Zvířecí lékaři

Rubrika: Zdraví Zveřejněno: neděle 1. listopad 2020 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Pokud jste četli článek z minulého čísla „Aby duše nebolela“, potom je vám jasné, proč pokračujeme v podobném duchu. V současné době musíme podporovat dobrou náladu nás všech. Co tedy můžeme ještě udělat, abychom pomohli udržet naši Psyché v pohodě?

To, že společné soužití člověka se zvířaty má na naši psychiku pozitivní vliv, je známo již odedávna. Velké množství z nás si pořizuje domácího mazlíčka – někdy i více – zkrátka proto, že ví, že bez nich to není ono. Snad nikdo z nás nemůže tvrdit, že si nikdy nepřál mít doma pejska, kočku, kanárka, křečka, nebo alespoň rybičky.  Pozitivní vliv zvířátek nebývá většinou prvotním záměrem, ale každému jistě brzy dojde, že tento druhotný průvodní jev je zcela zásadní. Mnoho dětí pořídí třeba pejska ovdovělému rodiči, který jej zpočátku velmi razantně odmítá, ale nakonec si život bez svého čtyřnohého kamaráda neumí představit.

Zvíře nás nesoudí, nesleduje, kolik vrásek máme, nebo jestli je náš nos větší, než jaký ho mají ostatní.  Je to přítel, který pro nás dělá více, než sami myslíme.

První dokumenty týkající se terapie za pomocí zvířete jsou datovány z 9. století z Belgie. Tehdy se předpokládalo, že spojení se zvířaty může mít pozitivní vliv na lidi s mentálním postižením. Další dochované informace jsou z roku 1792, kdy v Anglii v Yorkšíru v nově založeném ústavu pro duševně choré obstarávali pacienti malá zvířata – psy, králíky a drůbež. V Německu byl zřízen v roce 1867 domov pro léčbu epilepsie pomocí koně – a funguje dodnes.

Animoterapie nebo také zooterapie využívá léčebného kontaktu zvířete s člověkem a jeho všestranného pozitivního působení na děti i dospělé. Už jen přítomnost živého zvířete vyvolává pocit bezpečí a klidu (tedy, pokud netrpíte nějakou fóbií, že ano :)). Zvíře umí člověka „nakopnout“, umí vyvolat emoce, uvolnit různé bloky, které nám v hlavě vězí, zjednodušit komunikaci s okolním světem. Lidé potom bývají veselejší, rychleji reagují, jsou okolí přístupnější a často zapomenou i na svoji bolest.

Terapii za pomoci zvířat dělíme do několika základních kategorií, z nichž nejznámější jsou:

  • Canisterapie
  • Felinoterapie
  • Hipoterapie

Mezi méně rozšířené patří:

  • Terapie za pomoci hospodářských zvířat
  • Terapie pomocí malých zvířat
  • Ornitoterapie
  • Delfinoterapie

Doktor pes

Rozhodně nejznámější a nejrozšířenější formou terapie za pomoci zvířete je CANISTERAPIE. Soužití člověka se psem má nejdelší historii – dokládá se 14 tisíc let. Přítomnost psa potlačuje pocit osamělosti a stresu ze sociální izolace.

„Jediný způsob, jak si za peníze koupit lásku, je koupit si psa.“  George Bernard Shaw

Pes na nás vždy čeká a vítá nás po půl hodině stejně jako po třech dnech odloučení. Pes umí být skvělým pomocníkem nevidomých, či lidí na vozíku. Návštěva psíka v domově pro seniory přináší radost všem klientům a dokládá se zlepšení jejich psychického stavu. Psi pomáhají tělesně, smyslově i mentálně postiženým.

❞ Pes na nás vždy čeká a vítá nás po půl hodině stejně jako po třech dnech odloučení...

Samozřejmě není každý pes pro terapii vhodný. Pejsci musí složit canisterapeutické zkoušky. My ovšem máme na mysli pejska, kterého si rozmazlujeme doma a který nám věnuje veškerou svou lásku a oddanost. Např. britští věci ve své studii v roce 2018 potvrdili, že majitelé psů jsou ve vyšším věku v daleko lepší kondici než jejich vrstevníci, kteří psa nemají.

Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“  Mark Twain 

Zeptala jsem se herce Miroslava Hraběte (např. Nejkrásnější hádanka), o kterém vím, že je naplno oddán svým buldočkům, co pro něj pejsci, zejména v současné době, znamenají:

„Jsme s manželkou majitelé 3 pejsků, z toho dva jsou zachráněni z množírny. Starost a péče o takové pejsky je tedy trochu náročnější než za normálních okolností. Teď se ale naše role trochu otáčí. Protože jsem dočasně přišel o spoustu pracovních aktivit, mohl bych lehce propadnout trudným myšlenkám a skepsi. Díky pejskům a režimu, který s nimi máme a který vyžadují, na to ale vlastně nemám čas. Jsou to parťáci, kteří nějakou pandemii vážně neřeší. Venčení, hraní, zážitků a legrace je teď s nimi opravdu hodně. A vlastně se nám díky tomu všemu prohloubil i náš parťácký vztah. Další důvod proč mít doma adoptovaného kamaráda. Tisíckrát Vám to vrátí.“ :-)

Za připomenutí stojí, že jsme v prosincovém čísle v roce 2017 otiskli rozhovor s Evou Křemenovou, která pracuje na operačním středisku OŘ Prahy 9 a která se canisterapii věnuje dlouhá léta. A nejen jí. Jako dobrovolník pracuje též s kočkami a jinými drobnými zvířaty. Celý rozhovor najdete v archivu PS.

