Úvodník březen 2025

Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,

pro některé možná fascinující téma, v některých naopak může vyvolat řadu etický otázek. Téma, které spojuje technologii, vědu a bezpečnost. Něco, co není běžně viditelné pouhým okem, něco, co funguje na principech, které zůstávají pro nás obyčejné pozorovatele skryté. Neviditelné zbraně. Pro mě něco ze sféry fikce, co vyvolává v mé hlavě otázky o možném zneužití, obtížném odhalování nebo obraně proti němu. Téma, které si pro svůj článek vybral redaktor Jarda Urban a najdete ho pod příznačným názvem „Neviditelné zbraně – fikce, skutečnost nebo hrozba?“

V dnešní hektické době na nás, a bohužel už i naše děti, doléhá stres, tlak na výkon a sociální očekávání. Měli bychom sebe i své děti naučit pečovat o psychiku a duševní zdraví, protože velmi úzce souvisí se schopností zvládat každodenní výzvy a budovat mezilidské vztahy. Čím dál tím častěji naši psychiku ovlivňují také sociální sítě, a to zejména ve vztahu k sebehodnocení. Dnes už se to netýká jen mladší generace. Téma duševního zdraví je nejen aktuální a důležité, ale stále často i opomíjené. Přesto je základem pro spokojený život. Právě proto stojí za to o něm mluvit. Nenechte si proto ujít rozhovor s ředitelkou projektu Nevypusť duši, paní Bárou Pšenicovou, která se snaží téměř deset let téma duševního zdraví prolomit.

Když někdo řekne „poslední přání“, vybaví se mi něco hluboce osobního, emotivního a možná bych se nebála použít slovo významného. Poslední přání mnohdy symbolizuje touhu něco dokončit, sdělit nebo jen zažít těsně předtím, než se uzavře určitá kapitola života. Ať už jde o opravdový konec života nebo jiný zásadní okamžik. Člověk v něm odhaluje svou nejhlubší podstatu a odráží v něm to, co je pro něj nejdůležitější - lásku k blízkým, smíření, naplnění dlouhodobého snu nebo potřebu něco předat dalším generacím. Zkuste se proto na chvíli zastavit a uvědomit si, jak křehký a vzácný je život a jak bychom si měli vážit každého dne a okamžiku, který prožijeme. Bez jakéhokoli klišé. Opravdu vřele doporučuji článek Radky RÜsterové „Plní přání lidem, kteří si je sami splnit nemohou“.

Pokud jste dočetli až sem, možná Vás napadne otázka, jestli v rukou opravdu držíte časopis Pražský strážník, protože zatím nepadla o práci strážníků ani jedna zmínka. Opravdu držíte. Jen jsou témata, která se dříve či později dotknou nás všech, a my máme za to, že si prostor v našem časopise také zaslouží. Každopádně v únorovém čísle najdete reportáž o práci kolegů na Praze 8 nebo rozhovor s kolegyní Evou Křemenovou, která slouží v deváté městské části.

Tak na čtenou zase za měsíc.

Irena Seifertová

• Předchozí
• Následující