Když dorazí chlad

  Celou cestu nahoru jsme měli krásný počasí, slunce svítilo a ani vítr nebyl tak moc nepříjemný. Lezli jsme jako jedno lanové družstvo a postupovali vpřed. Nechtěli jsme dělat starý expediční styl, tak jsme zvolili lehčí variantu alpského provedení a rychlost si zvolili za nejdůležitější veličinu. Bylo kolem poledne, když jsme v dálce uviděli vrcholový hřeben, který protínal severozápadní směr do Pákistánu. Fixní lana jsme už dávno nedávali a spoléhali sami na sebe. Občas náš průvodce dal fixní ledovcovou skobu v exponovaném úseku, občas nám pomohl. Okolo půl páté jsme dorazili na vrchol. Necelých sedm tisíc metrů nad mořem a úplně úžasný výhled. Všichni jsme ale věděli, že máme velké zpoždění. V této nadmořské výšce se čas ztrácí do propadliště, ani nevíte jak. Museli jsme bivakovat – bohužel jsme s tím nepočítali. Měli jsme jen jeden stan a jeden vařič na pět lidí. Noc byla strašná, dorazila únava, počasí se zhoršilo. Vítr začal s našim stanem tak lomcovat, že to vydávalo zvuk jak projíždějící rychlík. Do toho se přidalo první monzunové sněžení a bylo vystaráno. Vrchol sice máme, ale jsme jen na začátku sestupu – do toho laviny a strašná zima. Sedím v rohu stanu, na sobě mám úplně všechno, co jsem našel v batohu. Nehýbeme se a došel vařič, takže ani nepijeme. Snažím se alespoň trochu hýbat ze strany na stranu, ale nejde to…

  Nakonec jsme sestoupili jen tři, moc si toho nepamatuji. V base kempu nás ošetřil místní doktor, ale ne moc dobře. Špatné počasí si vybralo svoji daň – nemohl jsem se postavit na nohy, měl jsem zčernalé tváře a museli mě krmit. Když jsme opouštěli tábor, zvedl jsem pohled k hoře a přemýšlel, proč. Pro mě to dopadlo vcelku dobře – udělaly se mi omrzliny na všech končetinách, na nohách jsem přišel o šest prstů a znovu se učil chodit, na rukou mi chybí několik článků, a když se ochladí, cítím zimu dvakrát tolik. Mě rekonvalescence trvala skoro dva roky, těm dvěma na hoře už žádná rekonvalescence nepomůže. Snad bylo to usínání při mínus třiceti rychlý.

  Nemusíte zrovna stoupat do vysokých hor, slézat ledovce, či se vydat na přechod severní ledové točny, aby vám mohly hrozit omrzliny či dokonce následné podchlazení se špatným koncem. Opravdu nemusíme chodit daleko, aby se nás tato problematika nějakým způsobem začala týkat. Stačí si ráno vzít slabší kabát, zapomenout rukavice či si nechat jarní boty a problém může být na světě. Asi neexistuje nikdo, kdo by tento pocit neznal. Mrznoucí prsty, ztráta citu, podupávání, třes… člověk si není ani schopen vytáhnout klíče z kapsy a otevřít vytopený byt. To je ovšem ještě ta lepší varianta, horší je, když ten vytopený byt nemáte.

Lokální poškození chladem aneb omrzliny

  Omrzliny jsou lokální poškození kůže až hlubších vrstev, které vznikají intenzivním působením chladu. Samozřejmě závisí na délce působení a její intenzitě. Nenechme se ovšem zmást – nemusí být nutně teplota pod bodem mrazu, aby k poškození došlo. Delší působení chladu, vlhko, intenzivní vítr jsou další faktory vyvolávající poškození chladem i nad hranicí nuly. K poškození nejčastěji dochází na tzv. periferních částech našeho těla – prsty na nohou či rukou, nos, brada, ušní boltce…