Psycholožka kočka

Felinoterapie využívá léčitelských schopností koček a zatím ještě není tolik rozšířená. Mňoukavé společnice doprovázejí lidstvo více než 4 tisíce let. Byly zbožňovány i zatracovány, mívaly své paláce, ale byly i upalovány.  Kočky umějí poznat, co člověka trápí a nějakým záhadným způsobem mu od jeho trápení pomoci. Přinášejí klid, zlepšují komunikaci, ať už jen svou přítomností či přímým kontaktem.

Pro sofistikovanou felinoterapii musí mít kočka samozřejmě zkoušky, ale – jak jsme psali – my se zaměřujeme na kočičky, které máme doma. Měli bychom si uvědomit, jak moc nám pomáhají. Ano, přijdou, když se chce jim, jsou to prostě dámy, ale potom se nám schoulí do klína (příjemně nás tím zahřívají) a my je můžeme hladit i několik hodin (tím třeba rehabilitujeme prsty a sníží nám to i  krevní tlak) a poslouchat, jak spokojeně předou. Můžeme si myslet, že my děláme službu jim, ale je tomu opravdu tak?

Možná to s tím úplně nesouvisí, ale já si vždy vzpomenu – mladší ročníky asi už nebudou vědět, o čem je řeč – na televizní přestávku s koťaty. Bývalo to v době, kdy se volný čas televizního vysílání ještě neplnil placenou reklamou, ale předtočenými hrajícími si koťaty. Jak uklidňující a milé, že?

Kdybyste se teď rozhodli, že si kotě pořídíte, podívejte na stránku Útulku pro opuštěná zvířata v Dolních Měcholupech. Vy pomůžete jim a ony následně vám.

lPaedDr. Jana Stěničková, ředitelka speciální MŠ při Dětské nemocnici FN Brno a felinoterapeutka napsala: „Největší přínos felinoterapie vidím u dlouhodobě hospitalizovaných dětí, například na onkologii nebo neurologii. Tyto děti už nic moc nebaví, všechno na oddělení znají, jsou často negativistické a kočičí kamarád je pro ně něco naprosto jiného. Vzpomínám si např. na holčičku, která za námi přišla z neurochirurgie po operaci mozku. Když jsme se jí zeptali, jak se jmenuje, jen koktala, nebyla schopna svoje jméno říct. Potom si hrála s kočkou, hladila ji a něco jí začala povídat. Když jsem to viděla, řekla jsem jí: „Tahle kočka se jmenuje Tíťa a jak se jmenuješ ty?“ Ona se dívala na kočku a řekla: „Kat-ka.“ Díky zvířeti začala lámaně mluvit.“

 Léčitel kůň

Hiporehabilitace je výraz, který zastřešuje veškeré aktivity a terapie, při  kterých se potkává člověk s koněm. Známá je hipoterapie – fyzioterapeutická metoda, která využívá přirozeného pohybu koně, na němž klient sedí. Je vhodná pro lidi s fyzickým hendikepem, pro klienty trpící např. neurologickým onemocněním, jako je dětská mozková obrna, či roztroušená skleróza i s ortopedickým onemocněním.

Kůň ale může být i psychoterapeutem. V tomto případě se využívá prostředí stáje a kontaktu s koněm, třeba jeho vodění na procházku, hřebelcování a podobně. Koně jsou velmi citliví, reagují na podněty, nedělají rozdíl mezi tím, co cítí a jak se chovají.

„Jedni z nejdůležitějších mužů v mém životě byli psi a koně.“  Liz Taylor

Filip Minařík (bývalý dostihový jezdec amatér, v současnosti drezurní jezdec a instruktor) si svůj život bez koní vůbec neumí představit. Požádala jsem ho o 3 až 5 vět, kterými by svůj vztah s koňmi popsal. Z dlouhého vzkazu vybírám:

„Vážný zájem o koně z vás udělá ostražitého, bdělého a citlivějšího člověka. Časem se naučíte vnímat svět jeho očima. Jezdce kůň ovlivní natolik, že se člověk zlepší v mnoha vlastnostech, které s jezdectvím zdánlivě nesouvisí – mezilidské vztahy, pracovitost, komunikace, láska, zodpovědnost, pedagogické vlastnosti, trpělivost, přijetí životního cyklu a stárnutí sebe a blízkých, vyrovnání. To vše nabídli koně mně.

