsme se jedním ze základních pilířů boje proti šíření SARS-CoV-2 na území hlavního města Prahy. Já jsem na naše zaměstnance, za to co dokázali, velmi hrdý a velmi si vážím toho, jak tuto mimořádně složitou situaci zvládají.

Jaké si dáváte cíle pro rok příští rok? Je možné ve světle nynějších událostí vůbec něco plánovat?

Vzhledem k nastupující třetí vlně pandemie je jednoznačně úkolem číslo jedna udržení organizace v chodu, bez jakýchkoliv významných organizačních dopadů tak, abychom mohli i nadále plnit naši nezastupitelnou úlohu v boji proti šíření SARS-CoV-2. Kromě toho samozřejmě udělat maximum proto, aby se dopady do veřejných rozpočtů nijak neprojevily na našich zaměstnancích ve smyslu jak fyzických počtů, tak jejich mzdového ohodnocení. A také, aby se nezastavil rozvoj městské policie z hlediska materiálně technického vybavení. Zatím se mi to daří, a byť jsme pro rok 2021 přišli o cca 215 mil. Kč, udělali jsme to přesně v duchu výše uvedeného.

Máte směrem k městské polici do budoucna nějaký velký cíl? Něco, co kdyby se podařilo, tak by to byla, jak se říká „pecka“?

Kromě toho, co jsem napsal výše, jsou to především tři věci. Všechny se týkají vybavení strážníků. Jedná se o dokončení veřejné zakázky na nákup kvalitní balistické podkošilové ochrany pro všechny strážníky v přímém výkonu služby. Dále o dokončení procesu elektronizace výkonu služby, což představuje dokoupení chytrých zařízení typu PDA pro všechny strážníky tak, aby mohli z místa prováděného zákroku, či úkonu realizovat vše potřebné (foto, evidence přestupku, lustrace atd.) elektronicky na místě události a nemuseli již nic vypisovat a přepisovat papírově jako doposud. Třetí komoditou je dokončení mé osobní několikaleté snahy o to, aby měli naši strážníci konečně po 25 letech existence k dispozici slavnostní uniformy.

Čím jste chtěl být, když jste byl malý? Nebo jste již od dětství snil o kariéře drsného strážníka, který bude nejen umět zasáhnout, ale i zásahy organizovat a vést velkou společnost, jakou MP Praha rozhodně je?

Paradoxně mě to od malička táhlo spíše k armádě než k policii, ale osud to nakonec zařídil tak, že jsem profesně zakotvil u policie. Pravdou také je, že jsem již od malička různé věci organizoval, nebo se je snažil řídit. Takže zřejmě se u mě projevila kombinace dobrodružné povahy a ducha s touhou vést a organizovat věci tak, aby dávaly smysl a byly prospěšné.

Kdybyste mohl být slavným kriminalistou, vybral byste si roli inspektora Trachty (komedie Rozpuštěný a vypuštěný), poručíka Colomba (stejnojmenný seriál) nebo snad komisaře Rexe?

Ani jednoho z nich. Myslím, že bych nechtěl být kriminalistou a už vůbec ne někým slavným. Jsem rád sám sebou, tedy normálním člověkem, co dělá obyčejné a normální věci.

Čtenáře by zajímala i Vaše "lidská" stránka. Jaký je Váš vztah k domácím pracem?

Myslím, že se to o mně obecně moc neví, protože to nikde na potkání nevykládám, ale velmi rád dělám všechny manuální a odborné práce okolo rekonstrukcí domů. Tedy vše, co se týká ať už stavby nebo rekonstrukce domů, v podstatě téměř vše od podlah po střechy, včetně obkladů, dlažeb apod.

A co domácí mazlíčci? Dopřál jste svým dětem králíčka, kotě nebo pejska z našeho útulku? 

Snažím se ve svých dětech budovat vztah jak k přírodě, tak ke zvířatům. Máme proto doma křížence údajně labradora, borderkolie a ohaře, ale podrobnosti vzniku a zrodu neznám (smích). Je to sice 22kilový „drobek“, ale velký mazel, tedy alespoň pro členy rodiny…(smích). V letošním roce jsme se také pustili do chovu slepic a různý počet koťat k nám chodí od sousedů. Předpokládám, že jak děti porostou, tak přibydou další zvířata, podle toho jak si je budou přát a hlavně podle toho, jak budou schopny se o ně dobře starat.

Jaká píseň Vás vždycky "dostane" a nikdy jí nemůžete odolat, i kdybyste měl třeba být právě pasován na rytíře královnou Alžbětou?

Definitivně to jsou dvě písně „Hallelujah“ od Leonarda Cohena a „Touha“ od Daniela Landy.

Zobrazení: 1488