  Naše tělo je složeno převážně z vody. Při mrazu se voda zákonitě mění v led – přesněji řečeno v buňkách našeho těla se tvoří malé krystalky ledu, které mechanicky svým růstem poškozují cévní stěnu. Dojde-li k takovému poškození, naše tělo nastartuje obranné mechanizmy a snaží se ránu „zacelit“ – tím se stáhne hladká svalovina cév, aby nedocházelo ke ztrátám, a zmenší se průtok cévy, začnou se přidávat krevní destičky a problém je na světě. Tělo vše ještě umocní tím, že při velkém chladu samo omezuje průtok cévami v periferních částech těla kvůli zásobení důležitějších částí. Zajímavostí je i fakt, že po rozehřátí promrzlé tkáně dochází k otoku, který má v konečném důsledku za následek zhoršení prokrvení.

Některé situace a stavy člověka mohou problematiku omrzlin výrazně zhoršit. Jsou to například:

• Vyčerpání a nedostatek energie, hlad.
• Dehydratace organizmu.
• Nízká teplota, silný vítr.
• Promoklé oblečení.
• Předchozí omrznutí.
• Znehybnění a nedostatek pohybu např. v důsledku poranění.
• Pro horolezce je komplikací rovněž nízká hladina kyslíku.
• Různá onemocnění – diabetes, cévní choroby.
• Alkohol a kouření.
• Omezení prokrvení – především těsné oblečení, které zaškrcuje (spíše u sportovních aktivit).
• Hloupost lidí a nepřipravenost.

  A jak lze takové omrzliny poznat? Zpočátku všechny vypadají naprosto stejně – kůže je světlá, bledá, chladná a především necitlivá. Teprve po zahřátí a oteplení místa se začne vyvíjet v průběhu hodin, dnů a u nejhoršího stádia i měsíců. Podle míry zasažení a působení chladu lze omrzliny rozdělit na povrchové (nedochází ke ztrátám tkáně) a hluboké – u nich je zasažena nejen kůže, ale i cévy, nervy, svaly či kosti.

❞ Zpočátku všechny vypadají naprosto stejně – kůže je světlá, bledá, chladná a především necitlivá. Teprve po zahřátí a oteplení místa se začne vyvíjet...

  Nejmírnější možnou alternativou je jen zčervenání (svědění, bolest či pálení), pak následují již puchýře s čirým obsahem (otok, bolest, špatná citlivost) – v těchto případech může vývoj trvat řádově hodiny i dny. Horší variantou jsou již puchýře s krvavý obsahem – pokožka zčerná, sníží se pohyblivost a jsou zasaženy i podkožní tkáně. Nejhorší možnost představuje čtvrtý stupeň vývoje a tou je mumifikace – nevratné poškození, které nejčastěji končí amputací a při delším neléčení může dojít k daleko horším následkům!

Nejlepší je nezmrznout

  Samozřejmě nejlepší je vyhnout se takovým situacím, kdy by nám mohly omrzliny hrozit. To bychom ovšem museli během zimy nechodit ven a neustále okupovat místo u krbu či kamen. Prevence je jednoduchá pro lidi žijící ve městě. Horší jsou pak rady pro aktivní sportovce, kteří vyrážejí i v zimních měsících např. na kolo, běhat či lézt po horách. Zde jen jedna poznámka na okraj – nepodceňujte naše prostředí, naše hory či například hory našich slovenských sousedů – není náhodou, že nejvíce zásahů v Tatrách má horská služba právě u českých turistů a horolezců, kteří možná podvědomě mají toto pohoří za své domácí, a doma se přece nic nestane!

Prevence zní takto:

1) Dobré oblečení a boty (malá rada pro milovníky outdooru – membránové bundy vás nezahřejí, pozor na těsnou kotníkovou obuv).

2) Dostatek tekutin a energie (na výlet s sebou berte termosku s teplým nealkoholickým nápojem, nejlépe s cukrem a vezměte i nějakou tatranku – budou se hodit).

