Úvodník duben 2020

Milé kolegyně, milí kolegové,

vážení čtenáři,

doba, kterou nyní všichni prožíváme, velmi pravděpodobně změní „svět“.  Nastane období před a po. Možná nemá změnit jen svět, ale třeba je to vzkaz pro nás všechny, abychom se zamysleli nad tím, jak žijeme, jak se v průběhu času posunuly lidské hodnoty, rodinný život, vztah k materiálním statkům a zda konečně není správná chvíle na to, něco s tím udělat. Zní to jako otřepaná fráze, ale začít bychom měli každý sám u sebe. Navíc je to obrovská zkouška pro nás všechny, tak si držme navzájem palce, ať v ní uspějeme.

Když jsme začali připravovat témata do dubnového čísla, neměli jsme o dopadu koronaviru, který postihne svět včetně České republiky, potuchy. Možná náhoda, možná osud, kdo ví, ale pro dnešní období snad není vhodnější téma než rozhovor s majorem Jiřím Laňkou, vedoucím Útvaru rychlého nasazení a současně s jáhnem v kostele sv. Karla Velikého. Mě osobně rozhovor s názvem „Bůh je optimista“ velmi zasáhl a dozníval několik dní. Konkrétně mě navedl k tomu sednout si, zastavit se a zamyslet. Možná náhoda na druhou, protože s majorem Laňkou jsme už rozhovor před 4 roky, také v dubnu, v našem časopisu přinesli.Ti z vás, kteří nečetli, doporučuji v archivu vyhledat článek s nadpisem „Spiritus Custodis“. Každopádně i další články si zaslouží Vaši pozornost a třeba Vám zpříjemní karanténní dobu.

Poprvé v novodobých dějinách čelíme takovému globálnímu ohrožení, na které nebyl nikdo připraven a ani jsme si nic takového nepřipouštěli. Nezbývá nám, než se učit za pochodu a doufat, že společnými silami tuto situaci zvládneme a náš svět se opět aspoň částečně vrátí do zaběhnutých kolejí.

Milé kolegyně, milí kolegové, Vám všem, kteří stojíte v první linii, stejně jako Vám ostatním, přejeme zdraví, pevné nervy a oporu nejbližších.

Na čtenou zase za měsíc

Irena Seifertová

• Předchozí
• Následující