Místo, kde vládne Flóra

Rubrika: Cestování Zveřejněno: středa 1. červen 2022 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

Když vstoupím, praští mne do obličeje těžký a velmi vlhký teplý vzduch. Nasávám do plic neuvěřitelný objem vody, který mne až nutí kašlat. Utírám si najednou orosené čelo a chci ze sebe sundat téměř veškeré oblečení, abych se tolik nepotil. Vzduch je cítit nejen těžkou vlhkostí, ale také tlejícím dřevem a nám velmi vzdálenou exotikou. Pomalu si můj zrak zvyká na nové prostředí a začínám pohledem plout na vodní hladině jezírka s vodopádem, na velkých listech stromů a lián, po kterých se koulí drobné kapičky vody. Kromě té však neslyším téměř nic. Jako by se zde zastavil čas a v klidu se posadil na tělo padlého velikána. Prohlížím si nebe přes prosklenou střechu, poté pozoruji nejrůznější zákoutí a začínám si uvědomovat, že na tomto místě člověk pánem tvorstva opravdu není. Zde nevládne fauna, ale ta druhá – flóra. Ta, co zde byla, je a bude i dlouho po nás.

Květiny nesmíte nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit. (Antoine de Saint-Exupéry, kniha Malý princ)

Takto „vzletně“ jsem se vás snažil navnadit na další naši pozvánku v rámci letního čísla Pražského strážníka. Tentokrát vás nechci pozvat na safari do Dvora Králové či na pobíhající lemury do plzeňské zoo, ale na něco trochu jiného. O zahradu se sice jedná, ale v mnohem bližším slova smyslu než u zoologických zahrad. Zatímco u pokladen například v Troji vás budou provázet stopy tapíra či žirafy a řev lvů, zde se při koupi vstupenky můžete kochat naprostým tichem. Možná se občas ozve drobné auu, jakožto reakce nenechavého dítka na trny velkého kaktusu. Vítejte v Botanické zahradě Liberec.

Když jsem si vybíral místa, na která bych vás rád pozval, tak jsem tak trochu tápal. Za poslední roky toho bylo opravdu hodně – zámky, hrady, města, atrakce, památky UNESCO a mnohé další. Trochu jsem se pral s myšlenkou, aby vás mé pozvání nenudilo a nenutilo vás velmi rychle otočit stránku na další téma. Pak jsem si však uvědomil, že nejnáročnějším zátěžovým testem, kterým může cokoliv projít, je pohled dětí. A tady jsem snad uspěl. Právě na svých dětech jsem si vyzkoušel, že botanická zahrada, a především ta na severu Čech pod Ještědem, je správnou volbou. Trochu jsem se obával toho, že budu každou chvíli narážet na znuděné obličeje, ale nebylo tomu tak. Ba naopak. Oba zástupci mladé generace pobíhali od stromu ke stromu, od pavilonu k pavilonu a nemohli se vynadívat na spousty kvetoucích rostlin, mohutných stromů, plovoucích gigantů s listy o velikosti víka pivního sudu a další.

❞ Tradice zde přesáhla již úctyhodné číslo 125 let existence a bylo by s podivem, kdyby takovou dobu přežilo něco, co nemá lidem a odborné veřejnosti co nabídnout...

Kvalitu prověří čas, alespoň to říká jedno  lidové rčení. V Liberci je toho důkazem právě botanická zahrada. Je totiž nejstarší v České republice a dle mého osobního pohledu i nejhezčí. Tím se nechci dotknout matičky Prahy a dalších, ale znáte to… Tradice zde přesáhla již úctyhodné číslo 125 let existence a bylo by s podivem, kdyby takovou dobu přežilo něco, co nemá lidem a odborné veřejnosti co nabídnout. Ovšem jen tradice dobré dílo nedělá, takže zahrada na sobě musí neustále pracovat a jít s dobou. A to skutečně dělá.

Abychom zůstali u těch nej, která táhnou pozornost, tak věřte, že zde najdete nejpestřejší soubor exotických rostlin u nás. Tomu odpovídá i roční počet návštěvníků blížící se více než padesáti tisícům. Samozřejmě se takováto návštěvnost nedá porovnat se zoologickými zahradami, ale kdo by se chtěl pořád tlačit ve frontě na ledního medvěda, na místo u skla gorilí tlupy či na kamenech s výhledem na procházející slony? Místo toho se můžete v klidu procházet skleníkovým areálem stylově ve tvaru rostlinné buňky projektovaným Ing. Arch. Pavlem Vaněčkem. Ten své dílo rozdělil do deseti různých pavilonů, ve kterých můžeme v současnosti obdivovat 14 botanických motivů. Rostliny pak pozorujeme v jejich „přirozeném“ ekosystému. To sice vyžaduje trochu  větší pozornost návštěvníka, ale na druhou stranu, kdo by se chtěl procházet mezi přepravkami s květináči. To si můžeme zajet do kteréhokoliv většího  zahradnického centra.



