Firemní kultura – víme vůbec o čem je?

Před prázdninami jsem položila otázku, co je to firemní kultura, partě mladých lidí. Jednalo se o studenty maturitního ročníku jedné státní střední školy. Odpovědi byly různorodé, ale určitě ne hloupé (tedy až na pár výjimek).

Studenti zahrnovali do firemní kultury jak pravidla slušného chování, tak formy komunikace mezi pracovníky ve firmě, akce firmou pořádané či upomínkové předměty, jimiž se firma prezentuje vůči veřejnosti. Zmínili i firemní rituály a firemní hantýrku či něco jako řídící styly. Jelikož sami nemají ještě žádné pracovní zkušenosti, případně jen mizivé, mluvili o „šéfech řvounech“, nebo naopak o „totálních flegmouších“. Charakterizovali rovněž úroveň vzájemných vztahů mezi pracovníky, jež jsou v širším rámci rovněž obsahem firemní kultury, přičemž nezřídka padly výrazy jako „donašeči, šplhouni, srabíci, borci, kteří jsou tzv. hustí“.

Ti mladí lidé měli pravdu. To, co odpovídali, je skutečně obsahem firemní kultury, podobně jako mnohé další prvky a projevy.

Na dané téma bylo napsáno velké množství úvah, proto nechť laskavý čtenář nebere tento článek jako vyčerpávající poučení na téma, co to je firemní kultura. Spíše totiž půjde o zamyšlení nad některými jejími atributy.

Každopádně můžeme připomenout, že firemní kultura je jedním ze základních pilířů tzv. firemní identity a odráží rovněž firemní filozofii. Jinými slovy představuje to, čím se firma zabývá, kudy a k jakému cíli se ubírá, podle čeho je možno rozpoznat její jedinečnost ve srovnání s firmami jinými.

Jako psychologa mne zajímá spíše dopad firemní kultury na pracovníky a stejně tak za úvahu stojí analýza osobností, jež firemní kulturu tvoří.

Pokud je firemní kultura vhodně nastavena, z hlediska obsahu i způsobů jejího dodržování, stává se mocným pozitivně motivačním faktorem jak pro klima v celé organizaci, tak pro efektivitu podávaného pracovního výkonu, a tím i pro spokojenost pracovníků. Nedovedu si představit, že by firemní kulturu tvořil např. nesmyslný a rozsáhlý systém nicneříkajících byrokraticky vynucovaných pokynů, hlášení a evidencí, z nichž by se vytrácel obsah, tedy to, co se má dělat. Hlavně že by na nás ze všech koutů firmy zíralo, jak máme vše hezky papírově podchycené.

❞ Mezi nejcennější hodnoty firemní kultury by zcela jistě měla patřit jistá dávka osobnostní svobody pracovníků a prostor pro jejich iniciativní rozvoj ve prospěch firmy...

Mezi nejpodstatnější prvky firemní kultury patří dle mého názoru systém firemních hodnot, tedy obecné vědomí toho, co je pro firmu dobré a co ne, a to jak v oblasti pracovní morálky, tak z hlediska sounáležitosti pracovníků s firmou či jejich vzájemných vztahů. Mezi nejcennější hodnoty firemní kultury by zcela jistě měla patřit jistá dávka osobnostní svobody pracovníků a prostor pro jejich iniciativní rozvoj ve prospěch firmy. Je mi jasné, že toto nelze realizovat u všech organizací a všech pracovníků a v bezbřehé míře. To by se pak některé firmy tzv. „se zlou potázaly“, neboť přílišná iniciativa se může změnit v chaos a neomezená svoboda v „cochcárnu“. Firemní kultura musí tedy mít své mantinely, které se však neorientují strnule jen na minulost. Výzkumy v oblasti managementu prokázaly, že je-li kultura firmy dynamická, nepodléhá změnám chaoticky, ale tvoří se promyšleně a nezavrhuje prvky osvědčené v minulosti, snižuje se v ní fluktuace a zvyšuje efektivita pracovního výkonu. 

Proces budování firemní kultury je dlouhodobý a do značné míry je dle mého mínění postaven na schopnostech a dovednostech lidí, kteří jej realizují. Především těch, kteří dokáží potlačit své cíle, své „ego“ a preferují cíle podnikové, firemní. Kvalitní firemní kultura je jako zdárně se rozvíjející příběh s dobrým koncem.  

Mgr. Zoja Kalivodová, CSc. - Psycholog MP Praha

• Předchozí
• Následující