Vzpomenu si rád například na klisnu Luthien, v jejímž sedle jsem učil submisivní paní, aby se více prosadila. Tatáž paní mi po roce práce poděkovala, že jí jezdectví naučilo nebát se zlé kolegyně v kanceláři a konečně se od ní nenechala šikanovat. To a mnohem více se mi vybaví, když se mne zeptáte na koně. Jak vidíte – pět vět nestačí.“

❞ Tatáž paní mi po roce práce poděkovala, že jí jezdectví naučilo nebát se zlé kolegyně v kanceláři a konečně se od ní nenechala šikanovat...

Koně jsou pro mnohé krásným, ale tak velkým zvířetem, že by si na něj nikdy nesedli. Nemusí. Stačí je pozorovat, pohladit, vnímat. Třeba jednou se strachu zbaví a vyšvihnou se do sedla. Věřte, že je to neskutečný zážitek!

Ptáčci zpěváčci

Možná není ornitoterapie úplně nejznámější, ale skutečně existuje a využívá např. poslechu ptačího zpěvu i účinků jeho akustických vibrací nebo jen samotné pozorování ptáků. Tento druh terapie je vhodný zejména pro zneužívané děti, lidi v nouzové situaci, osoby s depresí… Ptačí zpěv uvolňuje, uklidňuje, navozuje příjemnou až romantickou náladu. Slavík, kos, červenka, skřivan, pěnice, čížek, andulka nebo domácí kanárek mohou léčit bolesti hlavy, nespavost, křeče v žaludku, bolesti kloubů, srdeční potíže. Aktivně jsou okřídlení doktoři využíváni v Nizozemí, Austrálii nebo v Británii.

Když zavřete na chvíli oči – cítíte to?  Začíná krásný jarní den, vychází slunce, dokonce už hezky hřeje, k němu se přidává zpěv ptáků … Protáhnete se, zívnete ještě trochu líně, ale s radostí vyskočíte z postele a těšíte se na nový den.

Téměř každý může být potřebný

Tím, že pořídíme domů nějakého malého mazlíčka jako je morče, křeček, fretka, rybičky nebo had či šnek, začínáme vlastně tak trochu s terapií členů domácnosti.

„Chovat jakékoli zvíře, nejenom psa, je vhodné také pro hyperaktivní děti či děti s ADHD, které bývají velmi roztěkané, nesoustředěné a schází jim odhad síly a vzdálenosti. Životem se zvířetem a péčí o něj se děti učí, jak se chovat k živému tvoru a co znamená být za něj zodpovědný. Když hyperaktivnímu dítěti pořídíte například pakobylku indickou nebo podobný hmyz, učí se klidným pohybům, jemné motorice v rukách, musí být opatrné, aby kobylku nezmáčklo. Pokud v ordinaci cvičím s ADHD dětmi, velmi mi pomáhá přítomnost naší fenky, dítě mnohem lépe komunikuje a přistupuje na dohody,“ říká Mgr. Iva Bílková, Cert. MDT, vedoucí fyzioterapeut FYZIOklinika Praha.

❞ Když hyperaktivnímu dítěti pořídíte například pakobylku indickou nebo podobný hmyz, učí se klidným pohybům, jemné motorice v rukách, musí být opatrné, aby kobylku nezmáčklo...

Terapie hospodářskými zvířaty je využívána například klienty Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. V místní socioterapeutické farmě mají kozu, poníka, oslíka i koně. Existují ale i další farmy, kde se klienti zapojují do pracovního procesu, starají se o hospodářská zvířata (ovečky, skot i prasata), o chod farmy. Přitom poznávají sami sebe. A co víc, i práce přece léčí. :)

(Za delfíny je třeba vycestovat do daleka, takže o tom třeba někdy příště.)

„ Cesty za babičkami a dědečky do domovů seniorů mě moc baví. Mám radost, když začnou vyprávět, jaké to bylo, když byli mladí a sami chovali zvířata. A naše zvířátka je aspoň takto vrátí ve vzpomínkách a já se také něco dozvím. Moc mi teď ta setkání chybí. Doufám, že bude už brzy vše za námi a návštěvy se obnoví,“- říká Eva Bukričová. Sama vlastní malou farmu, chová zvířátka, se kterými navštěvuje ty, které o to mají zájem, věnuje se tréninkům psů a miluje koně. V únoru navštívila se svou smečkou (pes, minihorse, koza s kůzlaty i slepice) Nemocnici sv. Alžběty Na Slupi, aby tak potěšila pacienty i personál. 

Jak vidíte, terapeuti, pomocníci, jsou všude okolo. Můžeme se účastnit terapie aktivní, ale i té pasivní. Tou je třeba umístění akvária s rybičkami v restauraci, čekárně u lékaře či v kanceláři. Já třeba moc ráda pozoruji „svoje“ mravence na balkóně.

❞ Podtrženo, sečteno, pozitivně na nás působí asi každý tvor, který v nás vyvolává touhu jej pohladit, blíže poznat a trávit s ním nějaký čas...

Podtrženo, sečteno, pozitivně na nás působí asi každý tvor, které v nás vyvolává touhu jej pohladit, blíže poznat a trávit s ním nějaký čas. Važme si jich a pěkně se o ně starejme. Vrátí se nám to!

 foto: DS MP Praha, pixabay.com, Eva Bukričová, Renata Hasilová

Zobrazení: 1704