Veltrusy - Barokní perla dolního Povltaví

Rubrika: Cestování Zveřejněno: pátek 23. červen 2023 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

V Praze máme Chotkovy sady, Chotkovu ulici či Chotkův palác. Jméno Chotek je však nejvíce svázáno s městem Veltrusy. Městem, které je pouhých třicet kilometrů severně od Prahy.

Rod Chotků z Chotkova a Vojnína patřil ke staré protestantské, ale bezvýznamné, nižší šlechtě. Do českých dějin rodina Chotkova nijak výrazněji nezasáhla. Po bělohorských konfiskacích přišla o velkou část majetku. Aby zabránili nejhoršímu a neskončili „o žebrácké holi,“ přestoupili Chotkové raději ke katolíkům. 

Léta Páně šestnáctistého devadesátého osmého, neboli v roce 1698, si Václav Antonín Chotek bere Marii Terezii ze Scheidlernu (von Scheidlern). Nevěsta na Václava Antonína následně dává přepsat polovinu svého věna. A do manželství přináší mimo jiné i pozemky na okraji města Veltrusy.

Jméno rodu Scheidlerů nám dnes nic neřekne, ale ve své době to byla velmi, ale velmi bohatá rodina. Václav Antonín tady trefil jackpot! Tenhle sňatek je pro Václava finančně a společensky tak výhodný, že by se na první pohled mohlo zdát, že si svoji manželku vzal pro peníze a prestiž. No, nebudeme mu křivdit… Věřme, že v tom byla jen opravdová a ryzí láska.

Se sňatkem přišly nejen velké peníze, ale i státní funkce. Václav Antonín byl v době svatby jen pouhým rytířem. Tenhle titul už dávno neměl vůbec žádný zvuk, tzv. „rytíře“ v 17. století nikdo nebral vážně. Je to označení pro nižší šlechtu, jen těsně nad zemanem. Ale roku 1702 je Václav povýšen na barona, roku 1723 pak na hraběte. A roku 1745 získává titul „říšský hrabě“. Náleží mu tedy oslovení „Vaše Excelence“ nebo také „Vaše Hraběcí Milosti.“

A rodina Chotkova stoupá na společenském žebříčku. Přes skromný původ a odříkání se Václavu Antonínovi dostalo vysokého vzdělání. Vzdělání, inteligence, znalost několika jazyků a zmíněný výhodný sňatek – kombinace, která pozvedla rodinu Chotků během pouhých dvou generací mezi přední šlechtu Království českého.

Chotkovi nebyli žádní válečníci, byli to především státní úředníci. Už dva roky po sňatku se Václav Antonín stal císařským komořím. Poté byl pověřen správou několika krajů, od roku 1707 byl postupně hejtmanem kraje slánského, rakovnického, chrudimského a litoměřického. Kariéra strmě stoupá, když se stane přísedícím zemského soudu, členem sboru místodržících Království českého a císařským tajným radou. Další Chotek, nositel Řádu zlatého rouna, se stal nejvyšším purkrabím Království českého, později ministrem, ale také prezidentem Královské české společnosti nauk.

Se společenským vzestupem jdou ruku v ruce i nároky na životní styl. A tak v původní krajině dolního Povltaví, v oblasti lužních lesů, vzniká na počátku 18. století úžasné barokní sídlo. Chotek zde buduje sídlo ve stylu francouzských loveckých zámečků. Většinu času sice tráví u císařského dvora ve Vídni, ale přesto je nutné ukázat, že Chotkovi přece nejsou žádní nuzáci a žebráci. Inu, státní služba už tehdy vynášela…

Stavba a úpravy veltruského zámku probíhaly od začátku 18. století. Půdorys zámku vytvořil tzv. „Ondřejský kříž,“ neboli tvar písmene X. Kolem zámku vznikly francouzské zahrady, které zničila až povodeň roku 1764. Po této spoušti se další majitel panství, Rudolf Chotek, rozhodl zahradu již neobnovovat a raději vytvořit park anglický. Trochu si pohrál s krajinou, vybudoval umělé kanály, jezírko a nakonec i daňčí oboru. Přichází doba romantismu. V okolní krajině se tak objevují četné umělé potoky, mostky, altány, pavilony a kapličky.

Mimochodem, francouzské zahrady jsou založeny na přísné symetrii – co je vlevo, to je vpravo, zahrada je jakýmsi pokračováním hlavní stavby. Anglická zahrada je naproti tomu neformální, na první pohled se může jevit až skoro anarchistická. Zkrátka a dobře, anglická zahrada je svým vyzněním modernější. Francouzská zahrada vypadá skvěle a bere dech, ale starat by se o ni nikdo nechtěl. O anglickou zahradu netřeba pečovat, roste sama.