Jako malý jsem zde obdivoval nejvíce banány. Ano, prosté banány. Bylo mi tehdy něco kolem sedmi let a listopad 89 ještě nenastal. Takže trs zelených malých banánů pro mne představoval největší exotiku z celé návštěvy. Dnes tím děti  ani dospěláky moc nenadchnete… od toho jsou zde totiž jiní. Narážím především na obří leknínovou rostlinu Viktorii královskou. Tu zde doplňují ještě další dva druhy a to Viktorie Cruzova a Euryalé vzdorná. Tyto rostliny jsou především známé svou obří velikostí listů plovoucích na vodní hladině. Jedná se o jihoamerické druhy, jejichž listy unesou i malé dítě – pokud si myslíte, že to není pravda, tak se podívejte na fotografii na stránkách zahrady, kde list unesl osmiletou holčičku vážící skoro třicet kilogramů. Esteticky založené jedince však více zaujme květ Viktorie, který vykvete v noci a poté změní svou barvu. Tyto rostliny jsou tak gigantické, že musí mít svůj vlastní pavilon.

Asi by  neměly ve správné botanické zahradě  chybět královny všech rostlin a květů, tedy  orchideje. Zde si jich užijete do sytosti a pro ty, kteří podlehnou kouzlu, je možné i některé přímo zakoupit. Ovšem zase ty děti. Pokud máte někde možnost koupit suvenýry a zde i rostliny, tak je budou chtít. A nebudou to zrovna drobné orchideje. V lepším případě se budou hádat o největší láčkovku (masožravá rostlina připomínající menší žejdlík od piva) či nejpichlavější sukulent. V lepším případě se spokojí s menším pichlounem, na který následující den sednou v autě.

Ovšem zahrada nemá jen svou vnitřní expozici. To by ani nešlo a byla by to nesmírná škoda. Vzhledem k poloze města a chladnějšímu severu a  podhůří Jizerských hor je venkovní část orientována především na skalky s horskými druhy květin. Parková vstupní část Botanické zahrady je vlastně prostorem pro sbírku jehličnatých i kvetoucích keřů, tzv. fruticetum. Ke konci června tam mimo jiné rozkvétají růže v nejpestřejších barvách. Takže na romantické schůzky si vyčleňte konec šestého měsíce.

Obsáhnout v tak krátkém textu vše o Botanické zahradě Liberec je nereálné. Ono to ani nebylo mým cílem. Cílem bylo vás sem nalákat. Pokud o tom alespoň uvažujete, tak jsem moc rád a až své rozhodnutí uskutečníte, tak mi věřte, že budete mile překvapeni. Ano, pro laika je tato návštěva na dvě hodinky, ale pro milovníka zeleně je to celý den v úžasu. Možná by bylo dobré se do role onoho milovníka  převtělit a poznat tak maličko jiný svět flóry.

Na závěr mi dovolte malou pozvánku na aktuální výstavu: Od 1. května budou moci návštěvníci Botanické zahrady v Liberci zhlédnout novou přírodovědeckou výstavu na téma „Venezuelská příroda“ s podtitulem „Vzácné dokumenty z nyní nepřístupné země“.

Květena Venezuely je jedna z nejbohatších na naší planetě. Seznámíte se tak např. se starčkem fialovým, bublinatkou záhadnou či bublinatkou Campbellovou, nebo se dozvíte, co to jsou Roraimské „zahrádky“. Všechny představené druhy jsou přesně botanicky pojmenovány a jsou provázeny komentáři o jejich životě v přírodě.

Vše bude představeno na 44 panelech, které obsahují 96 originálních fotografií. Některé snímky zachycují vynikající botanické vzácnosti, které se vyskytují výhradně ve Venezuele. Výstava je doplněna o 40minutový film a speciální botanickou literaturu o Venezuele.

Výstavu bude možné zhlédnout ve výstavním pavilonu při administrativní budově.     

Praktické informace: otevřeno je každý den od 8. – 18. hodin (během letního času), vstupné pro dospělého činí 140 Kč, žáci a studenti zaplatí 70 Kč a rodina 320 Kč. Bližší informace pak naleznete na webu www.botaniliberec.cz


foto: DS MP Praha, Botanická zahrada Liberec
Poděkování za spolupráci RNDr. Miloslavu Studničkovi.

Zobrazení: 141