3) Dostatečně odpočívejte a nepřeceňujte své síly – bylo nalezeno mnoho nešťastníků ve sněhu jen několik metrů od horské chaty, kteří zkolabovali vyčerpáním.

4) Mokré oblečení včas vyměňte za suché (jedna vrstva termoprádla v batohu navíc nikoho nezabije).

5) Nepijte alkohol a nekuřte. Alkohol rozšiřuje cévy a panáček na zahřátí je panáček na zmrznutí!

6) Malé děti pravidelně kontrolujte – nemusí znát míru a omrzliny vzniknou velmi rychle, jak při hraní, tak při sportování.

První pomoc

  Při prvních příznacích omrzlin, je potřeba postiženého dopravit na bezpečné místo v závětří. Tedy eliminovat primární zdroj tepelných ztrát. Omrzlinu je nutné co nejdříve začít ošetřovat – hlavní roli zde hraje právě časový faktor (ve městě samozřejmě okamžitě volat zdravotnickou záchrannou službu). Člověka, který jeví známky podchlazení a omrzlin, zabalíme např. do izolační termofólie, deky či do jiného oblečení. Snažíme se vyměnit mokré věci za suché. Podáváme dostatek teplých, sladkých nápojů bez alkoholu a celou dobu se snažíme s postiženým komunikovat. Musíme mít na mysli, že u podchlazeného člověka hrozí i selhání základních životních funkcí!

❞ Musíme mít na mysli, že u podchlazeného člověka hrozí i selhání základních životních funkcí!...

  Tkáň postiženou chladem nikdy netřeme a nepoužíváme přímé teplo. Můžeme místo kolem postižení jemně masírovat, aby se zvýšila prokrvenost. Po ohřátí nesmí tkáň znovu zmrznout! V žádném případe vzniklé puchýře nepropichujeme a poškození chráníme před otlaky a dalším mechanickým poškozením. Můžeme použít sterilní, ale volné a měkké obvazy.

  Pokud se nacházíte mimo přímou civilizaci, je možné léčit i svépomocí (ovšem co nejdříve, pokud je to možné, vyhledat odbornou lékařskou péči) prostřednictvím některých léků a vodní lázně. Můžete využít např. Aspirin pro  zředění krve, proti bolesti podávat Ibuprofen a také Wobenzym proti zánětu a otoku. Vodní lázeň by měla mít cca 40stupňů Celsia a musí být s dezinfekcí (např. Jodisol…). Vyčkejte, až dojde k navrácení standardní barvy a místa osušte a sterilně zakryjte. Můžete podávat i vitamíny a nezapomínejte na dostatek teplých tekutin!

Podle statistik 2000

  Podle statistik je na území naší metropole zhruba 2000 lidí bez domova. Toto číslo může být ve skutečnosti daleko větší. Je to právě tato skupina lidí, která je v zimních měsících nejvíce ohrožena mrazem. Hrozí nejen omrzliny, ale i úplné podchlazení s následkem smrti. Riziko stoupá s nadměrnou konzumací alkoholu či aplikací návykových látek. Právě proto Městská policie hl. m. Prahy v tomto období zvyšuje dohled nad těmito osobami, jezdí je pravidelně kontrolovat i několikrát za den a neustále jim nabízí možnost ubytování a spaní v noclehárnách či podobných azylových zařízeních. Praha zvyšuje ubytovací kapacity a navyšuje rozpočet. Přesto je mezi těmito lidmi mnoho jedinců, kteří takovou pomoc odmítají a raději tráví mrazivé noci pod mostem či vedle dálničních nájezdů. Bohužel se díky nezodpovědnosti  následně plní smutné statistiky.

Dnes už zase docela dobře chodím. Vyjdu schody a nemám problém se podívat do Krkonoš. V létě. V zimě by mě do hor už nikdo nedostal!

ilustrační foto: DS MP Praha

Zdroj informací: Omrzliny – místní poškození chladem – první opatření a léčba v terénu, 4/2007, MUDr. Jana Kubalová, MUDr. Jaroslava Říhová, LK ČHS

• Předchozí