Během 19. století další Chotkové pozvolna přecházeli z úřednických funkcí do podnikání. Kolem zámku se dál vykupovaly louky a pastviny, rostly hospodářské budovy, vznikaly manufaktury. Peníze se jen kutálely, a tak sídlo rostlo a modernizovalo se.

Ale nikdy nic nemá člověk míti za definitivní… Arnošt Chotek umírá roku 1927 bez dědiců a zámku se ujímá Karel z větve, která sídlí v Krásném Březně. Zatímco Chotkové z Veltrus si zakládají na tom, že jsou nejen schopni, ale hlavně ochotni mluvit a domluvit se česky, pak krásnobřezenská větev ze severu Čech už podlehla německému vlivu. I sám Arnošt si na začátku 20. století v soukromé korespondenci stěžuje, že jeho vzdálená sestřenice Žofie z krásnobřezenské větve rodiny (ano, ta překrásná žena, manželka Ferdinanda d´Este, o několik let později zastřelená v Sarajevu) „neumí česky ani kváknout!“   

Dědic Karel Maria z Krásného Března je ukázkový nacista. Ve třicátých letech podporuje Henleina, posílá peníze na akce NSDAP, kryje Freikorps, v říjnu 1938 vítá německé jednotky ve městě se vztyčenou pravicí. Zámek a zahrady Veltrusy, téměř dvě stě padesát let v držení jedné české rodiny, se dokonce stávají jedním z míst programu tzv. Lebensborn. Tady měli na svět přicházet Übermensch. A tak dochází k nevyhnutelnému – po osvobození roku 1945 jsou Veltrusy zestátněny. Kdo by se divil? Ano, někdy jeden jediný člověk dokáže zničit práci několika generací. Karel Maria Chotek umírá roku 1970 v tehdejší Spolkové republice Německo jako poslední člen rodu.

Když už jsem zmínil místa v Praze, spjatá s rodinou Chotků, pak musím zmínit ještě jedno. Rudolfova dcera jménem Marie Quidobaldina Brigita hraběnka Chotková byla na svou dobu velmi emancipovaná žena. Prosadila si sňatek proti vůli rodičů a vzala si o několik let mladšího italského botanika Josefa Emanuela Canala. Sňatek z lásky, vždyť kdo by se jinak chtěl jmenovat Canalová? Možná zvláštní příjmení, ale o profesním věhlasu a prestiži manžela dodnes svědčí ulice U Kanálky na Vinohradech. Ta odkazuje na jeho (dnes již zaniklou) botanickou zahradu. Ne, ta ulice se vážně nejmenuje po nějakém kanálu! Vážně tady stávala botanická zahrada!

Nějaká zajímavost na závěr? Společenské a rodinné drby či pikantérie nechme stranou, při prohlídkách jich uslyšíte dost. I když klepy a drby vždycky přitáhnou pozornost. Tak třeba teprve na druhém soukromém zámku v českých zemích tady v pokoji s belgickými tapetami a výhledem do obory s daňky přespala Marie Terezie a její manžel Štěpán Lotrinský... Změna prostředí, jiná atmosféra... Kdo by tuhle inspiraci neznal? Nebo že roku 1754 se tady konal „Velký trh tovarů Království českého,“ čili jakýsi první obchodní veletrh. Účelem akce bylo ukázat přednosti manufakturní práce a zviditelnit české manufaktury. A mezi vystavovateli byl mimo jiné František I. Štěpán Lotrinský, zdatný podnikatel a také spolumajitel několika vystavujících manufaktur.

Na závěr alespoň jedna kontrolní otázka: znáte čtyři lidské ctnosti? Ne? Nevzpomenete si? Nevadí, dozvíte se je při prohlídce zámku v tanečním a přijímacím sále. Průvodce vám na stropě ukáže jejich alegorie.


Veltrusy patří k nejkrásnějším ukázkám vrcholného baroka v českých zemích. Nejde jen o samotný zámek. Tak třeba na třech stech hektarech kolem zámku a přibližně deseti kilometrech značených cest se rozprostírá obora, ve které se chovají hlavně daňci. Daňky je tady možné pozorovat doslova z několika metrů. V oboře, respektive v blízkém okolí zámku, narazíte na mnoho zákoutí, staveb a prvků, ze kterých dýchají staré časy, a které vybízí k zastavení, posezení a především ke snění. Najdete tu stavby inspirované antikou, umělé jeskyně nebo dokonce pavilon se sfingou. Vzhledem k nulovému převýšení sem můžete dojet i na kole.

Na výlet do Veltrus, ať už místní zámek, oboru nebo samotné město, si vyhraďte raději celý den. Z Prahy tohle všechno máte za rohem. Rozhodně nebudete litovat!


 foto: NPÚ, zámek Veltrusy

Zobrazení: 751